MEMORIES | Duben 2015

Je tady jaro. A s ním i veškerá létající havěť. Že nejsem jediná, kdo je schopnej před včelou nebo vosou vzít nohy na ramena a klidně uprostřed rozhovoru s kýmkoli, kdo jde zrovna vedle mě, utéct? :D Nevím, odkud se vzala ta šílená averze vůči všemu létajícímu nebo lezoucímu. Moje máma je například v takových situacích naprosto klidná. Nechá kolem sebe lítat včely i vosy a člověk by si i myslel, že se s nimi mazlí, s jakou grácií a decentností si vymezuje prostor, když ji svojí blízkostí "otravují". To já ne. Já jsem v těchto věcech dokonalý a ukázkový rapl. A samozřejmě to vidí děti u mě a jako nemají to jinak :D Krásné a klidné jaro vám přeji!

Kristina

Odkazy:

Citronové sušenky

KREATivní časopis

Martínek má 10!

25 věcí, které jsem začala chápat až jako máma

Zpomalte a tvořte pastelkami

Krémová kuřecí fajita

Samoobslužné balíčky pro děti

Přehlídka ze sbírky mých laků II.

Přečetla jsem:

Osudové rozhodnutí (Lovkyně snů, #3) | McMann Lisa

Easy? | Webber Tammara

Zmrzlinové sedmé nebe | Clements Abby

Počkám na tebe | Lynn J.

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel | Jonasson Jonas

Viděla jsem:

Lucy

Hvězdy nám nepřály

Tracklist:

Madonna - Ghosttown

* * *

If you don't like me
and still watching everything I do,
you're my fan!

Knihovna podle barev

 

Přeskládala jsem si knihy v knihovně, což je moje úchylka :-D Neustále si je přerovnávám a tentokrát jsem je zkusila dát podle barvy. Přítel sice byl v šoku, jakože k čemu mi to je :-D Tak mu říkám :"Je to hezký." - "No jo, ale série i autory máš rozházené." - "To jo, ale je to hezký!" :-D

Citronové sušenky podle Jamie Olivera

Zkoušeli jste někdy něco uvařit nebo upéct podle Jamie Olivera? Pokud mě paměť neklame, tak tohle byla moje premiéra. Vyzkoušela jsem citronové sušenky, na kterých se nemělo dát co pokazit. Nejdříve jsem měla strach, protože občas dochází u jeho receptů k chybám, kdy ti, co vedou jeho stránku, špatně napíší poměr potravin a pak se v komentářích objevují dost nemilé vzkazy. No. Pevně jsem věřila, že na těch pár ingrediencích snad nikdo nic nepokazil :-) Podle obrázku u Jamieho vypadaly sušenky dobře a k mé radosti ty moje dopadly prakticky naprosto stejně!

Sušenky jsou velmi snadné a velmi dobré. V momentě, kdy vám tohle píši, už máme doma za sebou dvě várky, protože si je naprosto oblíbil nejen můj synek, ale i rodiče. Jsou křehké, sladké akorát, ne příliš citronové, ale opravdu jen nádech ucítíte a jsou výtečné k čaji. Proto je postuji v týdnu, abyste měli dostatek času naplánovat si je na víkend :-)

Budete potřebovat:

125 g másla o pokojové teplotě

100 g krupicového cukru

1 vejce

nastrouhanou kůru ze 2 citronů)

1/4 lžičky prášku do pečiva

špetku soli

200 g hladké mouky (+ na pracovní plochu)

tmavý třtinový cukr (nemusí být)

Máslo a cukr zpracujte a zašlehejte vajíčko. 

Přidejte citronovou kůru, sůl, prášek do pečiva a mouku. Zpracujte těsto, zabalte do sáčku a dejte do lednice minimálně na dvě hodiny. 

Předehřejte troubu na 180 C.

Poté si připravte plochu a poprašte ji moukou. Těsto vyválejte a vykrajujte třeba menší skleničkou kolečka o tloušťce zhruba 0,5 cm.

Přendejte na plech vyložený pečícím papírem a posypte tmavým cukrem. 

Pečte 10-12 minut nebo dokud kraje sušenek nezhnědnou.

Nechte vychladnout na roštu.

Dobrou chuť :-)

K. ♥

KREATIVní časopis od Praktické ženy

Snad poprvé v životě... ne, začnu jinak. Naprosto prvně v životě jsem si koupila časopis, který se věnuje tvoření a kreativitě. A mé oko zachytila právě obálka, která je prostě nádherná. Zrovna kombinaci tuhle barev miluji, takže mé oko muselo chtě nechtě zachytit. Jaké bylo mé překvapení, že se nejedná o nový časopis, ale že už vychází řadu let. Teď nemyslím Praktickou ženu, ale onen podnázev "kreativ". Časopisem jsem si prolistovala a i když mne zprvu dost odrazovala cena, řekla jsem si, že to pro jednou vyzkouším a uvidím, jak se mi bude líbit.

