Archive for dubna 2015

Být maminkou na mateřské je ta nejlepší věc na světě. Sice je v přepočtu odpracovaných hodin mizerně placená, ale osobně si myslím, že se nám to vrací jinak. Jsme tím hlavním pohonem našich dětí. Svou pečlivostí a trpělivostí jsme to většinou my, kdo uvidí první úsměv, první krůčky, kdo slyší první slůvka a kdo má možnost vidět den co den ta drobná gesta a kouzla, kterými nám naše děti obohacují život. Nevyměnila bych to za nic na světě. A i když občas brblám, že mám téhle své pozice matka-nonstop-ve-stavu-pohotovosti plné zuby, je to ten nejbáječnější čas, který s dětmi mohu trávit.

Ale nebudu popírat, že veškerá zodpovědnost je jen na mne. Některé věci nedokážu. Sice jsem to já, kdo fouká bolístky, kdo objímá, když se upadne, kdo rozpřáhne vždycky náruč jako robot, když děti radostí běží naproti, jsem to já, jehož jméno se zavolá, když se potřebuje cokoli. Osobně bych ale třeba nezvládla výchovu ve stylu mého přítele... protože jak říká "na srandu jsou tu chlapi". Když si Eliška "hraje" se svým tatínkem, já raději odcházím... Přeci jen nedržím své dítě za dolní končetiny metr nad postelí a nehoupu s ním stylem I-believe-I-can-fly, neberu si dcerku do náruče jako vzduchovku a nedělám, že s ní střílím z okna potenciální gaunery a už vůbec by mne nenapadlo učit dcerku "házet granáty" a při následném "výbuchu" vlivem "tlakové vlny" společně padat na zem...

Zpět k matkám :-)

Dokud jsem neměla děti, spousta věcí mi na druhých maminkách vadila a nedokázala jsem je a jejich počínání pochopit. Vždycky jsem si říkala, že budu jiná. Budu nejlepší máma na světě. Ať jsou mi všechny matky výstrahou, že taková být nechci. Až nyní chápu, že žádná z nás není nejlepší mámou na světě, ale že se ve většině snažíme jimi být. Že to není tak jednoduché, jak se mi jako ne-mamince zdálo. Je to strašně náročné a vyčerpávající a přitom není lepšího pocitu, když si uvědomíte, jak moc vás ta role naplňuje a je smyslem vaší existence. Zjistíte, že některé věci přehodnotíte, vidíte jinak a že jsou dokonce věci, které si můžete jako matka bez výčitek dovolit.

A tak jsem sepsala 25 bodů, které jsem začala chápat a vidět, až když jsem se sama stala maminkou :-)

