Archive for února 2015

Po velmi dlouhé době jsem nastřádala pár fotek z mého stolu. Zprvu se mi moc nechtělo s fotkami toho, co baštím, pokračovat, ale za prvé, byl o ně zájem a za druhé, baví mě barevně jíst a zdobit si talíř a fotit to.., takže jsem se tomu nakonec stejně nevyhnula. Nefotím všechno co sním, ale za únor jsem pár fotek nastřádala a tady tedy jsou. Jen jsem ještě chtěla podotknout, že nejím pouze 100% zdravě. Když se podíváte do složky "recepty", uvidíte, že si život bez dobrot neumím představit :-)

K. ♥

Jedno z nejoblíbenějších jídel za poslední dobu. Dělám skoro pořád, každý den :-) Borůvkový jogurt, půl rozmačkaného banánu, obr lžička tahini, slunečnicová semínka a horké pyré z lesního ovoce.

Oběd - vepřový plátek s kajenským pepřem, šťouchané brambory, listová zelenina, vařená řepa pokapaná citronem

Svačinka odpolední - jablečné plátky s tahini a lískovými oříšky

Snídaně - tmavé pečivo s domácí lučinou a pórkem

Snídaně - jogurt se třtinovým cukrem a lžičkou kakaa, ovesné vločky, oříšky, kokos, ovoce

Večeře - to nej, co jsem za poslední dobu jedla a oblíbila jsem si to na tolik, že jsem to v momentě objevení jedla snad týden v kuse :D květákové rizoto s kokosovým krémem, recept je na blogu

Svačinka - jogurt s rozmačkaným banánem a strouhaným kokosem, kiwi, oříšky

Svačinka - ovoce, celozrnné plátky s lučinou a netuším jakým masem... něco pečeného :D

Svačinka - rozmačkaný banán, jogurt s mákem, lžička tahini, liči a semínka

Svačinka - nějak jsou tu samé svačinky, koukám :-) Tentokrát ovoce s mandlovo-karobovým krémem

Snídaně - na tohle jsem se ten den moc těšila, pamatuji :-) Normální chleba, jiný nebyl :D a péct se mi nechtělo. Potřený hořčicí, s plátky kuřecího masa uvařeného v mírně osolené vodě, plátky sýru a směs zeleniny

Večeře - žitné těstoviny s kuřecími kousky a míchanou zeleninou

Oběd - žitné těstoviny, kuřecí maso s kořením dle možností, ledový salát a oříšky

Večeře - ledový salát, vajíčka, tuňák a celozrnný chléb

Snídaně - tak to dopadá, když si hned nepíšu, co ve skle mám. Ale určitě tam bude zase jogurt s rozmačkaným banánem, ovoce, tahini a oříšky :-)

Snídaně - vícezrnné bageta s máslem, šunkou, vejcem a zeleninou. Miluju nejvíc ♥

Oběd - rýže basmati. kuřecí kousky na miliontý způsob (hodně střídám koření), zelenina

Večeře - vařená červená řepa s citrónem, žampioný s vajíčkem a pórkem a domácí pohankové pečivo. Moc se nepovedlo, ale naštěstí jsem pekla jen dva kousky pro sebe :D

Tři roky studování fitness otázek a praktikování na sobě samotné mi pomohly k tomu, abych dnes věděla, jaké názory jsou pravda a co je mýtus. Jelikož se na mne neustále noví a noví zájemci o zdravý životní styl obrací s dotazy, co je pravda a co ne, sepsala jsem příspěvek zahrnující 12 nejčastějších "problémových" přesvědčení o cvičení a stravě. Body jsem se snažila sepsat co nejvíce obecně, polopatě tak, aby vytvořily základní informace o tom, jak se co skutečně má.

