Den 323 - Ona není já! aneb nas*at se na sebe je to nejlepší pro změnu

pátek, března 15, 2013
Ona není já (She's Not Me) je název jedné písničky od Madonny. Shodou okolností jsem včera sledovala poslední díl před živým finálem soutěže The Biggest Loser. Co mají tyhle dvě věci společné? No, krapet dost. 

V onom posledním díle byly soutěžícím puštěny videa, při nichž se zrekapitulovalo to, jak začínali, pokračovali a kde jako lidé - ne jako soutěžící - ale kde jako lidé skončili. Hrozně se mi líbilo, když jejich "staré já" promlouvalo k těm novým osobám, kteří tato svá videa sledovali. Ta proměna, kterou prošli, byla viditelná a doslova hmatatelná. Já neustále tvrdím, že celý tento proces proměn a změn životního stylu není vůbec o fyzické síle, ta se prostě dostaví ať chcete nebo ne, ale velká změna se hlavně děje s psychikou. Je to v hlavě. Tam je ta moc. Všimněte si, že ani jeden ze soutěžících neřešil ty desítky shozených kilogramů, ale všichni do jednoho, i ti, co už dávno vypadli, mluvili de facto naprosto shodně. Našli se. Našli svoji sílu, tu pravou. Podceňování se se změnilo v sebejistotu, to čeho se dříve báli najednou nešlo nezvládnout, ti, co to se sebou kdysi dávno vzdali, se rozhodli bojovat a začal se čím dál častěji objevovat úsměv na jejich smutných a uplakaných tvářích. Obyčejní lidé, kteří dokázali rozplakat Jillian Michaels i Boba Harpera. Obyčejní lidé, na jejichž místě byste mohli stát klidně i vy. Lidé, na jejichž místě ve skutečnosti stojíte právě vy

Všichni máme v sobě spoustu vůle a odhodlání, jen jsou někde v nás hluboce schované a nikomu z nás nezbývá nic jiného, než tyto své jedinečné možnosti najít a využít je ve svůj prospěch. Nikdo nemá větší vůli a nikdo nemá menší vůli, všichni máme stejnou měrou naděleno. Rozdíl je jen v tom, jak často svoji vůli trénujeme. A vy už víte, že čím více člověk cokoli trénuje, tím silnější se v oné oblasti stává. Neudělá to za vás absolutně nikdo, na koho ukážete prstem. Je jen jediný člověk - otočte tím prstem svým směrem a ukazujete na něj. Vy!!! Máte v sobě tolik síly a nevíte o ní. Proč to vím já? Protože jsem byla také na vašem místě. Myslela jsem si, že dostatkem vůle neoplývám, ani dostatečnou sílou a bála se, že to všechno, co mne čeká, brzy vzdám a znemožním sama sebe a onu sebedůvěru pohřbím ještě hlouběji, než původně byla. Ale nevzdala jsem to, chtěla jsem víc než cokoli jiného tu jinou osobu, chtěla jsem to víc, než pizzu a ty sračky kolem, chtěla jsem to tak moc, jako by na veškeré té změně mělo záležet mé dýchání. Tak moc jsem svůj život chtěla změnit. Přestala jsem hledat výmluvy, zatla zuby, uvědomila si, že veškeré omlouvání mé neschopnosti byl ve skutečnosti strach přiznat si, že žeru jak prase - příliš a nekvalitně, přestala brblat a dívala se do cíle, který jsem si stanovila - být a cítit se fit! Název tohoto blogu se od té doby nezměnil, protože je to stále aktuální a protože se už nikdy v životě nechci vrátit k té osobě, kterou jsem byla téměř před rokem. Nikdy! Ano, vážila jsem si sama sebe a měla se ráda, ale také jsem si byla vědoma, jak se svým životem a jeho zdravotní stránkou zacházím a jak si bezdůvodně podkopávám nohy - strašně jsem se na sebe zlobila (což je jen slabší výraz doslovného "nesnášela jsem se za to").

Já vím, že je to neustále dokolečka a neustále ohraná pohádka, ale hlavní změna musí přijít v přístupu k vám, jako člověku. Člověk - to je mysl a tělo. Společně tvoříte dokonalý pár, který je určen k tomu, že společně všechno zvládnete. Lidé často říkají "teď začnu, změním se, bude ze mne jiný člověk", ale ve skutečnosti to nemyslí vážně, i když ty první pohnutky jsou opravdu silné. Ona nasranost na sebe po čase odezní, člověk se z toho vyspí a začne tam, kde vlastně skončil. To nesmíte dovolit!!! ☺ Být nasraný na sebe je to nejlepší, co vás mohlo potkat totiž. A je třeba toho využít. Je třeba se každé ráno probudit a vzpomenout si na onu nasranost na sebe. Vzpomenout si na toho, kým jste byli v onom momentě! Na moment, kdy jste se vášnivě ponořili do sebe a byli naprosto skálopevně rozhodnuti, že se ty změny ve vašem životě stanou. Já na ten den myslím neustále - na 27. dubna 2012!!! Ta z dvacátého šestého dubna už nejsem já ☺ 

K. ♥

PS: omlouvám se za výrazy, ale byly potřeba... byly ve mně ☺
PS2: v neděli se těšte na další společnou výzvu pod názvem motivace
PS3: myslela jsem si, jak nebudu na Koníkovi anonymní :D (aneb myslet = h***o vědět) :D
PS4: omlouvám se za výrazy, ale ... ☺
PS5: pěkný víkend ♥

Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.