Necítím výčitky, když si přes poledne s dítkem zdřímnu. Nebo se rozhodnu, že si nezdřímnu i za cenu, že večer budu unavená a nepotřebná :-)
Chápu, že člověku dokáže z mateřské hrabat a že občas udělá něco nepochopitelného, co ani mně samotné v daném momentě nedává smysl (jako třeba když dávám obojek dítěti místo psovi, když dám příteli na stůl granule a chytnu psa, abych mu oblékla tričko).
Necítím výčitky, když nemám v bytě vzorově uklízeno (naší náplní na mateřské je celodenní péče o dítě, ne o bejvák).
Je mi jedno, že mám sto neidentifikovatelných fleků na tričku.
Necítím se divně, když mé dítko křičí jako o život u doktora a je k neutišení (prostě se bojí).
Naopak je občas nezbytné zvýšit hlas na veřejnosti, protože děti občas nejsou andílci, to vám povím (a pak přijde paní důchodkyně litovat dětičky a já mám taaakhle blízko, aby mi ruply nervy úplně).
Už vím, že mám jen dvě ruce a zkrátka občas nezvládnu víc věcí naráz.
Osobně se ani necítím špatně, že děti umí zacházet s elektronikou této doby a když mi těch 5 minut, co si bude dcerka jezdit prstíkem po telefonu pomůže dokončit jinou důležitou věc, ať to tak je.
Necítím výčitky, že občas nemám náladu, jsem vyčerpaná, smutná a ke štěstí mi stačí se jen schoulit k němu do náruče a jen tak koukat do blba.
Vzdala jsem 100x denně leštit náš skleněný stůl a balkónové dveře, které jsou 24/7 upatlané.
Nemám sebemenší pocit, že tím, že jsem přehnaně ochranitelská, často děti líbám a objímám, tak přeháním.
Taky jsem pochopila, proč některé maminky své dítě nepůjčí nikomu ani v kočárku. (To jsem osobně zkusila jednou za účelem, že si odpočinu a naopak jsem dvě hodiny postávala u oken nervózní, zda je všechno v pořádku.)
Už vím, co znamená, že dítě dokáže být za vteřinu o pět metrů jinde.
Nestydím se za to, že stále kojím.
Maximálně si užívám svého postavení maminky, kdy spoustu věcí dětem odpouštím a ve stolních hrách je nechám vyhrát (tohle pravidlo absolutně neplatí na přítele, jež to špatně nese :-D)
Už vím, že není divné mezi příbory najít ovladač na televizi a v mém šuplíku u pracovního stolu zbytky jídla (i rok a půl stará holčička přece chce mít své poklady na tajném místě).
Už vím, proč moje maminka často říkala, že si připadá jak v blázinci a brzy ji kvůli nám odvezou.
S dětmi jsem citlivější a je mi mizerně, když jsou nemocné a já jim nedokážu pomoc (pamatuji si noci, když měl synek čtyřicítky, jen ležel, koukal do prázdna, nejedl, neodpovídal a já vedle něj hodiny seděla na zemi, tekly mi slzy a přála si to všechno vzít na sebe, bože, nesnáším, když děti trpí - jakkoli).
Nestydím se za slzy a naprosto chápu, proč je matka často jediná, kdo pláče při zápisu do školy nebo v první den školky.
Až s vlastními dětmi mi přišel dětský smích nejkrásnější na světě a naprosto nakažlivý :-)
Je mi jedno, jak se na nás lidi dívaj, když svým dětem koupím na výletě hranolky (já si taky nedávám tuňáka se zeleninou).
Už chápu, co to je ono "potřebuji taky čas sama na sebe" a mít touhu vypadnout ven sama a bez dětí.
Taky vím, proč matky chodí po bytě po špičkách, když jejich děti spí a vyhrožují smrtí komukoli, kdo jim je probudí (pravidelně je to třeba soused, který má snad šestý smysl a v době spánku začne vrtat).
Rozumím, proč mi maminka, když jsem zlobila a byla protivná, říkala "přeju ti takové děti, jako jsi ty sama". Děkuji mami! Tvé přání bylo vyslyšeno!
A hlavně už chápu to, proč jsou děti pro své rodiče vším a proč budou mít před ostatními vždycky přednost.

Máte děti? Co vás mateřství naučilo?
Co jste pochopily?
Co jste se naučily?
V čem jste prozřely?
Jaké blbiny vyvádí vaše děti celé nadšené s tatínkem a vy se na to nemůžete dívat? :-)

K. ♥

Pokračuj ve čtení

Určitě jste si všimli, že je poslední dobou moderní vymalovávat. A nemyslím teď koníček malých dětí, ale nás dospělých :-) Vyšla i u nás kniha mandal, která právě pro takové malůvky slouží a má za účel jediné. Dát možnost lidem zpomalit, relaxovat a vypnout. Já musím říct, že to funguje fantasticky. Je to jako čtení. Nemyslíte u toho na nic. Na nic. Vaší jedinou náplní je totiž "přemýšlet", jakou barvičku si vytáhnete z plata pastelek.

Já si na to koupila, ne speciální, ale kvalitní pastelky, které kupujeme už roky. Sice jsou náchylnější na pád, ale mají krásné barvy, nemusí se na ně tlačit a tak skvěle vyhovují dětem. Děti mají obosustranné od stejné firmy, já si pořídila tyhle, protože měly krapet jiné odstíny, ale chybí mi stříbrná a zlatá, takže půjdu ještě i pro ty druhé :-D

Na internetu jsem si stáhla na flashku několik šablon a pak s tím zašla k nám do reklamky, kde mi asi 15 takových vymalovánek za pár korun vytiskli. Hned večer jsem si vybrala a pustila se do toho. Popravdě vám řeknu, že jsem si připadala divně. Říkala jsem si, fakt mám ve volné chvíli vymalovávat obrázky? Jako fakt? Ale říkala jsem si, že zkusím aspoň kousek. A výsledek byl takový, že jsem u toho zůstala déle, než jsem si původně řekla :-) Ohromně u toho člověk vypne. A víte co? No a co, že si ve volné chvíli budete kreslit... no a co!!! Je to ta nejlevnější terapie jakou znám :-)

Pokud se vám tohle zamlouvá, určitě si skrz google vyhledejte na webu nebo skrz obrázky stovky a stovky různých šablon s použitím "coloring pages adults". Jsou samotné stránky, které se věnují a sdílejí právě takové šablony.