1. Časté porce zrychlí váš metabolismus a zmírní ukládání tuku

Není to pravda. Ne nadarmo se ve fitness kruzích začíná čím dál častěji objevovat rčení jez často jako kráva a budeš vypadat jako kráva. Jak už bylo několikrát zmíněno, časté porce vycházejí z jídelníčku kulturistů, kteří mají jasný cíl, vypadat větší ve spojení se zvedáním těžkých vah v posilovně. Časté porce nemají nic do činění s urychlením vašeho metabolismu. Metabolismus se dá zrychlit pouze cvičením a budováním svalové hmoty. Stačí málo a váš metabolismus se začne zrychlovat, protože svalové buňky spalují více než tukové. Je ale pravdou, že jídlo zde také hraje svoji roli. Nikoli však počtem porcí za den, ale počtem celkových kalorií. Budete-li jíst málo - tedy málo kalorií, metabolismus se tomu bude muset přizpůsobit a logicky se zpomalí. Pokud vám vyhovuje konzumace častých a menších porcí, je to v pořádku. Na zrychlení metabolismu to však vliv nemá. K metodě častých porcí se většinou uchylujeme proto, že nás to naučí pravidelně konzumovat jídlo a vypěstujeme si nové návyky, pokud jsme předtím jedli například pouze večer stylem přejídáním se nevhodných potravin. Pokud tedy člověk potřebuje denně zhruba 2000 kcal, je jedno, zda tyto kalorie rozdělí do deseti porcí nebo je sní během čtyř hodin a po zbytek dne drží půst. Důležitým faktorem stále zůstává celkový počet kalorií za den a navíc ještě záleží na kvalitě dané kalorie.

Co se týče ukládání tuků, je to spíše naopak. Tím, že člověk jí často a takřka pořád, neustále se mu do krve dostává cukr a na přítomnost cukrů reaguje inzulín. Pro tělo je tak téměř nemožné, aby využívalo jako zdroj energie uložené tuky, když má přístup k cukrům, které jsou pro něj snadněji zpracovatelné. Nemluvě o tom, že si neustálým trávením neodpočine náš zažívací systém.

2. Abychom zhubli, musíme vynechat pečivo a přílohy

Není to zcela pravda. Pečivo a přílohy - to vše jsou z velké části sacharidy. Vyloučením sacharidů ze stravy se skutečně začnou dít divy a tělo na absenci sacharidů reaguje tím, že si bere energii z tuků. Tato metoda stravování je ale velmi nevypočitatelná. Já osobně si stojím za tím, že člověk musí znát základy toho, jak funguje tělo bez sacharidů a přizpůsobit tomu kvalitu jídelníčku z jiných makroživin. Pak tento typ stravování mohu doporučit tehdy, pokud je člověk krátce před nějakou akcí a potřebuje rychle sundat například dvě kila - převážně však odvodněním. V tom případě ale musím podotknout, že omezení sacharidů je velmi náročná psychická záležitost, protože jde o omezení jedné z nejpotřebnějších makroživin v jídelníčku. Tak rychle, jako jdou kila po vyřazení sacharidů dolů, stejně tak rychle se zase při zařazení sacharidů zpět kila vrací - jednoduše, člověk nedokáže ukočírovat nežádoucí potřebu po sladkém, obvykle také dochází k přejídání, neohlídání "bezpečné" kalorické hodnoty a tím pádem celý proces vede k tloustnutí.

Chcete-li zhubnout a máte-li v plánu být štíhlí už trvale, omezení sacharidů není podmínkou. Naopak. Vědecké studie prokázaly, že ti, kteří omezili ve stravě sacharidy, měli po šesti měsících srovnatelné výsledky jako ti, kteří tak neučinili a jedli vyváženou stravou s obsahem všech makroživin (tedy sacharidy, bílkoviny a tuky). Omezení sacharidů ve stravě se tedy prokázalo jako účinnější pouze v krátkodobém horizontu.

3. Čím více budu cvičit, tím více zhubnu

Není to pravda. Vlastně se může stát (a stává se) pravý opak. Pokud chcete zhubnout, je prvořadé změnit jídelníček a upravit kalorický deficit stravou, nikoli cvičením. Cvičení by v žádném případě nemělo být primárním prostředkem pro spalování nadměrného počtu kalorií. Tělo se takovému stavu začne po čase bránit, protože každou takovou nadměrnou každodenní zátěž vyhodnotí jako stresovou situaci. Ne nadarmo se - hlavně ženy - často setkávají s tím, že kdykoli začnou cvičit, jejich organismus se oslabí a skončí na antibiotikách. Jakmile se uzdraví, opět divoce skočí do kolotoče trénování a za pár dní/týdnů jdou opět k lékaři nemocné.
Je zde i však jiný případ. Pokud člověk jí málo a neúměrně takové zátěži, nadměrné spalování kalorií fyzickou aktivitou pro něj není normální stav a začne si dělat tukové zásoby na ještě horší časy, než momentálně zažívá. Často se pak stává, že se ženy diví, proč ani po několika týdnech nehubnou, když tak hodně cvičí. A pak místo aby ve cvičení ubraly, ještě přidají. Přinejhorším jí ještě méně. A tohle je přesně výsledek. Tělo nadměrnou aktivitu zvládne pouze tehdy, pokud tomu odpovídá také stravování. Kdo chce hodně cvičit, musí také hodně jíst.

