pátek 31. října 2014

MEMORIES | Říjen 2014



Po 9 týdnech se vrátil partner domů, vzal mě do bistra na kebab, poručil si upéct chleba, muffiny, baštíme klobásy a párky, a celý zdravý životní styl šel díky jeho přítomnosti na pár dní stranou. Asi mi bude blbě. Ale neva :) Jsou u nás hody. Doslova. Mám pocit, že jídlo ani nikam neuklízíme a jíme průběžně celý den to, co ještě zůstalo na stole, na baru a všude možně :-) Snídáme francouzské klobásky s hořčicí, které dovezl z Francie, večeříme žitný chleba s máslem, právě jsem po obědě halušek se zelím...

Můj přítel pracuje v zahraničí a vždy se po zhruba šesti týdnech vrací. Je to taková ta doba, časový limit, kdy už oba toho máme plné zuby. On, že nemůže být s námi. Já, že jsem tu úplně odříznutá od člověka, se kterým bych potřebovala mluvit. Mít ho blízko. Nevím. Asi mě to ničí víc, než si dovoluji přiznat. Tentokrát se nám jeho turnus protáhl na devět týdnů. Cítila jsem, jak melu z posledního. Za devět týdnů jsem měla pocit, že nejedu. A pokud se v jednu chvíli cítím v pohodě, tančím, zpívám si, další hodinu tohle nadšení vyčerpám a jsem otrávená ze všeho. Rozbrečí mě drobek na zemi, rohlík, který sežral pes dceři, klíče, které mi třikrát po sobě spadnou na zem nebo že se bouchnu do rohu kuchyňské linky. To se svezu na zem a brečím jak malé děcko. Ale není to takový ten pláč, jako že tě bolí to, že ses bouchnul, ale jako že máš najednou důvod spustit ze sebe bolest celého nitra. Možná to znáte. 

Strašně mi chybí normální rodinný život, ale jsem krátká na to, dávat nějaká ultimáta a přát si, aby byly věci jinak. Aby bylo po mým. Protože partner je tak trochu jako já a taky chce, aby byly věci po jeho. A i když ví, že nesouhlasím s celou Francií, tiše to trpím a fňukám tady na svým blogu :-)))

Poukazovat na své vlastní problémy a vyžadovat soucit, je jako ukazovat špinavé prádlo. Tu větu kdysi pronesl Vladimir Savčenko. Vy tohle jméno dost možná neznáte, ale je to člověk, který mi změnil náhled na mnoho věcí, které se dějí kolem mě. Vladimir je extravagantní psychoterapeut, jeho semináře, kterých jsem se já zúčastnila po dobu téměř tří dnů před 4 lety, lidé opouštějí jako vyměnění. Přestávají kouřit (lidi mi mohli roky říkat, jak mi kouření ničí zdraví, jemu na osvětu stačil prodloužený víkend), dávají se na racionální stravování, napravují rodinné nesrovnalosti, dělají si pořádek ve vztahu s partnerem a mají deníky plné moudrých slov, rad a humorných proslovů tohoto muže, které na svých seminářích vyřkne. Rozebere vás takovým způsobem, až si děláte starosti, že jste do oné chvíle sami sebe prakticky vůbec neznali. Četla jsem někde, že jeho honorář činí 20 Euro na hodinu. Ne, není tak drahý. Je tak dobrý!!! 

Krásný podzim všem!




Tohle je moje avokádo. Trvalo mu dlouho, než vylezl první lupínek z pecky. Možná i tři čtyři týdny. A už jsem to chtěla vzdát, prohlížela jsem si ho, zda se s tou peckou vůbec něco děje a uviděla jsem, že jo. Pak to chytlo takový fofr, že jsem nestíhala sledovat, kolik šlahounků z něj roste. Mám jej celý den na sluníčku, nad topením a evidentně se mu tam líbí :-) Docela pěkná rostlinka. 



