Ještě čerstvě si pamatuji na první den, kdy jsem se na sebe zdravě naštvala a pustila se do práce na svém těle. Bylo přesně 27. dubna 2012, můj první blogový post si můžete přečíst zde, abyste viděli, že jsem byla na sebe nehorázně naštvaná. Vážila jsem 73 kg, byla všude rozkydlá a vyhýbala se pohledu do zrcadla bez oblečení. Měla jsem se plné zuby, toho, jak zacházím se svým tělem, jak se stydím před přítelem, a kroutila hlavou nad tím, kam jsem to nechala dojít. Já. Člověk, co miluje pohyb a sport. Přitom stačil jediný měsíc a do toho všeho jsem se zamilovala. Do zdravého stravování, do cvičení, do objevování nových věcí, které se týkaly tohoto životního stylu a díky blogování jsem také našla spoustu dalších nadšenců, kteří k pohybu chovali stejnou lásku a měli stejné odhodlání.
Duben 2012 | Květen 2012 | Červenec 2012
***
Týden za týdnem plynul. Vždycky jsem si říkala, jak je to strašně dlouhá doba, než uvidím výsledek, než něco dokážu. Ale život letí tak závratným tempem, že místo čekání na neuskutečnitelný zázrak, bylo nutné vydat se jedinou cestou a to, jít si pro výsledek tvrdě a bezhlavě. Bez možnosti kapitulovat a nechat se svést těmi, co nevěří, na scestí, ze kterého se jen špatně dostává. Vydržela jsem. Naposledy jsem vážila 62 kg někdy na střední a dosáhla jsem toho znovu. A navíc s pevným tělem, které jsem v zrcadle ještě na sobě nikdy neviděla.
Srpen 2012 | Říjen 2012 | Leden 2013
***
A pak se to celé poto... a já opět začala kynout. Ale tak nějak jinak :-) Dozvěděla jsem se, že s přítelem čekáme miminko a místo six-packu si v zrcadle fotila čím dál krásnější one-pack. Během té doby jsem cvičila jen mírně, ale udržovala se stále v pohybu. Jedla jsem zdravě, jak se jen dalo a jak to situace dovolila. Odměnou mi byl pak snadný porod, i přesto, že jsem přibrala na 80 kg. Ale byly to zdravé kilogramy :-) A byla jsem na ně pyšná. Byly naše. Moje a dcerky!!!
Květen 2013 | Červenec 2013 | Září 2013
***
***
Z porodnice jsem se vrátila po týdnu plná sil (kupodivu) a hned se fotila. Začínala jsem opět na 73 kilogramech. Jako na počátku. Měla jsem tentokrát výhodu. Věděla jsem, jaké cvičení na mě zabírá (krátké intenzivní HIIT tréninky), jak na to jít se stravováním, jaké metody s jídlem mi absolutně nevyhovují a jaké ano, a toho jsem se chytla a znovu bojovala.
Říjen 2013 | Listopad 2013 | Březen 2014
***
Na fotografii ze září (níže) mám 57 kg. Takové číslo jsem měla na váze naposledy snad před dvaceti lety na základní škole. Abych této váhy docílila, měla jsem devět týdnů naordinovaný low-carb režim a když se do něčeho pustím, beru to dost vážně. Byla jsem na sebe po celou dobu dost přísná. Což byl největší problém. Neposlouchala jsem vlastní tělo, šla jsem na sílu a naopak nutila tělo poslouchat, jak to chci já. Tehdy pro mne nebylo možné, díky mým chybám v low-carb stravování, držet tento režim dlouhodobě. K tomu jsem ještě musela dozrát. Vrátila jsem se zpátky k racionálnímu stravování tak, jak nás to učili už ve školce a také zpátky ke svým 60 kg.
