Můj nejoblíbenější čas v roce je tady. Je tady!!!!! Miluji Vánoce a všechny ty přípravy. To, jak se mění město, jak se mění svátečně obchody, to, že se konečně těší na Vánoce i můj přítel, pro kterého byly, díky rodinnému zázemí, ve kterém vyrůstal, Vánoce utrpením. Miluji na Vánocích všechno. Protože si je umíme doma udělat skvělé. Zpíváme si koledy. Koukáme na vánoční pohádky. Je sranda. Zdobíme byt a každoročně přemlouváme vánoční svíčky na okna, aby svítily ☺

A každoročně si píšu na kus papíru nebo do bločku, co bych měla - jako každý rok - udělat, na co nezapomenout a čím se pokochat.

1) Koupit dárky - ještě se mi nestalo, abych zapomněla :D Ale na seznamu nesmí chybět. Dárky kupuji průběžně už od října. Aby toho nebylo moc najednou ☺

2) Zabalit dárky - ačkoli dárečky strašně ráda druhým kupuji, nerada je balím. Strašně nerada. Myslím, že předloni jsem zkoušela dát dárky jen do taštiček, ale to není ono. Dárek by prostě měl být zabalený, ať už se mi to líbí nebo ne.

3) Vyzdobit byt - naprostá nutnost, bez toho Vánoce nejedou. Letos bude zdobení krapet střídmější, jelikož se za čtyři týdny stěhujeme, tak abych nemusela většinu času trávit balením a drhnutím oken od umělého sněhu ☺

4) Koupit vánoční hvězdu - musí být každý rok na stole v kuchyni. Miluju ji ☺ Je to ta nej kytka pod sluncem ☺ Škoda, že tak dlouho nevydrží. Alespoň u nás doma ne :D

5) Nachystat si, co budu péct a upéct to - ani letos to nebude bez cukroví, ale zase, díky stěhování toho bude méně, nedokážu si představit stěhovat cukroví :D Takže se do té doby, co napeču, musí stihnout sníst, což nebude problém, budou jen čtyři druhy a po jednom plechu ☺

6) Poslat pohledy - každým rokem posílám někomu vánoční pohlednice. Přijde mi to důstojnější, než posílat sms. I když vím, že mnohdy to nejde. Ale na tomhle si zakládám a tak pár pohledů vždy rozešlu. Prostě ráda dělám radost ☺ A miluji tu činnost, jít s vánočními pohledy k poštovní schránce a vhodit je tam. Jako kdysi ☺

7) Polární expres - je spousta pohádek, které si vždy naplánuji shlédnout během adventu, ale jedna z nich nesmí absolutně chybět. Je to Polární expres. Stačilo mi vidět ji jen jednou a hned obsadila první místo před Mrazíkem a Popelkou. 

8) Koupit vykrajovátka - každoročně si dávám úkol, nakoupit do sbírky vždycky minimálně jedno nové vykrajovátko ☺

9) Upéct čokoládový dort - tohle bych chtěla stihnout a dala si to letos za úkol úplně poprvé. Jde o vánoční dort s pistáciemi. Na obrázku v časopise vypadal tak skvěle!!! 

10) Koupit vánoční stromeček - kdysi to byl obyčejný smrček, dnes to nechávám na příteli a určitě zase donese normandskou jedličku ☺

11) Podívat se na trhy a na vánoční stromek na náměstí - tohle nikdy neopomenu. Naše trhy bývají malinké, ale mají takové kouzlo. Náměstí je překrásně osvícené, lidé se na sebe usmívají, v dlaních drží čaje, čokolády nebo svařené víno. Prostě jako v nějakém naivním filmu. Ale tady to opravdu tak funguje ☺

A já už jdu doladit výzdobičku doma a připravit adventní kalendář pro děti ☺

K.

Věříte na sny? Vnímáte své sny? Máte doma snář, do kterého čas od času nahlédnete, abyste si přečetli, co váš sen znamenal? 

