neděle 30. listopadu 2014

neděle 23. listopadu 2014

Eli a Martin

Dnes jsem se rozhodla věnovat prostor mým dvěma dětem. Jsou úžasné. A já mám teď nový foťák na půjčení a dělám si zásobu fotek, dokud mohu ☺ Tak bych chtěla své děti ukázat na kvalitních fotkách. A premiéra pro Elišku se sponečkou. Divím se, že neprotestovala ☺ Běžně sundává do půl vteřiny všechno, co ji dám na hlavu, vysloví důrazné NE a pak s tím mrskne dvacet metrů od sebe. No, dvacet ne, ale kdyby mohla, tak by to udělala ☺





Martin je naprostá opak Elišky. Je klidný, citlivý, velmi jemný, nemá rád násilí, nikdy neodpoví "jo", ale vždycky "ano", má rád řád a pořádek. Nesnese, když se mění plány a miluje, když někdo dělá blbiny. Má neskutečně velký pud sebezáchovy. To asi zdědil po mně ☺ Bohužel, je na sebe velmi přísný a s tím zatím bojujeme jak v soukromí, tak i ve škole, kdy velmi špatně snáší osobní prohry či nevydařenou písemku. Často se sebou není spokojený. Proto jej vedu k tomu, v čem si je jistý, v čem skutečně vyniká a co miluje. Kreslení a angličtina (po kom to jen má ;))



Víte o tom, že obě moje děti mají modré oči? Oba mají jiného tatínka, ani jeden není modrooký a já také ne ☺ Dokonce ani mí rodiče nejsou modroocí a ani rodiče tatínků ne. Podle mě - moje teze :D - barvu očí dětí určily moje geny, ale to jsem je pak vyfasovala jako přenašečka od mých slovenských předků z počátku 20. století... no, strašně zajímavá informace, viďte? :D Ale mě to třeba hrozně fascinuje. To, jakým způsobem přenášíme informace napříč několika generacemi, než se projeví :-)

Pěkný den, K.

10 věcí, které mám společné se svým psem


Můj pes se jmenuje Miki. Záměrně říkám můj, protože jsem si jej vybrala před třemi lety já a dovezla ho domů navzdory všem protestům. Když jeho kukuč tehdy viděl i přítel, nemohl se nezamilovat. Život s Mikim není rozhodně procházka růžovým sadem. Miki je neskutečně živý pes, voříšek, takže temperament, má ohromnou sílu a přetrhal nám tímto už několikáté vodítko. Když byl štěně, chtěla jsem ho několikrát někomu dát, psala inzeráty, ale nikdo ho nechtěl. Naštěstí. Překonali jsme spolu všechno špatné, od rozkousaných bot, postele, vykuchaných asi padesáti plyšových hraček, sežraných večeří, než jste přišli z toalety, rozkousaných kabelů od spotřebičů, sežraných zubních past a kartáčků, až po útěky z nečekaného uvolnění vodítka. Stále mám v živé paměti, jak jsem dva roky zpátky v sedm hodin ráno chodila v županu po městském parku a hledala svýho psa. A slibovala, že jakmile se mi dostane pod ruce, tak ho roztrhnu jak hada. 


Za poslední dva roky se mi ho naštěstí podařilo trochu vycvičit. Pokud si myslíte, že je tu na drezůru naprosto nevychovaného psa můj partner, šeredně se mýlíte. Přítel ho podporuje v tezi, že žijeme jen jednou a tudíž měj všechno na háku, zatímco já razím heslo žijeme každý den a ten pes by se měl chovat tak, aby se dožil zítřka. Co se týče dětí, tam je to přesně obráceně. Co odpustím jim, neodpustím Mikimu. A světe div se, jsem taky jediný člověk, kterého v domácnosti poslouchá ☺

A i když se může zdát, že doma svádíme společný boj, což někdy skutečně je, pak musím konstatovat, že máme - já a pes - spoustu věcí společných.  

