pondělí 16. března 2015

Věnuj své mince z kapsy aneb karma funguje!


Jaký máte názor na lidi bez domova? Na zanedbané spoluobčany, kteří nás čas od času "otravují" u vchodů a východů supermarketů a žadoní po drobných? Jste tací, kteří je hází všechny do jednoho pytle nebo věříte, že každý bezdomovec je zkrátka - co do případu - jiný a vzájemně je mezi sebou odlišujete?

Víte, před roky jsem se zařekla, že žádnému bezdomovci už nedám ani korunu. Vyléčila mne z dávání drobných banda povalečů, pro které bylo žadonění o mince každodenním smyslem života. Když mne kdysi jeden z těchto pobudů požádal o drobné, dala jsem mu do ruky dvacetikorunu. Říkala jsem si, že přeci jen nemá hezký život a mne ta dvacka nezabije. V momentě mi ale řekl, že když už jsem mu dala dvacku, určitě se tam najde ještě desetikoruna. V té chvíli jsem se na něj podívala a řekla mu: "Prosím???" Hrozně mne to vytočilo, protože stylem, jak si o to řekl, mne doslova urazil. 

Druhý den přišel za mnou znovu, zda nemám pětikorunu na svačinu. Smrděl chlastem a nebylo ani poledne. Podívala jsem se na něj a řekla mu: "Pane, vám nic nedám, nezlobte se." A řekla jsem to s takovým důrazem, aby si můj ksicht zapamatoval a už mi dal pokoj. Evidentně to zafungovalo tak dobře, že o tom řekl i svým kamarádům a všichni od té doby na mne koukali s nepopsatelným výrazem - výsledkem bylo, že mi dali pokoj všichni. 

Abyste chápali, bydlela jsem asi čtyři roky přímo u supermarketu a byla v obchodě v podstatě denně. U něj vysedávalo kolem osmi bezdomovců - taky denně. Věčně nalití, nikdy jsem je vlastně ani neviděla nic jíst, jen pít krabicové víno a levné pivo, a vykuřovat si. Nebyli zlí, ale otravní strašně. Několikrát je od obchodu vyháněla policie, vedoucí obchodu, byli schopni za vámi přijít až k autu na parkovišti a zaklepat vám na okýnko. 

Když jim jeden pán z našeho domu nabídl brigádu na jedno dopoledne (potřeboval tři chlapy na nějaký odvoz materiálu) a osobně za nimi zašel k obchodu s nabídkou, že každému z nich dá za to dopoledne pětistovku, odešel bez úspěchu, protože mu bylo řečeno: "Pane, díky, ale my dělat nebudem." 

Tu a tam se mne občas nějaký takový podobný "týpek" ještě tázal na drobné, ale nikdy jsem nedala. Necítila jsem se ani provinile, protože chlast a vykuřování podporovat vážně nebudu - ať mají pěkný život nebo ne, ať je někdo bezdomovec nebo ne. A hlavně, poznala jsem a na vlastní oči viděla, že to jde i jinak, že slovo bezdomovec nemusí zásadně znamenat nic špatného.

V našem městě jsou takoví bezdomovci - co já vím - hned dva. Jsou slušní, nikdy jsem je neviděla žádat druhé o pomoc (o peníze), párkrát jsem je zahlédla už v obchodě, jak nakupují a věřte nebo ne, nejenže na pásu nikdy neměli alkohol, ale vždy těch pár mincí, co převalovali u kasy v dlaních, utratili za polívku nebo chleba. Spolupráce mezi nimi a supermarkety funguje dokonce tak skvěle, že jim tu polívku (například v Kauflandu) zalijí horkou vodou a ještě jim k tomu uvaří čaj (když byla venku třeba zima). Jednou jsem takto stála za kasou a jeden tento pán se chystal platit. Než jsme s přítelem naházeli věci do kočárku, řekla jsem: "Tomi, já mu ten nákup zaplatím." On samozřejmě souhlasil, ale pak mne chytl za rukáv a řekl: "Nedělej to." Odtáhl si mne bokem a vysvětlil, že mu to hrdost nedovolí přijmout, že mu dáme peníze raději bokem venku, než ho ztrapňovat v obchodě plném lidí. 

Minulý týden jsem já sama potkala toho druhého. Tedy... "potkala". Uviděla jsem ho. Je už trošku dědeček, já mu říkám František, protože má přesně takový pohádkový výraz dědečka, milé oči, celý svůj majetek a své poklady si táhne v roztrhaném batůžku na zádech, ze kterého mu trčí kusy jídla, které zřejmě našel někde v popelnici po někom ze sobotního oběda. Špatně chodí, doslova udělá deset drobných kroků a odpočívá. Já měla s sebou Elišku v kočárku a prostě mne spontánně napadla akce. Sáhni do kapsy, vyndej všechny mince co máš a dej mu je. Vždy u sebe nosím nějaké drobné, tentokrát jsem měla u sebe asi sto korun. Doběhly jsme s Eliškou Františka a já mu zaklepala na rameno. 
"Pane.." František se otočil a řekl :"Prosím?" 
Měl to tam v těch očích - dobrotu, laskavost. 
Zvedla jsem ruku s mincemi a on reflexem nastavil dlaň. "Vemte si to." 
František byl natolik zaskočený, že nebyl schopen slova.
Až po chvíli zvedl hlavu. Ale nepoděkoval. Podíval se do kočárku a s úsměvem v očích (to poznáte) pravil: "Ať je dcerka zdravá a krásně vám roste." A já měla slzy v očích, protože jsem to vlastně v samotném závěru byla já, kdo řekl: "Děkuji!" 

