Kristina Čechová

Sbírka fotek jídel, které jsem nafotila v průběhu srpna 2013 jako inspiraci do jídelníčku. Berte moje fotky pouze jako možnost toho, jak by vaše stravování mohlo vypadat. Každý máme jiné potřeby, každý z nás na skladbu jídel i na množství reaguje rozdílně. Proto tohle skutečně neberte jako návod, ale jako nápad pro tvoření vlastního stolu :-)

K.

Ahojte všichni ☺

Může se zdát, že své blogování tak trochu zanedbávám. Chci říct, ono se vám to nezdá, zanedbávám jej v posledních dnech tak nějak přirozeně, protože v mé hlavě s přibližujícím se termínem není pro blogování a fitness absolutně žádné místo ☺ Abych pravdu řekla, v hlavě mám jen a jen miminko, které se každým dnem může rozhodnout přijít na svět. Neustále kontroluji seznam věcí do porodnice a tašku, zda mám opravdu všechno zabaleno (jsem si jistá, že beztak něco nakonec zapomenu), přemýšlím a vymýšlíme taktiky a postupy, které nastanou s hlídáním synka, pokud mne "to" chytne v noci, jak podnikneme co nejhladším způsobem přesun do porodnice, přemýšlím, zda všechno, co jsem chtěla zařídit, mám doopravdy zařízené, kolují mi v hlavě myšlenky, jak to tady ti chlapi po tři nebo čtyři noci zvládnou sami (tedy spíše, jak to ta moje drahá polovička zvládne v roli matky a "otce" zároveň ☺).

Určitě mě budete chápat, když vám řeknu, že nemám náladu ani na focení, ani na psaní článků, ani na překlady, ani vůbec na nic... Během následujících cca 20 dní se má miminko narodit, máme se stěhovat, bude toho najednou hrozně moc a já začínám podvědomě panikařit, jak se to všechno zvládne. A zda se to zvládne tak, jak si představuji, protože já jsem typický příklad člověka, co má rád určitý plán, podle kterého se všechno odvíjí, ale tohle bude naprosto v režii náhod a dalších okolností a to mě určitým způsobem zneklidňuje, i když se podvědomě neskutečně těším, ať už to všechno konečně vypukne a věci se dají do pohybu a já se jim mohu přizpůsobit. A hlavně, už fakticky moc se těším na ten malý uzlíček, který budu držet v náručí. 

V pondělí jsme se zajeli podívat do krnovské porodnice, byli jsme tam asi dvě a půl hodiny na exkurzi a musím říct, že jsem nikdy nebyla víc natěšená a už jsem si v hlavě vytvářela své vlastní scénáře, jak by mi tam mohla přímo v místě dění rupnout voda a že už by si mě tam nechali :D Až tak skvělý pocit z této porodnice mám. Asi hodinu jsme si povídali všichni rodičové s hlavní sestrou, která byla neskutečně milá a srandovní. Pak jsme se šli podívat na různé druhy pokojů, na novorozenecké oddělení, kde zrovna byly tři miminka a já s přítelem obdivovala jejich malilinkaté nožičky ☺ A jestli si myslíte, že víte, co to je malilinkaté, tak si je představte ještě menší :D Úplně jsem zapomněla, jak jsou ta malá miminka ve skutečnosti totálně prťavá a drobná. Navštívili jsme také přímo porodní sál, který mne neskutečně ohromil, když si vzpomenu, jak jsem před skoro devíti lety rodila na "moderní" Bulovce v Praze, a to bylo opravdu tehdy moderní, zde jsem si připadala jak v naprosto jiném světě. Fakt luxus. 

Navíc jsem ani neměla před návštěvou této porodnice tušení, v jaké oblíbenosti je po celé republice a patří k těm nejlepším v zemi vůbec. To mi udělalo ještě větší radost, protože nemusíme nikam daleko cestovat, máme ji asi 20 minut autem. Na exkurzi se nás přitom sešlo právě strašlivě moc těch mimo region - z Ostravy, z Brna, z Vysočiny, dokonce i z Prahy. 

