Nejsem žádný profesionál a tak nemohu za sebe moc radit. O focení jídla toho vím zatím dost málo, ale přesto jsem se za poslední roky něco naučila a stal se mi z toho koníček. Svému foťáku začínám trochu rozumět, což je zvláštní takto říkat, ale teprve teď po několika měsících užívání začínám zjišťovat, co umí a jak jeho možnosti co nejlépe využít právě při focení. 

Přesto, ač je to k nevíře, není potřeba mít nijak obzvlášť drahý přístroj a pěkné fotky jídel dokáže člověk pořídit i fotoaparátem v telefonu. Chce to vychytat jen pár nejdůležitějších bodů a tipů, které jsem sama pochytila časem, které jsem se také musela naučit (přestože s některými také bojuji) a které jsem si přivlastnila z rad těch fotografů, pro které je focení jídla povoláním.

Pokud jste tedy nadšenci focení jídla, stejně jako já, nemáte od přírody cit a nadání pro aranžmá a přitom chcete dovést své fotky k dokonalosti, nebo je přinejmenším vylepšit, pak si přečtěte následujících deset rad, které by vám s fotografováním mohly pomoci.

1. Světlo

Jestli se profesionální fotografové pokrmů na něčem shodnou, je to naprostá nutnost světla. Dobře osvětlená fotka je základem a světlo jako takové je mnohem důležitější než samotné jídlo, které budete fotit. Zapomeňte na fotku pod žárovkou nebo někde na stole ve tmavé části pokoje. Nepoužívejte v žádném případě blesk! Nejlepším světlem je pro vaše focení přirozené denní světlo. Pokud nemůžete fotit venku, snažte se svá jídla fotit co nejblíže k oknu, na parapetu nebo v dobře z venku osvětlené místnosti. Například u okna se může stát, že světlo bude příliš ostré (díky přímému slunečnímu světlu). V tom případě můžete světlo rozptýlit kouskem látky nebo papírem. V nejjednodušším případě od ostrého světla s jídlem odstupte a vychytejte to nejlepší nasvícení. 

2. Úhel

Většina jídel se fotí pod úhlem 30-45 stupňů. Jsou ale jídla, která vyniknou při focení z boku. Takovými jsou jakákoli vrstvená jídla, třeba lívance. Zvýrazní se tak jejich výška. Pokud kromě jídla chcete fotit i dekoraci na stole, nejlépe to zachytí fotka kolmo z vrchu. Zaměřte se na detaily. Pokud fotíte například grilované maso, dejte vyniknout mřížkám na masu. Barevná rozmanitost pokrmu by také měla být vidět a ne být potlačena. Pohrajte si i se samotným nastavením pokrmu. Druhá strana hamburgeru/dezertu/zmrzlinového poháru může vypadat daleko lépe než ta, na kterou koukáte.

3. Co na fotce vypadá nejlépe a co nejhůř

Nejfotogeničtějšími pokrmy jsou podle fotografů dezerty a pečivo. Například chleba s máslem a džemem, kafe, čaj, brambory, těstoviny a také sušenky a koláče, to na fotce bude vypadat vždy dobře. Naprosto nefotogenické jsou ale polévky nebo omáčky. U takových se hodně sází na dekoraci nebo druhu nádobí. Nezáživné jídlo lze také 'zkrášlit' kouskem bylinek. Vážně! Dejte na jídlo trochu zeleně a budou se dít věci. Zmrzliny, polevy nebo krájené ovoce je třeba připravit a použít bezprostředně před focením. Není příliš pěkné koukat na fotku s rozteklými polevami a oxidujícím ovocem.

4. Správné nádobí

Nejvděčnější barvou nádobí je bílé, protože dodá fotce čistotu. Na druhou stranu jí může dodat také nudnost. Nebojte se používat různě barevné nádobí, nádobí v retro stylu, staré hrnce a dřevěná prkýnka. Používejte raději menší nádobí a neservírujte toho příliš naráz. Méně je někdy více.

