neděle 27. října 2013

Cvičení v těhotenství

Nic není tak ohromujícího, jako když žena zjistí, že čeká miminko. Alespoň, pokud je chtěné Radost střídá vzrušení a až posléze, když se s onou šťastnou zprávou sžijeme, přijde na řadu obava, kolik toho, jako žena, nabereme v kilogramech. Úplný šok zažíváme my, co jsme de facto do posledního momentu před početím a i po něm cvičily jak šílené a nedokázaly si bez pohybu představit v podstatě ani den. A najednou bum!!! Na řadu chtě nechtě musí přijít řada omezení

Hrozně ráda bych své druhé těhotenství prožívala stejně tak v pohodě jako své první. Bohužel, u druhého miminka jsem měla pocit, že rčení "těhotenství není nemoc" je snad výsměch. Nevím jak vy, ale mě bylo během druhého těhotenství snad úplně všechno!!! A od toho se odvíjelo také moje přizpůsobení se pohybu. Až si budete říkat, stejně jako já, že to zmáknete levou zadní, budete poctivě makat a činky budou stále po ruce, trošku zkroťte to své nadšení ☺

Nechci vám zde vykládat, co za pohyb je pro vás jako pro těhotnou nejvhodnější, zda můžete či nemůžete běhat, zvedat činky apod., protože za prvé k tomu nemám sebemenší právo a za druhé, hlavní slovo bude mít vždycky váš lékař, který vás má pod dohledem. Proto vám řeknu, jak to bylo u mne a jak to bylo v mém případě v pořádku a dokonce mi to pomohlo s mým návratem zpět

Před samotným otěhotněním jsem na tom byla již fyzicky velmi dobře. Jillian už mi přišla málo, zařazovala jsem ji jen zběžně, a stala se velkou fanynkou Zuzky Light. Její cvičení je docela dost náročné a tak nebylo divu, že jsem po zjištění, že jsem těhotná, musela krapet přehodnotit, jakým stylem budu cvičit a co mi může ublížit. Tedy, abych byla přesnější, potřebovala jsem, abych neublížila miminku. Můj lékař mi cvičení nezakázal, ale narovinu sdělil, že bych měla ubrat a šetřit se a nepřehánět to. Zuzku Light jsem během prvního i druhého měsíce cvičila dál, jen jsem přestala skákat a dělat různé sed-lehy a extrémní zátěže na bříško. Pak jsem musela odložit činky, zabalit podložku, schovat tenisky a koupit kýbl s hadrem na palici k posteli, jelikož mi bývalo nesmírně špatně. Byla jsem vysílená ze samotného nachystání snídaně, bylo pro mne strašně vyčerpávající jen dojít na záchod, až tak zesláblá jsem byla. Žaludek mi prokazoval takovou službu, že mu nebylo špatně jen ráno, ale od rána do večera, abych z toho také něco měla. Po ránu jsem sotva zvládla udržet v žaludku alespoň proteinové nápoje, když už nic jiného.

Takto se to se mnou táhlo další dva až tři měsíce. Den ode dne se můj stav zlepšoval, zjišťovala jsem, že najednou jsem schopná chodit déle po venku, více vydržím a tak jsem se toho držela a budovala kondičku tímto směrem. Nikdo by nikdy neřekl, jak dokáže být chůze vyčerpávající, ale mně osobně velmi pomohla. Proto za sebe mohu říci, pokud se chcete v těhotenství něčemu maximálně věnovat, využijte toho nejpřirozenějšího pohybu a tou je chůze. Pokud se z toho stane rychlo chůze, tím lépe pro vás. Já jsem v tomto období nachodila hodiny a hodiny, využívala čerstvý vzduch, který nedělal dobře jen miminku, ale také samozřejmě mně samotné, bývalo mi méně špatně a doma jsem začala také více větrat. Do teď si pamatuji, jak doma chudáci kluci chodili ve svetrech a já si lebedila v triku s krátkým rukávem ☺ 

Ve třetím trimestru mi bylo asi úplně nejlépe v prvním měsíci, věnovala jsem se hlavně dřepům a klikům o stěnu. Párkrát si šla zaplavat a opět jen chodila a chodila. Pak se mi zhoršily bolesti v oblasti stydké spony a bylo po cvičení. Hrozila mi nemocnice a měla jsem povolené jen krátké procházky. Slovu "krátké" rozumějte opravdu krátké, jelikož to, co jsem ještě před pár týdny ušla za 20 minut, mi v posledních týdnech trvalo více jak dvakrát delší dobu. Procházky jsem tedy zkrátila na co nejnutnější vzdálenost (většinou jen do nejbližšího obchodu a zpět) a odpočívala a odpočívala. Když nastal den D a můj odjezd do porodnice, ani jsem si nestihla všimnout, že ony bolesti, které mne tak trápily, jsou ty tam. 

Mé doporučení tedy, jak se udržovat v těhotenství v kondici je následující. Choďte. Já teď s návratem zpět ke cvičení vidím, jak mi ty našlapané kilometry k něčemu opravdu byly, protože co se týče fyzické stránky, jsem na tom opravdu dobře a je jen otázkou, zda mi ona "chodící" příprava pomohla i k hladkému průběhu porodu. Šlo to v porovnání s mým prvním porodem před osmi lety až "příliš snadno" a rychle - a to mne lékař strašil, že po takové době to bude zas jak poprvé. Možná měl pravdu, protože já věřím na to, co jsem zmínila. Radila mi to děvčata zde na blogu i na FB a já pochopila, že to má něco do sebe.

Pokud kromě chůze zvládnete plavání, choďte plavat. Nezapomeňte se před každým vstupem do bazénu ale trošku protáhnout. Stalo se mi, že jsem bez této přípravy chytla křeč v noze a bylo po plavání. Ve vodě je to náročný pohyb a tudíž bych jej nepodceňovala. Pokud máte doma běžecký pás nebo jak se tomu říká ☺, používejte jej také k chůzi, můžete si nastavit i mírné navýšení pásu simulující chůzi do kopce. Nevyhýbejte se schodům. Panuje mýtus, že by těhotná žena neměla chodit po schodech, omyl! Pokud máte doma stepper, tím lépe pro vás. 

A moje poslední rada, jako vždy - poslouchejte své tělo. Ať už se cvičením během těhotenství pokračujete nebo začínáte. Poslouchejte své tělo, protože v něm roste ještě jedno, stejně tak vzácné!!!
Vaše názory:

0 komentářů:

Okomentovat