Tři týdny ... možná méně...


Ahojte všichni ☺
Může se zdát, že své blogování tak trochu zanedbávám. Chci říct, ono se vám to nezdá, zanedbávám jej v posledních dnech tak nějak přirozeně, protože v mé hlavě s přibližujícím se termínem není pro blogování a fitness absolutně žádné místo ☺ Abych pravdu řekla, v hlavě mám jen a jen miminko, které se každým dnem může rozhodnout přijít na svět. Neustále kontroluji seznam věcí do porodnice a tašku, zda mám opravdu všechno zabaleno (jsem si jistá, že beztak něco nakonec zapomenu), přemýšlím a vymýšlíme taktiky a postupy, které nastanou s hlídáním synka, pokud mne "to" chytne v noci, jak podnikneme co nejhladším způsobem přesun do porodnice, přemýšlím, zda všechno, co jsem chtěla zařídit, mám doopravdy zařízené, kolují mi v hlavě myšlenky, jak to tady ti chlapi po tři nebo čtyři noci zvládnou sami (tedy spíše, jak to ta moje drahá polovička zvládne v roli matky a "otce" zároveň ☺).

Určitě mě budete chápat, když vám řeknu, že nemám náladu ani na focení, ani na psaní článků, ani na překlady, ani vůbec na nic... Během následujících cca 20 dní se má miminko narodit, máme se stěhovat, bude toho najednou hrozně moc a já začínám podvědomě panikařit, jak se to všechno zvládne. A zda se to zvládne tak, jak si představuji, protože já jsem typický příklad člověka, co má rád určitý plán, podle kterého se všechno odvíjí, ale tohle bude naprosto v režii náhod a dalších okolností a to mě určitým způsobem zneklidňuje, i když se podvědomě neskutečně těším, ať už to všechno konečně vypukne a věci se dají do pohybu a já se jim mohu přizpůsobit. A hlavně, už fakticky moc se těším na ten malý uzlíček, který budu držet v náručí. 


V pondělí jsme se zajeli podívat do krnovské porodnice, byli jsme tam asi dvě a půl hodiny na exkurzi a musím říct, že jsem nikdy nebyla víc natěšená a už jsem si v hlavě vytvářela své vlastní scénáře, jak by mi tam mohla přímo v místě dění rupnout voda a že už by si mě tam nechali :D Až tak skvělý pocit z této porodnice mám. Asi hodinu jsme si povídali všichni rodičové s hlavní sestrou, která byla neskutečně milá a srandovní. Pak jsme se šli podívat na různé druhy pokojů, na novorozenecké oddělení, kde zrovna byly tři miminka a já s přítelem obdivovala jejich malilinkaté nožičky ☺ A jestli si myslíte, že víte, co to je malilinkaté, tak si je představte ještě menší :D Úplně jsem zapomněla, jak jsou ta malá miminka ve skutečnosti totálně prťavá a drobná. Navštívili jsme také přímo porodní sál, který mne neskutečně ohromil, když si vzpomenu, jak jsem před skoro devíti lety rodila na "moderní" Bulovce v Praze, a to bylo opravdu tehdy moderní, zde jsem si připadala jak v naprosto jiném světě. Fakt luxus. 

Navíc jsem ani neměla před návštěvou této porodnice tušení, v jaké oblíbenosti je po celé republice a patří k těm nejlepším v zemi vůbec. To mi udělalo ještě větší radost, protože nemusíme nikam daleko cestovat, máme ji asi 20 minut autem. Na exkurzi se nás přitom sešlo právě strašlivě moc těch mimo region - z Ostravy, z Brna, z Vysočiny, dokonce i z Prahy. 

Co se mi na exkurzi líbilo asi nejvíc, tak to byli tatínkové ☺ Věřili byste, že měli víc otázek než maminky? No, vážně!!! Neustále se ptali a drželi své partnerky za ruku a nejčastěji za bříška, byl to tak okouzlující pohled, že jsem se na chvíli přistihla, jak jsem se zasnila a užívala si to -> MAKE LOVE, NOT WAR!!! ☺

S tímto se s vámi rozloučím, blogu se teď už dost pravděpodobně až do porodu věnovat nebudu tak, jak byste očekávali, ale snad chápete ☺ A pokud ne, tak mi to stejně šlachy netrhá :D

K. ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Moje proměna za 50 dní - fitness památníček

28denní soustředění (bootcamp) se Zuzkou Light

Báječné nakupování (14)

Mých 10 bodů, kterými se řídím při cvičení a mají efekt

Body update | Low Carb povídání, jídelníček | Co cvičím

Fotogalerie