1) Je Blíženec. Jako já. Narodil se v den po mých narozeninách. Jeho osobnost mu tak nelze vyčítat. Je buď k sežrání nebo na zabití. Prý je jako já ☺
2) Má za každou cenu rád jídlo. Má ho tak rád, že se s ním nedělí a i největší přítel se stává největším nepřítelem, pokud má poblíž cokoli, na čem mu záleží. Což je vzhledem k jeho stravovací minulosti prakticky všechno. Já mám taky ráda všechno, pravda, nejím kabely od spotřebičů, ale nesnáším, když mi někdo sahá do talíře. Přítel má z toho srandu, ale já jsem fakticky vzteky bez sebe :D
3) Skáču na přítele radostí, kdykoli se objeví ve dveřích, když přijde domů. To se s Mikim doslova předháníme, kdo u něj bude dřív. Zatím vítězí pes. Grrr.
4) Často se koukáme jen tak z okna. Pozorujeme lidi, psy, ptáky, jiné lidi, co se taky dívají z okna, lítající papír, déšť, sníh...
5) Milujeme měkké spaní. Čím více peřin a polštářů, tím lépe. Zachumlat se. A mít co nejzajímavější polohy. 
6) Rádi se tulíme a mazlíme. Občas spolu, ale nejvíce s pánečkem/partnerem. To doslova nastává bitka o místo pod objetím našeho vyvoleného a milovaného. Zatím vítězím já... hehe ☺
7) Oba víme, že když něco pokazíme, je nejlepší taktikou udělat kukuč, sklopit hlavu a svěsit ramena. Miki místo ramen svěsí uši. Fakt to funguje. Mužský člověčí element se pak nezlobí ☺
8) Máme oba radost z maličkostí. Máme rádi život. A dost často nám prostě hrabe a děláme kraviny. Tím bavíme okolí a máme radost, že jsme v tomto pro druhé potřební. Kdo jiný by to dělal?
9) Naučili jsme se kompromisu. Obzvláště Miki je v tom expert. Má zákaz chodit do pokoje, když tam krmím malou. Zvládne uposlechnout pouze tak, že půlkou těla leží před prahem pokoje (aby bylo po mém) a půlkou těla leží v pokoji (aby bylo po jeho). 
10) A taky jsme zjistili, že všechny skvělé věci v našem životě začínají na "P". Pes, přítel, postel, pizza, perník, pomeranč, psalát, pšunka, přízek, peidam, ale hlavně pokurka!!!

Můj hafan je charakter. Nikdo ho nemůže milovat víc než já. Už jen proto, že ho pořád fotím, pořád na něj šišlám, ráda vdechuji jeho vůni a ráda si nechám jeho čenichem zakrýt/ucpat nos a pusu, když si přeje odpočívat a já se chci nechat udusit. Máme svůj vztah a přestože je mým už sedmým psem, je ze všech absolutní TOP!!!

čtvrtek 20. listopadu 2014

Nail Polish: přehlídka z mé sbírky I.


Nejsem nějaký extra talent na lakování nehtů, ale snažím se ☺ Tak omluvte onu neprofesionalitu. Nehty si záměrně nenechávám delší, protože mi nikdy dlouho nevydrží. Neumím se k nim chovat. Respektive, uměla bych, kdybych nemusela dělat sto věcí denně, při kterých ty nehty prostě trpí. Stokrát denně mám namočené ruce - od nádobí, koupele, od mokrých hadříků, kterými neustále něco utírám, protože děti jsou čuňátka. A pak, co si budem říkat, dělám to, co bych neměla - používám nehty jako nástroj k otevírání všeho :-D Někdo jde slušně pro nožík, aby rozřízl krabičku, já to škubu a dokonce i řežu nehtama ☺ No, dámička ze mne rozhodně není a nebude. Maminka vždycky trpěla a říkala: "Dítě, po kom ty jsi?"

Ale pryč od maminky ☺ Co se týče laků, ráda je často střídám a nemám jich zrovna málo ☺ Nejraději mám světlé v odstínech nude, ne příliš výrazné, ale moji sbírku tvoří i rudé a tmavě modré laky. Já jsem se ale za vámi dnes přišla ukázat se třemi barvičkami, které mám hrozně ráda a patří mezi mé oblíbené. 


Prvním z nich je lak od NYC Lavender Cupcake. Kupodivu je takto krásný už po jedné vrstvě laku. Fialovou mám ráda, ovšem na nehtech ji moc nemusím, Tenhle odstín se mi ale v obchodě zalíbil na první pohled, je nádherný ☺ A nemám ho tak dlouho, určitě bude k mání všude ☺


Takových šedých a stříbrných mám opravdu dost ☺ A přesto mám pocit, že to není pořád ten správnej odstín, který bych chtěla. Samozřejmě, že jsou při nákupu všechny ty správné, jen mě ta myšlenka a nadšení po čase opustí :D Tyhle lahvičky se již nedělají, ale možná odstín laku seženete. Jde o Essence a Icy Princess ♥ Na obrázku jsou dvě vrstvy. 


Nemám ráda zlatou. Ale tenhle je naprosto fantastický, úplně mě uchvátil. Opět od Essence s názvem Gold Fever. Kupovala jsem jej někdy před létem tohoto roku a patří opravdu k mým nejoblíbenějším. Krásně se třpytí, tak decentně a vypadá prostě draze ☺ Na fotce jsou dvě vrstvy laku.

Jaký máte oblíbený lak vy? Používáte podkladový a vrchní bezbarvý lak?

K.

středa 19. listopadu 2014

Oatmeal Power Bowl


Tak jsem opětovně zkoušela jeden z receptů, který jsem na netu pochytila a jsem z něj tak nadšená, že vám ho musím ukázat. Nejde o žádný extra nový recept, co by tu ještě nebyl, ale tahle variace mi kápla do noty. 

Příprava této snídaně spočívá v tom, že se "připravuje" přes noc. Ráno se jen dle chuti ozdobí a můžete jíst. Mně se líbilo, že je bez cukru, i když jsem si nakonec přidala trošičku agave, protože jsem tuhle misku nepřipravovala s mandlovým mlékem, které je samo o sobě sladší, ale jen s vodou.