Já na sny věřím od té doby, co se mi už jako malému dítěti plnily a pokračovalo to vlastně až do dospělosti. Noc předtím, než se v našem městě stala vražda, se mi o tom zdálo. Noc předtím, než se v zahraničním hotelu propadl balkón s českými turisty, se mi o tom zdálo. Noc předtím, než spadlo vojenské letadlo se slovenskými vojáky na palubě, se mi o tom zdálo. A mnoho dalších. Vesměs by se dalo říct, že přivolávám katastrofy ☺ 

Pamatuji si, že mi hodně lidí radilo, ať s tímto "nadáním" (nebo jak to nazvat), rozhodně něco dělám. Ať k někomu zajdu, ať se tomu více věnuji. Jenže já vždycky právě měla strach. Opravdu. Vždy jsem měla z těchto vizí hrůzu, probouzela se zpocená a lapala po dechu. A rozhodně to poslední, co jsem si přála, bylo na tom nějak pracovat.

Již dlouho se mi nezdál žádný sen, který by se splnil. Tři roky určitě. Možná si někdo tam nahoře vybral na tyhle psycha někoho jiného. Nebo prostě někdo pochopil, že mám svých starostí dost :D

Každopádně už velmi dlouho si ze snů beru ponaučení a vnímám je. Před mnoha lety jsem si koupila i snář, který je tedy drobet už "odrbaný", ale když se mi jeho semišové desky dostaly do rukou, moc jsem si ho přála vlastnit a skutečně jsem jej pak našla pod vánočním stromečkem. 

Většina snů je údajně špatně chápána. Často bývá pravdou, že zdá-li se nám něco dobrého, může to v reálu znamenat nějaké varování na nepříjemnou událost v našich životech. A naopak, špatné sny mají údajně předvídat radostné události. Není to tak ve všech případech, ale opravdu tak tomu někdy bývá. Já každopádně sny vnímám, dokonce se mi nějaké sny opakují roky a roky dokolečka, pořád jedny a ty samé. Třeba když mi bylo asi patnáct, zdálo se mi, že jsem maminku neustále nacházela vybouranou v autě. Už ty sny byly otravné. Ale jednou se vydala sama na delší cestu a já žadonila, ať mě vezme s sebou. Místo školy. Nevím proč. Nikdy jsem neměla potřebu jezdit autem, naopak se mu vyhýbám, protože jízdy snáším dodnes špatně, ale tehdy mi to přišlo jako znamení. Že mám jet. Že si mám mamku ohlídat. Ten den jsme se příčinou namrzlé cesty hodinami dostaly do příkopy. Jelikož jsme měly v autě také plné pytle zboží do krámku, všechno se na nás valilo přes přední sedačky dopředu. Já jsem v pudu sebezáchovy pytle držela, co mi síly stačily, aby nás vepředu nezasypaly. Dopadlo to dobře. Vyšly jsme z auta a v nejbližší vesnici si zajistily pomoc. Odtáhli nás na cestu zpátky dva pánové s technikou, kteří říkali, že jsme měli ohromné štěstí. Díky absolutní tmě jsme totiž neviděly a ani nevěděly, že jsme se čumákem auta opřely o velký balvan, který nás zadržel od pádu do rybníka. Jelikož si pamatuji, jak auto dosedlo nárazem na zadek, dodnes si říkám, co by se stalo, kdybych v autě nebyla, pytle rukama nepřidržela... určitě by minimálně jeden z nich přepadl dopředu a mamku i s autem převrhl. Možná by si jeden z pytlů dala dokonce i vedle sebe na sedadlo spolujezdce. Dodnes o té příhodě s mamčou mluvíme. Ona si je jistá, že kdybych tam nebyla, následky by byly horší, než jen promáčklý blatník a rozbitá světla. 

K.

