Jedno z nejoblíbenějších jídel za poslední dobu. Dělám skoro pořád, každý den :-) Borůvkový jogurt, půl rozmačkaného banánu, obr lžička tahini, slunečnicová semínka a horké pyré z lesního ovoce.

Oběd - vepřový plátek s kajenským pepřem, šťouchané brambory, listová zelenina, vařená řepa pokapaná citronem

Svačinka odpolední - jablečné plátky s tahini a lískovými oříšky

Snídaně - tmavé pečivo s domácí lučinou a pórkem

Snídaně - jogurt se třtinovým cukrem a lžičkou kakaa, ovesné vločky, oříšky, kokos, ovoce

Večeře - to nej, co jsem za poslední dobu jedla a oblíbila jsem si to na tolik, že jsem to v momentě objevení jedla snad týden v kuse :D květákové rizoto s kokosovým krémem, recept je na blogu

Svačinka - jogurt s rozmačkaným banánem a strouhaným kokosem, kiwi, oříšky

Svačinka - ovoce, celozrnné plátky s lučinou a netuším jakým masem... něco pečeného :D

Svačinka - rozmačkaný banán, jogurt s mákem, lžička tahini, liči a semínka

Svačinka - nějak jsou tu samé svačinky, koukám :-) Tentokrát ovoce s mandlovo-karobovým krémem

Snídaně - na tohle jsem se ten den moc těšila, pamatuji :-) Normální chleba, jiný nebyl :D a péct se mi nechtělo. Potřený hořčicí, s plátky kuřecího masa uvařeného v mírně osolené vodě, plátky sýru a směs zeleniny

Večeře - žitné těstoviny s kuřecími kousky a míchanou zeleninou

Oběd - žitné těstoviny, kuřecí maso s kořením dle možností, ledový salát a oříšky

Večeře - ledový salát, vajíčka, tuňák a celozrnný chléb

Snídaně - tak to dopadá, když si hned nepíšu, co ve skle mám. Ale určitě tam bude zase jogurt s rozmačkaným banánem, ovoce, tahini a oříšky :-)

Snídaně - vícezrnné bageta s máslem, šunkou, vejcem a zeleninou. Miluju nejvíc ♥

Oběd - rýže basmati. kuřecí kousky na miliontý způsob (hodně střídám koření), zelenina

Večeře - vařená červená řepa s citrónem, žampioný s vajíčkem a pórkem a domácí pohankové pečivo. Moc se nepovedlo, ale naštěstí jsem pekla jen dva kousky pro sebe :D

Ani nevím, kde začít. Asi na začátku, já vím. Ale zase ne moc úplně na začátku.

Seznámili jsme se ve škole.
On byl student, já učitelka.
On žil s otcem.
Já v rozpadajícím se velmi vypjatém vztahu.
Zrovna se započal druhý rok mého učení.
Přestoupila jsem na gymnázium ze základní školy.
Mému budoucímu příteli bylo tehdy patnáct.
Mně osmadvacet. Fyzicky. Psychicky jsem byla vyčerpaná, denně ubrečená, doma to nefungovalo.
Mohl by v té době přijít kdokoliv, kdo by se ke mně jen trošku hezky choval a byla bych jeho.
A on přišel. Ale ještě jsem nevěděla, kdo to je.
Nosil mi čokolády, bonboniéry, květiny (ty nosí dodnes).
Nechával mi je v kabinetě na stole.
Psal mi emaily. Strašně krásné. A smutné zároveň.
Nejdříve jsem myslela, že jde o někoho z kolegů, protože úroveň psaní odpovídala dospělému člověku. Ale byl to student. Jeden ze školy. Jeden z mnoha.
Ani on to neměl doma snadné.
A tak jsme si psali, já ještě stále profesionálně z pozice učitele.
Přesvědčená, že pokud ho moje slova budou držet nad vodou, má to smysl.

