Kristina Čechová

Bílý jogurt s rozmixovaným kiwi a půlkou banánu, směs je smíchána s bio kokosovou moučkou, nahoře jahody přelité kokosovým mlékem

Nejsem člověk, co utrácí penízky za manikůru, respektive, jestli existuje jedna z věcí, na které nejvíc ušetřím, je to právě investice do krásy a zvelebení sebe jako ženy. Opravdu jsem v tomhle nenáročná a tak mi stačí levné laky na nehty, i tu řasenku si koupím až tehdy, když dojde. Na prodlužování nehtů nechodím a nejsem nijak extra přesná při lakování (prostě jsem levá i pravačkou ☺). Tenhle odstín od Essence se jmenuje Frozen Queen. Tyhle lahvičky už se nedělají a neprodávají, ale myslím, že samotný odstín bude k mání. Je opravdu luxusní.

A tak si to prostě užíváme. Peču, vařím, chodíme ven na jídlo. Zrovna tady jsem zkoušela z jednoho těsta udělat spoustu různých příchutí a musím říct, že absolutním vítězem je verze s ostružinami. Hned vedle je muffinka s oříškama, s citronovou kůrou a horní řada je s kousky Milka čokolády, kakaovo-skořicová muffinka a pak jedna speciálně vrstvená, takže když se rozkrojila, vypadala nádherně :-) Druhý den jsem pekla muffinky makové a už NIKDY NECHCI ŽÁDNÉ JINÉ JÍST :-)

Knihy. Moje láska. Moje záchrana, když potřebuji "vypadnout" do jiného světa :-) Za poslední dva roky jsem hodně změnila vkus a taky jsem se naučila, že pěkná obálka není zárukou dobré knihy. Hodněkrát jsem se spálila. A kupodivu, mnohem více se mi líbí knihy, které nemají takovou reklamní kampaň a které jsou spíše nenápadné. Často mne takové překvapily. Například Láska v Provenci nebo Měj mě rád. Jedny z nej, co jsem letos četla.

A nakonec se pochlubím krásným "nádobíčkem", které jsem si dopřála na pečení. Vpravo jsou odměrky, které jsem už dlouho chtěla, ale nikdy se mi žádné nelíbily a byly drahé. Tyhle se mi zalíbily na první pohled a při nákupu jsem přibalila ještě krabičku s vykrajovátky medvídků a "lžíci" na dort. Ne že bych dorty pekla :-D Ale to jsem celá já. Nicméně, teď se mi bude hodit. Budeme opožděně slavit Eliščiny první narozeniny a já dort upeču. 

Mějte krásný den. Já už utíkám za rodinkou :-)

Co nezaznělo ve videu?

Jak už to bývá, vždycky se na něco zapomene. I když jsem plánovala, kolik vám toho řeknu a co nesmím opomenout říct, stejně nezaznělo všechno a video byl trošku chaos :-) Začátky jsou těžké, příště si to budu psát na papír :-) 

Ve videu jsem zmiňovala xylitol, tak strašně nadšená jsem z něj byla, až jsem zapomněla na tu nejdůležitější věc ze zdravotního hlediska. Nejenže xylitol neničí zoubky, ale také má skoro o polovinu méně kalorií než běžný cukr, chutná jako cukr, je stejně sladivý jako cukr, ale hlavně má na stupnici glykemického indexu od 1 do 100 číslo 7. Což je neskutečný rozdíl oproti běžnému cukru, který používáme v domácnostech a který se používá všude ve výrobcích, řepný cukr má index cca 70. Takže pokud jste příznivci zdraví a berete vážně, co za záludnosti dělá klasický cukr v krvi, pak je xylitol jedna z možností náhradních přírodních sladidel. Najdete jej v ovoci, zelenině a jiných rostlinách jako přirozenou "látku". No, vidíte, jak důležitou informaci jsem vám ve videu zatajila :-) Příště se polepším :-)

Mějte krásný den,

K.

