S veřejným prezentováním mé osoby to musí být v očích jiných občas strašlivá sláva, jenže občas člověk musí počítat s tím, že se čas od času o sobě dočte i něco nepříjemného. Něco, co už nezavání jen konstatováním a názorem, ale něco jako přesvědčování ostatních o tom, kam až se má cesta za zdravým životním stylem dostala.
Mám toho v hlavě tolik, že netuším, kde začít a možná tady budu mlít páté přes deváté, ale co naplat. Nejdříve jsem si říkala, že to nechám být, ale teď už nenechám. Takových článků jsem měla rozepsaných už aspoň pět a vždycky jsem se nakonec rozmyslela, že je stáhnu a nebudu to řešit. Stejně nic nevyřeším. A nevyřeším ani teď, ale aspoň si konečně ulevím a taky k tomu řeknu svoje, protože jsem do teď mlčela.
Z několika diskuzí po české internetové scéně se dostáváte porůznu na můj blog. Jsou jich taková kvanta. Mám možnost, díky službě, kterou můj blog nabízí, sledovat (a nejen já), odkud se ke mně lidé dostávají. Pak mě samozřejmě zajímá, odkud za mnou přicházíte a chodím se dívat k původním zdrojům. Většinou to jsou diskuze nevinné, kdy si vzájemně sdělujete dojmy z mé cesty za lepší postavou nebo se vám prostě líbí blog, články, nebo soutěž, která probíhá.
Pak jsou ale i takové diskuze, kde si lidé nevidí do huby a kdy, bez toho, aniž bych mohla jakkoli zasáhnout, perou mé jméno A HLAVNĚ MÉ VÝSLEDKY a používají výrazy jako "myslím si, že ona..." a "opravdu ti připadá, že ona...." nebo "určitě to jen hraje" nebo dokonce "podle mě má určitě víc tuků než svalů" atd. - hrozně by mě zajímalo, kde přicházíte k závěrům k jakým přicházíte pouze na bázi toho, že si něco myslíte a předáváte v těchto diskuzích dál, jako by to byl fakt. Jakým právem? Kdo vás pověřil tím odpovídat a vyvozovat závěry, aniž byste cokoli věděli. O mně. O tom, jak to dělám, co dělám, jak vypadá můj život.
Občas si přečtu, a naprosto respektuji vaše názory v tom, že se vám třeba UŽ má postava nelíbí. Že byla nejlepší PRO VÁS tehdy a tehdy. Některým se dokonce líbila hned na začátku - vidíte, tady se vaše a mé názory naprosto rozcházejí. Chápejte ale, že já tady nejsem pro to, aby se moje postava blížila VAŠIM ideálům. Jsem v situaci, kdy už nehubnu. Postava se ale stále mění SAMA OD SEBE. Tím, že cvičím, jím (pardon, pro některé žeru). Nevíte vůbec nic, holky. Stejně jako já o vás, přesto bych si nedovolila to, co vy. Brát si vaše jména a veřejně tady o vás tvořit spekulace. Nedržím přísnou dietu, jak jsem byla nařknuta. Asi jsme ještě nedospěli k tomu pochopit, že DODRŽOVAT ZÁSADY ZDRAVÉHO JÍDELNÍČKU a DRŽET DIETU je obrovský rozdíl.
Prý ztrácím na ženskosti. Ptám se kde? Jen proto, že mé břicho konečně nevypadá jak jeden velkej muffin???? Nebo proto, že zadek, kterej mi visel na pozadí se mi konečně vleze do kalhot? Nebo jste si samy pro sebe prostě vymezily hranice, kterých vy samy dokážete dosáhnout nebo ne a to, co je nad vaše možnosti už "raději" není tak hezké? Pokud je ideálem krásy ten váš zadek, prosím. Kdo vám to bere, ale alespoň nevnucujte své názory ostatním s tím, že se je budete snažit přesvědčit o tom, co si sami myslí. Co tohle vlastně znamená? Jakým právem? Víte, co vůbec těmito veřejnými řečmi provádíte? Víte vůbec, že v očích druhého, kdo si to čte, vlastně shazujete veškeré snažení, ve které předtím věřil?
Holky, jděte do sebe, uvědomte se, pouvažujte samy nad sebou, než začnete uvažovat nad někým, koho jste v životě neviděly. A nechte si své soudy a "moudra" zcela pro sebe.
Děkuji.
S veřejným prezentováním mé osoby to musí být v očích jiných občas strašlivá sláva, jenže občas člověk musí počítat s tím, že se čas od čas...
Více