Červenec 2014 | Září 2014 | Říjen 2014
***
S přelomem roku 2015 jsem byla ze všeho příšerně unavená. Fitness se mi zarylo tak hluboko pod kůži, až jsem nepoznávala sama sebe... moje touha za dokonalostí a být příkladem pro všechny vzala za své a já si po několika týdenním odpočinku od cvičení a blogování našla cestu k józe, o které jsem si nikdy nemyslela, že v ní najdu zalíbení. Stalo se. Učila jsem se pracovat na sobě, ale ne z venčí, ale uvnitř. Učila jsem se zpomalit, uvědomovat si vlastní bytí a že mám také jiné zájmy, koníčky a rodinu. Znovu jsem si našla zalíbení v pečení, krášlení bytu, háčkování, čtení knih, opět jsem v sobě objevovala člověka, kterým jsem byla, než mne zaslepilo fitness a 100% oddanost zdravé stravě.
.JPG)
.JPG)
Únor 2015
Později jsem se opět vrátila k HIIT tréninkům, ale již jsem je necvičila tak často a na sílu, jako tomu bylo dříve. Vytvořila jsem si vlastní cvičební plán, který mi pomůže dlouhodobě udržovat se fit (střídání HIIT tréninků s jógou). Stále jsem si držela krásnou váhu 62 kg, mé tělo se díky józe tvarovalo i jinak a mé HIIT tréninky se díky ní dostávaly naprosto do jiných dimenzí. Navíc jsem si vytvořila jedno nové pravidlo, kterého se držím doposud a je ohromně funkční na kvalitu mého života: nebudu se držet žádných tabulek a plánů, budu poslouchat svoje tělo, nebudu blbnout a budu žít.
Poté, co můj táta spáchal sebevraždu, jsem ztratila naprostou chuť nejen do života, ale také chuť o cokoli se snažit v rámci cvičení a zdravého stravování. Nechápala jsem, jak může život pokračovat dál bez tak skvělého člověka, jakým můj táta byl. Na truc všemu jsem na sebe začala kašlat, jíst špatně, přejídat se, necvičila jsem, bylo mi to úplně jedno. Trvalo pár měsíců, než jsem se probrala z letargie a když na váze ukazovalo číslo pomaličku 67 kg, marně jsem hledala motivaci a vzpruhu, kterou jsem potřebovala jako sůl. V té době přijel do Prahy můj fitness idol Zuzka Light. Sledovala jsem ji díky médiím na každém kroku, nasávala energii, kterou vyzařovala a byla to právě ona, kdo mi nevědomky na dálku dodal druhý dech. Opět jsem se vrhla na low-carb stravování a střídala 20 min HIIT tréninky s jógou a strečinkem. Mělo to na mne tak ohromný vliv na rychlost metabolismus, že jsem po pár týdnech při 60 kg musela ubrat na cvičení. Hubla jsem i při 2000 kcal za den. Low-carb stravování jsem se naučila tentokrát zařazovat intuitivně a bez žádných přísných pravidel. Vědomí, jak se mnou tělo spolupracuje tehdy, když jej poslouchám a vnímám, bylo neskutečný :-)
.JPG)
.JPG)
Únor 2015
***
Červen 2015 | Leden 2016 | Únor 2016
***
Květen 2016 | Červenec 2016 | Srpen 2016
***
Život je plný překvapení, překážek a údivu... všechny ty neplechy, co se v životě dějí, mají svá odůvodnění. Skoro bych řekla, že vždy přijdou v pravou chvíli. I tátova smrt byla nutná. On to věděl. Chtěl, abychom dál žili šťastným životem a nezůstal nám na obtíž... takhle to viděl. Já už navždy budu nosit v sobě kousek jeho disciplíny, ambice a pokory. Vím, že by nechtěl, abych se odepsala po zbytek života a odmítla na sobě pracovat, protože jestli můj táta něco dokázal ocenit, byla to pracovitost. V jakémkoli směru. Člověk se nemusí doslova předřít, ale měl by být dost chytrý na to, jak vytřískat co nejvíc z toho, co může obětovat. Já dokážu obětovat laskominy za zdravou stravu, ale ne vždy. Zcela záměrně si někdy upeču kaloriemi nabitý koláč, protože bez těchto sladkých teček by byl život jen neúplná chaotická věta. Dopracovala jsem se k tomu, že nechci svůj život zcela zasvětit zdravému stravování a cvičení, ale jelikož chci vypadat hezky, musím najít určitý kompromis a naučit se jej na sobě aplikovat.