Co se mi na exkurzi líbilo asi nejvíc, tak to byli tatínkové ☺ Věřili byste, že měli víc otázek než maminky? No, vážně!!! Neustále se ptali a drželi své partnerky za ruku a nejčastěji za bříška, byl to tak okouzlující pohled, že jsem se na chvíli přistihla, jak jsem se zasnila a užívala si to -> MAKE LOVE, NOT WAR!!! ☺

S tímto se s vámi rozloučím, blogu se teď už dost pravděpodobně až do porodu věnovat nebudu tak, jak byste očekávali, ale snad chápete ☺ A pokud ne, tak mi to stejně šlachy netrhá :D

K. ♥

Jsem momentálně ve 36. týdnů těhotenství, takže mě čeká poslední 4 týdny příprav a těšení se na ten malý uzlíček, který v sobě nosím ☺ a zrovna ode dneška už je to jen 31 dní ☺ Končíme 9. lunární měsíc ☺

Co se tento týden děje s miminkem

• miminko váží již 2750 g a měří asi 47 cm
• přibere ještě asi 1 kilo 

• začalo se usmívat a mračit

• miminko už má omezený pohyb, nemá moc místa
• je dokázáno, že miminko rádo poslouchá písničky, hlas matky přímo zbožňuje více než jakýkoli jiný

• na konci tohoto týdne je miminko považováno za plně donošené
• pokud ani do teď není hlavičkou dolů, je dost pravděpodobné, že už se samo nepřetočí
• miminko je schopno každý den schopno spolknout a ledvinami přefiltrovat až 400 ml plodové vody

Co se tento týden děje s maminkou

• maminka často pociťuje silné a častější kontrakce (ano, někdy i několikrát za den)
• miminko klesá hlouběji do pánve, mamince se tak lépe dýchá (snad se taky dočkám ☺)
• pokud je miminko velmi nízko, je tlak na rodidla opravdu nepříjemný a velký (hmmm, užívám si to)
• mamince vyhovují menší porce jídla, jelikož velkou část místa v bříšku zabírá právě miminko
• děložní hrdlo se zkracuje

Symptomy: hladinu železa jsme dohnali, testy dopadly dobře ☺ nic až tak zásadně mě nebolí, tedy, chci říct, nic nového mě nebolí :D na každodenní bolesti v pánvi a na stydké kosti jsem si nejspíš zvykla, bolí to jak čert, musím opravdu jen minimálně chodit, jinak mám pocit, že mě táhne nějaké závaží směrem k zemi. Maličká je už těžká, velká a celkově to na mém těle jde znát a já se těším, až se prdelka narodí a mým kostem se uleví.

Pohyby: tomu se ani už nedá říct pohyby, ale spíše strkanice a zkoušení, kolik místa ještě v bříšku máme :D jsem schopna si přes kůži nahmatat její lokty a zrovna teď mi vysílá kopačky pod pravé žebro, jau :D

Chutě: chutě pro tento týden žádné nebyly, příjde mi, že baštím tak nějak všechno, jen méně. Velké porce mi nedělají dobře, protože mám evidentně v bříšku méně místa a strašlivě to pak tlačí, když to přeženu, jako bych měla prasknout a to doslova ☺ Takže baštím třeba i hodinu, pomalu, a častěji a méně ☺

Spánek: čerpám energii jak se dá ☺ ale jde to špatně. V noci se často budím, protože se budí miminko a ty kopance a vrtění vás prostě probudí a vy se přetáčíte neustále doprava a doleva a nedokážete najít tu nejvhodnější polohu. No, ne že by nějaká byla :D Ale víte jak, věříte a nevzdáváte to a hledáte a hledáte :D

Strie: Přítel si mě včera prohlížel a řekl: "Ty pořád nemáš žádné strie! Je to možný?" Jo, a to ani bříško nemažu ☺ Ale myslím, že to je tím, že už tam jednou byly a bříško jsem také měla podstatně větší než teď, i když si i tak připadám jako chodící sud.