5. Prázdná místa

Nežádoucí prázdná místa na ploše, kterou fotíte, lze jednoduše vyplnit nádobím, ubrousky, bylinkami, ovocem či zeleninou a jinou dekorací. Přesto však opatrně. Občas příliš moc zdobení a dekorace může fotku 'zničit' než ji 'udělat'.

6. Makro, ISO

Valná většina fotoaparátů má možnost fotit makro fotky. Díky tomu lze docílit 'rozmazanost' pozadí a nejlepší fotku z blízka. Na fotoaparátech je tato možnost označena ikonkou 'květiny'. ISO mějte nastavené na co nejnižší. Čím horší podmínky (čím méně světla), tím ISO manuálně přidáváme. 

7. Pozadí fotek

Snažte se mít pozadí jednotné. Skvěle vám v tom pomůže jakýkoli kus látky, dekorační papír, utěrka, prostírání nebo také prostěradlo či povlečení. Pokud nechcete jídlu vytvářet žádné pozadí, jednoduše použijte zoom a cvakněte jej z blízka.

8. Barvy

Málokdo to řekne, ale téměř všichni profesionální fotografové by nezvládli svoji práci tak dobře, nebýt foto-editorů. Ke své práci pro vyvážení barev a jejich sytosti používají Photoshop. Pokud takový, stejně jako já, nevlastníte, dost dobře vám pomůže jakýkoli editor fotek zdarma. Já nejčastěji používám Photofiltre a nebo úžasný online editor Fotor.

9. Výbava a triky

Pokud chcete brát focení vážně, určitě vám nepostačí pár kusů nádobí. Já sama vidím, že variabilita a různobarevnost fotek je závislým právě na různém druhu nádobí, příborů, pozadí apod. Sama jich mám málo, ale postupně si dělám výbavičku, která mi focení zpříjemňuje a ulehčuje. 

10. Učte se od lepších

Pokud nemáte možnost účastnit se kurzu o tom, jak správně a nejlépe fotit jídlo, pak vám nezbývá nic jiného, než to, co mě. Učit se od lepších. Vyhledejte si food bloggery, jejichž fotografie jídel se vám líbí, prohlížejte časopisy či fotografie profesionálů na food portálech, skvělou inspirací vám může být Foodgawker a trénujte, trénujte a trénujte.

***

Začněte s jednoduchostí. Vychytávejte, zkoušejte úhly, světlo, pozadí... já jsem také teprve začátečník, přestože fotím jídlo už tři roky. Ale pomalinku se zlepšuji a na původních fotkách vidím chyby, které mi předtím nedocházely. Teď už je to ale lepší a snažím se krok za krokem fotky vylepšovat ☺

Jo. Dezerty se vážně fotí nejlíp :-)

A já doufám, že tenhle malý a skromný rádce někomu do začátků pomůže.

Kdyby zde byl někdo, kdo by rád přidal radu z vlastních zkušeností, klidně je vypíchněte do komentáře, budu ráda!!!

K. ♥

Miluji jaro. Zbožňuji jaro. Člověk odloží čepice a šály, zimní bundu schová do skříně a vytáhne trička s krátkým rukávem a lehké bundičky. Všechno kvete, voní hlína, ráno se procházím při venčení psíka rosou a nevadí mi, že mám mokré boty a prosákne to občas až k ponožkám. U nás na náměstí už překrásně rozkvetly okrasné třešně a já si minulý týden říkala, že přesně pod jednou z nich toho svého políbím. Včera jsem ale byla se svým hafanem právě na náměstí na rychlou otočku v obchodě a na zpáteční cestě si musel psík odskočit právě ke stromku. Jelikož jsem měla krátké vodítko, natáhl mě až pomalu ke kmeni pod třešeň. Být pod třešní byť jen na vteřinu byly pro mne muka, jelikož jsem záhy pochopila, že mi nad hlavou v květech bzučí asi tisícovka včel. Nenávidím hmyz, lidi. Nenávidím ho! Mám panickou hrůzu ze všeho, co bzučí, leze, ve dne i v noci.