V létě 2017 začala jakási další smutná etapa mého života. Táta odešel a najednou jsem musela bojovat i o rodinu. Přišlo mi neskutečný, že po tak krátké době po tátovi ztrácím dalšího člověka, kterého jsem tehdy milovala. Můj tehdejší partner nebyl v našel vztahu spokojený. Nechtěl, ať věnuji tolik času fitness, a z rozhovorů, které jsme v té době vedli, jsem pochopila, že mu vadí i věci, které jsem nedokázala a nemohla nikdy a nijak změnit. V té době jsem pracovala na své knize Moje tělo: koučink, kterého se ujalo skutečné vydavatelství a tak, abych přes den dělala co nejméně z toho, co se po mně chtělo, ať nedělám, odkládala jsem únavu, co nejvíc to šlo, abych mohla knihu psát v noci. To mělo za následek, že jsem byla brzy tak vyčerpaná fyzicky i emočně, že už jsem ve všem kapitulovala. Knihu jsem tehdy dokončila, ani nevím jak, vzdala jsem se podnikání ve fitness při mateřské, vzdala jsem se tréninků ve stolním tenise (ke kterému jsem se vrátila kvůli tátovi) a tím pádem i jediného kontaktu s tou malou hrstkou přátel, co jsem měla. V prosinci 2017 mi ruply nervy a ukončila vysílením a bezmocí vztah sama. Hodně jsem zhubla, ale konečně jsem byla bez tíhy na duši. Někdy je prostě nejlepší se na všechno vysrat!
***
Rok 2018 byl v mém životě naprosto zásadní, to jsem ale na jeho počátku netušila, jak moc. Hned v lednu jsem nastoupila do práce jako poštovní doručovatelka, syn (Aspergerův syndrom) mi odjel na 2,5 měsíce do Ostravy do výchovného ústavu, se kterým jsem se vídala jen každých 14 dní na hodinu a půl. Čím náročnější období, tím víc jsem schopná stát na těch svých nohách pevněji. Moje váha tomu odpovídala. Byla jsem hubená jak nikdy (viz foto níže - únor, 2018).
V tomto období však ještě jeden člověk na téhle planetě odcházel od rodiny a měl ještě ten samý rok výrazně ovlivnit můj další život (tedy i já jemu, ale to jsme tehdy ani jeden netušili =). Kolega v práci. Se kterým jsem se jen zdravila a neprohodila jedinou souvislou větu. Před létem se k mému překvapení začal vracet přítel a chtěl dát šanci znovu své rodině. Pár týdnů to bylo opravdu strašně fajn. Všechno fungovalo, všechno šlapalo jak hodinky a všichni měli být šťastni až do smrti. :-) Jenže - jsem musela akutně do nemocnice na zákrok s pupeční kýlou, která bolela každým dnem víc a víc. Během týdne jsem byla po operaci a měla 6 týdnů domácího léčení. Ty jsem však už nedokončila s partnerovou pomocí v zádech. Jednoho krásného nedělního rána se přiznal ke vztahu s jinou ženou a já ho logicky ještě ten den požádala, ať odejde. Bez emocí. Nervovej výlev přišel o dva dny později :-D
V tomto období však ještě jeden člověk na téhle planetě odcházel od rodiny a měl ještě ten samý rok výrazně ovlivnit můj další život (tedy i já jemu, ale to jsme tehdy ani jeden netušili =). Kolega v práci. Se kterým jsem se jen zdravila a neprohodila jedinou souvislou větu. Před létem se k mému překvapení začal vracet přítel a chtěl dát šanci znovu své rodině. Pár týdnů to bylo opravdu strašně fajn. Všechno fungovalo, všechno šlapalo jak hodinky a všichni měli být šťastni až do smrti. :-) Jenže - jsem musela akutně do nemocnice na zákrok s pupeční kýlou, která bolela každým dnem víc a víc. Během týdne jsem byla po operaci a měla 6 týdnů domácího léčení. Ty jsem však už nedokončila s partnerovou pomocí v zádech. Jednoho krásného nedělního rána se přiznal ke vztahu s jinou ženou a já ho logicky ještě ten den požádala, ať odejde. Bez emocí. Nervovej výlev přišel o dva dny později :-D
Měla jsem pocit, že jsem za poslední měsíce zestárla snad o sto let. A zase o sto let omládla, když o mne začal bojovat Jirka - kolega :-) Na podzim už jsem byla jeho!