Miluji focení krásných věcí. A snad ještě raději na ně koukám. Líbí se mi představa, že si lidé umí udělat den hezčí a že si své životy malými či velkými drobnostmi krášlí. Jelikož fotím skoro všechno a všude a pořád, jsem tím pádem pro svého přítele "divná". Ale já si myslím, že to, jaké člověk fotky fotí a jaké se mu líbí, hodně vypovídá o tom, jaký je. Proto jsem už roky závislá na galerii fotek, které mezi sebou sdílí celý svět a tím je "we♥it". Ne nadarmo také po tomto portálu koluje citát: "Pokud chceš vědět, jaká jsem, podívej se ke mně na we-heart-it, ne Facebook." Něco na tom bude :-)



Jedna halloweenská čarodějka z Kauflandu. Doslova láska na první pohled. Musela se mnou domů :-) Stála asi 50 Kč a teď vévodí mému podzimně laděnému koutku.

Můj přítel pracuje v zahraničí a vždy se po zhruba šesti týdnech vrací. Je to taková ta doba, časový limit, kdy už oba toho máme plné zuby. On, že nemůže být s námi. Já, že jsem tu bez člověka, se kterým můžu o všem mluvit, o kterého se opřít, ke kterému se přitulit, ...

Tentokrát se nám jeho turnus protáhl na devět týdnů. A já už cítím, jak melu z posledního. Ne fyzicky. Ale psychicky. V hlavě! Ta už to nebere.  Za devět týdnů už mám pocit, že nejedu. Že to všude dře. A pokud se jednu hodinu cítím v pohodě, tančím, zpívám si, další hodinu tohle nadšení vyčerpám a jsem otrávená ze všeho. Rozbrečí mě drobek na zemi, rohlík, který sežral pes dceři, klíče, které mi třikrát po sobě spadnou na zem nebo že se bouchnu do rohu kuchyňské linky.

Tolikrát jsem se již chtěla svěřit někomu, jak to prožívám, ale víte jak to je. Za prvé, lidé mají svých vlastních starostí a problémů dost, a za druhé, většina z nich nemá cit pro empatii. To vám povím. A navíc, kdysi jsem slyšela od jednoho člověka, že poukazovat na své vlastní problémy a vyžadovat soucit, je jako ukazovat špinavé prádlo. A několik takových lidí, co neustále "brečí" a "stěžují si", jak náročný mají život a jak život "není fér", mám kolem sebe taky pár a nerada se s takovými vůbec vídám. Čím chci říct, nechci být jednou z nich. 

Tu větu výše kdysi pronesl Vladimir Savčenko. Vy tohle jméno dost možná neznáte, ale je to člověk, který mi změnil náhled na své vlastní bytí, sebepochopení a odvážně tvrdím říct i život - samozřejmě, že mi ho změnily hlavně děti, ale teď mluvím o něčem jiném, o postoji, o tom, jak si sebe vážit, znát své hodnoty a nepřipouštět si negativa k tělu (i když to je náročný úkol). Vladimir je extravagantní psychoterapeut, jeho semináře, kterých jsem se já zúčastnila po dobu téměř tří dnů před 4 lety, lidé opouštějí jako vyměnění. Přestávají kouřit (lidi mi mohli roky říkat, jak mi kouření ničí zdraví, jemu na osvětu stačil prodloužený víkend), dávají se na racionální stravování, napravují rodinné nesrovnalosti, dělají si pořádek ve vztahu s partnerem a mají deníky plné moudrých slov, rad a humorných proslovů tohoto muže, které na svých seminářích vyřkne. Rozebere vás takovým způsobem, až si děláte starosti, že jste do oné chvíle sami sebe prakticky vůbec neznali.

A poslední dny na tohoto člověka a na to, co jsem si od něj odnesla do života, vzpomínám. Během kurzu řekl jednu krásnou větu. "Proč lidi touží mít peníze? Protože to je jediná možnost, jak si koupit své prožitky." Vladimir si jich může kupovat kolik chce. Četla jsem někde, že jeho honorář činí 20 Euro na hodinu. Ne, není tak drahý. Je tak dobrý!!! 