Víte, já věřím, že karma funguje. Že to, co vložíme do universa, to se nám vrátí... A pokud ne mne, doufám, že to přání Františka bude vyslyšeno. 

A vás bych chtěla poprosit, abyste zvážili a udělali to samé. 
Nemusíte mít zrovna v kapse stokorunu, ale pokud potkáte bezdomovce, který se šourá městem, nebo máte možnost přispět jakkoli jinak, sáhněte do kapsy i třeba jen pro desetikorunu a věnujte ji. Pokud pomůžete v momentě, kdy to ten druhý nečeká, dost možná se vám to jednou vrátí, když sami budete potřebovat, protože - řeknu to znovu - karma funguje!

K. ♥
Vaše názory:

12 komentářů:

  1. Já osobně mám teda smůlu na ty ochlasty, to je strašný.. Přesně jak říkáš u obchoďáků, u nás ve městě je to to samý, často je potkáš nejdřív u Alberta, pak jdou k Tescu pro krabičák a tam otravujou lidi. Na první pohled se jich prostě člověk štítí, mají takovej ten hnusnej výraz v očích.
    Taky jsem už někomu dala nějaký drobný, nevim jestli takhle bezdomovcům, ale dala.
    I když člověk někdy neví, jestli ho jenom napálej nebo ne, takové to na nádraží "potřebuju dvacku, nemám na vlak do Olomouce.." a táhne z nich chlast a to já prostě nemám ráda. A i se mi to už stalo v Praze.
    Jinak určitě spíš drobné z kapsy, peněženku bych asi nevyndala. Tomu tvému Františkovi bych asi taky dala, to člověk musí asi vycítit, kdo si toho jeho daru bude vážit, a kdo ne.

    OdpovědětVymazat
  2. V dnešní době je těžké najít kolem sebe milé a hodné lidi. Občas je však nacházíme tam, kde by jsme je absolutně nečekali. Už několikrát se mi stalo, že jsem na hlavním nádraží potkala bezdomovkyni, která balila kus hadru do tvaru miminka a při cestě zpět jsem jí viděla jak pomocí toho kusu hadru žebrá. Nebylo to hezké... Ale zase mi zvedne náladu jeden pán u nás ve městě, který je milí, hodný a pomáhá uklízet město. Hold né vždy život přeje a většina těchto lidí se na ulici objeví ani neví jak. Hezký článek :)

    Příběh mého života

    OdpovědětVymazat
  3. zajímavý příspěvek, zrovna minulý týden mi manžel říkal, jak ho slušně oslovil bezdomovec a dal mu nějakou korunu. Jinak to téměř neděláme a já si řekla, že občas pokud uvidím a ucítím, že dám tak něčím některému přispěji. díky za téma

    OdpovědětVymazat
  4. ti ochlastové u supermarketu mě taky hrozně štvou, ti 'naši' smrdí do daleka krabičákem, pokřikují a mívají kolem sebe poměrně špinavé psy a občas se zvednou a udělají si kolečko po kontejnerech :o( taky tu chodívá nesmrdící pán, co se neptá po penězích, ale po papíru do sběru :o) hrozně mi vadí ti, co chodí po zastávkách a vykládají srdceryvné historky.. jedna taková mi vykládala, jak jí právě vyhodil manžel a jak potřebuje bla bla bla.. když jsem jí potkala už počtvrté, tak jsem jí soucitně odpověděla, že manžel teda musí být hajzl, když jí vyhodil dvakrát loni na florenci a letos znova na kobylisích a ona na to 'ale ho**o, fakt?' a šla vesele žebrat o pár metrů dál....

    OdpovědětVymazat
  5. Zrovna dneska jsem o tom přemýšlela! :O opravdu, přesně tohleto, mám na to stejný názor jako ty, když to jsou ti věčně ožralí (samozřejmě neříkám, taky mají své problémy, a když je neznáme, nemáme právo je soudit, i když si samozřejmě nějaký obrázek uděláme... ) ale když jim něco dáte, tak ani nepoděkují (jak píšeš)... Takže jsem se taky zařekla, ale to, co jsi popisovala s "Františkem" ;) to mi teda dalo, úplně to vidím! Díky za tento článek, nádhera!

    OdpovědětVymazat
  6. To je moc krásně napsané, líbí se mi jakým stylem píšeš. Myslím,, že máš pravdu a tento článek mě donutil opravdu se zamyslet.

