Přišla jsem se vám pochlubit a ukázat se :) Jmenuji se Eliška a v pondělí 23. září 2013 jsem se v 11.20 narodila v krnovské porodnici. Měřím 50 cm a vážím 3560 g. Moc toho o svém příchodu na svět nevím, takže nechám mluvit raději svou mamku :)
Chtěla bych vám z celého srdce poděkovat za ta kvanta gratulací k té nejnádhernější bytosti, která obohatila můj život. Tedy, k té další :) Myslela jsem, že žádné další dítě nelze milovat víc, než to první. Ach, jak jsem se mýlila :) Lásku k vlastním dětem nelze rozdělit na menší a větší. Potvrdil mi to pondělní příchod Elišky na svět.
Jak víte, maličká měla váhový odhad 4200 g a bylo nutné vyvolání. Ten měl nastat v pondělí v 7 hodin ráno. Když píši, že měl nastat, tak nenastal. Eliška se o slovo přihlásila sama ve 4 hodiny ráno. Kontrakce mne probudily a nedaly už spát. Začala jsem počítat a zjistila, že Eliška o sobě dává vědět každých 4-5 minut. Vydrželi jsme doma přesně hodinu a půl a já dala povel: "Musíme jet." Za další půl hodinu jsme přicestovali ke krnovské porodnici, kde se příchod naší holčičky hlásil už po 3 minutách. Byla jsem ráda, že se žádné vyvolávání nekonalo a my byly umístěny i s tatínkem na pokoj, kde jsme byli sami, protože maminka z pokoje rodila. Takže jsme měli takovej malej "nadstandard" :)
Asi do desáté hodiny jsem se svým milým ještě mezi kontrakcemi vtipkovala, ale pak už jsem jen tiše poprosila: "Prosím, už mě jen drž a nemluv." Pochopili jste správně. Tatínek byl u všeho. Nevím, proč jsem se toho tak děsila a nechtěla ho u sebe, protože byl naprosto bezvadný. Přeci jen jsem měla tu možnost jej kdykoli vykázat, ale nebylo třeba.
Od desáté hodiny skončila veškerá sranda. Kontrakce sílily, prodlužovaly se a dávaly o sobě znát každých 90 vteřin velkou intenzitou. I ta slzička ukápla. Naštěstí jsem nemusela až tak moc prožívat to, co u prvního porodu a tím byly bolesti v zádech. Cítila jsem je, ale nebyly tak strašné, jaké jsem si pamatovala u prvního miminka.
Kontrakce sílily a já začínala být vyčerpaná, ruce se mi třásly a pak přišla sestřička s otázkou, zda kontrakce sílí. Moje odpověď? "Rozhodně." Tatínka povolali jít se převléknout a mě vzali na sál.
A teď sledujte ty časy :)
V 11 hodin příchod na sál.
První kontrakce na žíněnce s míčem. Nevyhovovalo.
Druhá kontrakce na záchodě, prý mám vyprázdnit měchýř (to se snadno řekne, ale hůř udělá v takovém stavu - maminky ví :))
Třetí kontrakce - už ležím na lůžku. Tam, kde mi to i posledně vyhovovalo nejvíc.
Čtvrtá kontrakce - "Lásko, už musím tlačit. Sežeň doktorku."
Je 11.10.
"Nemůžu doktorku najít."
Sakra!!! "Ale já musím tlačit!"
Kontrakce... nemůžu mluvit. Přichází lékařka - úžasná Lucie Mužná.
"Paní doktorko, říkala, že už potřebuje tlačit."
"A voda pořád nepraskla? Podíváme se na to."
Paní doktorka počká, až mi přejde kontrakce...
"No jooo, nám už to drží jen ta voda, tak to píchnem..."
Kontroluju čas. Chytám se pevně za ruku svého přítele. Vím, že to bude bolet. Pamatuju si to. Přichází kontrakce. Je to jasné... asi ji ukopnu hlavu!!! Voda je propíchnutá... vnímám jen hlas doktorky, že jí je nějak moc a že ten "plod" nebude tak velký. Asi pětkrát, šestkrát do miminka uvnitř mě zatlačí, aby vyteklo co nejvíce vody. Bolí to, bolí to tak moc, že ji prosím, ať už do mě nic nestrká.
"Já vím, že jsem protivná." Supr, nicméně tenhle postup zopakuje ještě dvakrát.
"Do - pr - de- leee!!!" Ujede mi nahlas.
"Klidně si zanadávejte."
Je 11.15.
Jak dlouho tu ještě budu? Jen o pár hodin dřív jsme s přítelem uzavírali sázky, do kdy dáváme malé čas, že se narodí. Padaly dva společné tipy. Do 13. hodiny tady bude. Ne, do 12. hodiny tady bude.
"Musím tlačit..." Než to dořeknu, tlačím. Tlačím jak o život, až mám pocit, že se mi spodní část těla odděluje od té horní.
"Tak tlačte!" řekne mi porodní asistentka. Asi ji dám facku. "Však tlačím!!!!" - "Ještě zatlačte."
Doktorka mě vytrhne z transu: "Už tady máme hlavičku."
Asistentka potvrdí: "Už je tady hlavička."
Přítel se nadšeně skloní nade mnou: "Miláčku, už je tam hlavička!!!" - Mám bolesti, nejsem hluchá, chce se mi zařvat, ale jak vidím štěstí v jeho očích, vím, že mi tím říká, ať dám do toho všechno.
Jedno zatlačení - půl hlavičky.
"Budeme dělat nástřih?" ptá se porodní asistentka. Slovo NÁSTŘIH tady ani nevyslovuj babo!!!!
"Já myslím, že nebude třeba, jde to krásně." Miluju tu ženskou.
Druhé zatlačení - hlavička je venku. Už???
"Ještě ramínka, maminko, tlačte, tlačte, tlačte..."
A já tlačím... a pět minut po propíchnutí vody mi na bříšku přistává malá nádherná princezna, která je na první pohled menší, než mé první miminko. Spletli se. Určitě se spletli. Je dokonalá. A je moje!!!
A přítel se nademnou sklání a líbá mě silně na čelo. A pak malou. Pořád mi drtí ruku!! ☺
Ještě přestřihnout pupeční šňůru, pár rad od doktorky, které všechno odkývám... do teď nevím, co mi říkala.
A najednou, aniž bych to pořádně zaregistrovala, jsme na pokoji sami.
Eliška si dává do nosu, tatínek rozesílá smsky... a já jsem znovu zamilovaná. Vím to, protože se usmívám jak blbeček ☺
 |
| Pondělí 23. září, hodina po příchodu na svět, vzpomněli jsme si, že taky máme foťák ☺ |
 |
| Úžasný a pyšný tatínek, taky foceno na sále ☺ |
 |
| Eliška na pokoji. |
 |
| Úterý, 24. září - moje lásky. Miluju je všechny. |
 |
| Středa 25. září - Eliška se mění každým dnem. |
 |
| Čtvrtek 26. září - s maminkou. |
 |
| Pátek 27. září - tatínek si nás odváží z Krnova domů. |
***
Eliška se narodila na první podzimní den, na podzimní rovnodennost, na první den ve znamení Vah a její porod splnil všechna má očekávání. Měla jsem pravdu. Před týdnem. Třeba "se bojím úplně zbytečně." Líp to totiž ani dopadnout nemohlo ☺ ☺ ☺ ♥ ♥ ♥
.jpg)