4. Kojím a mám strach, že si cvičením "vyskáču mlíko"

Neznám pojem "vyskákat si mlíko". Vlastně ani netuším, jakým způsobem a jakými pochody v těle by k takovému "vyskákání" mělo dojít. Tělo je úžasná mašina a v mateřství ještě úžasnější. Věřte, že tělo udělá vše proto, aby zabránilo tomu, aby vaše děťátko nemělo co baštit. Maminek, kterým nebylo přirozeně dáno své dítě kojit, je jen velmi málo. Žena je dokonce schopna vyvolat laktaci i přesto, že nikdy dříve těhotná nebyla. Aby žena nemohla nebo aby ztratila schopnost své děťátko kojit a přišla o mléko, musela by být podvyživená nebo by u ní musela nastat neobvyklá stresová situace.

Pokud jste tedy zdravá a svého mateřství si užíváte a správně se stravujete, není prakticky možné, abyste díky cvičení mohla o mléko přijít nebo si jej "vyskákat". Při kojení platí stejný princip jako u žen, které necvičí: tvorba mateřského mléka se bude odvíjet od "poptávky" vašeho děťátka a od toho, že dostatečně budete jíst a pít. (více na toto téma v rubrice Fit v těhotenství a po něm)

5. Včera jsem snědl půl kila burákového másla a dnes mám o půl kila méně

Tuhle větu a jí podobné jsem četla na diskuzích už mnohokrát a vždy mi vykouzlí úsměv na tváři. Hodně lidí si myslí, že když se přejedli čokolády, burákového másla, dortů nebo čehokoli velmi kalorického, musí se to druhý den projevit na váze. Není to tak a nefunguje to tak. Tělo neumí na základě jednoho dne dělat výsledky - ani v hubnutí, ani v přibírání. Všechno je to o tom, jak se k tělu "chováme" v delším časovém horizontu. Dali jste si v pondělí do nosu, pak celý týden jedli vzorově a v neděli na váze žádný úbytek? To je následek onoho pondělního řádění. Tělo neumí "vstřebat" kalorie okamžitě, potřebuje delší časový prostor k tomu, aby vědělo, jak má s nimi naložit. Proto, když jeden den sníte díky oslavě narozenin například 4000 kcal, může to vaši snahu zhubnout klidně o další týden zbrzdit. Lze tedy říci, že je rozumnější koukat na příjem jídla v delším časovém horizontu, než hodnotit jeden den.

6. Čím víc budu pít, tím víc podpořím hubnutí

Není to pravda. Pravdou je, že pitný režim hraje svoji roli v tom, aby tělo nezadržovalo vodu. V tomto se tělo chová stejně, jako se stravovacím jo-jo efektem. Není však pravdou, že potřebujete pít několik litrů vody denně. Často vidím na internetu doslova přehnané odhady, kolik by lidé měli pít tekutin. Někdo skutečně potřebuje tři, čtyři i více litrů vody denně, ale někdo takto stavěný není. Nejlepším ukazatelem proto je pozorovat zbarvení vaší moče. Pokud je tmavě žlutá, je potřeba na pitném režimu přidat. Pokud je jemně žlutá až téměř průzračná, je to v pořádku. Navíc, nesmyslně navýšit pitný režim může vést i k poruchám spánku, pokud začnete lítat na toaletu i třikrát v noci, není to nic příjemného.

7. Když budu jíst zdravě, zhubnu

Ano, to je skutečně velmi dobrá volba a krok k tomu, abychom zhubli. Ale má to své ale. Ani zdravé stravování vám nemůže zaručit, že zhubnete. Zdravá strava neznamená strava bez kalorií. I v případě zdravého stravování je možné, že člověk rozvrhuje svá jídla špatně, jí stále moc nebo naopak velmi málo (viz první bod, zpomalení metabolismu). Je pravdou, že kvalitnější kalorie vám mohou zajistit, že toho můžete sníst více, ale pokud to nebude v rovnováze s tím, kolik energie tělo vydává, nemusí se vám podařit hned zhubnout.