    OdpovědětVymazat
  7. Bezdomovcům moc peníze nedávám. Mám "štěstí" především na ty protivné a agresivně vystupující ochlasty. Udělala jsem s nimi špatnou zkušenost kdysi na Václaváku, když jsem byla v Praze teprve pár týdnů. Prostě jsem si jako správná poloviční turistka musela dát u stánku klobásu. Jím, a najednou se vedle objeví bezdomovec a hrabe mi pomalu až do tácku. Tak jsem se důrazně ohradila, že tohle je moje. A on na to "Ale já jsem bezdomovec!" Takovým nepopsatelným, nabubřelým stylem, který mi měl dát najevo, že on vlastně může všechno a má nezpochybnitelný nárok i na moji klobásu. Tak jsem mu suše odpověděla: "Těší mě, já jsem..." (a vyslovila název své tehdejší pracovní pozice.) Byl tak zkoprnělý, že se nezmohl na slovo, stáhl se a uraženě na mě švidral celou dobu, než jsem dojedla.
    Když to jde, podporuji opuštěná a potřebná zvířata. Vzpomínám si, jak jsme v místě, kde bydlím, měli opuštěnou kočku - tulačku. Asi dva měsíce se denně ukazovala u místního supermarketu a brzy jí tam lidi nachystali měkkou dečku, nádobku s vodou a kupovali jí kapsičky. Stal se z ní takový maskot toho obchodu. Moc se mi líbila ta solidarita pravidelných nakupujících. Jinak jsem takhle občas dávala peníze pouličním muzikantům. Nemyslím takovým těm žebrákům, co sedí v metru a hodinu příšerně fidlají na housle nebo bubnují na bubínek. Měla jsem jednu dobu štěstí na partičku tří muzikantů - bezdomovců, kteří fakt něco uměli a za pár drobných se mi odvděčili skladbou na přání :-)

    OdpovědětVymazat
  8. ahoj :) zrovna v piatok som darovala 30eur pani, ktora hra v inom meste na harmoniku, vedľa v kočiari jej spí postihnuté dieťa a na dečke pred sebou má ešte spiaceho psíčka v uštrikovanom svetríku.
    taky dobrý pocit som už dávno nemala. Ja sa celkovo starám o bezdomovcov v meste, nosia naše pblečenie, spia v našich paplónoch a dekách, aj pár nákupov odo mňa dostali, či domácu cesnačku a ten pocit stojí za to. oproti nim žijem v blahobyte a mám potrebu sa deliť. karma nekarma.

    OdpovědětVymazat
  9. Jednou se mi stalo něco podobného, jako když jsi psala, že tomu bezdomovci dvacka nestačila. Nešlo teda přímo o bezdomovce, odchytila mě nějaká holčina, že mi bude číst z ruky, ani jsem se nestihla vzpamatovat a už mě držela za ruku a něco mi vykládala. A nakonec že jí mám dát peníze. Tak jsem jí teda dala tuším padesátku (nebo dvacku? už přesně nevím) a ona na mě, že takové nebere, že chce papírové. To mě celkem zarazilo, protože bych čekala, že bude ráda, že jsem jí něco dala. Když jsem jí řekla, že nemám, tak zas začala s tím, že mám dvě ručičky, tak ať dám ještě jednou tolik. To už mě dorazilo úplně a šla jsem pryč, měla jsem v tu chvíli chuť vzít si zpátky, co jsem jí dala...
    Určitě souhlasím s tím, že není bezdomovec, jako bezdomovec. Dávat peníze někomu, kdo je akorát propije, mi přijde zbytečné, ale těm "lepším" bych klidně něco přispěla.

    OdpovědětVymazat
  10. To je krásný!
    Abych pravdu řekla, bezdomovcům dávám peníze jen zřídka kdy, ale občas se cítím trošku provinile....ale v Brně jich je tak strašně moc, každý den jich vidím na lavičkách s vínem tolik, pořvávají na nádraží....ale každé dva týdny kupujeme časopis Nový prostor od paní, která ho prodává u Billy, kam denně chodíme.... není sice úplně na ulici, ale bydlí na hodně skromné ubytovně, za těch pár korun, co dostane za časopisy (za jeden 20kč). Stojí před vchodem do obchodu, a KAŽÉHO pozdraví při příchodu a při odchodu přeje krásný den...nic nevnucuje, nikoho neprosí, jen slušně zdraví, což je krásný. Ale o to víc mě udivuje, že když tam jdu, mám pocit, že jsem jediná, kdo jí vždycky odpoví...

    OdpovědětVymazat
  11. Chce se mi teď tak trošku brečet po přečtení článku. Lidé jsou strašně zahledění do sebe. A kolikrát ani nepoznají a poznat nechtějí, kdo za co doopravdy stojí. Inspirovalo mě to, třeba na někoho podobného také narazím. Zatím mám zkušenost s alkoholiky..

    OdpovědětVymazat
  12. Když mám tak dám peníze i na pivo nebo čučo či cokoli co chlastají. Říkám si, že nikdy nevím jak skončím a budu vděčná že budu mít na flašku, abych zapomněla. A když vidím před obhoďákem bezdomovce s pejskem tak zajdu koupit granule, které jim pak dám :)

    OdpovědětVymazat