Po čem se mi stýská: po nebolavých kostech a po vstávání z postele stylem "normální člověk" a ne stylem "bacha, zvedá se slon"!!! :D

Zajímavosti týdne: zajímavost asi bude ta, že se pojedem podívat v pondělí do krnovské porodnice, kam na onen den D míříme ☺ Už se tam moc těším, až si to prohlédneme s přítelem, aby věděl, kam jet a neztratil se tam :D je to tam dost velké :D

Náladovost: mám hrozné nutkání se furt jen tulit. Přítel by dělal mnohem raději nemravnosti :D A tak mu asi lezu na nervy, ale ráda slyším, že si jen povzdechne a t-r-p-ě-l-i-v-ě čeká :D 

Nové věci pro miminko: Pro miminko až tak ne, i když taky, byla jsem v lékárně dokoupit nějaké poslední věci pro mimčo jako líh na pupíček a bepanthen, také jsem koupila pár dalších věcí, no, nechala jsem tam strašlivě moc peněz, nevím, proč to pro ty miminka stojí tak moc :( Tedy vím, ale nechápu. Mám už přichystané další věci do porodnice, chybí mi už opravdu jen asi 5 věcí ze 30, mám nový župánek do porodnice (růžový, hehe :D).

Tatínek: neměla bych ho moc chválit, ale jelikož si tohle nečte, tak mu to do hlavy nestoupne ☺ Je prostě skvělý, trpělivý, hodný, masíruje mi chodidla, záda, pomáhá mi z vany, někdo tu velrybu z té vody musí zvednout :D a pořád se stará, jak mi je, zda někde netrajdám, když nesmím a už se moc těší na malou. Je sranda, když vám partner ukazuje, jak bude své miminko chovat, ještě větší sranda, když to ukazuje na psovi, kterému u toho lítaj uši vzduchem :D

Příště už 37. týden ☺

K.

Jsem momentálně ve 35. týdnů těhotenství, takže mě čeká posledních 5 týdnů příprav a těšení se na ten malý uzlíček, který v sobě nosím ☺ a zrovna ode dneška už je to jen 38 dní ☺

Co se tento týden děje s miminkem

• miminko váží již 2500 g a měří 45 cm
• stále roste, ale už ne tak rychle

• v tomto týdnu už má miminko sny

• miminko už má omezený pohyb, nemá moc místa
• ručičky má překřížené na přední straně hrudníčku

• ohnuté má i dolní končetiny v kyčlích a kolenou
• trávicí systém dozrává, plíce už obvykle taky
• játra už umí likvidovat odpadní látky
• bere si od maminky spoustu železa a vytváří si vlastní zásoby

Co se tento týden děje s maminkou

• maminka potřebuje často odpočívat, unaví ji i malá námaha
• rozvolňují se pánevní kosti
• v děloze je už méně plodové vody, zato dosahuje až k hrudnímu koši a utiskuje další orgány
• odteď maminka chodí na prohlídku každý týden
• i při chůzu se musí maminka často zastavit a odpočinout si
• začíná být častým přáním, aby už maminka porodila
• letecké společnosti odmítají v tomto stadiu již pouštět těhotnou maminku na palubu
• ideálně by měla maminka v tomto momentě přibrat 11-14 kg

Workouty: ani netuším, na co tady tu kolonku mám :D ujdu 10 minut a jsem KO :P

Symptomy: stydká spona střídavě 2 dny bolí a pak zase ne. Dle posledního testu mám nižší hladinu železa, takže musím dohnat, ať si miminko udělá pěkně zásoby ☺ Jinak vše proběhlo v pořádku a srdíčko miminka tluče jedna radost ☺

