čtvrtek 31. prosince 2015

MEMORIES | Prosinec 2015

Tak zase na novém místě. Za veškerým stěhováním je tolik emocí, že to ani nelze popsat, vyslovit... některé věci ani nechcete rozebírat, protože máte pak pocit, že vám to zkracuje život přímo v tom momentu. Jsme opět zpátky tam, odkud jsme se stěhovali, jen v jiném bytě. Další kapitola uzavřena a byt, ve kterém jsem byla vlastně sama a nešťastná, přestože byl nádherný, je konečně zase v rukou majitele. Strašně se mi ulevilo. A pohled na narvané krabice a prázdný byt mne naplňují nadějí, že bude zase všechno fajn. Z okna znovu uvidím hory a ne parkoviště, mé děti si zase budou moci venku hrát na poli a na spoustě travnaté plochy a ne na dvorku s popelnicemi. Neměla jsem odcházet. Neměla jsem na to kývnout. 

Blogy se to za poslední týden naplnilo dárečky a "chlubením" se, co přinesl Ježíšek. U nás to letos bylo velmi skromné, dárky dostaly jen děti, protože stěhování do zdevastovaného bytu nás stálo hodně peněz, tedy renovace. Vánočním dárkem pro nás byla krásná knihovna, kterou jsme si navrhli a nechali udělat.  Den před Štědrým dnem stála a my si užívali onen pocit skládání knih do poliček. Pocit, který pochopí jen knihomol :)

Seděla jsem na židli v kuchyni, ruce měla položené na stole a na nich ležela moje hlava. Přemítala jsem o životě, o tom, co všechno se za poslední měsíce nedařilo, a nemohla přijít na to, co vlastně bylo pozitivní. Jediná dobrá věc, která nás potkala, byla ta, že jsou mé děti zdravé a že jsme se přestěhovali - i když za jakou cenu. Nebydleli bychom, kdyby ten starý nemocný pán, který tu byl před námi, nezemřel.

Nicméně, jak jsem tak přemítala, vzpomněla jsem si na jedno video (na tohle), vzala nůžky do rukou a šla se ostříhat. Bylo mi naprosto jedno, jak to dopadne. Občas prostě jen potřebujete něco udělat...



Výhled dnes z balkónu... prostě nádhera nejnádhernější. Fotku jsem nijak neupravovala, neboť bych to nejspíš úplně zkazila :-)

Mezi svátky jsme si zajeli do Opavy do knihkupectví Knihcentrum. Moc to tam zbožňujeme.
Bylo těžké odtamtud odjet jen se dvěma knihami :))

Nejkrásnější vůně je tehdy, když vám celý byt provoní jablka a skořice. Teď je to nejlepší období. Celý byt voní tak, že mi to dává silný pocit, že jsem doma.

Roztodivné rohlíčky. Naše velmi oblíbené a jednoduché kakaové cukroví.




Přečetla jsem:
Americký Sniper | Chris Kyle
Nakresli mi vítr | Eva Urbaníková

Odkazy:
Roztodivné rohlíčky

* * * 

Tomorrow is the first blank
page of a 365-page book.
Write a good one!
- Brad Paisley

čtvrtek 10. prosince 2015

Roztodivné rohlíčky


Pokud hledáte nenáročné cukroví, jehož těsto uděláte za tři minuty a po upečení jej můžete ihned jíst, pak vyzkoušejte tyto rohlíčky. Recept jsem našla ve své staré kuchařce, kam jsem si nalepila stránku z časopisu Apetit, tuším z roku 2007, a rozhodla se je vyzkoušet. 

Těsta je z ingrediencí poněkud málo, naplnila jsem jen jeden malý plech, což bylo asi 25 kousků, ale na zkoušku to stačilo a připravujeme se na dvojitou dávku :-) Rohlíčky jsou skvělé i jako rychlovka, když nic nestíháte, když potřebujete na poslední chvíli zachránit Vánoce, ale musím říct, že jsou výtečné i jen tak - jako drobnost - pro návštěvu k čaji ☺

Vytvořte rukama těsto z:
80 g hladké mouky
30 g moučkového cukru
60 g másla
2 lžičky kakaa
lžička rumu/likéru (nemusí být, já vynechala)

Tvořte malé rohlíčky a pečte na 180°C zhruba 9-10 minut. 
Vytáhněte z trouby a nechte chvíli odpočinout.
Pak obalujte v moučkovém cukru s vanilkou ☺

Ať vám chutná!!!