Není nad podzimní pohodu s knížkou. Tahle ale spíše zátiším pro skvělý skořicový čaj s perníkovými muffiny. Báječné odpoledne. Všude po bytě jsem měla bordel jak v tanku, hlavně, že jsem si šla fotit a baštit dortíky :)

Jenže i takové dny jsou třeba. A navíc tahle knížka je děsně odpočinková a parádní :) 

Místo toho, abych co nejrychleji dokončila adventní kalendáře pro děti, musela jsem si ukáčkovat další svetřík na hrníček. Fakt jsem ho teď potřebovala!!! Každopádně, jelikož začíná být opravdu zima, fouká a ve vzduchu je cítit sníh, je čas na první šálek domácí horké čokolády se šlehačkou. Brzy vám napíšu recept, jak na ni. Je luxusní a nedám na ni už pár let dopustit ☺ Tak si připravte hrníček, ten svůj.

Dnes jsem se rozhodla věnovat prostor mým dvěma dětem. Jsou úžasné. A já mám teď nový foťák na půjčení a dělám si zásobu fotek, dokud mohu ☺ Tak bych chtěla své děti ukázat na kvalitních fotkách. A premiéra pro Elišku se sponečkou. Divím se, že neprotestovala ☺ Běžně sundává do půl vteřiny všechno, co ji dám na hlavu, vysloví důrazné NE a pak s tím mrskne dvacet metrů od sebe. No, dvacet ne, ale kdyby mohla, tak by to udělala ☺

Martin je naprostá opak Elišky. Je klidný, citlivý, velmi jemný, nemá rád násilí, nikdy neodpoví "jo", ale vždycky "ano", má rád řád a pořádek. Nesnese, když se mění plány a miluje, když někdo dělá blbiny. Má neskutečně velký pud sebezáchovy. To asi zdědil po mně ☺ Bohužel, je na sebe velmi přísný a s tím zatím bojujeme jak v soukromí, tak i ve škole, kdy velmi špatně snáší osobní prohry či nevydařenou písemku. Často se sebou není spokojený. Proto jej vedu k tomu, v čem si je jistý, v čem skutečně vyniká a co miluje. Kreslení a angličtina (po kom to jen má ;))

Víte o tom, že obě moje děti mají modré oči? Oba mají jiného tatínka, ani jeden není modrooký a já také ne ☺ Dokonce ani mí rodiče nejsou modroocí a ani rodiče tatínků ne. Podle mě - moje teze :D - barvu očí dětí určily moje geny, ale to jsem je pak vyfasovala jako přenašečka od mých slovenských předků z počátku 20. století... no, strašně zajímavá informace, viďte? :D Ale mě to třeba hrozně fascinuje. To, jakým způsobem přenášíme informace napříč několika generacemi, než se projeví :-)

Pěkný den, K.

Nejsem nějaký extra talent na lakování nehtů, ale snažím se ☺ Tak omluvte onu neprofesionalitu. Nehty si záměrně nenechávám delší, protože mi nikdy dlouho nevydrží. Neumím se k nim chovat. Respektive, uměla bych, kdybych nemusela dělat sto věcí denně, při kterých ty nehty prostě trpí. Stokrát denně mám namočené ruce - od nádobí, koupele, od mokrých hadříků, kterými neustále něco utírám, protože děti jsou čuňátka. A pak, co si budem říkat, dělám to, co bych neměla - používám nehty jako nástroj k otevírání všeho :-D Někdo jde slušně pro nožík, aby rozřízl krabičku, já to škubu a dokonce i řežu nehtama ☺ No, dámička ze mne rozhodně není a nebude. Maminka vždycky trpěla a říkala: "Dítě, po kom ty jsi?"

Ale pryč od maminky ☺ Co se týče laků, ráda je často střídám a nemám jich zrovna málo ☺ Nejraději mám světlé v odstínech nude, ne příliš výrazné, ale moji sbírku tvoří i rudé a tmavě modré laky. Já jsem se ale za vámi dnes přišla ukázat se třemi barvičkami, které mám hrozně ráda a patří mezi mé oblíbené. 

