Kristina Čechová: prosince 2012

pondělí, prosince 31, 2012 33 Comments

Říkala jsem si, že by bylo milé ukončit tento rok s někým, s kým jsem tuto cestu také začala. S rokem 2012 se tedy budu loučit sportovně a s tou, které jsem nesmírně vděčná za to, kam mne dovedla. Jillian Michaels. Doufám, že se název dnešního workoutu ponese skrz celým mým příštím rokem - No More Trouble Zones a nemyslím tím jen zóny po těle, ale vesměs ve všem, co mě příští rok potká ☺ Kdyby tady přede mnou Jillian stála, nestačil by mi půlnoční proslov k tomu, abych této dámě vyjádřila můj neskonalý obdiv a vděčnost, dokonce jsem si jistá, že bych tuhle "uřvanou držku" rozplakala ☺ Ale jelikož se tenhle můj výlev určitě nikdy nedoví a nebude ho číst, mohla bych se na nějaké srdceryvné psaní vyprdnout :D :D :D

Takže namísto toho popřeji já vám pohodový vstup do Nového roku, ať vás neopouští zdraví, štěstí, láska, ba naopak, ať se vám daří splnit své vlastní soukromé sny a přání.

Nevím, zda si budete dávat nějaká předsevzetí, upřímně, ani nevím, zda jsem něco takového dělala minulý rok, ale tento rok to bude bez předsevzetí. Spíše mám už přichystaný takový malý "pytlík", s bločkem a tužkou, do kterého si budu na jednotlivé lístečky vpisovat všechny události a věci, které se povedly nebo vše prima, co se vydařilo a co stojí za zapamatování si, abych na konci roku 2013 tento pytlík vysypala a po přečtení každého lístečku si uvědomila, co mi všechno po uplynulý rok udělalo radost a co vše se povedlo ☺ Nápad to není můj, objevila jsem ho na internetu už kdesi v listopadu, ale nápad se mi tak zalíbil, že jsem si dala před-novoroční závazek, že se do toho pustím. Člověk totiž rychle zapomíná a mnohé krásné si neuvědomuje ☺

Mějte se prima, hezky si Silvestra i Nový rok oslavte a těším se na vás zase v příštím roce :)) To už není za dlouho :) K.

Můj pytlík štěstí a radostí :D Doufám, že na konci roku 2013 bude plnej :D

A Jillian Michaels ♥ S ní se se starým rokem rozloučím ☺

pondělí, prosince 31, 2012 19 Comments

pondělí, prosince 31, 2012 16 Comments

středa, prosince 26, 2012 49 Comments

Za pár dní zde máme Vánoce, je mi jasné, že spousta z vás už teď momentálně nestíhá a neví kam dřív skočit ☺ Mám to podobné ☺ Před sebou máme víkend a pak hned svátky, sháníte poslední dárky, děláte dodatečné nákupy masa, brambor a bůhví čeho ještě ☺ Ale jelikož jsem vám slíbila před samotným Štědrým dnem ještě jeden můj příspěvek, je tady, společně se mnou. Při sepisování jsem se usmívala a tak doufám, že vás snad svými zápisky neunudím ☺

Nevím jak u vás, ale cukroví, co jsem napekla, upozorňuji, že ho byla plná krabice od bot, už padlo. Prostě není :D Joojo, přiznám se, že mám na jeho úbytku také svoji zásluhu, jelikož jsem ho dost často teď snídala, ale hodně kousků padlo na různé akce v Martínkově škole, jsou to teď samé besídky a posezení, i v družince a cukroví jen lítalo. Malej moc na sladké není, takže si zobnul opravdu jen párkrát šlehačkového cukroví, do kterého nedávám žádný cukr, za to můj milovanej pes po cukroví šílel víc než po nějakém mase :D Byl kouzelnej, když kňoural u skříně a vzhlížel nahoru nad ní, kde byla ONA krabice ☺ Nejvíce ze všeho mu šmakovaly perníčky. Je fakt, že se mi neskutečně povedly ☺ Takže jsem zároveň i ráda, že jsem stihla udělat tuhle fotku, jelikož takhle to na stole vypadalo, když ještě bylo co jíst. No, budu dělat další várku a přidám i tvarohové šátečky z listového těsta ☺