K.



pondělí 30. listopadu 2015

MEMORIES | Listopad 2015


Letos je všechno nějaké jiné, protože ačkoli se moc těším, nějak se nedaří.
Ze života máme chaos, čeká mne stěhování, které budu muset sama nějak zvládnout
a navíc se den co den snažím nemyslet na nemoc, se kterou velmi těžko bojuje můj tatínek.
Člověk, který celý život sportoval, bavil ostatní svým humorem, je teď k nepoznání.
Nemoc ho zlomila fyzicky a hlavně psychicky. A já? "Modlím se, až když je zle."

Jinak posledních pár týdnů jsem si dopřávala tolik sladkého, že jsem se rozhodla se dnešního rána probudit a udělat stopku. A docela se mi to dařilo, než jsem se pustila do čtení knížky, kde se snad v každé druhé kapitole pečou sušenky :-D Banánové, čokoládové, burákové, apod. Slintala jsem asi 200 stránek a před chvíli konečně dočetla. Problém ale nepřešel. Chuť na sušenky je pořád. Takže jsem dnes jedny citronové upekla a k tomu udělala kotel špaget s masovou směsí a donesla tátovi. Měl původně na oběd přijít on ke mně, ale ráno mu nebylo nejlíp, to jsem poznala už po hlase, že byl pod práškama a tak jsem samozřejmě šla já za ním. Nestačila jsem se divit, jak do něj můj oběd padal. A usmívala jsem se, když mi řekl: "Kdyby mi někdo takto denně podstrojoval, to by bylo, aby se to tělo neuzdravilo." Tati klidně :-)

Zde je pár vzpomínkových fotek z celého měsíce. 

Vaše K.























Odkazy:
Přečetla jsem:
Výjimečná | Cashore Kristin
Důvěřuj mi | Lynn, J.
Deník malého poseroutky: #1 | Jeff Kinney
Rekviem (Delirium, #3) | Lauren Oliver

Tracklist:
Justin Bieber - What Do You Mean?
Carly Rae Jepsen - I Really Like You
Lipo - Vím, že jsi tam někde

Vzpomínky:
Madonna přijela do Prahy

úterý 17. listopadu 2015

Baby klobouček s korálky


Inspiraci na tento klobouček jsem našla u mé oblíbené Olivie z Hopeful HoneyBohužel jsem nevychytala velikost, tak to dopadá, když se někomu nechce přeměřovat a zkoušet, protože jsem si vždycky vzpomněla až tehdy, když malá spinkala ☺


Poměrně brzy jsem pochopila, že háčkuji klobouček na opravdové mrně a celkový výsledek odpovídá zhruba 2-4 měsíčnímu miminku. I tak jsem ale čepičku dokončila a prostě ji někomu daruji nebo prodám někdy na jaře, protože teď už ji asi žádná hlavička nestihne vynosit.


Použila jsem naprosto skvělý materiál pro háčkování a to YarnArt Jeans v jemném lila odstínu. Není to vidět, ale v čepičce jsou malé lesknoucí se na slunci korálky, což při focení nebylo možné zrealizovat, tak mi to budete muset prostě věřit :-)  Původně jsem chtěla světle šedé, ale nesehnala jsem je u nás, bílé byly zase jak pěst na oko, tyhle mi přišly decentní a milé. Nedávala jsem jich ani tolik, jak Olivie na svém výrobku, jen opravdu sem tam. 


Strašně moc se mi líbil vzor, který si ukládám a budu používat i na další čepičky pro mou Elišku. Vypadá to naprosto skvěle. A jelikož mi z příze zůstala přesně polovina, plánuji, že udělám ještě jednu stejnou ☺ 

Napište mi, zda se vám líbí.
Teď se jdu vrhnout na malé botičky pro miminko ☺

S láskou