Večeře: K večeři jsem si dávala zeleninu se dvěma vajíčkama, a koktejl čistě z mléka, borůvek a
hroznového vína. Už bylo potřeba zlikvidovat poslední zbytky v lednici. 

Večeře: Vaječná směs s rajčetem, čočkou a kukuřicí, zeleninová obloha, pomeranč, vícezrnné tousty.

Mohla bych tuhle otázku de facto zodpovědět hned. Vypni ten zatracenej internet, obuj si tenisky a prostě jdi ☺

Ale když si vzpomenu na sebe, jak jsem před několika měsíci bojovala s jakýmkoli pohybem, vím, že to není tak snadné, jak to vypadá. Člověk možná i má už určitou motivaci a chce se sebou něco udělat a opravu vnitřně touží po změně svého těla a ví, že to cvičení mu pomůže. Ale přesto chybí ještě ten závěrečný, snad nejdůležitější impulz a to, jít to vykonat. Jít cvičit. Jít si prostě zavázat ty tenisky, švihnout na zem karimatku a jít makat.

Nebudeme se bavit o těch z vás, kteří prostě čas od času máte jakýsi vnitřní spurt a prostě se vám čas od času nechce. Kdo by to neznal ☺ Ani Bůh není dokonalý (ne, není, protože neumí nakreslit hranaté kolečko ☺). Takže co je vlastně důležité pro onen start? Pro kopanec? 

Hlavní kopanec

V první řadě, musíte být připraveni nejen vnitřně, ale také jaksi materiálně. Ono, když už si člověk nakoupí nějaké ty věcičky na cvičení, hned se k celé dané věci přistupuje jinak ☺ Doporučuji tedy nějaké pěkné tričko nebo tílko, které si vymezíte, že bude čistě jen to tréninkové. To samé s šortkami. Důležité jsou také tenisky. A úplně nejlepší bude, když si tohle všechno nakoupíte nové, uvidíte, jakou radost z toho budete mít a už jen to vás přesvědčí, že se přeci jen do toho cvičení pustíte. 

Kromě oblečení byste měli mít také kde cvičit. Pokud máte prostor, je to fajn. Pokud se však už tak mačkáte v malém pokojíku, bylo by fajn si předem vymezit prostor na cvičení. Zkuste odsunout kus nábytku, pokud to jde. Židle dejte třeba na chodbu. Zbavte se všeho, co vám prostorově překáží, protože to, co po vás nechci je, abyste už při prvním tréninku řekli, že na to kašlete, protože na to nemáte místo. NE!  Vytvořte si ho. Třeba to nebude ideální na 100%, ale může to být ideální alespoň z poloviny, co? ☺

Takže jsme vyřešili oblečení a prostor. A nyní bychom také měli mít s čím cvičit. Asi se budete divit, ale nebudete toho potřebovat moc. Dvě nejdůležitější věci, činky a podložku, si můžete dnes koupit již za pár korun. Do začátku vám totiž stačí dvě 1 kg činky. Možná 1,5 kg, pokud si troufnete. Podložka stačí obyčejná. Karimatka. Cena je řádově možná v pár desítkách korun. A víte jak jsem začínala já? Ani jedno z toho jsem neměla. Místo činek jsem si naplnila petky vodou a místo podložky si rozložila na sebe několik dek. No, nebudu vám tvrdit, že to bylo i tak nesmírně pohodlné, protože nebylo ☺ Petky mi klouzaly a i přes deky mě zem tlačila do zad. Ale jak říkám, pro start už tyhlety věci máte určitě doma, takže začít je možno VŽDYCKY!!! A pokud z prvního tréninku chcete mít báječný požitek, hned si pro malé činky a podložku zaběhněte někam do sportu nebo už objednávejte z netu. Nejlépe teď hned!!!!

Nevím, co cvičit

Chápu. Ani já jsem netušila jak cvičit, co je pro mne nejlepší, kdo by taky na samém počátku bez zkušeností věděl, jak vytvořit správný trénink a cvičební program. To je naprosto v pořádku. Ale když už máme ten internet, máme tak možnost se nechat inspirovat desítkami kvalitních instruktorů a cvičit podle jejich tréninku. A když štěstí pomůže, dokonce ony tréninky stáhnete někde zdarma, hehe ☺ 