Samozřejmě, že s přibývajícím cukrem všude okolo se poctivě soustředím na cvičení. Určitě jsem nezanevřela na pohyb, takže i vy nezapomínejte právě v těchto dnech na pravidelnou dávku svého pohybu. Baštit cukroví je fajn, ale neměli bychom vypustit úplně ☺

S přítelem jsme před třemi dny oslavili svoje malé soukromé Vánoce a také si užili svého výročí. Navíc se mi ♥ vrátil po několika dnech z práce, byl mimo město, unavený, ale oslava výročí i beztak stála za to. Dostala jsem překrásnou kytičku, přítel ví, jakou slabost pro ně mám ☺ Sedli jsme si do židliček, dali svá chodidla jeden druhému do rukou a užívali si přítomnosti a vedli dlouhé rozhovory až do pozdních hodin ☺ Člověku se nastřádá v hlavě tolik věcí, co by chtěl tomu druhému po návratu říct a pak to stejně všechno zapomene ☺

No a také jsme si dali dárečky k Vánocům. Původně jsem žádala, abychom si je dali pod stromeček a rozbalíme, až budeme každý sám, ale když jsem viděla jeho dáreček pro mě zabalený, pravidlo jsem okamžitě zrušila :D Přítel z toho měl děsnou srandu :D Ale kupodivu tohle zrušené pravidlo také uvítal ☺ Já příteli koupila knihu od Wilbura Smithe, triko a sportovní kalhoty, a já dostala úžasnýho plyšáka :D No, fakt, plyšáka, prý mi ho musel koupit a nemohl ho v obchodě nechat. Ale teda to není jen tak ledajaký plyšák, nýbrž ta veverka z Doby ledové :D Je fakt skvělá. Akorát jsem ji zapomněla vyfotit, ale pokud se chcete podívat, je to přesně tahle ☺ No a dalším dárkem byly dvě knihy, které mi udělaly hroznou radost ☺ Jedna z nich je poslední díl ze série Zavržený, mám prostě pro tyhle knihy slabost a druhá byl kup na slepo a přesto se trefil, protože tuhle jsem také měla na seznamu svých knižních přání ☺

A jako klasická žena jsem si také musela udělat radost k Vánocům já sama, takže jsem vyrazila do místního sekáčku (opět) a odnesla si igelitku plnou skvělých triček a svetříků ☺ Deset kousků. Ale takové věci jsem tam za ten pakatel nemohla nechat. No kde jinde byste koupili tolik kousků oblečení značek FishBone, Esprit nebo H&M za 150kč ☺ Věci jsem už naházela do pračky, ale jeden kousek z nich vám zde ukážu. Tyhle úchvatné šatičky mě (věřte nevěřte) vyšly na hříšných 15 Kč. Původně jsem je tam chtěla nechat, jelikož jsem si myslela, že mi budou malé (jooo, ještě pořád se vidím v úplně jiných velikostech, hrozný nezvyk vybírat z menšího :D), nakonec však sedí naprosto perfektně!!

Tak to jsou ony ♥

Můj všude asistující pejsek :D

I tady mi vlezl do záběru :D

Při focení jsem si všimla, že se mi dost znatelně vyrýsovaly
kvadricepsy na nožkách, strašně se mi to líbí :D Díky Zuzko !!!

A šatky mají takový skvělý výstřih :D

A tohle už nejsou šaty, ale náš vánoční stromeček, každoročně laděn do modro-stříbrných barviček ☺ Možná by to chtělo změnu, ale ta modrá mě hrozně uklidňuje a když navíc stromeček postříkáte "sněhem", tak výsledek vypadá moc krásně ☺

Chtěla bych vám popřát hrozně krásné Vánoce, ať jsou poklidné, ať jsou prima, ať vše přežijete ve zdraví, v pohodě, ve štěstí, radosti a ať jsou plné úsměvů. Hlavně ať si to užijí děti, vím, že na stránky sem chodí také spousta maminek ☺ No a všichni nechť si tuhle dobu užijí hlavně se svoji rodinou, nejbližšími, příteli a přáteli, se psy a kočkami (bacha na stromky :D) a ať to zkrátka stojí za to ☺