Pak se stala jedna a druhá věc a pár dalších věcí a já přišla na to, kdo je můj obdivovatel.
Neměl snadnou situaci a za sebou toho měl také dost.
Nevěděla jsem, co se ode mě čeká, ale rozhodla jsem se, že ho ignorovat nebudu.
Potřebovala jsem mu jakkoli pomoci.
I přes varování školy (protože jsem to s vedením řešila). Prý mě stáhne s sebou na dno.

Povídali jsme si. Ale nikdy ne o tom, co se děje doma.
Nechtěl o tom mluvit. Chtěl se bavit o hezkých věcech.
A tak jsme to tak dělali.
Několik týdnů, několik měsíců.
Až jsem zjistila, že mi jako člověk zalezl hluboko pod kůži a nenávratně se dostal i do mého srdce.

Byla jsem strašně v šoku.
Bála jsem se toho, co cítím.
A ke komu.
Nikdo by mne nechápal, že jsem se zamilovala do studenta.
Do kluka.
Nikdo.
Ani rodina.
Ani ve škole.
Musela bych odejít.
Což nešlo, potřebovala jsem práci, abych uživila mne i synka, až odejdu z domu.
Ale řešit jsem to musela.

Byl to dlouhý rok, dlouhé měsíce, vyčerpávající jak fyzicky, tak psychicky.
Detaily nejsou podstatné, záleželo mi jen na něm. Na člověku, který se ke mně uměl chovat jako gentleman a byl rozumově dál, než já sama. Sám měl těžkou pozici doma, těžký život a tak byl hlavou jinde než jeho vrstevníci.
Nikdy nezvýšil hlas.
I když nesouhlasil, mlčel.
Byl tak naučený.

Hodně četl.
Hodně uměl a rozuměl.
Pomáhali jsme si. Psychicky. Strašně moc jsme se oba potřebovali, abychom to zvládli. Ten tlak ze všech stran.
To, když prasklo, že si povídáme i mimo školu.
To, jak se na mne dívali studenti - někteří to brali jako silně romantické, někteří mi to dávali sežrat.
To, jak mnou začali pohrdat kolegové - někteří na mne házeli jen špínu, protože sám přítel pro ně tohle znamenal, někteří se mne zastávali, že aspoň někdo toho kluka konečně začal řešit, ujal se ho a začal mu pomáhat. I když to má, bohužel, nemilé následky.

Dodnes vidím, jak sedím před ředitelem školy a on se mě smutně ptá: "Co jste mi to udělala?"
Věděl, že tohle je konec. Že budu muset jít. Odejít. Bránil dobré jméno školy a já to chápala.
Dal mi na výběr. Což musel. "Musíte mi slíbit, že se s T. přestanete scházet, pak si vás tu mohu nechat. Jakmile se do toho vloží sociálka, policie... vy víte, jak se rozhodnu."
Věděla jsem. Bylo jen otázkou času, kdy se to stane.
A tak jsem mu okamžitě řekla, že je mi to moc líto, ale že se T. nevzdám. A odejdu.
I když mě to trhá na kusy.
Milovala jsem ho.
Zachránil mě.
A já mu tohle nemohla udělat.
Zničila bych ho. To možná poslední, čemu věřil.
A sebe bych zničila dost možná taky.

Na konci školního roku za mnou domů přišel T. se zraněním.
Doma se pobili.
Můj verdikt byl nekompromisní. "Musíš zavolat mámě. Musí tě dostat z domu. Slyšíš? Já to nedokážu."
S otcem T. bylo nemožné mluvit.
Ale já se jeho zastrašování a vyhrožování nebála.
Ani jeho bývalá žena. A tak si svého syna po letech odvezla.
Na rok jsme se odloučili.
Začal budovat nový život daleko ode mne.
Já se také přestěhovala a začala pracovat na dalším z mnoha začátků.

Za rok jsme si k sobě opět našli cestu.
Já bydlela v malém prázdném bytě se synkem a přítel se vrátil na školu, kde jsme se kdysi seznámili.
Byla jsem u jeho maturity.
A on byl u mne, když se před rokem a půl narodila naše dcera Eliška :-)


Vzhledem k citlivému tématu jsem vynechala některé z detailů, protože i když se týkaly přímo nás, měly s nimi co do činění i jiné osoby, kterým by mohly ublížit a zasáhnout do jejich soukromí.

