Uběhl více než rok od Eliščina narození. Je to šílené. Hrozně ten čas letí. Dospělák bez dětí si to ani neuvědomuje, ale na dětech jde čas vidět neskutečně. Eliška měla narozeniny už na konci září, ale jelikož jsme čekali na tatínka, než přijede z Francie, aby se její narozeniny oficiálně oslavily, trvala trošku déle její oslava. Musím se přiznat, že jsem si pro malou představovala velikánskou oslavu, při které se sejdeme celá rodina, přes babičky až po strejdy, ale po návratu tatínka nás čekaly tak nabité dny, že jsme byli příšerně vším už unaveni a byli rádi, že si oslavu malé uděláme pěkně decentně, sami, v soukromí, bez velkého zařizování, apod. Neodpustila jsem si ale upéct vlastní dort, který není mimochodem vůbec zdravý :-D Ale bylo to záměrně. A byl vynikající a chutnal i příteli, který na takové věci absolutně není stavěný, takže když vyluxoval talíř a dort mi pochválil, brala jsem to jako výhru. Jako "ozdobu" jsem použila ovoce (hroznové víno a granátové jablko), jinak jsem dělala naprosto bez jakýchkoli změn podle tohoto receptu a musím si jej uložit, protože byl snadný, rychlý, nedalo se na něm nic pokazit a byl opravdu jak peřinka. Celý dort jsme nesnědli, rozdala jsem půlku rodině, kteří si také oblizovali prsty a mamka dokonce snědla i tatínkův příděl :-D
Elišce jsme toho nakoupili vcelku dost, ale nakonec jsme se domluvili, že ji k narozeninám dáme hrací chodítko a zbytek schováme pod stromeček. Elišce sice už bylo 13 měsíců, ale stále nechodíme. Ačkoli je v mnoha věcech strašně šikovná, chodit se bojí. Bojí se, že spadne. Což ve mně evokuje domněnku, že má v sobě zafixovaný ten nešťastný pád, který se na jaře stal a někde to v ní je. Možná se mýlím. Každopádně i když jsou ty pokroky nepatrné a maličké, tak jsou. A to mě těší. A pokud je spokojená neuroložka a neřeší to, měla bych taky :-)
No, takže Eliška dostala hrací chodítko, házeli jsme na ni konfetky, nafoukli Hello Kitty balónky, ze kterých měl největší radost pes a hned mu jeden praskl pod stiskem a pak ten balónek hledal, protože mu znenadání zmizel :-D Takovej dementík trošku :-D Zazpívali jsme Elišce k narozeninám Hodně štěstí, zdraví,... sfoukli všichni dohromady svíčku na dortu a šli si dát do nosu :-)
Eliška konzumaci dortu pojala po svém. Jíst rukama je její smysl života (i když to se lžičkou umí a dokonce i s vidličkou, byste koukali, jak je šikovná ☺). Každopádně v případě dortu příbor nevyhrál a Elinka dala na ty nejpřirozenější způsoby :-) Od krému byla celá mastná - na fotce to ještě vypadá slušně, ale krém měla až na krku, ve vlasech a kousek ji trčel na řasách :D, ale čert to vem :-)
A co by to bylo za narozeninový přípitek bez šampáňa :-) I když dětského :-) Sladké pití Elišce vůbec nedávám, takže logicky tohle ji chutnalo strašně :-)
Pak už následovala jen teplá vana, spousta pěny a šlo se spinkat.
A já si šla pro další kus dortu :-D
K.