Jen pro zajímavost: tmavý třtinový cukr či kokosový cukr jsou stejně kalorické jako bílý cukr. Celozrnné pečivo je stejně kalorické jako bílé pečivo. Bílá pšeničná mouka nemá víc kalorií než mouka špaldová nebo pohanková. Každopádně jsou zdravější díky živinám, minerálům, vláknině a jiným stopovým prvkům, které obsahují a volba takových potravin je krokem ke zdravějšímu tělu.

Další otázkou může být, že nezhubnete, protože si myslíte, že jíte zdravě. Zkuste se podívat do svého jídelníčku, zda své kalorie například nepijete v ochucených vodách, zda nekupujete nízkotučné výrobky, které jsou obohaceny o cukr, zda nejíte "zdravou" variantu tyčinek nebo čokolád.

8. Po páté večerní nesmím jíst

Ideální je jíst naposledy dvě hodiny před spánkem. Pokud tedy nechodíte spát po Večerníčku, je vcelku zbytečné trápit se po zbytek večera hlady. Samotný chvilkový hlad vám sice neuškodí, ale pokud jste po celý den jedli málo, není ideální se takto brzy omezovat. Navíc to může mít nemilé následky druhý den, kdy tělo bude chtít potřebnou energii dohnat. Šance, že nepodlehnete, jsou velmi malé.

9. Nezhubnu. Tloušťku mám v genech.

"Ano. To je pravda. S tím nic nenaděláš, jak to máš v genech, můžeš se snažit jak chceš." Tuhle hrůzu jsem si před pár dny přečetla na jedné z diskuzí. Je to lež! Všichni jsme nositeli genů. Dokonce všichni máme zhruba desetinásobek genů podporující přibírání než hubnutí. To vysvětluje, proč se tak snadno přibírá a hůř hubne. Údajně existuje několik tisíc různých genů ovlivňující tělesnou váhu. Někdo však skutečně může mít sklony k přibírání větší než druhý, je však nutné vědět, že až na vzácné případy genových mutací, geny sice ovlivňují tělesnou váhu, nezpůsobují však obezitu.

10. Na večeři už jen bílkoviny

Není zakázáno nedat si na večeři sacharidy. Věřte, že i já jsem na tuto "lež" skočila, ale když jsem po pár měsících zjistila, že i když si dám večer jídlo se sacharidy - domácí banánovou zmrzlinu, pečivo, rýži, ovoce - nemá to absolutně žádný vliv na moji postavu. Jak to? Protože ačkoli sice v noci spíme, naše tělo funguje dál a během odpočinku v něm dochází ke spoustě práce. Tělo pracuje i v noci. Každopádně tím neříkám, že si odteď můžete dát každý večer čokoládu nebo dort. Jako kdykoli jindy, i v tomto případě je třeba myslet na to, že je to stále o kaloriích. A o kvalitě těch daných kalorií. Budeme-li jíst víc a navíc nevhodně, šance na hubnutí jsou mizivé.

11. Když si koupím protein, pomůže mi, abych zhubla

Není to pravda. Ani protein, ani žádné koktejly... nic z toho není žádný zázračný lektvar, který spaluje kalorie a udělá práci za vás. Kdyby ano, nemuseli by existovat výživový poradci, trenéři a celý svět by netrápila obezita. Takhle to prostě nefunguje a není to vůbec o pití nějakých koktejlů nebo proteinů. Protein není nic jiného než doplněk stravy. I vitamíny, které kupujete v lékárně, jsou doplňkem stravy. Když nejíte dostatek ovoce a zeleniny, tak si spolknete vitamín a tělu dodáte to, co mu chybí. Stejně tak funguje i protein. Nemáte-li ve stravě dostatek bílkovin, je pití proteinu výborná volba.
Proteiny v hubnutí mají svůj úkol. Ochránit svalovou hmotu, která je pro udržení správného chodu metabolismu potřebná. Pokud nejíte dost masa, mléčných výrobků, luštěnin a dalších potravin bohatých na proteiny, pak vám protein tuto službu udělá. Výhodou je, že skvěle chutná, prodává se v různých příchutích, jen má někdy tu neřest, že se doslazuje umělými sladidly, které většině lidem "nevoní". Každopádně, i přestože - a možná právě proto - že mám zkušenost s proteiny různých značek, vím, že otázka bílkovin ve stravě se dost často zbytečně přehání a nadhodnocuje. Pokud není vašim cílem být profesionální sportovec a atlet, nebo není vašim cílem stát na soutěžních prknech ve fitness, pití proteinu nepokládám za nutné a spíše doporučím hledat, jak bílkoviny nebo vitamíny dostat do jídelníčku přirozenou cestou, namísto doplňků. I když chápu, že u žen je to reálnější přirozeně než u mužů, kteří mají potřebu vyšší a finanční náročnost na dostatek bílkovin ze stravy může být individuálně i neúnosná.