Martínek má 10!

Můj synek slavil narozeniny. Je to neskutečné, ale to malé miminko má už 10 roků. Z modrého obalu s klávesnicí na tablet byl nadšený :-) Dostal ještě další věci a oslava s tatínkem na něj ještě čeká. Bude to pro něj překvapení.  

Nemyslete si, že jsem ho odbyla malým dortem :-D Vše bylo v režii Martínka, vybíral si nádobu podle toho, jak velký ho chtěl. Chtěl jen malý a jahodovo-tvarohový. Tak ho měl.

Dárek si vybral sám. Jen nechal na mně, jaký zvolím.

25 věcí, které jsem začala chápat až jako matka

Být maminkou na mateřské je ta nejlepší věc na světě. Sice je v přepočtu odpracovaných hodin mizerně placená, ale osobně si myslím, že se nám to vrací jinak. Jsme tím hlavním pohonem našich dětí. Svou pečlivostí a trpělivostí jsme to většinou my, kdo uvidí první úsměv, první krůčky, kdo slyší první slůvka a kdo má možnost vidět den co den ta drobná gesta a kouzla, kterými nám naše děti obohacují život. Nevyměnila bych to za nic na světě. A i když občas brblám, že mám téhle své pozice matka-nonstop-ve-stavu-pohotovosti plné zuby, je to ten nejbáječnější čas, který s dětmi mohu trávit. 

Ale nebudu popírat, že veškerá zodpovědnost je jen na mne. Některé věci nedokážu. Sice jsem to já, kdo fouká bolístky, kdo objímá, když se upadne, kdo rozpřáhne vždycky náruč jako robot, když děti radostí běží naproti, jsem to já, jehož jméno se zavolá, když se potřebuje cokoli. Osobně bych ale třeba nezvládla výchovu ve stylu mého přítele... protože jak říká "na srandu jsou tu chlapi". Když si Eliška "hraje" se svým tatínkem, já raději odcházím... Přeci jen nedržím své dítě za dolní končetiny metr nad postelí a nehoupu s ním stylem I-believe-I-can-fly, neberu si dcerku do náruče jako vzduchovku a nedělám, že s ní střílím z okna potenciální gaunery a už vůbec by mne nenapadlo učit dcerku "házet granáty" a při následném "výbuchu" vlivem "tlakové vlny" společně padat na zem...

Zpět k matkám :-)

Dokud jsem neměla děti, spousta věcí mi na druhých maminkách vadila a nedokázala jsem je a jejich počínání pochopit. Vždycky jsem si říkala, že budu jiná. Budu nejlepší máma na světě. Ať jsou mi všechny matky výstrahou, že taková být nechci. Až nyní chápu, že žádná z nás není nejlepší mámou na světě, ale že se ve většině snažíme jimi být. Že to není tak jednoduché, jak se mi jako ne-mamince zdálo. Je to strašně náročné a vyčerpávající a přitom není lepšího pocitu, když si uvědomíte, jak moc vás ta role naplňuje a je smyslem vaší existence. Zjistíte, že některé věci přehodnotíte, vidíte jinak a že jsou dokonce věci, které si můžete jako matka bez výčitek dovolit.

A tak jsem sepsala 25 bodů, které jsem začala chápat a vidět, až když jsem se sama stala maminkou :-)

