Nejsem člověk, co utrácí penízky za manikůru, respektive, jestli existuje jedna z věcí, na které nejvíc ušetřím, je to právě investice do krásy a zvelebení sebe jako ženy. Opravdu jsem v tomhle nenáročná a tak mi stačí levné laky na nehty, i tu řasenku si koupím až tehdy, když dojde. Na prodlužování nehtů nechodím a nejsem nijak extra přesná při lakování (prostě jsem levá i pravačkou ☺). Tenhle odstín od Essence se jmenuje Frozen Queen. Tyhle lahvičky už se nedělají a neprodávají, ale myslím, že samotný odstín bude k mání. Je opravdu luxusní.

KNIHY 

Moje láska. Moje záchrana, když potřebuji "vypadnout" do jiného světa :-) Za poslední dva roky jsem hodně změnila vkus a taky jsem se naučila, že pěkná obálka není zárukou dobré knihy. Hodněkrát jsem se spálila. A kupodivu, mnohem více se mi líbí knihy, které nemají takovou reklamní kampaň a které jsou spíše nenápadné. Často mne takové překvapily. Například Láska v Provenci nebo Měj mě rád. Jedny z nej, co jsem letos četla.

NÁDOBÍČKO

A nakonec se pochlubím krásným "nádobíčkem", které jsem si dopřála na pečení. Vpravo jsou odměrky, které jsem už dlouho chtěla, ale nikdy se mi žádné nelíbily a byly drahé. Tyhle se mi zalíbily na první pohled a při nákupu jsem přibalila ještě krabičku s vykrajovátky medvídků a "lžíci" na dort. Ne že bych dorty pekla :-D Ale to jsem celá já. Nicméně, teď se mi bude hodit. Budeme opožděně slavit Eliščiny první narozeniny a já dort upeču. 

Mějte krásný den. Já už utíkám za rodinkou :-)

Miluji focení krásných věcí. A snad ještě raději na ně koukám. Líbí se mi představa, že si lidé umí udělat den hezčí a že si své životy malými či velkými drobnostmi krášlí. Jelikož fotím skoro všechno a všude a pořád, jsem tím pádem pro svého přítele "divná". Ale já si myslím, že to, jaké člověk fotky fotí a jaké se mu líbí, hodně vypovídá o tom, jaký je. Strašně moc se mi líbí citát, který koluje po internetu. "Pokud chceš vědět, jaká jsem, podívej se ke mně na we-heart-it, ne Facebook." Něco na tom bude :-)


Tohle jsou prosím pěkně mýdlové hvězdičky. Před mnoha a mnoha lety, jsem si je koupila v Avonu, protože byly v limitované edici pár dní před vánocemi. No a celá ta léta, jsem si je šetřila na nějakou vhodnou příležitost.

Můj přítel pracuje v zahraničí a vždy se po zhruba šesti týdnech vrací. Je to taková ta doba, časový limit, kdy už oba toho máme plné zuby. On, že nemůže být s námi. Já, že jsem tu bez člověka, se kterým můžu o všem mluvit, o kterého se opřít, ke kterému se přitulit, ...

Tentokrát se nám jeho turnus protáhl na devět týdnů. A já už cítím, jak melu z posledního. Ne fyzicky. Ale psychicky. V hlavě! Ta už to nebere.  Za devět týdnů už mám pocit, že nejedu. Že to všude dře. A pokud se jednu hodinu cítím v pohodě, tančím, zpívám si, další hodinu tohle nadšení vyčerpám a jsem otrávená ze všeho. Rozbrečí mě drobek na zemi, rohlík, který sežral pes dceři, klíče, které mi třikrát po sobě spadnou na zem nebo že se bouchnu do rohu kuchyňské linky.

Tolikrát jsem se již chtěla svěřit někomu, jak to prožívám, ale víte jak to je. Za prvé, lidé mají svých vlastních starostí a problémů dost, a za druhé, většina z nich nemá cit pro empatii. To vám povím. A navíc, kdysi jsem slyšela od jednoho člověka, že poukazovat na své vlastní problémy a vyžadovat soucit, je jako ukazovat špinavé prádlo. A několik takových lidí, co neustále "brečí" a "stěžují si", jak náročný mají život a jak život "není fér", mám kolem sebe taky pár a nerada se s takovými vůbec vídám. Tím chci říct, že nechci být jednou z nich. 

Tu větu výše kdysi pronesl Vladimir Savčenko. Vy tohle jméno dost možná neznáte, ale je to člověk, který mi změnil náhled na své vlastní bytí, sebepochopení a odvážně tvrdím říct i život - samozřejmě, že mi ho změnily i jiné věci - děti, zkušenosti v životě, ale teď mluvím o něčem jiném, o postoji, o tom, jak si sebe vážit, znát své hodnoty a nepřipouštět si negativa k tělu (i když to je náročný úkol). Vladimir je extravagantní psychoterapeut, jeho semináře, kterých jsem se já zúčastnila po dobu téměř tří dnů před 4 lety, lidé opouštějí jako vyměnění. Přestávají kouřit (lidi mi mohli roky říkat, jak mi kouření ničí zdraví, jemu na osvětu stačil prodloužený víkend), dávají se na racionální stravování, napravují rodinné nesrovnalosti, dělají si pořádek ve vztahu s partnerem a mají deníky plné moudrých slov, rad a humorných proslovů tohoto muže, které na svých seminářích vyřkne. Rozebere vás takovým způsobem, až si děláte starosti, že jste do oné chvíle sami sebe prakticky vůbec neznali.