12. Cvičení ráno na lačno spálí více tuku

Ne tak rychle. Zde nemají v celkovém přístupu jasno ani vědci, tudíž je jasné, že si každý napíše článek tak, jak mu to vyhovuje. Je však pár věcí jistých a já vám je teď přiblížím. Záleží na tom, jaký druh cvičení člověk na lačno cvičí - je rozdíl, jestli se vrhne s prázdným žaludkem na jógu, na běh o mírně intenzitě nebo na HIIT (intervalový trénink o vysoké intenzitě).

Vesměs se věří, že pokud člověk dvě hodiny před spánkem naposledy jedl vyvážené jídlo, pak osm hodin spal, tak za těchto 10 hodin nevyčerpal veškeré zásoby glykogenu a ještě mu trošku k užití zbývá (zásoby glykogenu po posledním jídle zůstávají v těle 12-16 hodin). Glykogen (původně sacharid ze stravy a zdroj energie) se schovává na třech různých místech - v krvi, v játrech a ve svalech. Pokud člověk nemá v krvi po glykogenu památky, jde si tělo pro něj do jater a následně do svalů (což je velmi nežádoucí).

Při cvičení potřebujeme na spalování jak glykogen, tak tuk. A teď se pojďme podívat, jak se tělo chová při různém druhu cvičení.

Čím náročnější je cvičení (HIIT), tím víc glykogenu je potřeba. Tělo potřebuje pro jakoukoli aktivitu namíchat "koktejl" z rychlého zdroje energie (glykogenu) a tuku. Tím, že jde o velmi náročné cvičení, potřebuje glykogenu naráz hodně. Tělo neumí spalovat výhradně tuky, proto alespoň trošku glykogenu potřebuje někde najít. Jakmile mu dojdou zásoby, moc jich po nočním půstu nezbývá, nevyhnutelně se uchýlí k tomu, že začne spalovat samotný sval. Jakmile vyčerpáme zásoby glykogenu, stane se pak to, že se nám točí hlava, máme závratě, je nám špatně, jsme příliš rychle unaveni, buší nám srdce, dokonce máme pocit, že každou chvíli omdlíme. Cvičení na lačno při vysoké intenzitě není vůbec dobré. Navíc spalováním vlastní svalové hmoty postupně docílíme toho, že si zpomalíme metabolismus a tím obnovíme možnost těla ukládat více tuku.
Cvičení při mírné intenzitě nebo velmi lehké intenzitě na lačno může mít něco do sebe (patří sem jóga, rekreační plavání, aerobní cvičení o nízké intenzitě, běh - ne sprint!, jízda na kole, apod). Stále vycházíme z toho, že po spánku nám zůstává v záloze trocha glykogenu. Tím, že tělo neprovádí žádnou náročnou činnost, jako je tomu u HIIT cvičení, nevyčerpá glykogenové zásoby tak rychle, ale pozvolna, a má vcelku prostor pro to, aby spalovalo tukové zásoby. Problémem je, že při mírné intenzitě nespálíte tolik kalorií a tak je třeba jej provádět delší dobu.

