BLOG
Bloguji
U mě doma
Happy Monday
Baby deník
Nevlezlo se
JÍDLO
Z mého stolu
Všechny recepty
Vaření s FOOD
Vaření s Yummly
Biosfera.cz
CVIČENÍ
Články
Fitness deník
Recenze a tréninky
Jóga
Moje proměny
FASHION & BEAUTY
Notino.cz
Laky
Kosmetika
Oblečení
VOLNÝ ČAS
Knižní koutek
Knižní výzva
Recenze knih
DIY
Háčkování
V PŘEDVÁNOČNÍM ČASE MÁM PRO VÁS SPOUSTU SOUTĚŽÍ. KDE?
Na blogu soutěžíme o tři balíčky od HQH System
Na mém blogu můžete soutěžit ve Velké oříškové soutěži o 5 kg oříšků a semínek
Na FB stránce Anetky Run-Heart se soutěží o mou knihu Moje tělo: koučink
Na FB stránce Správná podprsenka se také soutěží o mou knihu Moje tělo koučink.

PŘEJI VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ ADVENT :-)

úterý 4. února 2014

Změna životního stylu? A proč vlastně? Kvůli komu?

"Zhubla jsem, cvičím, ale postrádám veškerý smysl toho, proč a pro koho to vlastně dělám. Rodina ani přátelé si změny nevšimli, svým hopsáním před televizí jsem spíše k smíchu a nad mým barevným talířem plný zeleniny rodina kroutí hlavou. Nevím, zda mi vlastně nebylo dřív lépe."

Nemít podporu u nejbližších je smutné samo o sobě. Nový styl života vám může připravit nejedno "překvapení" v nepochopení od ostatních, hlavně od těch, na kterých záleží a pak ztrácíte chuť a nevidíte smysl v tom, proč a pro koho to dělat. Nejhorší, co se ale může stát je to, když se v půli cesty kvůli ostatním vzdáte a přestanete dělat to, na čem vám v jednu chvíli tak velmi záleželo. 
Víte, nikdo není dokonalý, všichni jsme jen lidi. Ač už toho mám odcvičeno a nastudováno spoustu a můj životní styl se hnul naprosto jiným směrem, i já se občas přistihnu, jak si říkám... proč tohle všechno? A pak si vzpomenu na jeden jediný den. Na den, kdy jsem se rozhodla, že svůj starý životní styl změním a vylepším. Ale ne kvůli jiným, ale kvůli sobě. Samozřejmě, chtěla jsem vypadat přitažlivě pro svého partnera a být pěknou maminkou svým dětem, ale nelíbila jsem se sama sobě a jak jsem řekla a napsala snad už stokrát, touha po novém těle byla tak silná, jako touha dýchat.

Zkuste se pozastavit nad tím, co se stane, když budeme jíst zdravě a cvičit proto, abychom se zavděčili partnerovi, rodičům nebo abychom lépe vypadali vedle svých přátel. Stane se to, že v prvním momentě, kdy se s partnerem kvůli něčemu pohádáte nebo se nepohodnete s rodiči, vaše motivace klesne na bod nula a vy si řeknete: "Kašlu na ně! Kašlu na to. K čemu mi to je?" Odpověď? K ničemu. K ničemu, protože zavděčit se druhým není změna životního stylu, ale obětování se a to nelze celý život vydržet a být při tom šťastný. Když byste se mne zeptali, co já dělám, když mne někdo vytočí, tak si určitě nevezmu cigaretu ani si nedám skleničku, ani nesním natruc celou čokoládu, jako by mi to snad mělo můj problém vyřešit. Protože nic z toho ony negativní emoce, které s vámi momentálně cloumají, nevyřeší a tyhle náhražky štěstí pomohou  jen na chvíli. Já si jdu v takových situacích zacvičit. Netušili byste, jaký dopad má na naše tělo a naši mysl cvičení - je to ten nejpřirozenější antistresový lék, jaký může existovat

Cvičení mi dodalo sebevědomí, sebeúctu, změnilo moji psychiku, odříkáním a zdoláváním nových a nových překážek jsem si vybudovala sebekázeň a pevnou vůli. Opravdu bych tohoto docílila v momentě, pokud by má hlavní touha byla zavděčit se okolí? Řekla bych, že ne. Kdyby mi partner říkal "zhubni", dost vážně bych uvažovala, zda mi takový vztah za to stojí. Zda mi tím ten dotyčný neříká, že mě vlastně takovou, jaká jsem, nemá rád. Když mi rodiče kdysi v náctiletém věku říkali "přibrala jsi", bylo to to nejhorší, co jsem mohla jednu dobu poslouchat. Svíralo mi to všechno v těle, říkalo mi to okolí a já si připadala, že je to tak strašlivě hrozná věc, že se za to musím přirozeně stydět. A taky se tak stalo. Snažila jsem se zhubnout. Byla jsem v tom vážně úspěšná a každý mě chválil. Byl zde však jeden problém, nedělala jsem to kvůli sobě a nedělala mě ta dřina kolem šťastnou. Zkuste hádat, jak dlouho mi to snažení vydrželo... 

Pokud nevíte, kvůli komu sami sebe měnit, pak začněte hlavně u sebe. Samozřejmě, že i já mám občas dny, kdy prostě všechno vzdávám, ale těch dnů, kdy jsem byla sama ze sebe nešťastná, bylo neskonale víc. A já už se do toho stavu vracet nechci. Dnes si zacvičím, když to jde a když mám chuť. Cvičení beru jako druh léku, který mi prodlužuje život, dopuje mě endorfiny (které mi vždy zvednou náladu) a je přirozenou aktivitou v boji proti nemocem.
Jídlo jsem začala dělit na dvě skupiny - to, které mi zkracuje život a to, které jej opět prodlužuje. Pokud chci žít co nejdéle, a já chci, pak samozřejmě musí převažovat jídlo, které je zdravé. Jím zdravě ne proto, že musím, ale proto, že chci a naučila jsem se dělat si jídla taková, jaká mi chutnají. Neobětujte ani své chutě!!! Jinak opět zklamete. Najděte si svůj vlastní životní styl, který vám vyhovuje. Ne ten, u kterého trpíte. Pokud vás nebaví dřepy a činky, nikde není napsáno, že si svůj pohyb, který vám bude dělat radost, nemůžete najít sami jinak a někde jinde. Tancujte, běhejte, jezděte na kole, choďte plavat, dělejte jógu. Díky dobrým pocitům z pohybu budete mít i přirozenější nutkání nekazit si jídelníček. Pak docílíte toho, že na sebe budete opravdu pyšni. A nezapomeňte, až vám to docvakne v hlavě - v mysli, pak to docvakne i tělu a začnou se dít ty skutečné změny. ☺

Budu vám moc držet palce!

K.
Vaše názory:

0 komentářů:

Okomentovat