Prvním z nich je lak od NYC Lavender Cupcake. Kupodivu je takto krásný už po jedné vrstvě laku. Fialovou mám ráda, ovšem na nehtech ji moc nemusím, Tenhle odstín se mi ale v obchodě zalíbil na první pohled, je nádherný ☺ A nemám ho tak dlouho, určitě bude k mání všude ☺

Takových šedých a stříbrných mám opravdu dost ☺ A přesto mám pocit, že to není pořád ten správnej odstín, který bych chtěla. Samozřejmě, že jsou při nákupu všechny ty správné, jen mě ta myšlenka a nadšení po čase opustí :D Tyhle lahvičky se již nedělají, ale možná odstín laku seženete. Jde o Essence a Icy Princess ♥ Na obrázku jsou dvě vrstvy. 

Tak jsem opětovně zkoušela jeden z receptů, který jsem na netu pochytila a jsem z něj tak nadšená, že vám ho musím ukázat. Nejde o žádný extra nový recept, co by tu ještě nebyl, ale tahle variace mi kápla do noty. 

Příprava této snídaně spočívá v tom, že se "připravuje" přes noc. Ráno se jen dle chuti ozdobí a můžete jíst. Mně se líbilo, že je bez cukru, i když jsem si nakonec přidala trošičku agave, protože jsem tuhle misku nepřipravovala s mandlovým mlékem, které je samo o sobě sladší, ale jen s vodou.

Takže jak na to. V misce si smíchejte následující ingredience:

1 rozmačkaný banán

2 lžíce chia semínek

1 rovný šálek ovesných vloček (používám tyto odměrky)

1 lžička skořice

2/3 šálku mandlového mléka + 1/3 šálku vody (já dávala jen vodu, takže celý šálek, ale koupila jsem vanilkové sojové mléko, tak budu zkoušet i s tím ☺)

Všechno tedy smícháte v misce, přikryjete a dáte na noc do lednice.

Ráno směs ohřejte krátce, nemá se to jíst studené ☺ Poté dejte na talíř nebo nechte v misce a ozdobte různými oříšky. Já použila dýňová semínka, mandle, kešu, pekany a ztužený kokosový krém. Nakonec jsem ještě přidala skořici a jak jsem již psala, trošku jsem zakápla agave. Nicméně, fantazii na zdobení se meze nekladou.

Dobrou chuť! 

K.

Jeden z pohledů k nezaplacení je ten, který mám den co den ze svého okna. Pár dní nazpět se mi naskytlo tohle. No není to nádhera? Kravičky zůstaly dva dny a pak si je majitelé za pomoci psů "odvedli" zase jinam. A jelikož se na konci roku stěhujeme do centra města, musím říct, že tohle mi bude strašně chybět. Ty ranní mlhy nad polem, výhled na Jeseníky, klid, čistý vzduch po mrazivé noci, prostě všechno. Už jsem to i obrečela (cíťa ☺), ale nebudu tvrdit, že přestěhování nebude mít i své plusy. Všechno bude blízko a byt bude dvakrát větší za téměř stejnou cenu. A až si udělám řidičák a našetříme nějaké korunky, možná se vzmůžeme na to, vrátit se sem a koupit si v této lokalitě byt. Och, kéž by.