Nikki ♥

PS: Pokud se dlouho nebudu ozývat, nevěšte hlavu. Budu pro vás připravovat projekty na rok 2013 a také se můžete koukat do levého bočního menu do kalendáře mých tréninků, které budu průběžně skrz svátky cvičit. Mějte se krásně ☺

pátek, prosince 21, 2012 32 Comments

To jsem si takhle jednoho krásného dne řekla, že se nebudu ničit u klasického cvičení s činkami, že nemám náladu na kliky a dřepy a žádné kardio, a že si zasloužím něco "klidnějšího". Nechtěla jsem si dávat den volna a tak jsem se rozhodovala, co za cvičení by bylo pro mne v ten den nejpřínosnější. Pak jsem si vzpomněla, že jeden z mých oblíbených trenérů nacvičil se svými cvičenci program pod názvem Yoga For The Warrior. Trošku mě odrazovala ta hodinová dotace, ale nakonec jsem mávla rukou a měla za to, že se prostě tu hodinku příjemně protáhnu, vždyť on samotný strečink je také ku prospěchu, že to bude takové příjemné cvičeníčko, žádná náročnost... jak hluboce jsem se spletla. Bob Harper mne svým hodinovým jóga tréninkem naprosto vyvedl z omylu, že tento typ cvičení je jen jakési protahovací lážo plážo. V jednom momentě jsem si nadávala, jak jen si můžu myslet, že jóga mi nedá zabrat, v druhém momentě jsem byla neskutečně šťastná, že jsem se do takového cvičení dala a říkala si, proč jen tohle nedělám častěji.

Jógu jako takovou jsem zkoušela už když mi bylo asi osmnáct. Dokonce se mi to tak líbilo, že jsem si koupila knihu, ve které byl jogínský jídelníček, krásně popsaná pravidla správného jogína, všechny cviky pečlivě a dokonale vysvětlené, a vůbec byla kniha tak skvěle zpracovaná, že jsem józe na dlouhou dobu propadla. No, ono to tehdy nakonec žádná závratná doba nebyla ☺, ale ty pocity, jaké mi tenkrát jóga dodávala a také "ona" kniha, na ty asi nikdy nezapomenu. Bohužel, jsem trošku akčnější člověk, a i když jsem na jógu nikdy nezanevřela a určitě se jí nebráním ani teď, nemohla bych ji dělat každý den. Jsem opravdu ten typ člověka, co musí míč činky v rukou a makat a dřít a... však to znáte ☺ Jenže, ono i při takových náročných typech cvičení jako je zvedání činek a kardio přijde den, kdy na to, co milujete, absolutně nemáte náladu. A když navíc cítíte různé neidentifikovatelné tlaky v zádech a za krkem, které sice nebolí, ale jsou nepříjemné, jóga by měla být přesně tím typem cvičení, který by vám měl pomoci.

Abych to zbytečně nenatahovala, půjdu rovnou k samotnému programu Boba. Bob je fakt dost pěknej chlap a hrozně dobře se na něj kouká. Nicméně o tuto slast budete ochuzeni po celou dobu cvičení, jelikož na obrazovku se budete koukat vesměs strašlivě málo. Budete se točit různými směry, hlavu v předklonu apod. Velkou chybu jsem udělala na samém počátku, že jsem dostatečně neprozkoumala celé video předem. Během cvičení jsem tak neustále otáčela hlavou na video, zda to, co dělám je správné. Později jsem si na různé příkazy už navykla a díky mé angličtině vlastně už jen poslouchala Boba, co jak dělat, kam dát nohu, co s rukama, a tak dál. Kdo ale v angličtině není zběhlý, bude mít problém, stejně jako já na začátku, než jsem se pořádně rozkoukala. Takže určitě se na video nejdříve podívejte.