Moje velká rada do začátku zní, nevybírejte si z netu takové tréninky, které jsou od pohledu náročné a u kterých je jasně napsáno, že jsou pro pokročilé nebo experty. Já budu naprosto první člověk v řadě, který nesmírně rád podpoří vaše nadšení a bude vám přát, ať se do fáze experta dopracujete, ale nečiňte tak hned na začátku. Je to to samé, jako byste se chtěli naučit anglický jazyk, a namísto toho, abyste začali se základy, jste rovnýma nohama chtěli skočit do expert lekcí v učebnicí. Výsledek? Okamžitě to vzdáte, protože to přece bude strašně těžké, je to tak? Nebudu vám nic nalhávat. Naprosto stejně to funguje i ve cvičení. Pouze soustavnou přípravou v začátečnických fázích se budete zcela jistě rychle zdokonalovat a posouvat se do obtížnějších tréninků. Věřte mi. A pokud vám nebude trénink pro začátečníka činit žádné potíže, pak samozřejmě můžete svůj cvičební režim zpřísnit. Vždy ale postupujte krok za krokem. Představte si své cíle ve cvičení, v kondici a v tom, že chcete být krásně fit, jako schodiště. Jste na prvním stupínku a postupně se dopracujete až na vrchol... ach, bože, není to krásná představa? Vidíte to? ☺ 

Nevím, s kým cvičit

Moje dobrá rada zní, nezkoušejte se trénovat sami a ani nezkoušejte trénovat s kamarádkou, pokud to není nějaká dobrá a vzdělaná fitness instruktorka. Proč? Pouze kvalitní trenér vám totiž ukáže, jak správně cviky provádět. Naučíte se, že není dobré, vůbec dobré, udělat 30 dřepů, které mají špatnou techniku, ale mnohem zdravější a účinnější metoda, jak se dostat dál, je udělat klidně jen 10 dřepů se správnou technikou. Není to jen o vizuální stránce, že špatně provedený dřep, klik, cokoli, vypadá fakt dost blbě, ale hlavně si tím pomaličku ale jistě ničíte zdraví (klouby, kolena, vazy...). Už to píšu asi po páté v tomhle příspěvku, ale, prosím, věřte mi ☺ Opravdu si vyhlídněte na internetu či v reálném životě instruktora, který bude mít jméno. A který vám bude říkat hlavně JAK cvičit. Nechcete přece cvičit týden a pak další měsíc čekat, než se uzdravíte. Na to, že budete cvičit i s bolestmi vůbec nemyslete! NIKDY! 

Většina z nás nemá možnosti chodit do fitka a platit si instruktora, respektive, někdo na to má, ale nechce. Ani se vám nedivím. Ale máme internet a můžeme si vyhledat spoustu světově známých instruktorů, se kterými nás cvičení může dokonce bavit... chápete děcka? Bude nás to bavit ☺ Možná jste slyšeli o Jillian Michaels, ale třeba jste ještě neslyšeli jména jako Bob Harper, Cassey Ho, apod. Vašim úkolem bude vyhledat si o těchto trenérech co nejvíce zde na blogu nebo na YouTube. Tihle jsou schopni vám do začátků opravdu pomoci a krom jiného, je na ně taky radost pohledět ☺ 

Video portál YouTube je také báječná věc. Normálně, když zadáte do vyhledávače na této stránce "exercise beginners", vyjede vám spousta tréninků pro začátečníky. Schválně si to běžte vyzkoušet. Nekecám. Je to paráda!!!

Kolik času věnovat tréninku?

Velmi dobrá a častá otázka. Spousta začínajících si myslí, že musí cvičení věnovat hodiny denně. Pokud si myslíte, že na to máme všichni čas, tak jste na pěkném omylu. Pracujeme, staráme se o děti, máme spoustu dalších povinností a poslední, po čem bychom toužili je, trávit hodiny denně cvičením. Něco vám prozradím. Ono totiž vůbec nejde o délku cvičení, ale o pravidelnost a houževnatost a vášeň, kterou do toho vložíte. I kdyby to mělo být jen na deset minut. Zkušenost mi říká, že i za deset minut kvalitního tréninku z vás může valit pot jak z prasátka ☺ (Teď nevím, zda se prase potí, ale chápete, že? ☺) Čili, stanovte si jasný cíl. Například, že si jednou, dvakrát do týdne dáte volno, ale 5-6x týdně budete trénovat v rozmezí 10-30 minut. Stačí to? Stačí!!! Nejraději bych těch vykřičníků udělala i sto! Jak jsem již řekla, jde o pravidelnost, o to, burcovat tělo v rámci jakéhosi nadstandartního pohybu navíc, než na jaké bylo zvyklé doposud. To, že neustále běháte v práci, kolem dětí, na nákupy, na to je tělo v podstatě "zvyklé" a není to pohyb, který potřebuje. Silový trénink zaměřený na všechny možné partie na těle je to, o čem mluvím. Musí vás bolet svaly, o kterých jste si mysleli, že vůbec neexistují. Já neřekla, že vás to bude bolet? Oops, bude vás to bolet  ☺ Na začátku určitě ☺

Nikdo mi neřekl, že mě budou bolet svaly.