Setkání z hmyzem 1

Víte, můj přítel si ze mne vždycky dělá srandu, protože on se nebojí většinu hmyzu - ať už to lítá nebo leze - chytnout do rukou. Zato ví, jaký názor mám na veškerý hmyz já a jak prožívám jakékoli bližší setkání s tímto 'roztomilým' tvorem. 

"Podívej, brouček... ten je krásně zbarvený." No a já se podívám, protože jsem holka zvědavá a zjistím, že slovo "brouček" je v mých očích obrovská sv*** s tykadly nebo co to mají, ze které mám okamžitě husinu na zádech. "Co proti němu máš?"

"Tomáši, dej to pryyyyyyyyč," hulákám jak na lesy.

Setkání z hmyzem 2

"Tomáši, musíš sem přijet," píšu svému milému.

On volá zpátky.

"Co se stalo?"

"Tome, musíš sem přijet a zabít to."

"Co mám zabít?"

"Lásko, něco mi vlítlo do obýváku, vypadá to jak vážka, ale je to strašně chlupatý, vůbec nevím, co s tím mám dělat, je to za skříní, já jsem v chodbě... "

"Proč jsi v chodbě?"

"No, pozoruju to odsud," přece!!!!

"Tak vem sklenici nějakou a chyť to tím," už se kření v telefonu.

"Já tam nejdu, rozumíš?"

"Lásko, je jedenáct večer a já jsem ve Francii!"

"A v čem je problém? Panebože, já umřu..."

Samozřejmě, že přítel měl neskonalou srandu z toho a jak později řekl, bylo mu líto, že to neviděl. Nemyslel tu hnusnou noční havěť, ale mě v akci. Hmyz jsem skutečně chytla do sklenice. Do rána to pošlo!!!

Setkání z hmyzem 3

Nejvíc se bojím sršňů. A pak hned vos. Včelky mi ani tak nevadí, protože nejsou agresivní a když proletí kolem nebo mi chvilku bzučí nad hlavou, zatímco můj pes ovlažuje okrasnou třešeň, vydržím to. Všechno, co lítá v noci nesnáším. Občas mám neskonalou hrůzu v očích, když vidím, jak ta stvoření naráží do oken z druhé strany. Ale kapitolou samo o sobě jsou komáři. Tolikrát jsem se v noci vyliskala a stejně se netrefila. Nesnáším, jak to bzučí. Tuhle mě přítel načapal v noci, jak se schovávám pod peřinou. Taky se liskal a probudily ho ty mrchy.

"Je tady komár," řekne do tmy Tom.

"Jo, je," odpovím nejspíš tlumeně pro něj.

"Miláčku," nadzvedne mou peřinu, "ty se schováváš?"

"Nesnáším, jak to bzučí. Hned po slepici má komár ten nejodpornější projev!"

"Bude ti horko."

"Už mi je, jsem zpocená jak kráva. Ale klidně to do rána vydržím."

Načež se nakonec přemůžu a jdeme společně komáry pozabíjet, abychom si vyspali. Tu noc jsme jich měli v pokoji osm.

Setkání z hmyzem 4

Vyjeli jsme si na výlet, já, přítel a dcerka. Zatímco jsem seděla s Eliškou v autě, Tomáš šel natankovat a zaplatit. Bylo horko. Takže jsem otevřela okýnko. To prostě nechcete, ale zákon schválnosti je, že do auta vletěla vosa. Já samozřejmě panickou hrůzu, odepnula malou ze sedačky a vystartovala patnáct metrů od auta a tak, jak jsem to auto opustila, tak jsem ho nechala. Dveře dokořán. Nemusím říkat, že za naším autem byla řada čekajících řidičů. Vosa si vesele lítala v našem autě a narážela do zadního skla. Tomáš vyšel z benzinky, vidí, jak stojím venku a snaží se zhodnotit situaci.

"Co je?"