Další věc, kterou bych moc ráda vyzdvihla je právě samotný Bob a jeho pokyny, které během cvičení dává. Jde z tréninku vycítit, že Bob je v józe opravdu zběhlý a ví, co dělá, jelikož tak dokonalou průpravu během cvičení jsem u něj neviděla snad v žádném jiném programu, ani u nikoho jiného. Opravdu důkladně všechno popisuje, ukazuje, na postu začínajícího zde má černocha Roberta, kterého neustále povzbuzuje a často se k němu obrací právě proto, aby i začínající věděl, že když nevytočí nohu tam, kam pokročilí, vůbec to nevadí. Popis jednotlivých cviků tedy hodnotím na velkou jedničku.

Dalším bodem bych chtěla upozornit na to, že se při cvičení vůbec nebudete nudit, i když se jóga jako taková svým stylem tváří a vzbuzuje takový dojem. První půl hodinka se mi s Bobem sice vlekla, ale to jen proto, že jsem neočekávala takový zápřah a známky potu na svých zádech. Druhá polovina tréninku prosvištěla jakoby nic. Některé cviky se během hodinového cvičení sice opakují, ale jsou tak vhodně seskládané dohromady s ostatními, že vám to ani nepřijde. Celkově si skvěle zacvičíte, i když nemáte v rukách činky a na nohách tenisky. Během cvičení posílíte jak ruce, ramena, břišní svaly, koordinaci a další svalové skupiny, nejraději bych upozornila hlavně na fakt, že se nádherně "srovnáte". Tím mám na mysli moje slastné lupání v zádech, kterými se první polovina tréninku jen hemžila. Když říkám slastné, tak tím myslím doopravdy slastné. Bylo to naprosto příjemné a věřte nevěřte, po hodinové józe se ona moje tupá bolest za krkem naprosto vytratila. Proto, pokud máte problémy se zády, naprosto důrazně bych vám chtěla doporučit jógu. Nemusí to být zrovna tahle, ale prostě jógu.

Na závěr vás musím varovat. Bob jógu cvičí při rockové muzice ☺ Ano, zdá se to zvláštní, ale musím říct, že jsem si toho všimla vlastně až v samotném závěru, když se z rockové muziky najednou staly ony známé relaxační tóny. Teprve tehdy jsem si všimla, že jsem při józe jela na něčem tvrdším ☺ Musím vám však říct, že mi to ani trošku nevadilo, protože celé cvičení bylo tak fantasticky zpracované, že jsem celý hodinový workout ukončila přesně s těmi pocity, s jakými jsem tento workout chtěla ukončit. Byla jsem sice docela příjemně unavená, protože to zas taková sranda fakt nebyla, ale byla jsem také jako znovuzrozená, svým způsobem "odpočatá" a cítila jsem se prostě báječně. Nejen na těle, ale i na duši. A to si myslím, by měla jóga splňovat.

Za mne tedy veliká spokojenost. Pokud jste se ještě stále nerozhodli "jógu pro bojovníky" vyzkoušet, možná vás přemluví ještě speciální 15 minutový bonus k tomuto tréninku, který je zaměřený jen na břišní svalstvo.

PS: Možná je to dáno pravidelným cvičením všeobecně, ale konečně jsem byla poprvé schopna sednout si do polohy jak opravdový jogín ☺ A pokud si myslíte, že druhý den nepocítíte bolení svalstva z tohoto cvičení, nespoléhala bych se na to ☺ A do třetice, tohle bylo o velký chlup lepší než Yoga Meltdown od Jillian Michaels ☺

pondělí, prosince 17, 2012 17 Comments

(Den 229) Před pár dny jsem si lámalu hlavu co vařit a vzpomněla jsem si na jeden z nejúžasnějších receptů, které jsem kdy zkoušela a to rýžový nákyp. Jelikož my jej připravujeme jen s opravdovou troškou cukru, tak výsledek není vlastně vůbec tak příšerně sladký, jak býval ve školách. Jediná sladká věc je vlastně ovoce a tentokrát jsem se rozhodla, že použiji jablíčka. Příště jich tam musím dát rozhodně víc ☺ Cukr se v receptu de facto objevuje až na úplném závěru a to v podobě moučkového na lehké posypání ☺ A samozřejmě skořice. Miluji tuhle věc. Ještě že nás je na tenhle pokrm víc, jinak by to muselo chtě nechtě skončit v mém pupíku ☺