Jednu dobu jsem dostávala emaily, v nichž mě mladé slečny prosily o radu, že začaly cvičit, ale nikdo jim neřekl, že se druhý den probudí a budou je bolet svaly. A pak mne vždy dostala jejich otázka, zda je to normální a zda jim to neublíží... Takže já vás tímto připravuji na to, že cvičení nebude procházka růžovým sadem. Ano, budete se po tréninku cítit skvěle, za to mohou endrofiny, adrenalin a všechno, ale stavy následující den, z velké většiny v začátcích, nebudou dvakrát příjemné. Protože BUDETE celí bolaví. Ale to je na tom to skvělé!!! Víte proč? Když to bolí, tak to funguje. Probudili jste svaly k životu a tohle přesně potřebujeme. Za pár dní bolest pomine, protože už za pár dní budete silnější. Často se říká, že si tělo na cvičení zvykne. Blbost. Zvyknout si můžete na nové brzdové destičky v autě, ale v případě fitness prostě sílíte. Každým dnem, po každém tréninku tělo sílí. A pokud mu budeme dopřávat také kvalitní a pestrou stravu, není lepší kombinace za kvalitnějším, delším a spokojenějším životem. A tělem, o kterém tak dlouho básníte ☺

Prý zhubnu i bez cvičení

To je pravda. Ono totiž zásadním přístupem za nižší váhou je hlavně jídelníček. Pokud je vzorný, nic nikomu nebrání v tom, aby zhubl. Opravdu ne. Ale zamyslete se nad jednou věcí. Věříte tomu, že když zhubnete, tak se vám tělo také krásně vytvaruje a získá ony ladné křivky? Nerada vás zklamu, ale to se nestane. Pod oblečením schováte cokoliv, i nedokonalé štíhlé tělo. Ale jsem si jistá, že 100% spokojenost bude jen tehdy, pokud tělo bude vypadat nejen hubeně, ale také zdravě, tvarovaně a fit. Nikdo přece nechce mít rosolovité nepevné ruce, povolené bříško a zadeček. Že ne? A tohle všechno dokáže jedině pravidelné cvičení.

Nebudu mít horu svalů?

Je mi jasné, že žádná žena nechce mít horu svalů. Tedy, alespoň ne ta valná většina. Uklidním vás. To se prostě nestane ☺ Jelikož začínáte, tak nevíte, že abyste vypadaly jak kulturistky, stejně jako u hubnutí tak i u nabírání hmoty, byste musely tomu přizpůsobit hlavně stravu. A to nejenže decentně, ale markantně. Od rána do večera byste musely přesně hlídat co a v jakém složení jíte, a to navíc v odpovídajícím množství, musely byste přizpůsobit razantně před-tréninkovou i po-tréninkovou stravu, a k tomu všemu byste musely rukama, nohama a vším možným tahat doslova stovky a stovky kilogramů a zátěže denně. Kilová činka v ruce vás do takových objemů nemá šanci NIKDY V ŽIVOTĚ dostat. Dokonce ani desetikilová ☺

Nemám čas cvičit

Já tuhle větu prostě vážně nemám ráda. Nemám. Chápu, opravdu chápu, že někdy se objeví den, kdy to vážně nevyjde, že si člověk nenajde ani těch 10 minut na cvičení. To se může stát. Proč ne? Ale říkat tohle každý den, 365 dní v roce, ... to je už pěkná blbost, že? ☺ Co takhle si říct, že máte čas cvičit. Sáhněte si do svědomí a řekněte si, zda byste o těch 10 minut přeci jen nemohli být méně u televize, u počítače, zda musíte jít na hodinu 3x týdně s kamarádkou do kavárny, zda den co den musíte dělat milion věcí na úkor vlastního zdraví a pěkného těla... vždyť si to představte, to vaše tělo a neříkejte mi, že byste opravdu sami sebe nechtěli vidět, jak vypadáte bez toho všeho tuku a s pevným bříškem... Už jste si to představili? To je dobře. Já si to také před rokem a něco představovala a přeměnila na skutečnost ☺ Musíte pochopit, že veškeré změny, které vidíte na fotkách u svých idolů a lidí, o kterých básníte, že byste taky tak chtěli vypadat, jsou zde i pro vás. Můžete vypadat úplně stejně. Ba dokonce ještě lépe. Tak schválně. Zkusíte trumfnout svůj vlastní idol? ☺

Přeji vám všem se cvičením moc štěstí... a už jděte hledat vhodné triko na první trénink ☺

K.

