Co se potvrdilo? Onen fakt, který jsem tušila už na samém startu a tím bylo vědomí, že low-carb stravování není z psychologického hlediska dlouhodobou záležitostí. S tím jsem počítala. Proč se tedy do toho vůbec pouštět, řeknete si. Nebudu vám nic nalhávat. Hodně jsem o stravě s nízkým obsahem sacharidů načetla a chtěla jsem vědět, zda to, co si všichni vychvalují a co se píše, bude pravda i v mém případě a co víc, zda to bude fungovat. Řeknu vám, když jsem viděla, jakou rychlostí mizí tuk z bříška, rukou či boků, naprosto jsem pochopila to, o jakém "fofru" všichni psali. Skoro bych řekla, že spalování tuku jde v případě omezení sacharidů samo. Jen je nutné pochopit a vědět, jak na to. Pokud člověk nemá načteno, určitě bych nic takovému nikomu nedoporučovala.
Před pár dny mne nadzvedl ze židle jeden článek, ve kterém autorka totálně sepsula low-carb stravování. Víte, já nemám ráda články, které nejsou objektivní a z toho, co může být člověku v závěru prospěšné, je namísto toho čtenáři předsouváno jedno negativum za druhým. Ostatně, nesouhlasné komentáře pod článkem toho byly jasným důkazem. Proto bych chtěla dát pár rad.
1) V případě omezení sacharidů je nutné zajistit tělu náhradní energii a tím jsou tuky. Tuky mají dvakrát větší energii než sacharidy a tudíž jich stačí méně. Navíc, omezením sacharidů se tělo rychleji dostane k uloženým tukům, které bude užívat jako zdroj energie.
2) Nejsou tuky jako tuky, je nutné tělu dodat kvalitní zdroje tuků, které nejsou zrovna nejlevnější. Co však ušetříte na sacharidech (pečivo, přílohy, cukry všeobecně), můžete investovat do zdravých tuků. Je jedno, zda jste na stravě o 50% nebo 20% podílu sacharidů. Vždy je z hlediska hubnutí nutné dbát na kvalitu kalorií, ať už u sacharidů nebo tuků.
3) Low-carb neznamená no-carb. Tzn. není nutné se vyhýbat sacharidům úplně, jen jejich konzumaci snížit. To je častá nevědomost lidí. "A ty můžeš ovoce? Není tam cukr?"
4) Strava nízko-sacharidová neznamená nízko-kalorická. Cílem tohoto stravování tudíž není snížit celkové kalorie. Jen nahradit část jedné makroživiny za druhou. Omezením kalorií se po určité době zpomaluje metabolismus, ať je váš přístup ve stravování jakýkoli.
Šla bych do low-carb stravování znovu?
Ano. A půjdu velmi brzy. Budou přece vánoce a chci vypadat pod stromečkem pěkně ☺ Tím se dotýkám jedné z podotázek k tomuto tématu a tím je, jak dlouho je low-carb stravování udržitelné. Rozhodně si myslím, že low-carb nemá nic co do činění s fyzickou stránkou. Což jsem si na počátku myslela. Vydržím to vůbec? Asi mi to nebudete věřit, ale tím, že jsem stáhla na několik týdnů svých 150-200 g sacharidů za den na 50-100 g, měla jsem daleko více energie než kdy předtím. Dokonce víc, než mám teď, kdy jsem se vrátila k běžné metodě stravování. Při cvičení jsem myslela, že doslova lítám. Odezněly bolesti hlavy, měla jsem po dlouhé době pleť a kůži, kterou bych si mohla závidět já sama jako dvacetiletá. Jediným mínusem low-carb přístupu je to, jak moc vám to dovolí hlava. Jakmile tam budete v režimu, že jste schopni a přesvědčeni o tom, že v tom budete pokračovat, tak dlouho vám to vydrží. Můj bod výdrže byl den, kdy se vrátil můj přítel z dlouhodobého pobytu ve Francii. Doslova jsme plánovali, co si společně uvaříme za dobroty až přijede, kam zajdeme na jídlo, apod. Tím jsem naprosto pochopila ty, kteří využívají low-carb před soutěžemi nebo před nějakými akcemi, protože výsledky jsou rychlé a v hlavě máte určitou motivaci. Ani soutěžící ve fitness nevypadají po celý rok stejně. Po celý rok přibírají, hubnou, přibírají, hubnou... a k hubnutí jim pomáhá právě tato "dieta". Dnes chápu. Jde to rychle, jde to samo, jde to jistě. A pokud má člověk metu, cíl, dokáže to.