S prckem jsme si chtě nechtě udělali delší marodící prázdniny. V pátek mi chytnul horečky, z ničeho nic, tak jsem jej nechala doma. V neděli, jak rychle teploty přišly, tak zase odešly, jsem se rozhodovala, že to bylo asi jen nějaké přechodné a nic to neznamená. Malej byl v pohodě, žádné známky nemoci, nic. V pondělí ráno (tedy včera) mi však něco říkalo, sakriš, jeď s ním k té doktorce, člověk nikdy neví. Říkala jsem si, že mě tam budou mít za blázna, že tam jedu pro nic za nic, ale mé maminkovské intuice říkali, jeď. Tak jsme tedy jeli. No a co za překvapení nás čekalo, když nám paní doktorka sdělila, že malej má spálu (ta typická vyrážková krupička po těle ještě nebyla vidět, až večer tedy dost vylezla) a bude muset být dalších deset dní izolován od dětí a bude na penicilinu. Takže jsme až do příští středy doma, malej pobude ve škole jen dva dny a pak valí do školy zase až 7. ledna 2013 - základní školy se u nás dohodly, že začnou až takto pozdě. Takže nás čeká de facto skoro měsíc "prázdnin". ☺

Já jsem před pár dny lovila v místním sekáči nějaké kousky na sebe a objevila tam jedny skvělé šaty na léto, do kterých se tedy vlezu, ale je to ťip ťop :D Musím nějaké to deko shodit, abych v tom nevypadala jak jitrnice :D Jsou neskutečně lehoučké, neskutečně průhledné... tak v létě se vám v nich ukážu, snad bude se na co dívat :P Tohle jsou ony. Jsou ve skutečnosti trošku žluto-zelenkavé, tyhle barvy v mém šatníku tedy vůbec nemám, ale zrovna tahle barvička se mi děsně líbila ☺ Jo a mají skvělý rozparek po bocích ☺

Dalším přírůstkem do mé spíše sportovní výbavy je níže vyfocené krásné červené triko, miluju na něm to bílé lemování. Ve sportovních věcech se cítím opravdu dobře, je to moje krevní skupina ☺

Dalším kouskem už je trošku jiný typ trička, s límečkem, zase - je zvláštní, že hnědé barvě neholduji,

ale tohle se mi fakt dost líbilo a docela mi teda i sluší musím říct :D

Pak se mi líbilo ještě jedno triko, a to je úplně to poslední, námořnické proužkované. Ehm, dělá to fakt pěkný prsa :D

No a jelikož hrozně ráda spím v tričkách, respektive jsem úchylná na bílá trička, koupila jsem si k nim tyhle noční kraťásky ☺ Jsou neskutečně pohodlné, krapet větší, ale na noc mi to nevadí, nemohla jsem je tam nechat :D Chápete!!!???

Vánoční výzdoba ☺ Miluju tohle období, kdy všechno začne být tak nějak jiné a my jsme všichni vypatlaní z toho, že budou vánoce, plánujeme cukroví, kupujeme vánoční ponožky a pletené vánoční svetry, děláme různé dekorace, stejně jako já jsem se snažila, ale to by nebylo, aby nebylo, a tak se mi těsně před focením odlomily dvě perníkové hvězdičky přímo z perníkové adventní svíčky :D Jo, dala bych je zpátky, kdyby se mi úplně nerozdrolily, ale to už je jedno ☺ Smrkové větvičky jsme s malým kdesi potají ukradli :D

Jak vypadá naše výzdoba u okna, koukněte níže. Je to MŮJ parapet v MÉM pokoji. Parapet pokračuje s výzdobou dalších vánočních svíček, vánoční porcelánové boty a anděla, taky svíčka ☺

Snad jsem se už vykecala, myslím, že bych si měla sníst ten oběd, co mi tady mezi tím vystydl ☺ Mějte se krásně, pěkně cvičte, papkejte a pošlete mi cukroví :D Dělám si srandu :D Hezký advent všem :))) K.