A poslední dny na tohoto člověka a na to, co jsem si od něj odnesla do života, vzpomínám. Během kurzu řekl jednu krásnou větu. Necituji doslovně. "Proč lidi touží mít peníze? Protože peníze jsou jediná věc, díky kterým si můžeme zakoupit své prožitky." Vladimir si jich může kupovat kolik chce. Četla jsem někde, že jeho honorář činí 20 Euro na hodinu. Ne, není tak drahý. Je tak dobrý!!! 

A tak jsem si nastřádala pár mincí do kapsy a šla si poslední týden každý den brouzdat po městě a pár takových prožitků a radostí si šla koupit. Každý den jsem se něčím malým rozmazlila. Člověku prostě i prkotina udělá radost :-) Ráda se hrabu v různých košíčcích a sahám do spodních regálů, kam nikdo nechodí. Poslední dobou ráda navštěvuji Voňavý krámek u nás ve městě, kde člověk jen po vstupu dostane dobrou náladu. Paní prodavačky mají na sobě retro zástěrky, vzduch voní po svíčkách, čokoládách, pečených čajích, oříšcích, všude na vás koukají ladné barvy, které doslova hladí duši :-)

A víte co? Je mi líp. Je mi fakt líp, když se jako dítě rozplývám nad malinkými krásnými věcmi, které třeba jen nepatrně až neznatelně ozdobí můj koutek se svíčkami nebo stoleček. A je skvělé, když přijdete domů a společně s dětmi uděláte nad každou takovou maličkostí "jééé". Dělat si radost je důležité. Co nejčastěji to jde. Nežijeme jen jednou, jak se často říká. Žijeme každý den! ♥

Smícháme následující ingredience ve velké míse:

1/2 kg bio hladké mouky

hrnek bio žitné mouky

1 polévková lžíce mletého kmínu (nebo klasického)

1 polévková lžíce soli

1 polévková lžíce slunečnicových semínek

1 polévková lžíce lněného semínka

balíček sušeného droždí

Do těsta můžete přidat libovolná semínka podle toho, co vám chutná. Směs promíchejte, přidejte 2 hrnky studené vody a nechte přikrytý utěrkou v míse kynout 2-3 hodiny.

Zapneme troubu na 240°C a pekáč, ve kterém budeme chléb dělat 30 minut nahříváme. Je to proto, aby se nám těsto nepřipeklo k formě. Já nahřívala jen 10 minut a pak to nešlo od sebe :-D Ale zase nijak zvlášť se chléb nerozbil.

Poté pečte chléb 30 minut s víkem a 30 minut bez víka na 220°C. Nechte jej zcela vychladnout na mřížce. Opravdu jej nekrájejte dřív, těsto se vám slepí dohromady. Vlastní zkušenost, jsem holt netrpělivá :-D

Pro krátkodobé uskladnění je pro chleba nejlepší zabalit jej do lněné utěrky, jinak v chlebníku vydrží jak kupovaný tak doma vlastní pečený zhruba 2-3 dny.

Jak na celozrnné housky?

Celozrnné housky dopadly také naprosto skvěle. Recept na ně už nemám od paní Csákové, ale od Markéty, která je dělala podle kuchařky Dity P. Já si jen velmi decentně pohrála s ingrediencemi a dopadly famózně. S máslem byly naprosto luxusní... to se prostě nedá srovnat. Docela bych řekla, že tak, jak jsem si pochutnala na těchto houskách jsem si naposledy užívala podobnou chuť jako dítě, když šli naši pro teplé čerstvé pečivo do samošky a my si pěkně v sobotu ráno udělali společný dýchánek a jedli to také jen s máslem a solí. Delikátní záležitost. Tenkrát i ty rohlíky za něco stály. A tyhle mi tu dobu z dětství připomněly :-)

V míse smíchejte:

250 g bio hladké mouky

250 g celozrnné pšeničné mouky

půl sáčku droždí

300 ml mléka

3 lžíce bílého jogurtu

3 lžíce másla nebo slunečnicového oleje

1 lžička soli

Ještě před pečením můžete housky posypat mákem či sezamem. Já to měla v plánu, ale byla jsem tak natěšená, že jsem na to zapomněla :-D 

Aby vám housky vydržely do druhého dne, tedy více než 6 hodin čerstvé, nejhorší, co můžete udělat, je dát je do mikrotenového sáčku, tak, jak to děláme v obchodech. Zkuste zainvestovat do speciálních bavlněných tašek, viděla jsem je v Kauflandu, ve kterých se rohlíky, housky a podobné pečivo dá skladovat tak, aby vydrželo déle čerstvé, neosychalo a neztrácelo na chuti. 