Rychlost hubnutí.
Vím, že na tuhle odpověď čekáte, ale nejde na ni jednoznačně odpovědět. Záleží na mnoha faktorech. Váze, výšce, věku, pohlaví, podílu svalové hmoty, rychlosti metabolismu a také na tom, z jaké úrovně do jaké se dostanete se zastoupením sacharidů. Někteří lidé jsou na omezení sacharidů rozdílně citliví. Někdo reaguje dobře, jiný hůř. Někomu stačí stáhnout málo, někdo musí stáhnout víc. V mém případě, když jsem měla po dlouhou dobu ustálenou váhu 60/61 kg na 168 cm, jsem se za 9 týdnů dostala na 57,5 kg. Nic zvláštního jsem proto, kromě low-carb stravování nedělala. Dokonce jsem nezměnila ani cvičební taktiky, cvičila jsem pouze svých 5-10 minut HIIT denně (věřím a mám důkaz na sobě, že 10 min HIIT denně je z hlediska proměny těla daleko větším přínosem, než trénink 2x týdně po 30 minutách). Čili při tak poněkud mizivému času věnování se cvičení a díky low-carb stravě jsem najednou byla schopna vidět svaly, které jsem za 2,5 roku cvičení neviděla. Všechno najednou vykouklo. A to, co bylo vidět předtím, teď vykouklo mnohem razantněji. Jestli jsem se sama sobě líbila? A jak!!! ☺ Nikdy jsem takové tělo na sobě neviděla. Byl to krásný výsledek. Ale...
... ačkoli jsem si splnila sen, cíl, metu - říkejme tomu, jak chceme - návrat k běžnému stravování měl za následek jedno. Za poslední 4 týdny jsem se opět vrátila na svých 150 g sacharidů na den. To nemohlo zůstat bez následků ☺ Opět jsem se malinko zaoblila a držím si svých 59/60 kg. Každopádně jsem si uvědomila pár věcí.
1) Je fajn se oblíknout do oblečení a vypadat v nich trošku jako ženská ☺ Věci už na mne opravdu plandaly a vypadaly neforemně. Ono 3 kila tuku jsou tři kila tuku, to je dost ohromná masa.
2) Že se cítím dobře i v trochu oblejších tvarech a dokonce mi to přijde i ženštější. To není výmluva, v mém případě to je fakt.
3) Až budu potřebovat jít na nějakou akci nebo se někde ukázat, budu vědět, že low-carb mě do "tvaru" dostane bleskovou rychlostí.
4) Až mne popadne múza a budu si chtít jen tak z hecu něco dokázat, low-carb byl fakticky zážitek a přirovnala bych ho k jakémusi tréninku sebe-disciplíny.
Moje cíle.
Nevím, jak to vyzní takto napsané černé na bílém, ale momentálně nemám cíle žádné. Opravdu ne. Jsem spokojená sama se sebou a i když nejsem dokonalost sama, nemusí mne to trápit, protože moje existence pro tento svět nezávisí na tom, že bych se tělem živila a chtěla za každou cenu být ideálem. Baví mne cvičit a dělám to pro radost. Baví mne se zdravě stravovat a dělám to pro svou budoucnost. A pro děti. Aby ony ve mne viděly vzor a chtěly mít svůj život lepší a řekly si nás to takhle učila maminka. První vlaštovkou bylo dnešní přání mého syna, ať mu něco koupím v obchodě. Když jsem se ptala co, odpověděl: "Udělej mi překvapení, ale ať je to něco zdravého!"
K.
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
