úterý 25. června 2013

Těhotenství jako nejkrásnější období?


Nevím jak vy holky, co jste zrovna těhotné a nebo vy, které už jste těhotné byly, ale já si tohle těhotenství fakt dost neužívám  Jo, jasně, miluji svoje bříško, hladím si svoje bříško, každý se tetelí, jak mi bříško strašně sluší a každý má tendenci si sáhnout a já na oplátku mám nutkání každého praštit, ale jestli je na těhotenství nějaká skvělá věc, tak snad to, že ve vás roste člověk. Co všechno to ale obnáší... no, děkuji pěkně.

Dnes v 5 ráno budíček, protože jsem na šestou musela být v nemocnici na odběrech krve kvůli cukrovce. Ničeho se nelekejte, vy, co nevíte, tyhle odběry jsou prostě klasika ☺ Takže tam tak přijdu, objednaná na šestou ranní, zaklepu na dveře, celá čekárna, kde sedělo asi 30 důchodců brblala, že si mám frontu vystát. VYSTÁT!!! Jen jsem se otočila a zakroutila hlavou, načež jedna milá babička podotkla, že jsem těhotná (promiňte, můj 7. měsíc musí vidět i slepej) a že toho asi už moc neustojím (jediná židle nebyla prázdná). 

Vešla jsem dovnitř, kde mě pokárala také sestra. To už jsem krotila svůj jazyk v puse a snažila se být slušná. Když mám, do prdele, napsáno na kartičce, že jsem na šestou objednaná, tak se laskavě na šestou ohlásím a nebudu čekat. Ano, sestře jsem to řekla mnohem slušněji. Ale přece by právě ji mělo napadnout, že kvůli odběrům podle nařízení další 3 hodiny budu bez jídla a pití a že už hodinu bez jakéhokoli jídla i pití jsem a tudíž snad trochu taktu by neuškodilo... navíc s bříškem ☺ Posadila si mě, sebrala krev ze žíly (už dlouho se to nebere z prstu?) a po půl hodině po dobrých výsledcích mi dala vypít onen odpornej glukózovej hnus, snad půl litr... holky, málem jsem to vyblinkala  Držela jsem se a přemlouvala žaludek, ať proboha neblbne, že chápu, že dostal tenhle sajrajt na lačno a že mi to taky dvakrát nedělá dobře, ale že jakmile to vyblije, tak se s ním odmítám kámošit, protože tuhle proceduru přes krk prostě už na podruhé cpát nechci   Po hodině v čekárně se žaludek umoudřil a další hodinu jsem tak mohla vytáhnout knížku s Jillian a začíst se. Mám vám říkat, že jednoho dědulu strašně zajímalo, co čtu, a když zjistil, že čtu o metabolismu, tak si chtěl strašlivě povídat a omlouval se, že ruší a rušil a omlouval se celou tu další hodinu, takže jsem z knihy - nekecám - za hodinu přečetla asi 2 stránky, nicméně do mě hučel tak dlouho, že jsem zjistila, že jeho manželka už nemůže chodit, že jsou spolu 59 let, že píše poezii a musel!!!! mi samozřejmě dát něco ze své tvorby přečíst, takže jsem místo Jillian četla jakési Vrbenské spisy z jakéhosi jeho cyklu... k mému překvapení jsem však zjistila, že se bavím a naslouchám skutečnému spisovateli, který normálně několik let píše a publikuje  a dostala jeho nevydanou nakopírovanou práci na cestu domů, protože hodina uběhla a já - panebože díky - šla konečně na další odběr a nemusela se s pánem dál trápit. Uff!!

Čili, po dnešním dni, dvě rozpíchané ruce, odpornej sladkej sajrajt ke snídani, únava na entou, bolavé nateklé nohy (chodidla) z daleké cesty, rozbolavělé kyčle - to jen za dnešek.
Kdo si myslí ještě, jak je těhotenství báječná věc, vzpomenula bych první tři prozvracené měsíce, zmínila bych svůj opupínkovaný ksicht, kterému prostě nepomůže nic, protože prostě těhotenství, z postele vstávám jak špatně poskládaný bagr, chodím jak kačer, nevlezu se do bot díky oteklým kotníkům a nártům, nejvíce kopací náladu má malá, když mám plný močák, samozřejmě se těma svýma nožičkama "umí" trefit, už nevydržím ani půl hodinové procházky, protože mě bolí nohy, kotníky, lýtka, mám v nich křeče - všechno!!! - jako bych absolvovala běh Terryho Foxe, když lezu z vany, je to jakoby vyplavala velryba a když mi můj nejdražší večer masíruje nohy, protože to psali na netu ,  že by to partner své těhotné partnerce dělat měl, tak si do toho pustí písničky, které nenávidím a já mu pak neslušně dávám znamení, ať ví kam jít .... 

Opravdu moc se těším na září. Miluji tenhle stav, ale zároveň ho nesnáším a proklínám a je jedno, jak moc svému příteli připadám k úsměvu a nádherná ☺

K.

PS: pro všechny, které ještě těhotné nebyly. Doufám, že jsem vás moc nevystrašila ☺
Uklidním vás, mé první těhotenství bylo doslova ukázkově nádherné ☺

Vaše názory:

6 komentářů:

  1. Tak tenhle článek jsem na původním blogu nějak nepostřehla a musí říct, že jsem si ho ráda přečetla, jsem teď v 20tt a už teď se děsím toho testu na cukrovku co mi všichni popisují ten sladký patok. Já, která když se nenasnídám omdlívám, budu držet hladovku. Neumím si to představit, 3 hodiny na lačno. No uvidíme :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to držím palce :D Já si na to jen vzpomenu a už se mi dělá knedlík v krku :D Hnus. Dokonce jsem četla pár příběhů, že to holky fakt nedaly a vyblinkaly to, ale některé by prý šly znovu :D Což nechápu, sladké mi nevadí, ale tohle bylo prostě mazec. V prvním těhotenství jsem na to šla dvakrát ... teď jen jednou, ale fuj, jak si na to vzpomenu :D ... a právě jsem stejný typ jako ty. Bez jídla ráno nefunguju jako netěhotná, natož těhotná, vždycky jsem byla malátná, nohy se mi třesou , i ruce.. tak to vydrž, držím palce :) a pak dej vědět, jak jsi to ustála :)

      Vymazat
    2. Tak hlásím, že jsem test přežila, nebylo to tak strašné jako jsem si to "vysnila", ale nebyl to ani žádný med. Jsem ráda, že jsem tam potkala další 2 těhulky, se kterými jsme si povídaly a uteklo to jako voda...první kroky vedly k jídlu, jak se dalo čekat :) Teď už jen, aby výsledky byly taky příznivé a je to :)

      Vymazat
    3. Supr, ono se to lépe táhne ve více lidech, já tam měla opravdu jen samé důchodce :D Ať ti dopadnou dobře výsledky a pořádně se nadlábni :D

      Vymazat
  2. jéje, tenhle článek jsem taky viděla poprvé, když už to člověka nečeká, tak je to docela zábava číst :oD mně teda nikdy nebrali krev z prstu, vždycky ze žíly, při prvním a druhém jen na začátku a pak po dvou hodinách, při třetím už to bylo nanovo na začátku, po hodině a pak po další hodině, naštěstí jsem setřičky ukecala, že se půjdu mezi odběry projít ven :o) a alčo gratuluju k budoucímu miminku ;o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak to já bych si ven netroufla, byla jsem ráda, že sedím :) a moc děkuju :) Už aby tu byl Tomášek s námi :)

      Vymazat