Pláč není znakem slabosti, ale toho, že nám došly síly.

To máme ale krásné počasí, že? Takové supr! Chčije a chčije  Naštěstí mám naprosto krásný výhled z okna. Víte proč? Naproti opravují panelák a na lešení momentálně odpočívá řada mužskejch  Jak holoubci jsou nasádlení vedle sebe a opírají se o lešení, vedou nějaké řeči a já si říkám, že těm chlapům sakra sluší i ty monterky a roztrhané mikiny s kapucí pocákané od barev a malty  Jo... pěkná přehlídka, až na to, že by se pořád nemuseli drbat na určitých místech  

Přemýšlela jsem, že bych někdy v budoucnu dala dohromady své fotky jídel, které jsem již udělala a ještě udělám a dala to všechno dohromady do PDF souboru pro vás ke stažení. Samozřejmě nejen fotky  Ale i jakýsi popis, jak ony dobroty připravit. No a samozřejmě zadarmo  Byla by to prostě taková první vlaštovka něčeho uceleného a mnou vytvořeného  

Už je to dva měsíce, co odešel harddisk a stále nemám svůj vlastní notebook, a ani po dvou měsících a několika pokusech se nepodařilo zachránit nic z disku. Ani nebudu říkat, jak moc mě mrzí ztráta dat, které jsem na disku měla. Strašně. Každopádně si jej beru z opravy k sobě zpátky, a zkusím někdy v budoucnu požádat o opravu znovu. Tedy ne o opravu, ale možná budou vyvinuty lepší programy na jakési "znovuvzkříšení" HDD aspoň pro kopírování souborů, které mi tam zůstaly. Ani si nepřejte vědět, jak jsem smutná z toho, že jsem na HDD měla svoji sepsanou knihu, poznámky ke knize, různé dovětky, a různé verze... fotky, videa, většinu mám teda vypáleno, ale mrzí mě i ten zbytek, co se už zachránit nepodařilo. Ale tak uvidíme, snad jednou se podaří. 

Tím je také zodpovězena otázka, co si budu "přát" k narozeninám  Schválně mám slovo "přát" v uvozovkách, protože mé původní přání bylo úplně jiné. Chtěla jsem telefon, na který teď můžu zapomenout, protože peníze půjdou na nový HDD, instalaci a tak dále. Co víc bych si mohla přát, že?  Vlastně jako žena si nemůžu přát nic jiného, než právě nový HDD  Doprčic!

Určitě znáte Lisu Marii z DailyHiiT. Naprosto upřímně vám povím, že tu holku sice skrz FB sleduji, ale nijak vážně ji neberu a ani nevím, zda se mi to někdy podaří. Před třemi dny však na svém FB napsala status, na který jsem musela reagovat. Reagovala jsem z jediného důvodu. Nesnáším, když se druhým záměrně a bez rozmyslu a schválně a jen tak ubližuje. Její status zněl nějak takto:"Děkuji všem těm, kteří v minulém příspěvku psali komentáře plné nenávisti. Pokud jste se snažili mi jakkoli ublížit, musím vám říct, že jste uspěli." Bylo mi jí tak strašně líto!!! Nevydržela jsem to a ačkoli k této holce nijak nevzhlížím, musela jsem ji napsat a podpořit ji. Lidi často neví a nebo možná taky moc dobře ví, jak dokáží druhému ublížit. Nedokážu si představit, ať ji napsal kdo chtěl cokoliv, co musela prožívat. Já bych řekla, že si možná i poplakala. Nebyla by sama. Když si vzpomenu, jak já se cítila, když jsem Anonymním zlým komentujícím dopřála tu možnost u mne na blogu komentovat, nedokážu si představit, jaká kvanta hnusných a ponižujících věcí si o sobě musela za tu dobu přečíst ona. Ať se mi nikdo nediví, že od jisté doby nedovolím zlým anonymům kazit mi den a ať si kdo chce myslí, jak moc je to nefér vůči těm, kteří komentovali jako anonymní slušně. Jsme lidé z masa a kostí a v hrudi nám tluče srdce, kterému když se ublíží, tak to prostě strašlivě bolí. A je jedno, jak moc vám druhý říká, ať se na tím povznesete. Realita je jiná. Za monitorem ta slza prostě jednoho krásného dne ukápne a mně osobně přijde nefér podporovat a dávat dokolečka možnost oněm zlým a zapšklým kreaturám vyjadřovat se stylem, po kterém byly mé vlastní slzy donuceny opustit své místo. 

Buďte na sebe hodní! Na internet si choďte odpočinout a pobavit se. Budete-li chtít napsat něco ošklivého, raději to nedělejte. Čím více radosti budete kolem sebe šířit, tím více se vám ji vrátí také zpátky. Něco na tom bude  

Přeji vám všem moc hezký den, i když chčije a chčije 

K.