neděle 27. dubna 2014

Kdyby mi bylo zase dvacet... a jiné foto prožitky!!!

Když mi bylo dvacet, zrovna začal rozkvět DVD nosičů, málokdo věřil, že se uchytí mp3, ještě stále jsem kupovala kazety, protože jsem nevěřila v dlouhý život CD disků, internet byl pojem jen pro bohaté a v internetové kavárně jste za připojení platili 80 Kč za hodinu a osobní počítač měl jediný člověk v celém vchodě, možná i celém činžáku. Když mi bylo dvacet, fitness bylo jen pro chlapy, kterým se říkalo, že maj vymytý mozek, nikde jste se nedozvěděli o zdravé výživě, o věcech, které jíst a nejíst, hypermarkety se předháněly v nabídkách, co kdo nejlevnějšího (a tím pádem nejstrašnějšího) může nabídnout a prvním marketem, který nabízel možnost udělat si vlastní zeleninový salát byl Interspar. Nutno podotknout, nechali si za ten zdravý koutek, kde jste si naběračkou plnili mističky pěkně zaplatit.

Co jsem tehdy vlastně věděla o možnostech? Jak jsem chtěla vůbec najít v tom všem nějaký impuls a být motivovaná a chtít zhubnout, přestože jsem nebyla se sebou spokojená? Cvičit hodiny podle Cindy Crawford z videokazet se mi nechtělo, Jillian Michaels na svou slávu teprve čekala, když jsem chtěla zkusit kickbox, každý se mi smál, protože to se přece k holkám nehodí a tak jsem dál kupovala bagety a kolu po benzinkách, protože to se k době a dívce přece hodilo víc.

Co bych dnes dala za to, kdyby mi mohlo znovu být dvacet? 
V této době.
Se vším tím děním okolo.
Když se všude o tom mluví. Píše. Nabádá se na každém kroku, abychom žili zdravě.
Lidi, obyčejní lidi se podporují. Fotí si jídla. Své pokroky.
Kdy se fitness trenéři předhánějí v nabídce co nejkvalitnějších programů.
Kdy se fitness nadšenci předhánějí o co nejlepší tréninky zdarma.
Co bych za to dala...

Vždycky si říkám, že jsem promarnila s ohledem na své zdraví ty nejlepší roky života. Ale na druhou stranu mě těší, že tuhle dobu můžu prožívat a že jsem se našla. Dvacet už mi sice nikdy nebude a dnešní dvacetiletí mají tak ohromné možnosti, které my kdysi neměli, ale přesto jsem ráda za to, že ačkoli mi třicet dávno odzvonilo, mám před sebou - doufám - ještě dlouhý život, dlouhá léta a tak strašně mě to mé sebepoznání a sebeobjevování baví, těší a naplňuje, že vyhlídky na zdravý život, zdravé jídlo, pohyb a učení se, jsou ještě stále dobré a budu k tomu všemu vést i své děti. Aby viděly, že starat se o sebe, znát potraviny a jejich dopad na tělo, je potřeba a učily to i své potomky. 

K.



Máme za sebou Velikonoce, ty "nejbáječnější" svátky v roce... ale přesto jsem udělala domácí výzdobu a napekla "ušáky" :)) Neměla jsem vykrajovátko, tak jsem to řezala pěkně ručně a vztekala se, když mi upadlo ucho, celé se to divně stočilo a já několikrát tu námahu musela zlikvidovat a začít znovu :D Výsledek byl ale famózní a všechny zajíčky jsme pěkně zbaštili.


Jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek u nás vydala novou knižní sérii. Jsem na to zvědavá :)


Překonávání rekordů mě baví. A u tohoto tréninku se švihadlem jsem jej překonala již potřetí :) 


Moje nejmenší :))


Sice asi 10 dní stará fotka :D Ale budiž, moje ruce se mi začínají líbit :)


Nikki pekla příteli pizzu a spálila tak 800 kcal (fakt jsem to spočítala z obalu :D). Takhle to ještě vypadá dobře, foťák tomu dokonce nějakou tu zdravou barvu přidal :D Ale pizza byla jak uhel tvrdá :D Praštit s ní někoho po hlavě, tak ho zabiju :D 


Vaše názory:

0 komentářů:

Okomentovat