A tak jsem si nastřádala pár mincí do kapsy a šla si poslední týden každý den brouzdat po městě a pár takových prožitků a radostí si šla koupit. Každý den jsem se něčím malým rozmazlila. Člověku prostě i prkotina udělá radost :-) Ráda se hrabu v různých košíčcích a sahám do spodních regálů, kam nikdo nechodí. Poslední dobou ráda navštěvuji Voňavý krámek u nás ve městě, kde člověk jen po vstupu dostane dobrou náladu. Paní prodavačky mají na sobě retro zástěrky, vzduch voní po svíčkách, čokoládách, pečených čajích, oříšcích, všude na vás koukají ladné barvy, které doslova hladí duši :-)

A víte co? Je mi líp. Je mi fakt líp, když se jako dítě rozplývám nad malinkými krásnými věcmi, které třeba jen nepatrně až neznatelně ozdobí můj koutek se svíčkami nebo stoleček. A je skvělé, když přijdete domů a společně s dětmi uděláte nad každou takovou maličkostí "jééé". Dělat si radost je důležité. Co nejčastěji to jde. Nežijeme jen jednou, jak se často říká. Žijeme každý den! ♥

Smícháme následující ingredience ve velké míse:

1/2 kg bio hladké mouky

hrnek bio žitné mouky

1 polévková lžíce mletého kmínu (nebo klasického)

1 polévková lžíce soli

1 polévková lžíce slunečnicových semínek

1 polévková lžíce lněného semínka

balíček sušeného droždí

Do těsta můžete přidat libovolná semínka podle toho, co vám chutná. Směs promíchejte, přidejte 2 hrnky studené vody a nechte přikrytý utěrkou v míse kynout 2-3 hodiny.

Zapneme troubu na 240C a pekáč, ve kterém budeme chléb dělat 30 minut nahříváme. Je to proto, aby se nám těsto nepřipeklo k formě. Já nahřívala jen 10 minut a pak to nešlo od sebe :-D Ale zase nijak zvlášť se chléb nerozbil.

Poté pečte chléb 30 minut s víkem a 30 minut bez víka na 220C. Nechte jej zcela vychladnout na mřížce. Opravdu jej nekrájejte dřív, těsto se vám slepí dohromady. Vlastní zkušenost, jsem holt netrpělivá :-D

Pro krátkodobé uskladnění je pro chleba nejlepší zabalit jej do lněné utěrky, jinak v chlebníku vydrží jak kupovaný tak doma vlastní pečený zhruba 2-3 dny.

Jak na celozrnné housky?

Celozrnné housky dopadly také naprosto skvěle. Recept na ně už nemám od paní Csákové, ale od Markéty, která je dělala podle kuchařky Dity P. Já si jen velmi decentně pohrála s ingrediencemi a dopadly famózně. S máslem byly naprosto luxusní... to se prostě nedá srovnat. Docela bych řekla, že tak, jak jsem si pochutnala na těchto houskách jsem si naposledy užívala podobnou chuť jako dítě, když šli naši pro teplé čerstvé pečivo do samošky a my si pěkně v sobotu ráno udělali společný dýchánek a jedli to také jen s máslem a solí. Delikátní záležitost. Tenkrát i ty rohlíky za něco stály. A tyhle mi tu dobu z dětství připomněly :-)

V míse smíchejte:

250 g bio hladké mouky

250 g celozrnné pšeničné mouky

půl sáčku droždí

300 ml mléka

3 lžíce bílého jogurtu

3 lžíce másla nebo slunečnicového oleje

1 lžička soli

Ještě před pečením můžete housky posypat mákem či sezamem. Já to měla v plánu, ale byla jsem tak natěšená, že jsem na to zapomněla :-D 

Aby vám housky vydržely do druhého dne, tedy více než 6 hodin čerstvé, nejhorší, co můžete udělat, je dát je do mikrotenového sáčku, tak, jak to děláme v obchodech. Zkuste zainvestovat do speciálních bavlněných tašek, viděla jsem je v Kauflandu, ve kterých se rohlíky, housky a podobné pečivo dá skladovat tak, aby vydrželo déle čerstvé, neosychalo a neztrácelo na chuti. 

