Kristina Čechová: listopadu 2014

Můj nejoblíbenější čas v roce je tady. Je tady!!!!! Miluji Vánoce a všechny ty přípravy. To, jak se mění město, jak se mění svátečně obchody, to, že se konečně těší na Vánoce i můj přítel, pro kterého byly, díky rodinnému zázemí, ve kterém vyrůstal, Vánoce utrpením. Miluji na Vánocích všechno. Protože si je umíme doma udělat skvělé. Zpíváme si koledy. Koukáme na vánoční pohádky. Je sranda. Zdobíme byt a každoročně přemlouváme vánoční svíčky na okna, aby svítily ☺

A každoročně si píšu na kus papíru nebo do bločku, co bych měla - jako každý rok - udělat, na co nezapomenout a čím se pokochat.

1) Koupit dárky - ještě se mi nestalo, abych zapomněla :D Ale na seznamu nesmí chybět. Dárky kupuji průběžně už od října. Aby toho nebylo moc najednou ☺

2) Zabalit dárky - ačkoli dárečky strašně ráda druhým kupuji, nerada je balím. Strašně nerada. Myslím, že předloni jsem zkoušela dát dárky jen do taštiček, ale to není ono. Dárek by prostě měl být zabalený, ať už se mi to líbí nebo ne.

3) Vyzdobit byt - naprostá nutnost, bez toho Vánoce nejedou. Letos bude zdobení krapet střídmější, jelikož se za čtyři týdny stěhujeme, tak abych nemusela většinu času trávit balením a drhnutím oken od umělého sněhu ☺

4) Koupit vánoční hvězdu - musí být každý rok na stole v kuchyni. Miluju ji ☺ Je to ta nej kytka pod sluncem ☺ Škoda, že tak dlouho nevydrží. Alespoň u nás doma ne :D

5) Nachystat si, co budu péct a upéct to - ani letos to nebude bez cukroví, ale zase, díky stěhování toho bude méně, nedokážu si představit stěhovat cukroví :D Takže se do té doby, co napeču, musí stihnout sníst, což nebude problém, budou jen čtyři druhy a po jednom plechu ☺

6) Poslat pohledy - každým rokem posílám někomu vánoční pohlednice. Přijde mi to důstojnější, než posílat sms. I když vím, že mnohdy to nejde. Ale na tomhle si zakládám a tak pár pohledů vždy rozešlu. Prostě ráda dělám radost ☺ A miluji tu činnost, jít s vánočními pohledy k poštovní schránce a vhodit je tam. Jako kdysi ☺

7) Polární expres - je spousta pohádek, které si vždy naplánuji shlédnout během adventu, ale jedna z nich nesmí absolutně chybět. Je to Polární expres. Stačilo mi vidět ji jen jednou a hned obsadila první místo před Mrazíkem a Popelkou.

8) Koupit vykrajovátka - každoročně si dávám úkol, nakoupit do sbírky vždycky minimálně jedno nové vykrajovátko ☺

9) Upéct čokoládový dort - tohle bych chtěla stihnout a dala si to letos za úkol úplně poprvé. Jde o vánoční dort s pistáciemi. Na obrázku v časopise vypadal tak skvěle!!!

10) Koupit vánoční stromeček - kdysi to byl obyčejný smrček, dnes to nechávám na příteli a určitě zase donese normandskou jedličku ☺

11) Podívat se na trhy a na vánoční stromek na náměstí - tohle nikdy neopomenu. Naše trhy bývají malinké, ale mají takové kouzlo. Náměstí je překrásně osvícené, lidé se na sebe usmívají, v dlaních drží čaje, čokolády nebo svařené víno. Prostě jako v nějakém naivním filmu. Ale tady to opravdu tak funguje ☺

A já už jdu doladit výzdobičku doma a připravit adventní kalendář pro děti ☺

Vánoční seznam

By Kristina

Můj nejoblíbenější čas v roce je tady. Je tady!!!!! Miluji Vánoce a všechny ty přípravy. To, jak se mění město, jak se mění svátečně ob...