Možná už někteří z vás tohle praktikují. Já si v tom své zalíbení také našla, i když, co si budem říkat, odvykla jsem si od psaní tužkou nebo propiskou a bolí z toho pěkně ruka :-D

Přeji krásný den,

K. ♥

Pokračuj ve čtení

Pokud máte dojem, že na vás nyní budu zkoušet nějaké cizí názvy setsakramentsky skvělého jídla, tak je ten dojem správný :-) Nejde ale jen o název samotný, ale o skutečnost, že se tento pokrm skutečně jmenuje tak, jak se jmenuje a připravuje z následujících ingrediencí v mexických restauracích.

Slovo fajita [fachita] vzniklo jako slovo až v roce 1971 a nejde o nic jiného než druh přípravy masa často grilovaného s taco kořením a následně se vaří se smetanou či sýrem, s cibulí, paprikami a rajčaty. A přesně takové je tahle fajita, kterou vám chci ukázat. Včera jsme si pochutnávali úplně všichni a doslova si oblizovali prsty.

V první řadě si připravíme taco koření, které není vůbec nijak náročné a připravíte si jej doma sami, pokud nemáte možnost si jej koupit. Můžete jej použít nejen u tohoto receptu, ale při přípravě jakéhokoli masa. Je to opravdu skvělá kombinace, která musí zachutnat každému.

Na taco koření bude potřebovat:

1 velkou lžíci drceného kmínu

1 velkou lžíci (hrubé) soli

1 lžičku sušeného česneku

1 lžičku mletého pepře

2 lžičky mleté papriky (můžete použít jakoukoli - sladkou, gulášovou, lahůdkovou, uzenou,...)

Koření smíchejte a uchovejte v uzavřené nádobě. 3 lžičky taco koření vyjdou na půl kila masa.

Možná vás překvapí, jak je tento recept snadný. Opravdu na něm nemá kdo co pokazit, ani absolutní amatér v kuchyni. Z vlastní zkušenosti vím, že vám přípravu ulehčí i to, když si všechny ingredience připravíte a nakrájíte dopředu.

Na kuřecí fajitu budete potřebovat (zhruba 2-3 porce):

250 g kuřecího masa nakrájejte na kostičky
nakrájejte si 1/2 cibule na kostičky
na dlouhé tenké proužky nakrájíme také větší papriku (nebo dvě malé, barvičku sami vyberte)
rozdrtíme 2 stroužky česneku
připravte si šálek vývaru (mírně slaného)
nachystáme si půl šálku smetany na šlehání (33%)
nakrájejte na kostičky 150 g (velký kus) rajčete
připravte si také taco koření, olej a těstoviny (nevařit!)

Aby váš pokrm získal takovou krásnou krémovou konzistenci, nemusíte dělat nic jiného, než to uvařit :-D Opravdu na vás čeká skvělý výsledek.

1) V první řadě připravíme kuřecí kousky. Zasypte je 1,5 lžičkou taco koření, rukama smíchejte, aby se koření dostalo všude. Do pánve dejte 2 lžíce oleje a do rozpáleného oleje pak vložte maso. Nemíchejte. Nechte maso z každé strany 2 minuty osmažit, vytáhněte a dejte stranou třeba na talíř.

2) Do stejné pánve nyní dáme lžíci oleje, přidáme cibuli, papriku, jen špetku taco koření a smažíme. Po chvíli přidáme česnek a smažíme ještě do té doby, dokud zeleniny trochu nezhnědne, Pak vyjmeme z pánve a dáme stranou ke kuřeti.

3) Nyní přichází na řadu poslední fáze. Do stejné pánve nalijeme vývar, smetanu, vhodíme rajčata a syrové neuvařené těstoviny. Zamícháme, přivedeme k varu a pak nezakryté vaříme na mírném plameni zhruba 15 minut. Za tu dobu nám těstoviny krásně změknou a valná většina tekutiny se vyvaří a zbude krásná krémová konzistence, do které vhodíme kuře s připravenou zeleninou. Prohřejeme zhruba 2 minuty a můžeme podávat.

Já osobně si myslím, že neexistuje možnost, aby vám tahle věc nechutnala :-)

Budu ráda, pokud se do pokrmu pustíte a řeknete mi následně svůj názor a chuťovou zkušenost.

Přeji dobrou chuť,

K. ♥

inspirováno Kevin & Amanda

Pokračuj ve čtení

Už uběhla nějaká doba, kdy jsem naposledy dávala příspěvek o mých nových lacích, ale pár fotek jsem už nasbírala, tak jsem si říkala, že se konečně podělím. Nešílím po make-upech a nemám doma ani tuny stínů, rtěnky mám jen dvě a obchodníci kosmetiky by ze mne moc radost neměli :-) Co mám ale hrozně ráda je moje sbírka laků, které fakt moc ráda používám. Když mám lak na nehtech, připadám si celkově nějaká "upravenější" :-) I když jde samozřejmě jen o pocit a každému navodí onu "upravenost" úplně něco jiného.