úterý, prosince 11, 2012 40 Comments

Je to tady. Rozhodli jste se, že jdete do toho! Upravíte jídelníček, budete jíst zdravě, dokonce jste začali cvičit a jste tak pozitivně nadupaní, že neexistuje nic, co by vám mohlo překazit vaše plány při cestě za hezčí a štíhlejší postavou. Uběhly první dva týdny, cítíte se skvěle, dokonce jste zjistili, že jsou vám přes pas kalhoty volnější, dokonce ten pásek na nich zapnete o jednu dírku blíž, tričko vám sedí lépe a přes stehna už vám vaše džíny nejsou tak hrozně narvané, jste na sebe nesmírně pyšni, radost kolem vás jenom září a cítíte se mnohem silnější, protože víte, že jste na dobré cestě, že jste to zvládli a že neexistuje nic, co by vám mohlo vaše další snažení pokazit... dokud... nestoupnete na váhu.

E-maily, zprávy, komentáře, vzkazy v diskuzích, všechny - na toto téma - jsou jako napsány přes kopírák. V momentě, kdy stoupnete na váhu, zděsíte se, že jste nic neubrali, ba dokonce kilo dvě přibrali. Je jedno, jakou euforii jste cítili při zkoušení vašich šatů, když jste pochopili a byli radostí bez sebe, že jsou vám větší a že tudíž (logicky) hubnete, vše změnilo jediné číslo na vaší váze, které se nezachovalo podle vašich představ. A pak vás napadne otázka - Tak se dřu a snažím, tak co, proboha, dělám špatně?

Opravdu věříte, že děláte něco špatně, když je evidentní, že se objemově zmenšujete? Že centimetry z těch zákeřných míst mizí? Copak vám na samém počátku o tohle právě nešlo? Vlézt se do šatů, které vám byly malé? Nebo oblíknout džíny, které jste nedopnuli? Opravdu je pro vás lepší hýbat s ručičkou na váze a ne s centimetry na svém těle?

Není objem těla koneckonců to, co opravdu chceme změnit?
Nejde nám hlavně o to?

Musíte se naučit, že prioritním měřítkem vašeho snažení není vaše váha, ale krejčovský metr. Ne nadarmo se říká, že nejlepším ukazatelem vašeho hubnutí a přibírání je vaše oblečení. To prostě neoblbnete. A já vím, že vy to víte. A vy víte, že to tak je. Víte to. Váha totiž umí být pěkně demotivující a číslo na ní pěkně odrazující od veškerého dalšího snažení. Obzvláště, když číslo na váze neukazuje to, co jste očekávali.

Zhubla jsem jen dva cenťáky za měsíc?

"Jen"? Vzpomeňte si zpětně, co všechno jste museli podstoupit, aby tam ty dva cenťáky byly po měsíci nenaměřené? Uvědomujete si to? Možná si říkáte, že jste se mohli snažit víc, no tak do toho!!! Možná vám však tento výsledek přijde nedostačující. Víte, něco vám povím. Nejsme stroje, které někdo vymyslel, tudíž nikdo z nás nefunguje stejně. Někomu se hubne snadněji, někomu méně. Někdo se tvaruje rychleji, někdo se fakt musí nadřít dvakrát víc. Někdo umí tančit, někdo ani náhodou. Někdo zvládne bez sebemenšího snažení překrásně malovat, někdo i kdyby prošel všemi kurzy světa, tak z žáby, kterou původně kreslil, se vyklube kráva (můj případ). Všichni máme dáno to, co máme dáno. Pokud to nepřijmeme a nesmíříme se s tím, a budeme se neustále pozastavovat nad tím, jak moc od sebe očekáváme a jak nejsme stejně dobří jako ti druzí, tak se sebou nemůžeme být NIKDY ani minimálně spokojeni.

Proto to, co nemůžete změnit, neřešte.

Vytřískejte ze všeho maximum a těšte se z toho. I to, co je pro vás málo, může pro druhého znamenat moc. Ano, teď už zase mluvíme o vašem hubnutí. Nevzdávejte to. Kašlete na váhu, která vám neříká spoustu důležitých věcí na které byste měli být hrdi (úbytek tuku, získání svalové hmoty), ale vezměte do rukou krejčovský metr, tkaničku, provázek či jakékoli jiné měřítko, které vám na 100% ukáže ten jediný pravý výsledek vašeho snažení! Pište si do notýsku vaše průběžné změny, abyste viděli, jak jste úspěšní. Tahle čísla jsou důležitá, ne ta na váze, která se mění během dne a týdne nesčetněkrát.

