Eli a Martin

Dnes jsem se rozhodla věnovat prostor mým dvěma dětem. Jsou úžasné. A já mám teď nový foťák na půjčení a dělám si zásobu fotek, dokud mohu ☺ Tak bych chtěla své děti ukázat na kvalitních fotkách. A premiéra pro Elišku se sponečkou. Divím se, že neprotestovala ☺ Běžně sundává do půl vteřiny všechno, co ji dám na hlavu, vysloví důrazné NE a pak s tím mrskne dvacet metrů od sebe. No, dvacet ne, ale kdyby mohla, tak by to udělala ☺

Martin je naprostá opak Elišky. Je klidný, citlivý, velmi jemný, nemá rád násilí, nikdy neodpoví "jo", ale vždycky "ano", má rád řád a pořádek. Nesnese, když se mění plány a miluje, když někdo dělá blbiny. Má neskutečně velký pud sebezáchovy. To asi zdědil po mně ☺ Bohužel, je na sebe velmi přísný a s tím zatím bojujeme jak v soukromí, tak i ve škole, kdy velmi špatně snáší osobní prohry či nevydařenou písemku. Často se sebou není spokojený. Proto jej vedu k tomu, v čem si je jistý, v čem skutečně vyniká a co miluje. Kreslení a angličtina (po kom to jen má ;))

Víte o tom, že obě moje děti mají modré oči? Oba mají jiného tatínka, ani jeden není modrooký a já také ne ☺ Dokonce ani mí rodiče nejsou modroocí a ani rodiče tatínků ne. Podle mě - moje teze :D - barvu očí dětí určily moje geny, ale to jsem je pak vyfasovala jako přenašečka od mých slovenských předků z počátku 20. století... no, strašně zajímavá informace, viďte? :D Ale mě to třeba hrozně fascinuje. To, jakým způsobem přenášíme informace napříč několika generacemi, než se projeví :-)

Pěkný den, K.