Takže jak na to. V misce si smíchejte následující ingredience:
1 rozmačkaný banán
2 lžíce chia semínek
1 rovný šálek ovesných vloček (používám tyto odměrky)
1 lžička skořice
2/3 šálku mandlového mléka + 1/3 šálku vody (já dávala jen vodu, takže celý šálek, ale koupila jsem vanilkové sojové mléko, tak budu zkoušet i s tím ☺)

Všechno tedy smícháte v misce, přikryjete a dáte na noc do lednice.

Ráno směs ohřejte krátce, nemá se to jíst studené ☺ Poté dejte na talíř nebo nechte v misce a ozdobte různými oříšky. Já použila dýňová semínka, mandle, kešu, pekany a ztužený kokosový krém. Nakonec jsem ještě přidala skořici a jak jsem již psala, trošku jsem zakápla agave. Nicméně, fantazii na zdobení se meze nekladou.

Dobrou chuť! 

K.

čtvrtek 13. listopadu 2014

Tousty se sýrem a horkými malinami

 

Celozrnné tousty z obou stran opečeme, poklademe plátky hermelínu, posypeme slunečnicemi a zalijeme horkými malinami, které jsme na lžíci vody povařili. 

Jednoduché a chutné =)

čtvrtek 6. listopadu 2014

Eliščiny 1. narozeniny


Uběhl více než rok od Eliščina narození. Je to šílené. Hrozně ten čas letí. Dospělák bez dětí si to ani neuvědomuje, ale na dětech jde čas vidět neskutečně. Eliška měla narozeniny už na konci září, ale jelikož jsme čekali na tatínka, než přijede z Francie, aby se její narozeniny oficiálně oslavily, trvala trošku déle její oslava. Musím se přiznat, že jsem si pro malou představovala velikánskou oslavu, při které se sejdeme celá rodina, přes babičky až po strejdy, ale po návratu tatínka nás čekaly tak nabité dny, že jsme byli příšerně vším už unaveni a byli rádi, že si oslavu malé uděláme pěkně decentně, sami, v soukromí, bez velkého zařizování, apod. Neodpustila jsem si ale upéct vlastní dort, který není mimochodem vůbec zdravý :-D Ale bylo to záměrně. A byl vynikající a chutnal i příteli, který na takové věci absolutně není stavěný, takže když vyluxoval talíř a dort mi pochválil, brala jsem to jako výhru. Jako "ozdobu" jsem použila ovoce (hroznové víno a granátové jablko), jinak jsem dělala naprosto bez jakýchkoli změn podle tohoto receptu a musím si jej uložit, protože byl snadný, rychlý, nedalo se na něm nic pokazit a byl opravdu jak peřinka. Celý dort jsme nesnědli, rozdala jsem půlku rodině, kteří si také oblizovali prsty a mamka dokonce snědla i tatínkův příděl :-D


Elišce jsme toho nakoupili vcelku dost, ale nakonec jsme se domluvili, že ji k narozeninám dáme hrací chodítko a zbytek schováme pod stromeček. Elišce sice už bylo 13 měsíců, ale stále nechodíme. Ačkoli je v mnoha věcech strašně šikovná, chodit se bojí. Bojí se, že spadne. Což ve mně evokuje domněnku, že má v sobě zafixovaný ten nešťastný pád, který se na jaře stal a někde to v ní je. Možná se mýlím. Každopádně i když jsou ty pokroky nepatrné a maličké, tak jsou. A to mě těší. A pokud je spokojená neuroložka a neřeší to, měla bych taky :-)


No, takže Eliška dostala hrací chodítko, házeli jsme na ni konfetky, nafoukli Hello Kitty balónky, ze kterých měl největší radost pes a hned mu jeden praskl pod stiskem a pak ten balónek hledal, protože mu znenadání zmizel :-D Takovej dementík trošku :-D Zazpívali jsme Elišce k narozeninám Hodně štěstí, zdraví,... sfoukli všichni dohromady svíčku na dortu a šli si dát do nosu :-)


Eliška konzumaci dortu pojala po svém. Jíst rukama je její smysl života (i když to se lžičkou umí a dokonce i s vidličkou, byste koukali, jak je šikovná ☺). Každopádně v případě dortu příbor nevyhrál a Elinka dala na ty nejpřirozenější způsoby :-) Od krému byla celá mastná - na fotce to ještě vypadá slušně, ale krém měla až na krku, ve vlasech a kousek ji trčel na řasách :D, ale čert to vem :-) 



A co by to bylo za narozeninový přípitek bez šampáňa :-) I když dětského :-) Sladké pití Elišce vůbec nedávám, takže logicky tohle ji chutnalo strašně :-) 
Pak už následovala jen teplá vana, spousta pěny a šlo se spinkat.
A já si šla pro další kus dortu :-D 

K.