10 věcí, které mám společné se svým psem


Můj pes se jmenuje Miki. Záměrně říkám můj, protože jsem si jej vybrala před třemi lety já a dovezla ho domů navzdory všem protestům. Když jeho kukuč tehdy viděl i přítel, nemohl se nezamilovat. Život s Mikim není rozhodně procházka růžovým sadem. Miki je neskutečně živý pes, voříšek, takže temperament, má ohromnou sílu a přetrhal nám tímto už několikáté vodítko. Když byl štěně, chtěla jsem ho několikrát někomu dát, psala inzeráty, ale nikdo ho nechtěl. Naštěstí. Překonali jsme spolu všechno špatné, od rozkousaných bot, postele, vykuchaných asi padesáti plyšových hraček, sežraných večeří, než jste přišli z toalety, rozkousaných kabelů od spotřebičů, sežraných zubních past a kartáčků, až po útěky z nečekaného uvolnění vodítka. Stále mám v živé paměti, jak jsem dva roky zpátky v sedm hodin ráno chodila v županu po městském parku a hledala svýho psa. A slibovala, že jakmile se mi dostane pod ruce, tak ho roztrhnu jak hada. 


Za poslední dva roky se mi ho naštěstí podařilo trochu vycvičit. Pokud si myslíte, že je tu na drezůru naprosto nevychovaného psa můj partner, šeredně se mýlíte. Přítel ho podporuje v tezi, že žijeme jen jednou a tudíž měj všechno na háku, zatímco já razím heslo žijeme každý den a ten pes by se měl chovat tak, aby se dožil zítřka. Co se týče dětí, tam je to přesně obráceně. Co odpustím jim, neodpustím Mikimu. A světe div se, jsem taky jediný člověk, kterého v domácnosti poslouchá ☺

A i když se může zdát, že doma svádíme společný boj, což někdy skutečně je, pak musím konstatovat, že máme - já a pes - spoustu věcí společných.  

1) Je Blíženec. Jako já. Narodil se v den po mých narozeninách. Jeho osobnost mu tak nelze vyčítat. Je buď k sežrání nebo na zabití. Prý je jako já ☺
2) Má za každou cenu rád jídlo. Má ho tak rád, že se s ním nedělí a i největší přítel se stává největším nepřítelem, pokud má poblíž cokoli, na čem mu záleží. Což je vzhledem k jeho stravovací minulosti prakticky všechno. Já mám taky ráda všechno, pravda, nejím kabely od spotřebičů, ale nesnáším, když mi někdo sahá do talíře. Přítel má z toho srandu, ale já jsem fakticky vzteky bez sebe :D
3) Skáču na přítele radostí, kdykoli se objeví ve dveřích, když přijde domů. To se s Mikim doslova předháníme, kdo u něj bude dřív. Zatím vítězí pes. Grrr.
4) Často se koukáme jen tak z okna. Pozorujeme lidi, psy, ptáky, jiné lidi, co se taky dívají z okna, lítající papír, déšť, sníh...
5) Milujeme měkké spaní. Čím více peřin a polštářů, tím lépe. Zachumlat se. A mít co nejzajímavější polohy. 
6) Rádi se tulíme a mazlíme. Občas spolu, ale nejvíce s pánečkem/partnerem. To doslova nastává bitka o místo pod objetím našeho vyvoleného a milovaného. Zatím vítězím já... hehe ☺
7) Oba víme, že když něco pokazíme, je nejlepší taktikou udělat kukuč, sklopit hlavu a svěsit ramena. Miki místo ramen svěsí uši. Fakt to funguje. Mužský člověčí element se pak nezlobí ☺
8) Máme oba radost z maličkostí. Máme rádi život. A dost často nám prostě hrabe a děláme kraviny. Tím bavíme okolí a máme radost, že jsme v tomto pro druhé potřební. Kdo jiný by to dělal?
9) Naučili jsme se kompromisu. Obzvláště Miki je v tom expert. Má zákaz chodit do pokoje, když tam krmím malou. Zvládne uposlechnout pouze tak, že půlkou těla leží před prahem pokoje (aby bylo po mém) a půlkou těla leží v pokoji (aby bylo po jeho). 
10) A taky jsme zjistili, že všechny skvělé věci v našem životě začínají na "P". Pes, přítel, postel, pizza, perník, pomeranč, psalát, pšunka, přízek, peidam, ale hlavně pokurka!!!

Můj hafan je charakter. Nikdo ho nemůže milovat víc než já. Už jen proto, že ho pořád fotím, pořád na něj šišlám, ráda vdechuji jeho vůni a ráda si nechám jeho čenichem zakrýt/ucpat nos a pusu, když si přeje odpočívat a já se chci nechat udusit. Máme svůj vztah a přestože je mým už sedmým psem, je ze všech absolutní TOP!!!