A teď by bylo vhodné porovnat, jak se cvičení na lačno liší od cvičení po snídani nebo malé svačince. Zde se přišlo na to, že při mírné intenzitě cvičení skutečně spálíte více tuku právě při cvičení na lačno. Pak se ale zjistily další skutečnosti a tím je fakt, že z dlouhodobého hlediska je to právě naopak a při cvičení o vysoké intenzitě po jídle dosáhnete díky "post-spalovacímu efektu" vyššího poměru spalování tuku. Z toho se odvozuje, že pokud cvičíte po jídle, máte tudíž více energie, více síly, podáte lepší výkon, podporujete svalovou hmotu, která po zbytek dne dokáže nadále spalovat více kalorií i když sedíte, než kdybyste cvičili na lačno.

Závěrem už lze říci ke cvičení na lačno nebo po jídle pouze to, že hodně záleží také na preferencích samotného člověka. Někomu cvičení na lačno vyhovuje, někdo si neumí představit cvičit nebo si jít ráno zaběhat bez snídaně. Ať patříte do skupiny té či oné, věří se, že tak jako tak dosáhnete cvičením viditelných změn.

Vždycky jsem si říkala, jak to ta babička dělá, že vytáhne sýr z bavlněné utěrky a skvělé chutná. I když na první pohled to moc chutně nevypadá. Přeci jen mi bylo "náct" a celý ten babiččin tajemný proces vypadal podivně.

Teď je mi o dvacet let více a všechna její tajemství už dávno nejsou tajemstvím a hrozně ráda doma zkouším něco nového. A tu jsem si vzpomněla, že jsem kdysi chtěla vyzkoušet domácí sýr z jogurtu a jelikož jsem měla před víkendem v lednici krapet přejogurtováno, vyzkoušela jsem vlastní sýr podobný té skvělé Lučině, kterou známe z obchodů. Tu tedy miluji. A říkala jsem si, že tím nic nepokazím, maximálně vyhodím jeden jogurt :-)

Jak už jste pochopili, k výrobě sýru nepotřebujete nic víc než bílý jogurt. Pokud možno čím tučnější, tím lepší. Někteří k jogurtu přidávají ještě smetanu nebo zakysanou smetanu. Dokonce jsem viděla stejný sýr i z řeckého jogurtu, ale pokud se bojíte experimentovat a obáváte se výsledku, obětujte jeden bílý jogurt.

150 g kelímek mi vyšel na dvě pomazání jedné tmavé housky. Čili asi pro jednoho, i když je otázkou, kolik si toho namažete na pečivo.

Postup:

Připravte si sítko, hrnec nebo mísu, bavlněnou látku, kousek provázku (nemusí být).
Látkou vystelte sítko, to pak vložte nad mísu nebo hrnec. Dno sítka by se nemělo dotýkat dna. Budeme potřebovat prostor na odkapanou syrovátku z jogurtu.
Jogurt mírně osolte, zamíchejte a vylijte do vystlaného sítka, o a provázkem uvažte. Pokud nemáte provázek, stačí látku prostě stočit.
Takto nechte v lednici do dalšího dne (nejlépe 24 hodin). Přes látku a sítko vám syrovátka z jogurtu odkape a zůstane jen krémová konzistence téměř shodná s Lučinou
Takto sýr můžete ještě ochutit třeba česnekem, bylinkami nebo kořením, záleží na vaší chuti.

Já jsem si dala k sýru nakrájený pórek a to bylo něco neskutečného.

Mňam.

Vypadá to, že si od teď budu Lučinu dělat doma vlastní a ušetřím spoustu peněz :-)

K. ♥

Jillian Michaels známe spíše jako tvrdou trenérku ze cvičebních dvd, které natáčí a prodává jako na běžícím páse. Pro mne, jako nadšence jógy, kterou teď cvičím už pár týdnů, byla její Yoga Inferno výzvou. Jde již o druhý program se zaměřením na power-jógu od této trenérky, která se od té klasické dosti liší. Převážně v tom, že se jedná o moderní pojetí jógy, o které se všeobecně postarali fitness trenéři, kteří si vypůjčili jednotlivé pozice z jógy a krapet je přizpůsobili sami obě tak, aby se jednotlivé cviky více zaměřovaly na posilování těla, v pozicích se nesetrvává příliš dlouho a cílem takové jógy je zvýšit srdeční tep a dost možná se dá doporučit i pro účely hubnutí.