Pohyby: je jich méně, ale když už příjdou, tak si malá dává záležet, aby je cítila :D Jednou se mnou nadskočila i peřina a přítel se ptal: "Co to bylo? To ti tam tak hopsá malá?" :D

Chutě: ježíš, jenom bych jedla :D naštěstí tedy mě tedy honí mlsná po samých zdravých věcech, květák, jogurty, arašídové máslo, jablka, rajčata... no mňam, jo a nektarinky. ☺

Spánek: spím jak Šípková Růženka. Pořád. Ale je to hlavně proto, že je v noci malá strašlivě aktivní a v noci mě teda jako dost budí, potvora jedna :D

Strie: Nikde nic ☺

Po čem se mi stýská: jako, původně jsem zde chtěla napsat o orgánu, který poslední týdny vídám jen v zrcadle :D :D :D Ale tak, budu slušná, aspoň že si to užívá přítel :D

Zajímavosti týdne:  No, moji záležitost se zubem byla z celého týdne asi ta největší. Zoubek jsem byla trhat už předevčírem a pořád ta díra bolí, jak se zaceluje. Ale hojí se pěkně. Jinak mi gynekolog sdělil, že se tělo už připravuje na porod a můžeme narození miminka už klidně každým dnem očekávat. Taky mi sdělil, že mám docela malé bříško, že bude prdelka asi malinká. No, tak aspoň se s ní nebudu trápit jak s bratříčkem 17 hodin :D

Náladovost: Je mi fajn. Cítím se v klidu, žádná nervozita, jen jsem trošku neohrabaná a za poslední dva týdny jsem rozbila dvě skleničky a dnes i talíř teda ... no co, nestíhám to chytat takovou rychlostí, víte co to dá práce přesunout to tělo na místo, odkud ty věci spadnou? :D

Nové věci pro miminko: Nakoupili jsme jen další plínky a ubrousky v akci, připravila jsem další věci do porodnice, momentálně mám už 3 igelitky :D

Tatínek: je skvělý, řekl mi, že se mu bude po bříšku stýskat. Že nic kouzelnějšího na mě asi dlouho neuvidí. Mlčela jsem. Nechtěla jsem mu kazit radost. Nejenže to neuvidí na mě dlouho, ale dost možná už NIKDY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :D

Příště už 36. týden ☺

K.

Jsem ve skluzu. Může za to můj zub. Dvě noci a dva dny mě trápil. Když už jsem se včera nemohla ani najíst a v noci mi dělal problém i zapít prášek na zklidnění vodou, tak jsem se naštvala a rozhodla se jít k zubaři.

Už dva roky mě bolela stolička. Moje bývalá zubařka ji neustále otvírala, zavírala, vrtala do ní, až se ze zdravého zubu s milimetrovou plombičkou stál jakýsi pahýl, na kterém už nedrželo nic. Prosila jsem o vytrhnutí. Marně. Zub se měsíce bez výplně držel, až najednou minulý měsíc začal protestovat. Minulý měsíc onu bolest ještě rozehnal paralen, ale jelikož mě zub bolel jen na dotek, říkala jsem si, že to už bude něco vážnějšího a tutově mám v zubu nějakou infekci. Měsíc utekl. Zrovna před dvěma dny. Opět stejný scénář. Začal pobolívat na dotek, nemohla jsem na té straně jíst, o pár hodin později už jsem nemohla kousat ani na druhé straně. První noc mě budil, ale říkala jsem si, třeba se uklidní. Neuklidnil. Další den, včera, už mi zub dělal takové problémy, že jsem se nedokázala ani napít čisté vody. Jakýkoli dotek čehokoli, vody, jazyka, dásně, bolest mi vystřelovala skrz zub až do kosti pod ní. Začaly mne brnět všechny zuby okolo, v noci to schytalo už i horní patro, spánek, bolení hlavy, prášky jsem už na úlevu odmítala a v noci se modlila, ať je už ráno a já nacupitám k zubařce. Noc to byla šíleně dlouhá. Probouzela jsem se každých pět minut a nad ránem už brečela zoufalstvím a marně očekávala, že se probudím a venku už bude alespoň svítat. Tohle bylo první ráno vůbec, které jsem chtěla urychlit. Byla šestá ranní a přítel už se nade mnou skláněl a snažil se mě uklidnit, že se ten zoubek třeba znovu zklidní. Moje odpověď byla, že i kdyby se zklidnil, najdu si zubaře, kterej mi ho prostě už vytáhne ven. Ano, bývalou zubařku jsem po jejich pokusech poslala k šípku. Šel z ní strach, člověk si nesměl ani dovolit říct nebo naznačit, že ho něco bolí a když pod vrtačkou ucukl, tak ho ještě seřvala, jak má proboha ten zub dokončit.