Pokud se musíte vážit, čiňte tak jednou za 2-4 týdny. Každodenní vážení je nesmysl, buďme realisté, nečekáme, že se přes noc objeví na váze o kilo dvě méně, že ne? Navíc, váha neumí jednu velmi důležitou věc. Není naprosto žádným indikátorem vaší fitness úrovně. Krásně tvarovaný muž či žena je to, co lidské oko zaujme, pamatujte na to. Dál zůstaňte věrni cvičení, zdravému stravování. Když to vzdáte, bude to navždy. Když vydržíte, bude to na dlouho. Protože čím více změn na sobě budete pozorovat, tím bude vaše odhodlání vydržet větší a větší! Držím palce! ☺

neděle, prosince 09, 2012 19 Comments

Když jsem se dozvěděla ve svých počátcích o programu Insanity a stáhla si kompletní program, klepala jsem si na čelo, co za blázna bych musela být, abych podobný druh cvičení šla dělat. Pátek se s pátkem sešel a já si postupně odzkoušela asi čtyři různá videa. O tom, že se asi jedná o jedno z nejintenzivnějších a nejnáročnějších cvičebních programů vůbec, nemůže být ani řeč. Říkala jsem si, tohle je vážně mazec. Neskutečný, až kam se dá se svým tělem jít. Na samé hranice svých možností.

Problém v mém názoru na tenhle program ale nastal v momentě, kdy mě po jednom z workoutů nehorázně bolelo koleno, kdy jsem byla neskutečně vyčerpaná (ne bolavá, ale vyčerpaná) a říkala si, zda je tohle vůbec pro tělo dobrý. Otevřela jsem internet a jelikož jsem taková povaha, udělala jsem průzkum. A docela jsem byla překvapená. Zatímco jedna polovina uživatelů si nemůže Insanity vynachválit, druhá polovina s programem musela seknout. Insanity opravdu není pro každého a my si hned vysvětlíme proč.

Shaun T. je člověk, který své práci rozumí. To je bez debat. Je to bývalý profesionální tanečník, atlet, a nyní trenér a fitness guru největšího fitness projektu vůbec - BeachBody. U této společnosti vydává své cvičební programy například Tony Hurton (P90X) nebo také Chalene Johnson (TurboFire). Shaun T. u BeachBody vydal nejeden program, ale ten nejznámější, který zahltil svět je právě INSANITY. Říká se, že kdo nezná Insanity, není snad z téhle planety. Až tak populární tento program je.

To, že vám program zaručí skvělé výsledky je dokázáno. Je opravdu funkční, líbivý, Shaun T. je sympaťák a za 60 dní s ním můžete mít luxusní postavičku. Nemusíte chodit do tělocvičny a pěkně v domácím prostředí bez jakéhokoli vybavení, si můžete každý den zacvičit a dosáhnout skvělých výsledků. Údajně existuje jen jediná možnost, že byste s tímto dvou měsíčním programem nedosáhli vytoužené postavy, a to v případě, že se budete přejídat a nebudete dodržovat zásady správného stravování.

Zde však nastává problém číslo jedna. Je vědecky dokázáno, že při extrémním fyzickém vypětí, jakým Insanity rozhodně je, má člověk tendenci dohnat jídlem vynaloženou a chybějící energii. Při menší a kratší fyzické zátěži k takovým stavům naopak nedochází, protože i když dochází ke spálení kalorií, nemá tělo nutkání dohnat menší úbytek energie tak jako ten větší.

Hlavním problémem však u tohoto programu jsou spíše zdravotní problémy. Pročetla jsem spoustu názorů a pak jsem narazila i na názory dvou nezávislých poradců firmy BeachBody, kteří sami upozorňují, že ...

cvičení není v žádném případě vhodné pro začátečníky
cvičení není vhodné pro lidi trpícími bolestmi kolen a kloubů
před samotným programem Insanity musíte být v dobré fyzické kondici
při cvičení byste měli používat boty se speciálně změkčeným povrchem nebo cvičit v tělocvičnách, kde povrch není tak příliš tvrdý a jemně pruží (proto se Insanity natáčelo v tělocvičně), nebo mít při cvičení měkčí podložku, jelikož zátěž na klouby a kolena je opravdu velká a může dojít ke zranění
pokud jste začátečník, nemusí dojít vůbec k žádným změnám, jelikož cviky, zátěž i časovou dotaci na workout nezvládnete dělat naplno, navíc hrozí možnost zranění, jelikož začátečník neumí provádět cviky správně a nejdříve by se měl učit formu.