Yoga Inferno je přesně taková. I když... v momentě, kdy jsem celý program odcvičila, netušila jsem, zda je naprosto skvělý nebo zda Jillian Michaels už v něčem nepřestřelila. Každopádně se přikláním k tomu, že inferno má něco do sebe, druhý den mne bolelo tělo a ať už jsem vyznavačka klasické jógy jakákoli, tato power-jóga v podání Jillian je vážně hodně dobrá a splňuje svůj účel.

Celý program je rozdělen na dva tréninky, které trvají zhruba 30 minut každý, které nejsou náročností vůbec rozdílné, ale jsou jiné.

V prvním levelu se používá pouze podložka. Jillian má za sebou dvě cvičící, z nichž - jak už je zvykem - jedna předcvičuje verzi pro začátečníky a druhá pro pokročilé. "Post pro začátečníky" je docela úsměvný pojem, protože takto sestavený trénink, jak jej Jillian pro oba levely předvedla, je docela náročný. Když budu brát v potaz, že jsem téměř tři roky téměř denně trénovala HIIT, tento workout bude pro toho, kdo teprve začíná cvičit, velký problém. I já jsem měla co dělat a pokud jsem si před puštěním videa myslela, že to v pohodě zvládnu, zase tak v pohodě to nebylo. Naopak si myslím, že ten, kdo má za sebou nějakou průpravu jógou, zná základy, osvojil si dýchání, má už určitou představu o tom, jak jóga vypadá a co přináší nebo díky józe vylepšil i koordinaci a rovnováhu těla, bude se mu tohle líbit - pokud by si chtěl vyzkoušet power-jógu nebo zkrátka něco nového.

První level byl na mne však příliš uspěchaný. Některé pozice se nedaly v tempu, v jakém je předváděly cvičenky, zvládnout. Ale možná jde jen o můj zvyk z jógy klasické. Každopádně mě to hrozně otravovalo, rušilo plynulost pohybu a když Jillian zařadila mountain climbers, jump lunges a jumping jacks, říkala jsem si, že tohle prostě do jógy nepatří. Navíc tím, že se jóga cvičí na boso, se tyhle rychlé a dynamické pohyby strašně špatně cvičí, noha nemá oporu a u mountain climbers jsem si protočila prsty na nohou.

Druhý level byl tedy jiný a musím přiznat, že se mi i daleko více líbil, protože v něm Jillian opravdu zapojila klasickou jógu a udělala z ní něco svého. Parádně jsem si zacvičila a přitom cítila, že je to pořád jóga. A líbil by se mi ještě víc, kdyby do něj nepřitáhla činky. Činky podle mého názoru také nemají v józe co dělat. Sice Jillian nabádá vzít si jen lehkou váhu (0,5-1,5 kg činky), ale stejně. Útěchou mi bylo, že se dá tento trénink odcvičit bez nich. Což jsem také udělala. Činky celý ten požitek z jógy děsně kazily. Do jógy podle mne patří pouze podložka bez nutnosti si vypomáhat jakýmkoli železem na posilování. Jinak byl tento workout sestavený moc vydařeně. Obzvláště trpěly hýžďové svaly a bříško. Spousta cviků se dělá v plank pozicích, takže střed těla dostává dost zabrat.

Ve druhém levelu jsem se naopak ujistila v tom, a velmi mne to potěšilo, že to denní cvičení jógy má opravdu smysl. Člověk to prostě na sobě cítí a vidí, že se mu najednou pozice u náročného workoutu daří docela dobře odcvičit, netřepe se, je ohebnější a že mu zrovna Yoga Inferno potvrdilo, že je možné dostat tělo ještě dál, než by se člověk vůbec odvážil pomyslet. Je to výborný workout na kompletní protažení a probuzení svalstva. A druhý level si kdykoli znovu moc ráda odcvičím, i přes ty zatracené činky :-)

Na závěr ještě pár bodů:

pro natáčení Yoga Inferno dvd vybrali skutečně překrásné prostředí,
celou recenzi jsem hodnotila z pozice toho, kdo má odcvičeno 7 týdnů jógy v kuse s dřívější zkušenosti s HIIT tréninky (téměř tři roky)
Jillian je možná až nadměrně ukecaná, což občas ladnost jógy ruší, ale je shovívavá, často chválí a motivuje
během dvou tréninků jsem udělala víc chaturanga cviků než za celý svůj život
dokázala bych se na tento typ tréninku koukat jako na plnohodnotný workout, pokud chcete zhubnout
i přes pár mušek je Yoga Inferno program, na který bych vás ráda nalákala, čistě proto, abyste si vyzkoušeli novou dimenzi cvičení, pokud nejste na klasickou jógu příliš naladěni a je pro vás "pomalá".