Dnes v osm ráno jsem již stepovala před zubní ordinací lékařky, na kterou jsem prozatím slyšela samou chválu. Dala jsem ji šanci. Bála jsem se. Ale dala jsem ji šanci. Sestřička byla moc milá a člověku se rázem mnohem lépe dýchalo. A bál se o něco méně. Pak si mne zavolaly do ordinace, první, co paní doktorku trklo bylo mé břicho. Hned se ptala v kolikátém měsíci jsem. Můžu vám říct, že jsem byla tak unavená a vyčerpaná, dva dny jsem pořádně nic nesnědla a naspala sotva pár hodin, že jsem hned ani nevěděla, v kolikátém týdnu jsem.
Vyskočila jsem na to jejich křeslo a modlila se, ať mi už ten zub proboha někdo vytáhne ven, ať se v něm už nikdo nerýpe. Paní zubařka i sestra byly skvělé. Co skvělé, byly naprosto neskutečně zlaté, kdybych mohla, pasuju je na bytosti se svatozáří. Když viděly, jak jsem bledá, pochopily, že jsem toho asi moc nenaspala a ani nesnědla. Zubařka vytáhla kostkový cukr, ať jej sním a dostanu do krve nějakou energii (připadala jsem si jak kůň, u zubařky jsem cukr teda ještě nedostala :D). Fuj, cukr byl hnusnej jak blázen, ale za chvilinku opravdu pomohl a zubařka mi tak mohla dát injekci. Místo mi skvěle opíchala jakousi šetrnější injekcí a varovala, že to bude trošku bolet, jak bude tahat. Sestřička kolem mě lítala, neustále mi dávala obklady, ať jim tam neomdlím, já už samozřejmě se svým nízkým tlakem začínala "usínat", takže na mě zubařka volala, ať nezavírám oči a zůstanu s nimi. Víčka byly fakt strašlivě těžký, ale omdlívání se nekonalo. Sestřička chytla hlavu, zubařka kleště a zub byl asi za 10 vteřin křupání a praskání venku i s váčkem. A já byla šťastná, že mě ten prevít už nebude nikdy otravovat. A navíc jsem získala fantastickou zubařku a sestřičku, protože si mě okamžitě do své ordinace zaregistrovaly ☺ Do té doby mě všude odmítali. 

Musím říct, že to bylo po dlouhé době poprvé, kdy jsem si nepřipadala jako přítěž, když mi bylo špatně a měl někdo se mnou po zdravotní stránce víc práce než obvykle. Taky jsem jim dala najevo, jak moc mi vůbec pomohly i po psychické stránce.

Pusu mám furt nakřivo :D a jsem strašlivě, ale strašlivě unavená. Takže dnešek asi prospím a dost možná i zítřek. A dám si nějakou prima baštu. Koupila jsem si dnes poprvé meloun cantaloupe, tak jsem zvědavá, jak mi bude chutnat ☺ Nejdřív si ale musím pořádně vyledovat ten můj obličej ☺

PS: Kdyby mě chtěl někdo vyfackovat, asi bych se mu vysmála :D Protože mám půlku hlavy ještě pořád umrtvenou a absolutně nic bych necítila :D