Kristina | Personal Blog

Ale jinak to bylo fajn :-) 

K. ♥

Na jaro to venku tedy zatím vůbec nevypadá, ale oficiálně se blíží a je doslova za dveřmi. Na internetu mi neušlo, že se hodně autorek blogů pyšní svými plně nabitými seznamy ohledně jarního úklidu. Přes vydrhnuté mikrovlnky, trouby, vyčištěné koberce, až po generální úklid klíčových dírek, veškerých záhybů v bytě... Něco vám řeknu. Také nesnesu špínu, ale jelikož všechny věci na bytě dělám průběžně, nic na světě mne nedonutí trávit jaro zavřená v baráku a drhnout kliky. 

Já jsem si naopak vytvořila ve volném čase svůj vlastní plán na jaro. Činnosti, které mi budou příjemné a které budu prožívat i s dětmi. A plnění takových "úkolů" bude dělat radost nejenom mně, ale také jim. 

Pokud chcete, inspirujte se a vytvořte si doma něco podobného :-) 

A pokud ne pro sebe, tak třeba dětem, určitě se jim taková věc bude líbit.

K. ♥

Miluji háčkování. Háčkuji i to, co mi k ničemu nebude. Háčkuji občas jen proto, že se mi daná věc líbí a prostě si řeknu, že ji zkusím. Jinak tomu nebylo ani u těchto háčkovaných ozdob na nohy, které v mém případě nebudou mít vůbec žádné využití, ale řekněte sami. Nejsou krásné? :-)

Moje Eliško.

Dnes je to přesně rok, co jsi upadla na hlavičku. Ne vlastní vinou, ale maminčinou. Tehdy jsem se o tebe strašně bála a není dne, kdy bych si na ten den nevzpomněla. Když zlobíš, tak bych tě nejraději roztrhla, ale pak jdeme do postýlky spolu, pomalinku usínáš schoulená do klubíčka, jako když jsi byla ještě v bříšku, a jsi tak bezbranná, nádherná, kouzelná a voňavá, že se vždy vrátím myšlenkami do onoho dne a jsem vděčná, že se od té doby všechno zahojilo a že jediný šrám, který z toho dne budeš mít před sebou v zrcadle, bude ten malý dolíček na čelíčku, který se ti tam po nárazu vytvořil. Rok jsme se trápili a báli jakéhokoli pádu, bouchnutí, ještě dalších jedenáct měsíců po úraze jsme spolu chodily na kontroly k paní neuroložce a tys to vždycky špatně nesla, nelíbilo se ti tam a pevně ses mě držela kolem krku. Abych tě nedala. A já tě nedám. Nikdy, nikomu. Jsi moje. 

I když - buďme holky upřímné - občas mě hodně zlobíš!!! Když se vztekáš, napřahuješ ručičku na mne, že mne zbiješ, štípeš mě a dáváš do toho veškerou svoji snahu, nebo když říkáš "ne" a je to tak jasný "ne", že bych řekla, že to máš asi po mně :-) 

Jsi ale jinak strašně úžasná. Miluji, když si s bráškou umíte krásně hrát. I když ti není ani rok a půl, vezmeš si meč a jdeš proti němu šermovat a chytneš záchvat smíchu, když se mu trefíš mečem do prstů a on zakleje, miluji, když máš jít spinkat, ale ty se znenadání rozhodneš, že už nechceš, začneš si dávat peřinu na hlavu a volat "de je?" a maminka tě hledá po stropě a ty se můžeš smíchy potrhat, miluji, když se spolu díváme z okna na dění venku, zajímá tě všechno a všechno tím svým brbláním komentuješ, a mně nevadí, že tam stojíme půl hodiny a bolí mě z toho záda, miluji, když vejdeme do obchodu, ty uvidíš hračky a líbí se ti ty nejdražší, jako dneska, když ta malá Myška Minnie byla moc malá a tak jsi chtěla tu dvakrát větší (a dražší zároveň) a já věřila, že tatínek mi odpustí, když si ji odneseš domů (nevadí, že už máš doma dvě), miluji to, jak tě všechno zajímá, jak všechno musíš vyzkoušet, okomentovat, jak se houpeš v kolínkách, když slyšíš písničku Boom Clap, jak mi podáváš balónky, abych s nimi žonglovala a následně se směješ, protože mi brzy popadají, zbožňuji, jak se směješ, když naháníš pejska nebo když si někdo kýchne (nejlépe dvakrát třikrát za sebou), ale úplně ze všeho nejvíc miluji, když mě obejmeš sama od sebe, podíváš se s poklidem do mých očí a pak položíš svou hlavičku na mé rameno. Nevyměnila bych to za nic na světě. Snad tohle jednou uděláš i tehdy, až budeš tak velká, jako jsem teď já. Což mi připomíná, že bych měla zajít za tvou babičkou :-)

Tvoje maminka.

PS: zapomněla jsem Ti říct, že jsi moc šikovná, jak jsi mi před týdnem pastelkami vymalovala ložnici. Takhle jsem si to vždycky přála. ♥