BLOG
Bloguji
U mě doma
Happy Monday
Baby deník
Nevlezlo se
JÍDLO
Z mého stolu
Všechny recepty
Vaření s FOOD
Vaření s Yummly
Biosfera.cz
CVIČENÍ
Články
Fitness deník
Recenze a tréninky
Jóga
Moje proměny
FASHION & BEAUTY
Notino.cz
Laky
Kosmetika
Oblečení
VOLNÝ ČAS
Knižní koutek
Knižní výzva
Recenze knih
DIY
Háčkování
V PŘEDVÁNOČNÍM ČASE MÁM PRO VÁS SPOUSTU SOUTĚŽÍ. KDE?
Na blogu soutěžíme o tři balíčky od HQH System
Na mém blogu můžete soutěžit ve Velké oříškové soutěži o 5 kg oříšků a semínek
Na FB stránce Anetky Run-Heart se soutěží o mou knihu Moje tělo: koučink
Na FB stránce Správná podprsenka se také soutěží o mou knihu Moje tělo koučink.

PŘEJI VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ ADVENT :-)

úterý 13. srpna 2013

Když bolí zuby... a hodně!


Jsem ve skluzu. Může za to můj zub. Dvě noci a dva dny mě trápil. Když už jsem se včera nemohla ani najíst a v noci mi dělal problém i zapít prášek na zklidnění vodou, tak jsem se naštvala a rozhodla se jít k zubaři.

Už dva roky mě bolela stolička. Moje bývalá zubařka ji neustále otvírala, zavírala, vrtala do ní, až se ze zdravého zubu s milimetrovou plombičkou stál jakýsi pahýl, na kterém už nedrželo nic. Prosila jsem o vytrhnutí. Marně. Zub se měsíce bez výplně držel, až najednou minulý měsíc začal protestovat. Minulý měsíc onu bolest ještě rozehnal paralen, ale jelikož mě zub bolel jen na dotek, říkala jsem si, že to už bude něco vážnějšího a tutově mám v zubu nějakou infekci. Měsíc utekl. Zrovna před dvěma dny. Opět stejný scénář. Začal pobolívat na dotek, nemohla jsem na té straně jíst, o pár hodin později už jsem nemohla kousat ani na druhé straně. První noc mě budil, ale říkala jsem si, třeba se uklidní. Neuklidnil. Další den, včera, už mi zub dělal takové problémy, že jsem se nedokázala ani napít čisté vody. Jakýkoli dotek čehokoli, vody, jazyka, dásně, bolest mi vystřelovala skrz zub až do kosti pod ní. Začaly mne brnět všechny zuby okolo, v noci to schytalo už i horní patro, spánek, bolení hlavy, prášky jsem už na úlevu odmítala a v noci se modlila, ať je už ráno a já nacupitám k zubařce. Noc to byla šíleně dlouhá. Probouzela jsem se každých pět minut a nad ránem už brečela zoufalstvím a marně očekávala, že se probudím a venku už bude alespoň svítat. Tohle bylo první ráno vůbec, které jsem chtěla urychlit. Byla šestá ranní a přítel už se nade mnou skláněl a snažil se mě uklidnit, že se ten zoubek třeba znovu zklidní. Moje odpověď byla, že i kdyby se zklidnil, najdu si zubaře, kterej mi ho prostě už vytáhne ven. Ano, bývalou zubařku jsem po jejich pokusech poslala k šípku. Šel z ní strach, člověk si nesměl ani dovolit říct nebo naznačit, že ho něco bolí a když pod vrtačkou ucukl, tak ho ještě seřvala, jak má proboha ten zub dokončit.

Dnes v osm ráno jsem již stepovala před zubní ordinací lékařky, na kterou jsem prozatím slyšela samou chválu. Dala jsem ji šanci. Bála jsem se. Ale dala jsem ji šanci. Sestřička byla moc milá a člověku se rázem mnohem lépe dýchalo. A bál se o něco méně. Pak si mne zavolaly do ordinace, první, co paní doktorku trklo bylo mé břicho. Hned se ptala v kolikátém měsíci jsem. Můžu vám říct, že jsem byla tak unavená a vyčerpaná, dva dny jsem pořádně nic nesnědla a naspala sotva pár hodin, že jsem hned ani nevěděla, v kolikátém týdnu jsem.
Vyskočila jsem na to jejich křeslo a modlila se, ať mi už ten zub proboha někdo vytáhne ven, ať se v něm už nikdo nerýpe. Paní zubařka i sestra byly skvělé. Co skvělé, byly naprosto neskutečně zlaté, kdybych mohla, pasuju je na bytosti se svatozáří. Když viděly, jak jsem bledá, pochopily, že jsem toho asi moc nenaspala a ani nesnědla. Zubařka vytáhla kostkový cukr, ať jej sním a dostanu do krve nějakou energii (připadala jsem si jak kůň, u zubařky jsem cukr teda ještě nedostala :D). Fuj, cukr byl hnusnej jak blázen, ale za chvilinku opravdu pomohl a zubařka mi tak mohla dát injekci. Místo mi skvěle opíchala jakousi šetrnější injekcí a varovala, že to bude trošku bolet, jak bude tahat. Sestřička kolem mě lítala, neustále mi dávala obklady, ať jim tam neomdlím, já už samozřejmě se svým nízkým tlakem začínala "usínat", takže na mě zubařka volala, ať nezavírám oči a zůstanu s nimi. Víčka byly fakt strašlivě těžký, ale omdlívání se nekonalo. Sestřička chytla hlavu, zubařka kleště a zub byl asi za 10 vteřin křupání a praskání venku i s váčkem. A já byla šťastná, že mě ten prevít už nebude nikdy otravovat. A navíc jsem získala fantastickou zubařku a sestřičku, protože si mě okamžitě do své ordinace zaregistrovaly ☺ Do té doby mě všude odmítali. 
Musím říct, že to bylo po dlouhé době poprvé, kdy jsem si nepřipadala jako přítěž, když mi bylo špatně a měl někdo se mnou po zdravotní stránce víc práce než obvykle. Taky jsem jim dala najevo, jak moc mi vůbec pomohly i po psychické stránce.

Pusu mám furt nakřivo :D a jsem strašlivě, ale strašlivě unavená. Takže dnešek asi prospím a dost možná i zítřek. A dám si nějakou prima baštu. Koupila jsem si dnes poprvé meloun cantaloupe, tak jsem zvědavá, jak mi bude chutnat ☺ Nejdřív si ale musím pořádně vyledovat ten můj obličej ☺

PS: Kdyby mě chtěl někdo vyfackovat, asi bych se mu vysmála :D Protože mám půlku hlavy ještě pořád umrtvenou a absolutně nic bych necítila :D 

Vaše názory:

0 komentářů:

Okomentovat