Více

Z mého stolu (22): listopad 2014

By Kristina

Sbírka fotek jídel, které jsem nafotila v průběhu listopadu 2014 jako inspiraci do jídelníčku. Berte moje fotky pouze jako možnost toho, ja...

Více

Věříte na sny? Vnímáte své sny? Máte doma snář, do kterého čas od času nahlédnete, abyste si přečetli, co váš sen znamenal?

Já na sny věřím od té doby, co se mi už jako malému dítěti plnily a pokračovalo to vlastně až do dospělosti. Noc předtím, než se v našem městě stala vražda, se mi o tom zdálo. Noc předtím, než se v zahraničním hotelu propadl balkón s českými turisty, se mi o tom zdálo. Noc předtím, než spadlo vojenské letadlo se slovenskými vojáky na palubě, se mi o tom zdálo. A mnoho dalších. Vesměs by se dalo říct, že přivolávám katastrofy ☺

Pamatuji si, že mi hodně lidí radilo, ať s tímto "nadáním" (nebo jak to nazvat), rozhodně něco dělám. Ať k někomu zajdu, ať se tomu více věnuji. Jenže já vždycky právě měla strach. Opravdu. Vždy jsem měla z těchto vizí hrůzu, probouzela se zpocená a lapala po dechu. A rozhodně to poslední co jsem si přála, bylo na tom nějak pracovat.

Již dlouho se mi nezdál žádný sen, který by se splnil. Tři roky určitě. Možná si někdo tam nahoře vybral na tyhle psycha někoho jiného. Nebo prostě někdo pochopil, že mám svých starostí dost :D

Každopádně už velmi dlouho si ze snů beru ponaučení a vnímám je. Před mnoha lety jsem si koupila i snář, který je tedy drobet už "odrbaný", ale když se mi jeho semišové desky dostaly do rukou, moc jsem si ho přála vlastnit a skutečně jsem jej pak našla pod vánočním stromečkem.

Většina snů je údajně špatně chápána. Často bývá pravdou, že zdá-li se nám něco dobrého, může to v reálu znamenat nějaké varování na nepříjemnou událost v našich životech. A naopak, špatné sny mají údajně předvídat radostné události. Není to tak ve všech případech, ale opravdu tak tomu někdy bývá. Já každopádně sny vnímám, dokonce se mi nějaké sny opakují roky a roky dokolečka, pořád jedny a ty samé. Třeba když mi bylo asi patnáct, zdálo se mi, že jsem maminku neustále nacházela vybouranou v autě. Už ty sny byly otravné. Ale jednou se vydala sama na delší cestu a já žadonila, ať mě vezme s sebou. Místo školy. Nevím proč. Nikdy jsem neměla potřebu jezdit autem, naopak se mu vyhýbám, protože jízdy snáším dodnes špatně, ale tehdy mi to přišlo jako znamení. Že mám jet. Že si mám mamku ohlídat. Ten den jsme se příčinou namrzlé cesty hodinami dostaly do příkopy. Jelikož jsme měly v autě také plné pytle zboží do krámku, všechno se na nás valilo přes přední sedačky dopředu. Já jsem v pudu sebezáchovy pytle držela, co mi síly stačily, aby nás vepředu nezasypaly. Dopadlo to dobře. Vyšly jsme z auta a v nejbližší vesnici si zajistily pomoc. Odtáhli nás na cestu zpátky dva pánové s technikou, kteří říkali, že jsme měli ohromné štěstí. Díky absolutní tmě jsme totiž neviděly a ani nevěděly, že jsme se čumákem auta opřely o velký balvan, který nás zadržel od pádu do rybníka. Jelikož si pamatuji, jak auto dosedlo nárazem na zadek, dodnes si říkám, co by se stalo, kdybych v autě nebyla, pytle rukama nepřidržela... určitě by minimálně jeden z nich přepadl dopředu a mamku i s autem převrhl. Možná by si jeden z pytlů dala dokonce i vedle sebe na sedadlo spolujezdce. Dodnes o té příhodě s mamčou mluvíme. Ona si je jistá, že kdybych tam nebyla, následky by byly horší, než jen promáčklý blatník a rozbitá světla.