"Nejdu tam. Je tam vosa," ukazuju do auta. Tomáš se ohlídne po řidičích, kteří netrpělivě čekají a vstoupí do auta. Vezme automapu a jediným plesknutím vosu, která se mezitím dostala na boční okýnko, zabije. Tedy, on tvrdí, že je mrtvá, ale spadla z boku za sedačku.

"Je mrtvá, můžeš už nastoupit?"

"No, to neeee, tam já nejdu. Ta vosa je tam na boku a džogne (píchne) mě."

"Nedžogne, proboha, je mrtvá."

"Tomáši, já ji viděla, jak spadla za sedačku. Ona je jen omámená, vylítne a bodne mě a já tě zabiju."

"Lásko, ta vosa je mrtvá. Kaput. Finito. Chápeš to?" Samozřejmě, že už se tlemí a neskutečně se baví.

Řidič za námi se už taky usmívá, protože viděl, co Tom v autě vykonával. A já s nedůvěřivým pocitem přistupuji těch patnáct metrů k autu a nastupuji do něj. 

Setkání z hmyzem 5

Když už se dostanu do situace, že kolem mě lítá vosa, nejsem ten typ, co se ohání pravá levá. Naopak. Jsou momenty, jako tento. Stála jsem s bratrem u bankomatu a já prostě otravnou vosu snažně ignorovala. Bylo mi trapné utíkat, přeci jen jsme tam na ni byli tři lidi. Já s bráchou a ještě jeden pán. Jenže, zatímco já v klidu stála, bratr prostě kolem sebe máchal a snažil se ji odehnat. To je jak magnet na ty vosy a já začínám v takovou chvíli krapet vyšilovat.

"Brácha stůj klidně, ona odletí."

Bratr opravdu stál klidně a hledal v peněžence kartu. Deset, dvacet vteřin... vosa se ani nehnula a naopak mu začínala dorážet do tváří.

"Vidíš to, jak to je blbý?" Kroutil hlavou. A mně už začaly cukat koutky, protože jsem viděla, že to v něm vře. Najednou, během jediné vteřiny, udělal tři pohyby rukou. Tak rychle, že jsem se nevzpamatovala nejen já, ale ani ta vosa. Napřáhl se, chytil vosu do ruky a mrskl s ní o zem. A pak, jako by se nechumelilo, dál hledal kartu v peněžence.

Představte si, jak tam stojím s otevřenou pusou. Protože přesně tak jsem tam stála.

"Cos to právě teď udělal?"

"Zabil jsem ji. Neměla otravovat!"

"Jen tak? Rukou?"

To se už i pán začal culit a brácha se začal culit s ním.

"A co jsem s ní měl dělat?"

Setkání z hmyzem 6

Jdeme si takhle s Tomem po cestě, povídáme si. On tlačí kočárek. A zatímco mi něco říká, něco mi zabzučí u ucha a já, pochopitelně, vystřelím rychlostí Usaina Bolta směrem kupředu. Po deseti vteřinách běhu si uvědomím sama sebe. A zastavím. Otočím se. Tom stojí a já začínám s úsměvem na rtech vyhodnocovat jeho nechápající výraz. Když mne dojde, stále nechápavě se zeptá.

"Můžeš mi vysvětlit...?"

"Něco mi bzučelo u ucha, no!" Skočím mu do řeči.

"Já na tebe mluvím a ty vprostřed věty prostě zmizíš?"

To už se směju a řeknu jen: "Promiň."

Prosím, řekněte mi, že nejsem jediná, kdo má takovou panickou hrůzu z hmyzu.

Neříkejte mi, že hmyz je zapotřebí a jsou to mírumilovní tvorové, protože s tím můžete jít v mém případě do pryč.

Řekněte mi, že nejsem jediná, kdo raději přestoupí do jiné tramvaje, než aby jel po zbytek cesty s vosou na okýnku. Že nejsem jediná, kdo na koupáku raději skočí šipku do vody, aby na něj nemohla dotěrná vosa. Že nejsem jediná, kdo ve škole trávil celou hodinu tím, že pečlivě pozoroval a musel mít naprostý přehled o místě přítomnosti vosy, co vletěla do třídy.

