Já a můj milý na bazéně

Než vám napíši o našem dni na bazéně, chtěla jsem vám ukázat našeho psa. Jak se nahřívá u přímotopu. Je to vůbec normální? Má kožich. A přesto miluje spaní v peřinách. nahází je tlapkami na sebe. Ale když jsem viděla tohle, musela jsem to cvaknout. ten by venku nepřežil :D

A teď už o nás. A o mém příteli.

Můj přítel se strašně, ale fakt strašně moc nerad fotí. Momentka, kterou jsem vytvořila je opravdu vzácná, protože o ní nevěděl a nekecal mi do záběru :D Na fotce si prohlíží svůj nástup na potítko. Jojo, odhadujete správně, můj přítel v pondělí (včera) maturoval a já byla u toho. Zprvu mě u maturity nechtěl, abych jej neznervózňovala, ale pak napsal, zda přeci jen nechceme s Eliškou přijít a podpořit ho. Nemusel říkat dvakrát. Maturitu má úspěšně za sebou a posléze jsme to šli "oslavit" skvělým obědem (u mě ještě se slovíčkem "zdravým" obědem).

V rámci dnešní výzvy, která se týkala relaxace a tak nějak vyhranit si čas sám pro sebe, jsem přemýšlela, co podniknu. Od rána jsem měla spoustu nápadu a nakonec se to tak nějak udělalo samo. Odvezli jsme prcka do školy a šli společně s přítelem na bazén. Já měla tedy v plánu hodinku plavat, jenže při vstupu do chladnější bazénové vody mě chytla taková křeč v chodidle, že jsem nebyla schopna udělat ani tempo. Když říkám po vstupu, tak opravdu po vstupu, trvalo to možná nanejvýš deset vteřin. Přítel se mnou nebyl, odešel do vířivky a já se chtě nechtě musela i přes křeč rychle dostat ke kraji (s bolestí v noze to šlo velmi velmi ztuha). Po asi minutce pnutí odeznělo, pořádně jsem chodidlo promasírovala a vrhla se tedy na to, proč jsem sem přišla. Jedno tempo a nastala ještě ukrutnější bolest. Moji grimasu v obličeji viděl na dálku už i přítel, který z vířivky vystřelil mým směrem, tak jsem jej jen zvednutím ruky zastavila, usmála se a řekla na dálku "křeč" :))) Přítel se usmál, ale jelikož ví, jak často hraju hrdinku, jako že mi nic není a přitom to děsně bolí, šel za mnou. Já pro jistotu z bazénu vylezla a snažila se to rozchodit. Bylo mi jasné, že si nezaplavu, a to jsme byli na bazénu i s převlékáním možná 8 minut :D "Tak jsem si přišla zaplavat", říkám příteli. "To je pech!" Odpověděl.

Musím říct, kdyby mne nechytla křeč, neužila bych si následující hodinku s přítelem takové švandy, jako právě s bolavou nohou :)) V "divoké řece", takový ten proud, co vás sám táhne, si mě vzal do náruče a ploužili jsme jak dvě hrdličky pořád dokola :) Na venkovním vzdoušku se z teplé vody vypařovala pára, bylo to neskutečně krásné. Nikde nikdo a když se přeci jen někdo objevil, tak nás brzy nechal o samotě :)

V teplejší vodě bolest po křeči úplně odezněla a tak jsme šli po aquaparku dělat naprosté blbiny. I ten tobogán nám říkal pane. Všechno jsme měli jen pro sebe. Až mi to přišlo divné, že jsme na všechny atrakce úplně sami. Najednou. Až pak mi to došlo. Všichni byli v plaveckém bazéně, kde zrovna probíhala lekce jakéhosi cvičení a všichni to byli důchodci. Byli jsme tam jediní mladí :D Kromě ještě jedné slečny, která si chodí na bazén vyloženě zacvičit ve vodě sama (smekám). 

Byla to opravdu krásná hodinka. Totálně jsme oba "vypli". Oba jsme to už potřebovali. ze všech těch atrakcí jsme byli tak unavení, že jsme jeli domů spát :)) Kdybychom nemuseli do školy pro prcka, spíme ještě teď :D

Tak, to byl můj relaxační den. Na který dlouho nezapomenu :)) N.

Jedna z mých snídaní. Ty zelené nedozrálé kostičky jsou mango :D Nějak jsem to nevychytala.

Další obleček pro Eli :)

Pohled z mého okna na Jeseníky. Vlevo nebe, vpravo peklo :)