Další výtkou programu bývá to, že Shaun T. téměř vůbec nenabízí v programu žádnou alternativu cviků, modifikaci apod. Zběhlejší cvičící si sice poradí, jelikož o různých úpravách cviků už vědí, ale co ti ostatní?

Pracovníci webové stránky Common Health hovořili také s lékaři z Connecticutské univerzity, kde se ptali na názor tohoto tréninkové programu. Insanity patří mezi tzv. HIIT cvičení. Při takovém typu cvičení by měla být zachována kratší doba cvičení při maximální intenzitě. Insanity je však navrženo tak, aby vás dostalo v co nejkratší možné době k nějakému výsledku. Z toho důvodu je tento trénink extrémně náročný a některé tréninky trvají i hodinu. Hlavní problém vidí lékaři ale hlavně v tom, že při HIIT tréninku by mělo docházet k tzv. periodizaci, kdy střídáte extrémní zátěž s mírnější nebo velmi nízkou. Při Insanity se tohle neděje. A vy fungujete na maximum téměř po celou dobu. Při takových stavech se v těle začne produkovat stresový hormon kortizol. Pokud se kortizol uvolňuje často, tělu škodí. Při téměř každodenní zátěži v průběhu Insanity programu po dobu dvou měsíců nemá tělo při takové zátěži naprosto žádný čas na zotavení. Tělo se nedokáže adaptovat a dochází k "noční můře" mnoha cvičících - katabolismus = ztráta svalstva, jednoduše řečeno. Při cvičení takového programu sice shodíte kilogramy, hlavně mladí lidé vypadají po takovém druhu cvičení dobře, jelikož to jejich tělo svým způsobem "toleruje". Ve skutečnosti je u nich však míra katabolismu až 4x větší než normálně.

Víte, mým cílem nebylo a není odrazovat vás od programu Insanity. Já sama pro něj byla nadšená a Shaun T. stále patří mezi čtveřici mých oblíbených trenérů. Insanity je řekla bych jedním z nejvíce prodávaných fitness setů ve světě, má skvělou reklamu a nejvíce se o něm hovoří. Jak jsem již podotkla na samém začátku, program někomu sedne, někomu vůbec. Uživatelé z celého světa se dělí na dvě poloviny.

ti, kteří na program nedají dopustit, kteří si Insanity zamilovali, dosahují s ním vysněných výsledků a každému by program doporučili
a ti, kteří program zavrhli kvůli zranění, bolesti kolenou, zad, kteří program vzdali, protože byl zkrátka náročný a nad možnosti, ti, kteří v program Insanity věřili a byli zklamáni - ať začínající nebo hodně pokročilí.

Často se Insanity srovnává s programem P90X. Ačkoli nemá druhý zmiňovaný program tak důkladnou reklamní kampaň, v porovnání s Insanity se mu od většiny uživatelů obou těchto programů dává přednost. U obou programů sice spálíte tuk a budete štíhlejší, ale Insanity je hlavně kardio program, u P90X je navíc záruka budování svalové hmoty. Zběhlejší v oblasti fitness využívají benefitů obou cvičení a oba programy mezi sebou střídají. Koneckonců se ale vesměs všichni shodli na tom, a s tím souhlasím i já, že je nejlepší si Insanity program vyzkoušet a zjistit, jak na něj bude reagovat vaše tělo. Protože vaše tělo bude tím, kdo bude mít poslední slovo.

K.

pátek, prosince 07, 2012 24 Comments

středa, prosince 05, 2012 8 Comments

úterý, prosince 04, 2012 14 Comments

Poslední vaše komentáře

O autorce

Kategorie

Archiv blogu

Intense with Zuzka

I ♥ PINTEREST

Pravidelní čtenáři