Sice miluji jaro, ale zároveň s ním začíná období tady té létající havěti, která mi otravuje život a moje první slova, když jsem uviděla první letošní vosu byla: "No jistěěěěěě!"

Prosím, řekněte mi, že nejsem jediná :-) 

K. ♥

Přesně před třemi lety jsem do toho práskla poprvé a ještě stále mne neopustila ona snaha žít lépe, cvičit a jíst zdravěji. Občas jsou ty záchvěvy větší, jindy menší, někdy úplně zaniknou :-) Ale ve své podstatě mne to stále baví a nikdy jsem si neřekla 'od zítřka na to kašlu'.

Při své cestě a při svém vývoji skrz fitness jsem procházela obdobím, kdy jsem řešila z počátku každou kalorii, pak každé kilo, následně každý sval a dočkala jsem se i toho, že má psychika fungovala na principu 'všechno nebo nic'. Když se dnes podívám zpětně na své fotky, říkám si, proč jsem proboha nebyla spokojená? Proč jsem furt něco řešila? Proč jsem se tak zabývala detaily, o které vůbec nejde? Přece netoužím stát na soutěžních prknech a můj život je na hony vzdálený těm, kteří ve mne vzbuzují pocity viny, že něco nedělám dokonale a na 100%. Vždyť to ani nechci.



A jako každoročně, opět na jaře, mne napadl mini-projekt, který bude mapovat, co cvičím a co se zhruba na mém stole objevuje. Občas u toho vyfotím i sebe, dobře naladěnou nebo zpocenou ☺ Letos však poprvé s výjimkou - žádné měření, žádné vážení, žádné kontroly křivek. Co takhle jednou dělat věci v rámci zdravého životního stylu pro přirozenost. Na nic nemyslet, nic nevymýšlet, pryč od všeho hlídání, počítání, testování, očekávání... Myslím, že o to by mělo jít především. Cítit se a být v pohodě. Pryč od těch nutkavých výčitek, že nám v zítřejším jídelničku nevychází gramáž tuků, že jsme snědli o jedno jablko víc, než jsme chtěli, že jsme neposnídali přesně do hodiny po probuzení, protože na ničem z toho skutečně až tak moc nezáleží, pokud budeme v pohodě a nebudeme se za tyhle malichernosti naprosto zbytečně trestat.

Po dlouhé době jsem ze skříně vytáhla tenisky :-) Už se mi stýskalo.

Zpočátku každý týden, později jednou za čas, vám - i sobě - zde budu psát své poznámky o mém počínání, budu sem psát svůj týdenní tréninkový plán a přidám i něco navíc. Aby to motivovalo a přinášelo dobrou náladu a prima pocit z toho, že není nutné tlačit na pilu, abychom měli ze sebe dobrý dojem a něco pro svůj zdravější život udělali. A pokud by to mělo někomu pomoci - byť jen jedinému člověku - bude to mít smysl :-)

Tento týden je tedy první. A můj tréninkový plán je následující. Každé cvičení odkazuje na online verzi cvičení, pokud by vás některé zaujalo.

Pondělí - BOB HARPER - Skinny Rules: Cardio #1
Úterý - odpočinek nebo jóga
Středa - DAILYHIIT - HiitMax #7: Ride It Hard
Čtvrtek - odpočinek nebo jóga
Pátek - JILLIAN MICHAELS - 6 Week Six-Pack: Workout #1
Sobota - odpočinek nebo jóga
Neděle - DAILYHIIT - HiitMax #1: Make It Hot. Make It Happen. 

Jógu doporučuji jakékoli video od Lesley Fightmaster, vybírám podle nálady a délky ☺

Nejlepší je rychlovka. Smíchat hrst těstovin s kuřecím masem a spoustou zeleniny.

Nebo další rychlovka na hlad: celozrnný kuskus s vajíčkem a pórkem.

Snídaně je moje nejoblíbenější jídlo, protože si toho moku dovolit, kolik chci :-) Bílý smetanový jogurt, chia semínka, vločky, nasekaná půlka jablečné Corny tyčinky a jahody.