Tohle byl pokus o beruškové muffinky :-D Jediné, co z toho je viditelně identifikovatelné jsou oči berušky :-D 























Snídaně (43)

Snídaně (42)






 


Odkazy:

Tracklist:
Tove Lo - Not On Drugs

Přečetla jsem:
Zapomenutá | Katherine McKenzie
Smečka | Andrea Cremer


* * * 

Nobody texts faster than a pissed off female.

neděle 19. října 2014

Pšenično-žitný chléb | Celozrnné housky

Vždycky jsem si myslela, že nemám na to, abych si doma zvládla upéct vlastní chleba a jiné pečivo. Všem jsem záviděla, že jsou tak šikovní a myslela si, že je v pečení chleba ukrutná věda a já to nikdy nedokážu. Faktem je, že upéct chleba je akorát časově dlouhá záležitost, nikoli náročná. Navíc, kdo by nechtěl mít jistotu, že si do vlastního pečiva nedáváte žádná "éčka" nebo zbytečný cukr. 

Asi mi to neuvěříte, ale recept na tento chleba mám od Ilony Csákové, která recept postovala na svém FB profilu.  Pekla jsem jej už dvakrát. Jednou v klasické troubě, podruhé v domácí pekárně, kterou jsem dostala od rodičů, protože ji nepoužívali. Chleba, co vidíte na obrázku, je z pekárny. Ale ten, který jsem pekla v klasické troubě mi přišel zkrátka lepší. Trouba je prostě trouba :-) A proto vám ukážu, jak jsem jej dělala já a rozhodně ho zkuste, zvládnete jej taky.


Smícháme následující ingredience ve velké míse:
1/2 kg bio hladké mouky
hrnek bio žitné mouky
1 polévková lžíce mletého kmínu (nebo klasického)
1 polévková lžíce soli
1 polévková lžíce slunečnicových semínek
1 polévková lžíce lněného semínka
balíček sušeného droždí

Do těsta můžete přidat libovolná semínka podle toho, co vám chutná. Směs promíchejte, přidejte 2 hrnky studené vody a nechte přikrytý utěrkou v míse kynout 2-3 hodiny.

Zapneme troubu na 240°C a pekáč, ve kterém budeme chléb dělat 30 minut nahříváme. Je to proto, aby se nám těsto nepřipeklo k formě. Já nahřívala jen 10 minut a pak to nešlo od sebe :-D Ale zase nijak zvlášť se chléb nerozbil.

Poté pečte chléb 30 minut s víkem a 30 minut bez víka na 220°C. Nechte jej zcela vychladnout na mřížce. Opravdu jej nekrájejte dřív, těsto se vám slepí dohromady. Vlastní zkušenost, jsem holt netrpělivá :-D

Pro krátkodobé uskladnění je pro chleba nejlepší zabalit jej do lněné utěrky, jinak v chlebníku vydrží jak kupovaný tak doma vlastní pečený zhruba 2-3 dny.


Jak na celozrnné housky?

Celozrnné housky dopadly také naprosto skvěle. Recept na ně už nemám od paní Csákové, ale od Markéty, která je dělala podle kuchařky Dity P. Já si jen velmi decentně pohrála s ingrediencemi a dopadly famózně. S máslem byly naprosto luxusní... to se prostě nedá srovnat. Docela bych řekla, že tak, jak jsem si pochutnala na těchto houskách jsem si naposledy užívala podobnou chuť jako dítě, když šli naši pro teplé čerstvé pečivo do samošky a my si pěkně v sobotu ráno udělali společný dýchánek a jedli to také jen s máslem a solí. Delikátní záležitost. Tenkrát i ty rohlíky za něco stály. A tyhle mi tu dobu z dětství připomněly :-)

V míse smíchejte:
250 g bio hladké mouky
250 g celozrnné pšeničné mouky
půl sáčku droždí
300 ml mléka
3 lžíce bílého jogurtu
3 lžíce másla nebo slunečnicového oleje
1 lžička soli
bílek na potření