17 komentářů:

  1. Nikki, sedmým psem? Jak jsi to stihla? Jsi mladší než já. Mě doprovází pes od mých 13tých narozenin a ted' mám teprve čtvrtého. A dva jsem měla součastně, byli to sourozenci. Vzdyt' pes žije tak těch 14 let. Nějak mi to nejde do hlavy.
    Ale úplně vidím ten váš denní zápas, kdo z koho. V přátelském pojetí. Co pes, to jiný charakter. Jako u lidí. Přínosem a obohacením je vždycky, vid'?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prvního pejska jsem dostala také když mii bylo asi 13. Po půl roce pár dní před vánocemi ho přejelo auto, taťka ho venku neuhlídal. Druhý pejsek byl starší, paní se už o něj nedokázala start, chtěla jsem ho domů, brzy zemřel. Třetího pejska mi zakousl čau čau metr ode mne, i když jsem ho měla na vodítku, čau čau nebyl, spletl si ho s hračkou.Čtvrtý měl špatné srdíčko, poslední léta dožil u rodičů, bohužel se nesnesl s mým bývalým manželem. Pátý měl vrozenou vadu při narození, také jsem jej měla jako starší, po dvou letech se musel nechat uspat, hodně se trápil, ani operace by nepomohla. Šestý pejsek se musel vrátit k sourozencům na barák původního majitele, v bytě trpěl. No a šťastná sedmička je teď :)

      Vymazat
    2. To je smutné. Opravdu. S voříškem snad budeš mít konečně štěstí na těch prima 14 let s psím part'ákem. Držím palce, aby se mu nic nestalo.

      Vymazat
    3. Děkuji. :) Já už jsem tak vycvičená z těch zkušeností, že ho nepouštím ani na cm k psům, když je někdo volně, beru Mikiho do rukou, nezájímá mě, zda je ten druhý hodný (i když páneček to na mne z dálky pokřikuje). Miki je vlastně teprve druhé štěně, ze všech těch pejsků, které jsme měli :) Tak snad odejde až na staré tlapky :)

      Vymazat
  2. Haha, Kristi, to se ti moc povedlo! :)
    A to jsem si myslela, ze silenejsi pes, nez nase Elinka proste neni! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ježiš, tak to je krásnej pejsek a ještě lépe napsaný článek! Věta: "A slibovala, že jakmile se mi dostane pod ruce, tak ho roztrhnu jak hada." a za ní hned nejvíc dobrá fotka mě tedy hodně rozesmála :D
    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
  4. My jsme taky doma měli moc pejsků. Pět už jich umřelo na stáří, jednu stařenku (13letou jorkšířici) ještě máme, a přibyla k ní před 3 lety zlatá retrívřice. :)) Já psy naprosto miluju a ztotožňuji se s nimi. Žiju s nima vlastně od narození, protože ještě přede mnou si mí rodiče pořídili prvního pejska, takže jsem do rodiny přišla až jako druhý nováček. :D
    Ale na hafáky všeobecně nedám dopustit. :))
    Já mám se svou zlatou retrívřicí společnou přítulnost. Hrozně rády se k sobě vzájemně tulíme a mazlíme se. To miluju! ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. retrívři se mi moc líbí :) Kdybychom měli dům, hned máme i dva :)

      Vymazat
  5. S těmi předešlými pejsky mě to mrzí. A sdílím s tebou Tvůj veselý psí život. My máme doma jedenáctiletého dědouška - jorkšíra, a už nyní mu domlouvám, že musí aspon deset let ještě vydržet. I když je to rozmazlenec, který s ní všechno co jím já (burákové máslo, tvaroh, jabko s burákovým máslem, tofu i ovesnou kaši - ale běda, jak to před ním sama nejím!, to k tomu jen opovrženě čuchne), spí mi v posteli, i když ví, že to nesmí a utíkat taky dokáže (zlváště když už je tma a venku prší, to je jeho specialita) a pak je na nás dotčený, že jsme ho nechali ztratit a nehlídali si ho. Pobavila jsem se, jak se s psíkem předháníte o pozornost přítele. To musí být veselá podívaná! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo. psi mají vážně charakter :D fakt jde na nich vidět, co si myslí :D Miki na mě občas hází takové pohledy, že mu často říkám, že bych mu chtěla vidět do hlavy... to si přítel pak dělá srandu, že to radši ne, že u Mikiho bych v hlavě nic nenašla :D máme občas takové morbidní názory :D

      Vymazat
    2. Rozhodně by bylo zajímavé vědět, co si ti psi o nás myslí nebo co nám říkají :D

      Vymazat
    3. To jo :D Já bych si se svým psem docela ráda pokecala :D

      Vymazat
  6. Já jsem ke chlupatým zvířatům nikdy moc nepřilnula, obzvlášť ke kočkám a jezevčíkům/voříškům. Dřív teda jo, to jsem se mazlívala s kočkama a psem denně, ale co se mi narodil prcek, tak mi přijdou prostě špinaví, chlupy jsou pak všude a to já nerada :-D Moc si nedokážu představit,že bych se nechala olízat psem a pak šla pusinkovat syna. Ovšem kdyby to byl zlatý retrívr, byla by to zcela jistě láska na první pohled :-)
    Ale fotky tím novým foťákem jsou to fakt krásné :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Psy nemusím, ale nic proti nim v podstatě nemám. Říkám, že si psa pořídím, až jednou budu stará líná důchodkyně, aby mě nutil jít ven a navíc neumím být důsledná ve výchově (moje děti by mohly vyprávět). Jsem kočičí a bod devět přesně pasuje na naše Prase (ta - Prase). Taky by stála za článek :)
    Moc hezké počtení :)))

    OdpovědětVymazat
  8. Psika nemam. Ale chcem pochvalit krasne napisany clanok, paci sa mi tvoj styl... super

    OdpovědětVymazat
  9. Krásný článek, který moc potěšil mé pejskařské srdce! Miluji psy snad nejvíc na světě ♥. A Miki je krásný pan Úžasňák!

    OdpovědětVymazat
  10. Ležet napůl mezi dveřmi moc dobře známe :) bráchova fenka nesmí do kuchyně a taky to takhle praktikuje :D

    OdpovědětVymazat