Můj tip: Častokrát slyším a čtu, jak 'všude každý' radí, že když je tělo unavené, je třeba ho rozhýbat a endorfiny vás proberou. To je moc pěkné. Ale já osobně jdu raději nabrat sílu a jdu spát, když už to jinak nejde. Cvičit unavená se mi již tolikrát nevyplatilo. Nepodám výkon, nebaví mě to, šidím to. Když poslechnu ono volání po spánku, mám z toho nejen dobrý pocit, ale taky mám dost energie na děti, nejsem protivná a druhý den podám u jakéhokoli cvičení daleko lepší výkon, baví mě to a užívám si to tak, jak bych měla. Jen proto, že jsme si udělali tréninkový plán, neznamená, že se ho musíme držet zuby nehty. Naše tělo podle plánu nejede. 

S touhle kráskou v pozadí teď taky budu hodně trénovat. Když už ji tu mám :-) Rotoped.

Já vám sem dám trochu více fotek, protože to přesně odráží to, jak jsem z časopisu nadšená. Je uvnitř prostě překrásně zpracovaný a luxusní. Barevný, designově na jedničku. Se spoustou nápadů, jak něco vytvořit a samozřejmě také návodů v zadní části časopisu. 

Součástí časopisu jsou také dárečky. Uvnitř je kapesní herbář, samolepky v retro stylu do kuchyně a šablony na různou tvorbu. 

Být maminkou na mateřské je ta nejlepší věc na světě. Sice je v přepočtu odpracovaných hodin mizerně placená, ale osobně si myslím, že se nám to vrací jinak. Jsme tím hlavním pohonem našich dětí. Svou pečlivostí a trpělivostí jsme to většinou my, kdo uvidí první úsměv, první krůčky, kdo slyší první slůvka a kdo má možnost vidět den co den ta drobná gesta a kouzla, kterými nám naše děti obohacují život. Nevyměnila bych to za nic na světě. A i když občas brblám, že mám téhle své pozice matka-nonstop-ve-stavu-pohotovosti plné zuby, je to ten nejbáječnější čas, který s dětmi mohu trávit. 

Ale nebudu popírat, že veškerá zodpovědnost je jen na mne. Některé věci nedokážu. Sice jsem to já, kdo fouká bolístky, kdo objímá, když se upadne, kdo rozpřáhne vždycky náruč jako robot, když děti radostí běží naproti, jsem to já, jehož jméno se zavolá, když se potřebuje cokoli. Osobně bych ale třeba nezvládla výchovu ve stylu mého přítele... protože jak říká "na srandu jsou tu chlapi". Když si Eliška "hraje" se svým tatínkem, já raději odcházím... Přeci jen nedržím své dítě za dolní končetiny metr nad postelí a nehoupu s ním stylem I-believe-I-can-fly, neberu si dcerku do náruče jako vzduchovku a nedělám, že s ní střílím z okna potenciální gaunery a už vůbec by mne nenapadlo učit dcerku "házet granáty" a při následném "výbuchu" vlivem "tlakové vlny" společně padat na zem...

Zpět k matkám :-)

Dokud jsem neměla děti, spousta věcí mi na druhých maminkách vadily a nedokázala jsem je a jejich počínání pochopit. Vždycky jsem si říkala, že budu jiná. Budu nejlepší máma na světě. Ať jsou mi všechny matky výstrahou, že taková být nechci. Až nyní chápu, že žádná z nás není nejlepší mámou na světě, ale že se ve většině snažíme jimi být. Že to není tak jednoduché, jak se mi jako ne-mamince zdálo. Je to strašně náročné a vyčerpávající a přitom není lepšího pocitu, když si uvědomíte, jak moc vás ta role naplňuje a je smyslem vaší existence. Zjistíte, že některé věci přehodnotíte, vidíte jinak a že jsou dokonce věci, které si můžete jako matka bez výčitek dovolit.

A tak jsem sepsala 25 bodů, které jsem začala chápat a vidět až, když jsem se sama stala maminkou :-)