Všechno smíchejte a dejte kynout na teplé místo asi 60 minut. Poté z těsta tvořte válečky a z nich klasické copánky. Pečte v předehřáté troubě na 180C zhruba 30 minut,

Ještě před pečením můžete housky posypat mákem či sezamem. Já to měla v plánu, ale byla jsem tak natěšená, že jsem na to zapomněla :-D 

Aby vám housky vydržely do druhého dne, tedy více než 6 hodin čerstvé, nejhorší, co můžete udělat, je dát je do mikrotenového sáčku, tak, jak to děláme v obchodech. Zkuste zainvestovat do speciálních bavlněných tašek, viděla jsem je v Kauflandu, ve kterých se rohlíky, housky a podobné pečivo dá skladovat tak, aby vydrželo déle čerstvé, neosychalo a neztrácelo na chuti. 

Dobrou chuť :-)


pátek 17. října 2014

Celozrnné 'tygří' sušenky s tvarohem pro děti


Nejvděčnější pamlsek pro mé děti pod sluncem. Jednoduchý, rychlý, akorát se u toho krapet upatláte, ale to nadšení ze strany těch prcků a jak se jim dělají boule za ušima, stojí za to. Tahle tvarohová pochoutka má u nás vždycky úspěch. Škoda je jen ta, že sušenky, které k tomu kupujeme, stojí dost peněz, ale tentokrát byly v akci téměř za polovinu a tak s námi musely domů. 

Budeme potřebovat dvoje Bebe sušenky. Jedny světlé, druhé tmavé. Vybírejte ty, které jsou celozrnné. Mají to napsáno na obale a tímhle vylepšíte dětem výživové hodnoty.
Dále budeme potřebovat měkký tvaroh a bio třtinový cukr s vanilkou. Tvaroh i cukr smícháme v misce a pak nožem mažeme jednu sušenku po druhé a střídáme barvičky. Postavíme komínek, sušenky k sobě velmi opatrně přitiskneme a zbytek tvarohu, který nám vylézá vždy rozmažeme kolem, ať se dostane do všech záhybů. Nebojte se vzít i na prsty z misky, pokud je třeba :-)


Mně se tentokrát podařilo udělat tři komínky sušenek a padla na to celá vanička tvarohu. Dáme je takto do lednice na několik hodin, dokud sušenky nezměknou.

A pak už sušenky nakrájíme na plátky podélně tak, aby nám vznikly "tygří" proužky. A nestačíme se divit, jak rychle mizí z talířků :-)

Doufám, že vašim dětem budou chutnat, stejně jako těm mým.


pondělí 13. října 2014

Podzimní den s dětmi


Jedny z nejkrásnějších podzimních dnů vůbec. No vážně. Ráno s čajem v ruce koukám na hustou mlhu nad polem a odpoledne si při sluníčku brouzdáme čím dál tím víc voňavějších listím parkem. A tentokrát jsem vzala své děti na houpačky, obzvláště Eliška je miluje, a pak jsme blbli v listí a házeli jej na sebe. Malá tuhle srandu ještě moc nechápala, ale zvědavě koukala na mne a synka, jak si padající listí na naše hlavy se smíchem užíváme. A k tomu jsem ještě udělala pár podzimních památných fotek, ostatně jako každý rok :-) A na všech vede, samozřejmě, ta naše nejmenší... Od té doby, co mám děti, jsou na 90% fotek hlavně ony :-D Také to tak máte?


Eliška už je celá natěšená na houpačky.


Eliška se nedůvěřivě dívá na brášku :-)


Tady byla kopa listí a šlo se házet :-)


Elííí, co to je?


To je lísteček Eliško, na...


To se nejí, Eli :-D


Momentka s bráškou


Eliška pozoruje jak na sebe bráška hází listí


Málem si vykloubila krk :-D


Eli, podívej, tenhle je ještě zelený :-)


Cestou domů, sluníčko už zapadalo...