Dobrou chuť :-)

Mám ráda všechna roční období. Ale vždy miluji nejvíc to, které má momentálně přijít :-) Čili na konci zimy budu milovat jaro, na konci jara se budu tetelit blahem nad nastávajícím létem, a přesně v těchto dnech si lebedím v podzimním počasí. Jo, podzim fakticky miluji. Dokonce i když prší, nechodím s deštníkem, jen natáhnu kapuci od bundy a jdu. Dokonce i když jsou mlhy a venku je vlezlá zima, dokážu si udělat doma pravou podzimní atmosféru a mám se doslova bohovsky.

V první řadě pro mne podzim znamená takovou předzvěst Vánoc. Začnu si psát seznamy a porozhlížím se po prvních dárcích a plánuji výzdobu a jaké cukroví ten rok napeču. Typicky podzimní náladu mi ale ze všeho nejdříve připomenou čaje. Skořicové, jablečné, pomerančové... čaje přes léto vůbec nepiji a tak se vždy na podzim začnu zásobovat. Není nad lepší pocit, než si vzít šálek čaje do postele nebo do křesla, zabalit se do deky a k tomu si číst.

Podzim pro mne znamená lokat horkou čokoládu a já miluji horkou čokoládu se šlehačkou a skořicí :-)
Podzim přináší jednu z mých tradic, kdy zalovím hluboko v šuplíku, kde jsou po část roku pozapomenuty teplé huňaté ponožky. Letos bych možná mohla zkusit uháčkovat své vlastní.
Jedině podzim má jedno neskutečné kouzlo - ranní mlhy. U nás bývají jako z pohádky.
Podzim, to je hra barev. Obzvláště v momentě, kdy se těmi barvami mohu brouzdat v parku. Miluji to šustění pod nohami :-)
Podzim, to je hloupá radost z pouštění draků a radost z dětí a jejich radosti, že jim ten drak letí :-)
Podzim, to je pro mne čas voňavých vosků a svíček.
Je to čas plandavých svetrů, teplých košilí, návleků a bezprstých rukavic.
Je to čas, když večer venčím psíka a s pohledem na jasný měsíc mi od úst stoupají mráčky páry.
Podzim, to jsou taky dýně! Dýňové koláčky a vyřezávané halloweenské dekorace :-) I my už tu svou máme a večer nádherně svítí, stejně, jako to mají v "jů-es-ej".
Nemůžu zapomenout na kvanta jablíček všude okolo, skořici a štrůdly! Mňam!
A v neposlední řadě, když je venku opravdu ošklivě, nikdy nejste tak vděční za teplo a vůni vlastního domova, jako právě na podzim!

Říká se a je dokonce vědecky dokázané, že stačí jednadvacet dní k tomu, abychom si vybudovali nový zvyk. Já měla jeden velmi nehezký zvyk. Nedokázala jsem být ani den bez lehké koly. Hrozný návyk, kterého jsem se nedokázala zbavit. Někdo si nedokáže představit den bez sladkého, bez cigarety, bez kafe, já bez koly. 

Asi před půl rokem jsem se vsadila s přítelem, že bez koly zvládnu být celý měsíc. Prohrála jsem, protože jsem vydržela pouhých sedm dní. Celý týden jsem zajídala touhu po kole sladkým a přitom si neuvědomovala, že to je přesně to, co ta kola se mnou dělá. Umělá sladidla ve mně burcovala a následně zaháněla touhu po sladkém a byl to takový neustálý kolotoč, že v momentě, kdy mé tělo svou dávku nedostalo, o sladké se hlásilo. Bylo jedno jestli o cukr nebo sladidlo. Bylo to v hlavě zakódované a mozek si to pamatoval. 

Před pár týdny jsem se probudila a první myšlenka, která mne po ránu napadla - jen co jsem rozlepila oči - byla, že mám chuť na kolu a musím se napít. Jako blázen!!! To už jsem si říkala, že fakticky přeháním a měla bych s tím začít něco dělat. JÁ. Protože nikdo jiný mě z toho nedostane. 

A dnes je to už více než měsíc, co jsem se žádného kolového nápoje ani nedotkla. Celý měsíc jsem pila jen čistou neslazenou vodu. O tom, kam mne omezení koly za pouhý měsíc dostalo nemůže být ani řeč. Zlepšila se mi na dotek pleť, přestala se mi točit hlava, zuby jsou bělejší a celkově je pokožka viditelně zdravější. To nemluvím o onom psychickém a vítězném pocitu, který zažívám :-)

Zbavit se zlozvyku je těžké. Ale možná přeci jen něco bude na oné hypotéze, že stačí jednadvacet dní a tělo/mozek přeprogramujete na to, pro co se rozhodnete.

PS: plechovku koly na obrázku jsem koupila speciálně pro tuhle fotografii. Po té jsem plechovku otevřela a vylila do dřezu. Doufám, že jsem pročistila odpad ;-)