Nevím jak vy holky, co jste zrovna těhotné a nebo vy, které už jste těhotné byly, ale já si tohle těhotenství fakt dost neužívám  Jo, jasně, miluji svoje bříško, hladím si svoje bříško, každý se tetelí, jak mi bříško strašně sluší a každý má tendenci si sáhnout a já na oplátku mám nutkání každého praštit, ale jestli je na těhotenství nějaká skvělá věc, tak snad to, že ve vás roste člověk. Co všechno to ale obnáší... no, děkuji pěkně.

Dnes v 5 ráno budíček, protože jsem na šestou musela být v nemocnici na odběrech krve kvůli cukrovce. Ničeho se nelekejte, vy, co nevíte, tyhle odběry jsou prostě klasika ☺ Takže tam tak přijdu, objednaná na šestou ranní, zaklepu na dveře, celá čekárna, kde sedělo asi 30 důchodců brblala, že si mám frontu vystát. VYSTÁT!!! Jen jsem se otočila a zakroutila hlavou, načež jedna milá babička podotkla, že jsem těhotná (promiňte, můj 7. měsíc musí vidět i slepej) a že toho asi už moc neustojím (jediná židle nebyla prázdná). 

Vešla jsem dovnitř, kde mě pokárala také sestra. To už jsem krotila svůj jazyk v puse a snažila se být slušná. Když mám, do prdele, napsáno na kartičce, že jsem na šestou objednaná, tak se laskavě na šestou ohlásím a nebudu čekat. Ano, sestře jsem to řekla mnohem slušněji. Ale přece by právě ji mělo napadnout, že kvůli odběrům podle nařízení další 3 hodiny budu bez jídla a pití a že už hodinu bez jakéhokoli jídla i pití jsem a tudíž snad trochu taktu by neuškodilo... navíc s bříškem ☺ Posadila si mě, sebrala krev ze žíly (už dlouho se to nebere z prstu?) a po půl hodině po dobrých výsledcích mi dala vypít onen odpornej glukózovej hnus, snad půl litr... holky, málem jsem to vyblinkala  Držela jsem se a přemlouvala žaludek, ať proboha neblbne, že chápu, že dostal tenhle sajrajt na lačno a že mi to taky dvakrát nedělá dobře, ale že jakmile to vyblije, tak se s ním odmítám kámošit, protože tuhle proceduru přes krk prostě už na podruhé cpát nechci   Po hodině v čekárně se žaludek umoudřil a další hodinu jsem tak mohla vytáhnout knížku s Jillian a začíst se. Mám vám říkat, že jednoho dědulu strašně zajímalo, co čtu, a když zjistil, že čtu o metabolismu, tak si chtěl strašlivě povídat a omlouval se, že ruší a rušil a omlouval se celou tu další hodinu, takže jsem z knihy - nekecám - za hodinu přečetla asi 2 stránky, nicméně do mě hučel tak dlouho, že jsem zjistila, že jeho manželka už nemůže chodit, že jsou spolu 59 let, že píše poezii a musel!!!! mi samozřejmě dát něco ze své tvorby přečíst, takže jsem místo Jillian četla jakési Vrbenské spisy z jakéhosi jeho cyklu... k mému překvapení jsem však zjistila, že se bavím a naslouchám skutečnému spisovateli, který normálně několik let píše a publikuje  a dostala jeho nevydanou nakopírovanou práci na cestu domů, protože hodina uběhla a já - panebože díky - šla konečně na další odběr a nemusela se s pánem dál trápit. Uff!!