Uběhl více než rok od Eliščina narození. Je to šílené. Hrozně ten čas letí. Dospělák bez dětí si to ani neuvědomuje, ale na dětech jde čas vidět neskutečně. Eliška měla narozeniny už na konci září, ale jelikož jsme čekali na tatínka, než přijede z Francie, aby se její narozeniny oficiálně oslavily, trvala trošku déle její oslava. Musím se přiznat, že jsem si pro malou představovala velikánskou oslavu, při které se sejdeme celá rodina, přes babičky až po strejdy, ale po návratu tatínka nás čekaly tak nabité dny, že jsme byli příšerně vším už unaveni a byli rádi, že si oslavu malé uděláme pěkně decentně, sami, v soukromí, bez velkého zařizování, apod. Neodpustila jsem si ale upéct vlastní dort, který není mimochodem vůbec zdravý :-D Ale bylo to záměrně. A byl vynikající a chutnal i příteli, který na takové věci absolutně není stavěný, takže když vyluxoval talíř a dort mi pochválil, brala jsem to jako výhru. Jako "ozdobu" jsem použila ovoce (hroznové víno a granátové jablko), jinak jsem dělala naprosto bez jakýchkoli změn podle tohoto receptu a musím si jej uložit, protože byl snadný, rychlý, nedalo se na něm nic pokazit a byl opravdu jak peřinka. Celý dort jsme nesnědli, rozdala jsem půlku rodině, kteří si také oblizovali prsty a mamka dokonce snědla i tatínkův příděl :-D

No, takže Eliška dostala hrací chodítko, házeli jsme na ni konfetky, nafoukli Hello Kitty balónky, ze kterých měl největší radost pes a hned mu jeden praskl pod stiskem a pak ten balónek hledal, protože mu znenadání zmizel :-D Takovej dementík trošku :-D Zazpívali jsme Elišce k narozeninám Hodně štěstí, zdraví,... sfoukli všichni dohromady svíčku na dortu a šli si dát do nosu :-)

A co by to bylo za narozeninový přípitek bez šampáňa :-) I když dětského :-) Sladké pití Elišce vůbec nedávám, takže logicky tohle ji chutnalo strašně :-) 

Pak už následovala jen teplá vana, spousta pěny a šlo se spinkat.

A já si šla pro další kus dortu :-D 

K.

Jak už jsem zmiňovala v původním příspěvku, vrátil se nám po dlouhé době tatínek a partner v jedné osobě a museli jsme si to pořádně užít. Náhoda tomu chtěla, že synek strávil podle svého přání se svým tatínkem a my si také udělali víkend po svém. Zajeli jsme na obří nákupy knih do Opavy a když říkám obří, tak obří. Nakoupili jsme si do zásoby s přítelem asi 15 knih a k tomu nějaké knihy i dětem pod stromeček :-) Šílené, nechali jsme ve dvou knihkupectví strašně moc peněz, ale jsme vybaveni de facto až do vánoc, kdy já už mám jen dvě skromná přání, ale to tady teď nepatří :-) Jsme opravdu velcí čtenáři a pokud někomu není líto dávat peníze do nejnovějších telefonů, kosmetiky, oblečení nebo jiných věcí, nám není líto utrácet peníze za knihy. Jen by to už chtělo novou knihovnu :-D 

Udělali jsme si také zastávku v Olomouci, kde jsme poprvé Elišku vzali do aquaparku. Hrozně plakala, protože nevěděla, co ji čeká, proč ji svlíkáme a dáváme do jakýchsi divných "plavek", ale jakmile jsme s ní vstoupili do areálu aquaparku a ona všude viděla lidi, děti a vodu, bylo po slzách a neskutečně si to užívala. Když jsme s ní pak zašli do brouzdaliště, byla už doslova ve svém živlu, hrozně brzy se "otrkala" a dělala blbiny :-) Vodu miluje. Miluje společnost lidí. A tohle bylo něco pro ni. Byla nádherná. Pořád se usmívala a nevadil ji jediný cákanec :-) Ostatně, má to asi po tatínkovi, který si aquapark doslova užíval, sjel tobogán snad dvacetkrát a pořád se mi omlouval, zda mi to nevadí. Já neměla to srdce ani protestovat, když jsem viděla, jak jsou jeden i druhej šťastnej :-) Naopak. Znáte ty pocity, když jsou šťastní druzí, už jen to samo o sobě vás dokonale naplňuje :-)

A co jste dělali o víkendu vy? Jak jste se měli?

K.