K. ♥

Nejsem žádný profík, tak, prosím, omluvte i přes mé nadšení amatérskou úpravu nehtů :-)

MAYBELLINE Forever Strong SuperStay 7 Gel Nail - 635 Surreal - Tento mi koupil můj přítel. Naprosto skvěle se trefil. Je to jeden z mých nejoblíbenějších laků, protože docela rychle schne, fantasticky se nanáší a drží, navozuje také efekt gelového vzhledu. A na denním světle vypadá vážně luxusně.

ORKIDE JOLI #12 - Tento lak jsem objevila v drogerii Teta, je opravdu drobný, ale zaujala mne verze nude. Šteteček je tedy úplně na prd, ale k mému překvapení lak rychle schnul a docela hezky držel. A koneckonců vypadá i zajímavě :-)

NYC In a New York Colour Minute Quick Dry - Lincoln Square Lavender - z této edice už mám jeden lak a byla jsem spokojená, tak jsem si koupila i něco v růžové barvě, protože mi růžová mezi laky fakticky chybí. Skvěle se nanáší, schne, jen mne zarazilo, jak je strašně slabučký, a aby docíleno krásné barvičky, je zapotřebí dát až tři vrstvy, jedna není skoro vůbec na nehtu poznat.

ESSENCE COLOUR & GO - OVER THE RAINBOW - Barvičkou hodně připomíná hned první lak, který jsem dávala výše od Maybelline, ale ve skutečnosti je krásný jen v lahvičce a na nehtu mi přišel méně nezajímavý. Fotka přitom vypadá krásně, ale ve skutečnosti lak postrádá onen "metalický" dojem... i když se v lahvičce leskne pěkně. Nevím. Možná mu dám ještě jednu šanci, ale nějak mne na poprvé neoslovil.

MISS SPORTY Clubbing Colours #347 - Tenhle jsem si kupovala na Valentýna, protože jsem chtěla něco děsně růžového. Má nádherně sytou barvu, sice s tou výdrží nic moc, ale rychle schnul a vypadal fakt skvěle! Dokonce mi ani nakonec nepřišel tak šílený, jak se mi na první pohled zdál :-) A krásně se leskl.

ESSENCE COLOUR & GO - Give me nude, baby! - Upřímně, tento lak jsem kupovala, protože jsem chtěla bílý, ale nakonec se ukázalo, že není :-) Moje chyba. Každopádně jako "nude" udělá skvělou službu a už po jedné vrstvě vypadá moc vkusně, dodá nehtu "zdravost", lesk a opravdu pěknou přirozenost. Má v sobě trošku malinkých třpytek a určitě jej řadím mezi ty vydařené, hlavně skvěle poslouží na rychlé nalakování, když se někam jde a člověk se nemusí tak soustředit na precizní nalakování a může si dovolit i štětečkem ujet, protože to prostě není vidět :-) Opravdu je moc hezký a potěšil mne, přestože není bílý :-D

Pokračuj ve čtení

Autorka blogu

Kristina Čechová 2012-2023

Miluji pohodu, klid, ticho, svůj koutek, čas pro sebe, hygge, knihy, psy, jaro a podzim, život v horách. Věčně nestíhám číst, cvičit jógu, shlédnout film, nalakovat si nehty nebo se jít někam provětrat ven a přijít na jiné myšlenky. Jsem ta, co potřebuje hudbu do uší, tanec sama v pokoji, vaření, pečení a následně i jedlíky kolem sebe, co to všechno zkonzumují. Jsem ta, co potřebuje všechno krásné vyfotit, protože kreslit neumí. Jsem ta, co nemá trpělivost a všechno chce mít hned. Naštěstí jsem už dorostla do věku, kdy je mi spousta věcí jedno a tak mě toho už moc v životě netrápí. S hlupáky neargumentuji, drzouny ignoruji, šikovnost, píli a hezkou povahu umím ohodnotit. Jsem schopná neznámé ženě v obchodě pochválit její šaty nebo účes. Dobrých slov není nikdy dost. Dělá mi radost další spousta věcí, ale na prvním místě je vždy moje rodina. Jsou mojí oporou a důvodem, proč dýchám! Jsou mi vším.

Kristina | Personal Blog

Autorka blogu

Kde mě najdete

Populární za poslední měsíc

Pravidelní čtenáři

Archiv blogu