Čili, po dnešním dni, dvě rozpíchané ruce, odpornej sladkej sajrajt ke snídani, únava na entou, bolavé nateklé nohy (chodidla) z daleké cesty, rozbolavělé kyčle - to jen za dnešek.
Kdo si myslí ještě, jak je těhotenství báječná věc, vzpomenula bych první tři prozvracené měsíce, zmínila bych svůj opupínkovaný ksicht, kterému prostě nepomůže nic, protože prostě těhotenství, z postele vstávám jak špatně poskládaný bagr, chodím jak kačer, nevlezu se do bot díky oteklým kotníkům a nártům, nejvíce kopací náladu má malá, když mám plný močák, samozřejmě se těma svýma nožičkama "umí" trefit, už nevydržím ani půl hodinové procházky, protože mě bolí nohy, kotníky, lýtka, mám v nich křeče - všechno!!! - jako bych absolvovala běh Terryho Foxe, když lezu z vany, je to jakoby vyplavala velryba a když mi můj nejdražší večer masíruje nohy, protože to psali na netu ,  že by to partner své těhotné partnerce dělat měl, tak si do toho pustí písničky, které nenávidím a já mu pak neslušně dávám znamení, ať ví kam jít .... 

Opravdu moc se těším na září. Miluji tenhle stav, ale zároveň ho nesnáším a proklínám a je jedno, jak moc svému příteli připadám k úsměvu a nádherná ☺

K.

... nebudu slibovat jako jiskra jasná  Ale prostě jako Kristina.

Ahojte, řekla jsem si, že to udělám a nejlepší způsob, jak svůj slib dodržet, je napsat jej veřejně, tak, jako jsem to dělala na začátku. O co jde? 

Neustále vám v emailech tvrdím a píšu, jak není váha podstatná. Je to tak? Neustále poukazuji na to, že bychom měli sami sebe hodnotit podle toho, jak se vlezeme do svého oblečení a kolik centimetrů ztrácíme v objemu. Abyste viděli, že jen tak nežvatlám, rozhodla jsem se, že dostojím svého slova a po porodu udělám dvě věci. Po návratu z porodnice se zvážím, vyfotím se a změřím se. Zatímco budu metr používat každý týden a zapisovat si změny, na váhu nestoupnu. Chtěla bych tak se všemi, kdož mají jakýsi blok v hlavě a za každou cenu řeší čísla na té věci pod nohama, společně držet se toho, že na váhu nevlezeme a budeme se orientovat jen díky číslům, které nám změří metr. 

A aby to bylo zajímavější, na váhu vlezu až 50. den po porodu (proč až padesát, nevím... třicet mi přišlo málo ☺). Slibuji, že to vydržím a vy budete moci sledovat a společně se mnou s mými zápisky v deníku pozorovat, co jsem cvičila a jaké hodnoty jsem po každém týdnu naměřila. A doufám, že vy, kteří stále bojujete a nedokážete si stoupání na váhu odepřít, v tom pojedete se mnou. 

Vím, že je to ještě dlouhá doba, ale dávám to sem zcela čistě proto, aby jste si na mne vzpomněli a hlídali mě  ☺ Já podvádět nebudu... jen vám chci ukázat a dokázat, že váha JE nepřítel ☺ A jak to dokázat víc, než vám jít příkladem.

S přibývajícími slunečními paprsky se v mém městě roztrhl pytel se soukromými prodejci ovoce a zeleniny. Dneska to vytáhlo tak spoustu lidí ven, kteří se doslova prali o vitamíny na stáncích. Skrz tyhle stánky ale také procházeli náctiletí a mladí lidé, kteří si z nedalekého fast-foodu pochutnávali na hamburgerech, párcích v rohlíku a pizzách. Kdybyste tam stáli, taky byste to viděli. A jelikož měla opodál akci i Coca Cola a zdarma rozdávala plechovky s tímto nápojem, dokážete si představit, co většina z nich do sebe ládovala za kombinaci. Takže jsem se pyšně zařadila do chumáče postarších lidí dychtící po vitamínech a společně s nimi s úsměvem na tváři a velkým bříškem vybírala ovoce a zeleninu. A přinesla si domů po dlouhé době krásné třešně ☺ 

Už víte o věcech, které jsem si dopřála k narozeninám, ale nevíte, že to ještě nebylo všechno. Doslova jsem si poručila dostat mražené lesní ovoce do mých koktejlů. Skoro kilovku mi koupila přítelkyně mého bráchy a povím vám, první koktejl mi přivedl doslova duševní orgasmus ☺ Teď už vím, bez čeho nebudu moci existovat. Pytlík je plný malin, ostružin, červeného a černého rybízu. Neskutečná věc ♥

Jelikož jsem byla moc spokojená s časopisem FOOD, rozhodla jsem se objednat také starší čísla. A i ty jsem si "dala" k narozeninám ☺ Musím je ještě pořádně prostudovat, ale už teď o pár receptech vím, které zkusím a budu vylepšovat k obrazu svému ☺