Ať už cvičíte cokoli, jakkoli, kdekoli, vždy je to lepší než nedělat nic.

Keep movin :-)

K.♥

c) Kenta Seki, Flickr - foto z natáčení

To jsem si zase něco vymyslela. Navíc to není úplně nejzdravější, ale dělala jsem, co mi síly stačily :-) Výsledek je fantastický, sklidil úspěch a tak s tímto bílým koláčem přicházím i za vámi.

White cake se v Usa prodává jako sypká směs pro výrobu koláčů a dortů. Já jsem se nechtěla smířit s tím, že se "bílé" těsto nedá udělat jinak a tak jsem hledala a hledala, až jsem našla. Dala jsem dohromady, jak už je mým zvykem, hned několik variant, sepsala si je na tři papíry a v kuchyni samozřejmě všechno dělala úplně jinak - jak už je mým zvykem :-)

Kdo má rád jemnou chuť kokosu, přijde si na své. Výroba tohoto koláče je vlastně velmi jednoduchá a rychlá, přitom finální výsledek vypadá luxusně a po první vidličce "ochutnavač" přestává mluvit. Můj koláč testovala maminka, která se doslova rozplývala a jak sama řekla: "Mmmmm, ten je fantastický... mmmm, z čeho to je?"

No, já vám to teď prozradím.

Příprava koláče:

Předehřejte troubu na 150C.
V misce vyšlehejte 125 g změklého másla s 1/2 šálkem cukru.
Smíchejte šálek hladké mouky s šálkem polohrubé mouky a 1 lžící kypřícího prášku do pečiva.
Připravte si půl šálku kokosového krému a půl šálku polotučného mléka (celkem 250 ml).
Jak mouku tak mléka nyní budeme střídavě metličkou zašlehávat do másla s cukrem. Pořádně zpracujte.
Nyní ze 4 bílků uděláme sníh a poté jej do těsta zapracujeme.
Těsto vylijeme na plech, který jsme si vytřeli máslem a vysypali moukou.
Pečeme zhruba 20-25 minut, záleží na typu trouby.

Kokosový krém (Coconut cream) pro vás možná bude záminkou, proč tento koláč nedělat, protože nebudete vědět, kde jej sehnat. Kokosový krém u nás kupuji v plechovce u vietnamců, kteří prodávají ovoce a zeleninu. Údajně jej najdete také mezi likéry v obchodech, určitě seženete i na internetu. Lze jej vyrobit také doma z mléka, kokosu a másla. Kokosový krém je skvělý v tom, že je jemný, opravdu jen decentně nasládlý a pokud je udržován v chladu, drží i topping na koláči a nerozpouští se.

Hotový koláč vytáhneme z trouby a necháme zhruba 10 minut mírně vychladnout. Poté jej propícháme vidličkou.

Koláč celý přelijeme půl šálkem kokosového krému, metličkou rozprostřeme tak, aby nám krém natekl dovnitř koláče.

Jakmile koláč nasaje veškerou tekutinu, necháme vychladnout.

Připravíme si topping:

Ten můžete udělat ze šlehačky, ale já jsem chtěla koláči trochu ulehčit a smíchala jsem měkký tvaroh s kokosovém krémem a (vanilkovým) moučkovým cukrem. Nemusíte potírat hned celý koláč, stačí jen ten kousek, který zrovna připravujete.
Topping posypte strouhaným kokosem, já měla Bio, který je naprosto famózní, rozdíl tam určitě je.
Můžete, ale nemusíte přidat ještě sekané oříšky. Pokud nebudete používat oříšky, můžete vyzkoušet kokos narychlo opražit pěkně do světle hněda, chce to jen hlídat a často promíchávat, ať se vám nespálí.

Doufám, že vám bude chutnat, je to delikatesní a určitě tím ohromíte ne jednu návštěvu či vašeho muže :-)

Dobrou chuť,

K. ♥

Pages

Kristina Čechová

KRISTINA ČECHOVÁ

TADY JSEM TAKY

Archiv blogu

Spolupracuji s:

Pravidelní čtenáři

Instagram