Dobrou chuť :-)

Ahoj, všechny vás zdravím :-)

Uběhly přesně dva měsíce od posledního příspěvku a já měla tak dostatek času uvědomit si spoustu věcí. Nebudu vás zde zatěžovat tím, jak moc se mi změnil život, ale spíše bych vám chtěla přiblížit budoucnost (ano, už další budoucnost☺) tohoto blogu.

V první řadě, určitě jste si všimli, že blog má po dvou a půl letech působení svoji vlastní doménu. Během pauzy, kterou jsem si vzala a dopřála od blogování, se mi ozvalo několik lidí a firem, které blog chtěli odkoupit, převzít, dokonce mne lákali psát i pro jiné weby za finanční obnos. Mým cílem ani přáním nikdy nebylo psát pro peníze, ale pro radost. Pro své vlastní potěšení. A jak už jsem naznačila, dva měsíce byly dostatečným prostorem pro můj duševní odpočinek, očistu - mám-li to tak nazvat - ale také to byl čas, který jsem věnovala tomu, jak blog udržet dál v chodu, ale nepropadnout mu tak, jako tomu bylo dříve, na úkor rodiny a na úkor vlastního bytí.

Čili v momentě, kdy jsem měla o své představě jasno, pustila jsem se do toho pořádně, uvedla s pomocí jednoho skvělého člověka - který za boha nechce, abych práskla jeho jméno -  doménu mojetelo.cz do současného stavu. S doménou musel přijít nový design, který jsem dávala do kupy krůček po krůčku asi týden (ani se neptejte, kdy jsem zase chodila spát ☺) a tak, jak jej vidíte, je jeho finální verze. 

Z mé strany se blog dočká jistých změn. Nejdříve bych ale chtěla říct, že jsem se rozhodla zachovat rubriku "Z mého stolu". Ti bystřejší si jistě všimli, že v horním menu je nový odkaz "Tea Talks". Půjde o krátká videa, v nichž bych s vámi ráda pohovořila na určitá témata z fitness světa, která se budou vždy měnit. Již nepovedu 'tréninkový kalendář' tak, jak jste jej znali.  Tohle jsou prozatím jediné tři rubriky, které povedu. 

Závěrem bych chtěla říci, že pro vás chystám ještě jednu věc, ale tu vám nemohu prozradit, dokud nebude jistá. Snad se mi ale podaří ji pro vás zajistit, to by byl top všeho :-)

Mějte se prima,

Kristina ☺

Už dlouho předlouho jsem si nekoupila opravdu kvalitní věci z internetu a tentokrát jsem toho vzala krapet víc a upřímně, i tak jsem půlku košíku na závěr vyhodila, nedokázala se rozhodnout a stále finální verzi nákupu měnila, znáte to :-) 

Nevím, kde nakupujete vy, ale já mám velmi oblíbený e-shop biosfera.cz, odkud jsem už podruhé musela vzít snídaňovou směs, která je prostě fantastická. Je namíchána ze samých super-potravin, má nízký glykemický index a slazena je výhradně kokosovým cukrem. Obsahuje také mandlovou mouku, ječmen, pohanku, která krásně křupe, takže máte pocit, že baštíte nějaké opečené müsli :-) Fakt výborná věc!!! Poprvé jsem vyzkoušela také mandlovou mouku, přírodní sladidlo xylitol, které je stejně sladivý jako cukr, ale má nižší kalorickou hodnotu a naprosto směšný glykemický index. A hlavně je šetrný k zubům. Moc jsem byla zvědavá na himalájskou diamantovou sůl a tedy je tak jemňoučká a voňavá, že se klasická sůl s ní absolutně nemůže srovnávat. Do košíku jsem nakonec dala také borůvkové agave, panenský kokosový olej a strouhaný kokos v bio kvalitě, prostě jen z hecu :-)