A taky nám domů přišel kočárek pro Elišku ☺ S přítelem jsme jej z krabice vybalili, sestavili, pokochali se, obdivovali všechny věci, které má a umí, pak opět sundali kolečka, rozebrali a opět uložili do krabice ☺ Už se těším, až budu ten malej uzlíček kolíbat. Přítel sliboval, jak s ní bude často chodit ven... ehm, jsem zvědavá :D

Už brzy pro budu zkoušet pečené čaje od firmy Čajové snění. Dostala jsem celkem 19 druhů a ono to trvá, než to všechno ochutnám :D Zatím prozradím, že jsem úplně mega maximálně spokojená se dvěma příchutěmi - zázvor a bezinka. Mňam ♥ No a co teprv jablíčko s mátou, nebo malina se skořicí, aloe vera... ☺

A než se pro dnešek rozloučím, pár fotek z mého stolu ještě, abyste věděli, že jím stále zdravě a barevně ☺ A v závěru ještě bonus z mé postele - bez komentáře ☺

K.

Největší lenoch a mazel v rodině ☺

Tenhle příspěvek jsem chtěla dát dohromady už před nějakou dobou a až teď cítím jakousi vnitřní potřebu se naprosto bezpředmětně vypovídat ☺ Je spousta věcí, které mi blogování dalo a vzalo, spousta věcí, které mi dalo právě zdravé stravování a fitness vůbec. Když jsem začínala se svojí cestou, měla jsem za to, že to bude jen chvilkové a že prostě "nějak" pofrčím dál, ale hle, stále tu jsem a stále mě baví objevovat nové věci a věnovat se jim a být tím naprosto pohlcená. Dalo by se říct, že jsem z přístupu ke svému životnímu stylu udělala koníček ☺

Je pár věcí, které u mne vždy najdete. Ať přijdete kdykoli, nikdy v mé lednici nechybí jablka, banány, rajčata, led, mléko, tvaroh, vajíčka, arašídové máslo, listová zelenina a bílé jogurty. Vůbec si nedovedu představit, že bych přišla a tyhle věci tam prostě nenašla. Zároveň musím mít neustále jistotu, že kdykoli otevřu svoji malou skříňku, najdu tam ovesné vločky, celozrnné tousty, neslazené kakao, vlákninu, skořici a nějaké ty oříšky. 

Bez čeho si nedovedu představit svoji kuchyň

Něco vám povím. Kdysi dávno jsem proklínala svoji babičku, když mi dala ošklivý nevzhledný mixér, který mi byl tak dobrý akorát na to, že zabíral místo v mé kuchyňské lince. Proklínala jsem ji. Nechápala, proč mi dává něco takového, co vůbec nepotřebuju. Prosila jsem mamku, ať si ten mixér vezme. Ona jej nechtěla a řekla mi, ať si ho schovám, že jej jednou upotřebím. Já tedy jako poslušné děvče za mixér "s láskou" poděkovala a nechala ho v krabici několik let. Za posledních pár let jsem se neskutečně mnohokrát stěhovala a onu krabici s mixérem nevraživě tahala z místa na místo. DNES SI BEZ NĚJ NEUMÍM PŘEDSTAVIT SVŮJ DEN!!!! Umřela bych hlady, kdybych jej neměla, protože ten starej "páprda" zvládne věci, to byste koukali. Rozmixuje všechno, co mu tam strčíte. Rozsekal mi i vařečku, když jsem druhým koncem "míchala" obsah přímo v běhu přístroje (= já blbec :D). Denně si na něm připravuji své šejky. Vlastně ani není možnost jej schovat, protože je neustále v provozu. Na omáčky, pyré, zmrzliny, zeleninové saláty, polívky... no, co vám mám říkat. Zlatá babička ☺ Až mi tenhle mixér jednou odejde, budu hodně smutná. Nemusím mít vařič, ani mikrovlnku, ani troubu, ale bez něj si nedovedu svůj život v kuchyni představit ☺

Ještě neumytej, protože byl zrovna použitý :D

Zkoušela jsem recept z časopisu F.O.O.D., samozřejmě jsem si ho trošku upravila, respektive
nedala všechny ingredience.

Zkrátka a dobře, ryba je lehce pokapaná citronem, osolená a opečená.

K tomu "jihoafrický" salát z červené papriky, rajčátek, cibule, ledového salátu, čerstvé petrželky, ředkviček, kukuřice a vše je naloženo do pomerančové šťávy. Fakt výborná věc ☺

Dobrou chuť.