K. ♥

• Připravte si sítko, hrnec nebo mísu, bavlněnou látku, kousek provázku (nemusí být).
• Látkou vystelte sítko, to pak vložte nad mísu nebo hrnec. Dno sítka by se nemělo dotýkat dna. Budeme potřebovat prostor na odkapanou syrovátku z jogurtu. 
• Jogurt mírně osolte, zamíchejte a vylijte do vystlaného sítka, o a provázkem uvažte. Pokud nemáte provázek, stačí látku prostě stočit. 
• Takto nechte v lednici do dalšího dne (nejlépe 24 hodin). Přes látku a sítko vám syrovátka z jogurtu odkape a zůstane jen krémová konzistence téměř shodná s Lučinou
• Takto sýr můžete ještě ochutit třeba česnekem, bylinkami nebo kořením, záleží na vaší chuti.

• dostat se na jedné noze až dolů bez jakékoli opory,
• vydržet "stát" v podřepu na noze alespoň 5 nádechů
• a samozřejmě se dostat zpátky nahoru. U toho tedy potřebuji větší oporu v rukou. Je to těžké :-)

Na 3-4 porce budete potřebovat:

1 střední květák = 4 šálky květákového "kuskusu"
2 stroužky česneku
1 šálek pórku
1 šálek sušených rajčat (i naložené v oleji)
olej (cca 3 lžíce)
mořskou sůl, pepř

Pro měření používám tyto odměrky, jsou strašně fajn a Eliška si je půjčuje i na hraní do vany :)

Květák dáme na kousky do mixéru a mixujeme do té doby, než z něj získáme konzistenci podobnou kuskusu. Použijeme vyšší pánev nebo hrnec a na oleji (dokázala bych si představit i kokosový v tomto receptu) osmahneme na tenká kolečka nakrájený pórek a utřený česnek. Až pórek trochu změkne, přidáme na kousky nakrájená sušená rajčata. Pokud jste si kupovali v sáčku, je nutné je nejdříve dát do hrnku s vodou, aby nasály tekutinu. Pokud budete používat v oleji, pak se zase chuť celého pokrmu bude dosti odvíjet od toho, jaké koření výrobce použil. Přisypeme květákový "kuskus" a vaříme, dokud není celý květák prohřátý a trochu změklý. Cílem není květák rozvařit, nechceme mít z pokrmu kaši :-)
Nakonec ochuťte mořskou solí a pepřem.

Dobrou chuť :-)

K.

• Předehřejte troubu na 150C. 
• V misce vyšlehejte 125 g změklého másla s 1/2 šálkem cukru. 
• Smíchejte šálek hladké mouky s šálkem polohrubé mouky a 1 lžící kypřícího prášku do pečiva. 
• Připravte si půl šálku kokosového krému a půl šálku polotučného mléka (celkem 250 ml).
• Jak mouku tak mléka nyní budeme střídavě metličkou zašlehávat do másla s cukrem. Pořádně zpracujte. 
• Nyní ze 4 bílků uděláme sníh a poté jej do těsta zapracujeme.
• Těsto vylijeme na plech, který jsme si vytřeli máslem a vysypali moukou.
• Pečeme zhruba 20-25 minut, záleží na typu trouby.

• Ten můžete udělat ze šlehačky, ale já jsem chtěla koláči trochu ulehčit a smíchala jsem měkký tvaroh s kokosovém krémem a (vanilkovým) moučkovým cukrem. Nemusíte potírat hned celý koláč, stačí jen ten kousek, který zrovna připravujete. 
• Topping posypte strouhaným kokosem, já měla Bio, který je naprosto famózní, rozdíl tam určitě je. 
• Můžete, ale nemusíte přidat ještě sekané oříšky. Pokud nebudete používat oříšky, můžete vyzkoušet kokos narychlo opražit pěkně do světle hněda, chce to jen hlídat a často promíchávat, ať se vám nespálí.