Po 9 týdnech se vrátil partner domů, vzal mě do bistra na kebab, poručil si upéct chleba, muffiny, baštíme klobásy a párky, a celý zdravý životní styl šel díky jeho přítomnosti na pár dní stranou. Asi mi bude blbě. Ale neva :) Jsou u nás hody. Doslova. Mám pocit, že jídlo ani nikam neuklízíme a jíme průběžně celý den to, co ještě zůstalo na stole, na baru a všude možně :-) Snídáme francouzské klobásky s hořčicí, které dovezl z Francie, večeříme žitný chleba s máslem, právě jsem po obědě halušek se zelím...
Můj přítel pracuje v zahraničí a vždy se po zhruba šesti týdnech vrací. Je to taková ta doba, časový limit, kdy už oba toho máme plné zuby. On, že nemůže být s námi. Já, že jsem tu úplně odříznutá od člověka, se kterým bych potřebovala mluvit. Mít ho blízko. Nevím. Asi mě to ničí víc, než si dovoluji přiznat. Tentokrát se nám jeho turnus protáhl na devět týdnů. Cítila jsem, jak melu z posledního. Za devět týdnů jsem měla pocit, že nejedu. A pokud se v jednu chvíli cítím v pohodě, tančím, zpívám si, další hodinu tohle nadšení vyčerpám a jsem otrávená ze všeho. Rozbrečí mě drobek na zemi, rohlík, který sežral pes dceři, klíče, které mi třikrát po sobě spadnou na zem nebo že se bouchnu do rohu kuchyňské linky. To se svezu na zem a brečím jak malé děcko. Ale není to takový ten pláč, jako že tě bolí to, že ses bouchnul, ale jako že máš najednou důvod spustit ze sebe bolest celého nitra. Možná to znáte.
Strašně mi chybí normální rodinný život, ale jsem krátká na to, dávat nějaká ultimáta a přát si, aby byly věci jinak. Aby bylo po mým. Protože partner je tak trochu jako já a taky chce, aby byly věci po jeho. A i když ví, že nesouhlasím s celou Francií, tiše to trpím a fňukám tady na svým blogu :-)))
Poukazovat na své vlastní problémy a vyžadovat soucit, je jako ukazovat špinavé prádlo. Tu větu kdysi pronesl Vladimir Savčenko. Vy tohle jméno dost možná neznáte, ale je to člověk, který mi změnil náhled na mnoho věcí, které se dějí kolem mě. Vladimir je extravagantní psychoterapeut, jeho semináře, kterých jsem se já zúčastnila po dobu téměř tří dnů před 4 lety, lidé opouštějí jako vyměnění. Přestávají kouřit (lidi mi mohli roky říkat, jak mi kouření ničí zdraví, jemu na osvětu stačil prodloužený víkend), dávají se na racionální stravování, napravují rodinné nesrovnalosti, dělají si pořádek ve vztahu s partnerem a mají deníky plné moudrých slov, rad a humorných proslovů tohoto muže, které na svých seminářích vyřkne. Rozebere vás takovým způsobem, až si děláte starosti, že jste do oné chvíle sami sebe prakticky vůbec neznali. Četla jsem někde, že jeho honorář činí 20 Euro na hodinu. Ne, není tak drahý. Je tak dobrý!!!
Krásný podzim všem!
Tohle je moje avokádo. Trvalo mu dlouho, než vylezl první lupínek z pecky. Možná i tři čtyři týdny. A už jsem to chtěla vzdát, prohlížela jsem si ho, zda se s tou peckou vůbec něco děje a uviděla jsem, že jo. Pak to chytlo takový fofr, že jsem nestíhala sledovat, kolik šlahounků z něj roste. Mám jej celý den na sluníčku, nad topením a evidentně se mu tam líbí :-) Docela pěkná rostlinka.
Tohle byl pokus o beruškové muffinky :-D Jediné, co z toho je viditelně identifikovatelné jsou oči berušky :-D
Tracklist:
Tove Lo - Not On Drugs
Přečetla jsem:
Zapomenutá | Katherine McKenzie
Smečka | Andrea Cremer
* * *
Nobody texts faster than a pissed off female.