Únor 2018 | Srpen 2018 | Říjen 2018
***
Rok 2019 pro mne znamenal spoustu změn, spoustu práce a na dlouhou dobu konec se vším, co mne poutalo ke cvičení. Nebavila mě jóga, ani činky, ani švihadlo, chodila jsem si s partnerem zahrát tenis nebo jsem jej chodila podpořit na fotbal, který hrál. Za dva následující roky jsem si zacvičila asi tak dvacetkrát, ne-li méně. Měla jsem hlavu zaměstnanou láskou a péčí o náš vztah a novou "rodinu", kde jsme se občas sešli on, já a naše čtyři děti :-D Navíc, můj muž má velkou rodinu, kde se ustavičně vaří a peče, do toho jsem ustavičně pekla a vařila já a za chvíli to bylo na postavě znát. Měla jsem sice dost pohybu v práci a dokonce jsem si vybírala zdravá jídla. Ale nenápadně jsem to doplňovala buchtami a koláči =D moje slabost. A když jsem po prodělání kovidu v listopadu 2020 přestala kouřit, šla váha nahoru ještě víc. Nebudu zapírat, počítala jsem s tím, brala jsem to jako nutné zlo k tomu, abych už hlavně nedala cigaretu do pusy. Hlavně nad tím jsem chtěla zvítězit, protože zhubnout mi přišlo v tu chvíli stokrát lehčí. Byla jsem naprosto namotivovaná porazit tohoto démona i za cenu, že přiberu pár kilo navíc. Za dva roky jsem s Jirkou přibrala deset kilogramů. Přišla jsem za ním s 56 kg a najednou vážila 66 kg =D Heč!
Září 2019 | Červen 2020 | Listopad 2020
***
V roce 2021 jsem začala běhat. Totální averze k běhu po celá ta léta byla najednou prolomena a mě to začalo fakticky bavit. Když jsem po třech měsících běhu přibrala další tři kila (69 kg), vykašlala jsem se na to. I když jsem si to oblíbila, chtěla jsem výsledky. A tak jsem se vrátila k tomu, co na mne fungovalo vždy a za každé situace - čisté intuitivní stravování a HIIT. Oprášila jsem kettlebell a švihadlo a pustila se do práce. Pořád jsem se vlezla do svého oblečení a asi to nebylo doopravdy tak zlé, ale tělo bylo nehezké a nezpevněné. Nelíbila jsem se sama sobě. A zažívala jsem menší deja vu - rok 2012 :-)
Brzy jsem však zjistila, že se mému tělu HIIT moc nezamlouvá. Už prostě uplynulo skoro deset let od chvíle, kdy jsem začínala a mé tělo to odmítalo. Přestože jsem chytla druhej dech a bavilo mě to, nebavilo to moje tělo :-D Trošku jsem prostudovala důvod, proč tomu tak je. A ten důvod byl velmi prostý. Odmítala jsem si přiznat, že už je mi přes 40. Že už to nikdy nebude takové jako dřív. Že je na čase si uvědomit, že moje tělo potřebuje spíše posilovat bez potřeby mít tep na maximum. A že potřebuje daleko více času na regeneraci. Zamilovala jsem se do trenérky Caroline Girvan, která byla naprostou topkou v silových trénincích. Netrvalo dlouho a ta holka mne úplně dostala a to na dlouhou dobu. Nakoupila jsem těžší činky, kettlebell a cítila se přesně tak, jak jsem potřebovala. A jako side effect přišly i vizuální výsledky =)
Březen 2021 | Duben 2021 | Červen 2021
Kristina