1. Necítím výčitky, když si přes poledne s dítkem zdřímnu. Nebo se rozhodnu, že si nezdřímnu i za cenu, že večer budu unavená a nepotřebná :-)
2. Chápu, že člověku dokáže z mateřské hrabat a že občas udělá něco nepochopitelného, co ani mně samotné v daném momentě nedává smysl (jako třeba když dávám obojek dítěti místo psovi, když dám příteli na stůl granule a chytnu psa, abych mu oblékla tričko).
3. Necítím výčitky, když nemám v bytě vzorově uklízeno (naší náplní na mateřské je celodenní péče o dítě, ne o bejvák).
4. Je mi jedno, že mám sto neidentifikovatelných fleků na tričku.
5. Necítím se divně, když mé dítko křičí jako o život u doktora a je k neutišení (prostě se bojí).
6. Naopak je občas nezbytné zvýšit hlas na veřejnosti, protože děti občas nejsou andílci, to vám povím (a pak přijde paní důchodkyně litovat dětičky a já mám taaakhle blízko, aby mi ruply nervy úplně). 
7. Už vím, že mám jen dvě ruce a zkrátka občas nezvládnu víc věcí naráz.
8. Osobně se ani necítím špatně, že děti umí zacházet s elektronikou této doby a když mi těch 5 minut, co si bude dcerka jezdit prstíkem po telefonu pomůže dokončit jinou důležitou věc, ať to tak je. 
9. Necítím výčitky, že občas nemám náladu, jsem vyčerpaná, smutná a ke štěstí mi stačí se jen schoulit k němu do náruče a jen tak koukat do blba.
10. Vzdala jsem 100x denně leštit náš skleněný stůl a balkónové dveře, které jsou 24/7 upatlané.
11. Nemám sebemenší pocit, že tím, že jsem přehnaně ochranitelská, často děti líbám a objímám, tak přeháním.
12. Taky jsem pochopila, proč některé maminky své dítě nepůjčí nikomu ani v kočárku. (To jsem osobně zkusila jednou za účelem, že si odpočinu a naopak jsem dvě hodiny postávala u oken nervózní, zda je všechno v pořádku.) 
13. Už vím, co znamená, že dítě dokáže být za vteřinu o pět metrů jinde. 
14. Nestydím se za to, že stále kojím.
15. Maximálně si užívám svého postavení maminky, kdy spoustu věcí dětem odpouštím a ve stolních hrách je nechám vyhrát (tohle pravidlo absolutně neplatí na přítele, jež to špatně nese :-D)
16. Už vím, že není divné mezi příbory najít ovladač na televizi a v mém šuplíku u pracovního stolu zbytky jídla (i rok a půl stará holčička přece chce mít své poklady na tajném místě).
17. Už vím, proč moje maminka často říkala, že si připadá jak v blázinci a brzy ji kvůli nám odvezou.
18. S dětmi jsem citlivější a je mi mizerně, když jsou nemocné a já jim nedokážu pomoc (pamatuji si noci, když měl synek čtyřicítky, jen ležel, koukal do prázdna, nejedl, neodpovídal a já vedle něj hodiny seděla na zemi, tekly mi slzy a přála si to všechno vzít na sebe, bože, nesnáším, když děti trpí - jakkoli).
19. Nestydím se za slzy a naprosto chápu, proč je matka často jediná, kdo pláče při zápisu do školy nebo v první den školky. 
20. Až s vlastními dětmi mi přišel dětský smích nejkrásnější na světě a naprosto nakažlivý :-)
21. Je mi jedno, jak se na nás lidi dívaj, když svým dětem koupím na výletě hranolky (já si taky nedávám tuňáka se zeleninou).
22. Už chápu, co to je ono "potřebuji taky čas sama na sebe" a mít touhu vypadnout ven sama a bez dětí.
23. Taky vím, proč matky chodí po bytě po špičkách, když jejich děti spí a vyhrožují smrtí komukoli, kdo jim je probudí (pravidelně je to třeba soused, který má snad šestý smysl a v době spánku začne vrtat).
24. Rozumím, proč mi maminka, když jsem zlobila a byla protivná, říkala "přeju ti takové děti, jako jsi ty sama". Děkuji mami! Tvé přání bylo vyslyšeno! 
25. A hlavně už chápu to, proč jsou děti pro své rodiče vším a proč budou mít před ostatními vždycky přednost.

Máte děti? Co vás mateřství naučilo?
Co jste pochopily?
Co jste se naučily?
V čem jste prozřely?
Jaké blbiny vyvádí vaše děti celé nadšené s tatínkem a vy se na to nemůžete dívat? :-)

K. ♥

Zpomalte a tvořte pastelkami (aneb vymalovánky pro dospělé)

Určitě jste si všimli, že je poslední dobou moderní vymalovávat. A nemyslím teď koníček malých dětí, ale nás dospělých :-) Vyšla i u nás kniha mandal, která právě pro takové malůvky slouží a má za účel jediné. Dát možnost lidem zpomalit, relaxovat a vypnout. Já musím říct, že to funguje fantasticky. Je to jako čtení. Nemyslíte u toho na nic. Na nic. Vaší jedinou náplní je totiž "přemýšlet", jakou barvičku si vytáhnete z plata pastelek.

Krémová kuřecí Fajita

Pokud máte dojem, že na vás nyní budu zkoušet nějaké cizí názvy setsakramentsky skvělého jídla, tak je ten dojem správný :-) Nejde ale jen o název samotný, ale o skutečnost, že se tento pokrm skutečně jmenuje tak, jak se jmenuje a připravuje z následujících ingrediencí v mexických restauracích. 

Slovo fajita [fachita] vzniklo jako slovo až v roce 1971 a nejde o nic jiného než druh přípravy masa často grilovaného s taco kořením a následně se vaří se smetanou či sýrem, s cibulí, paprikami a rajčaty. A přesně takové je tahle fajita, kterou vám chci ukázat. Včera jsme si pochutnávali úplně všichni a doslova si oblizovali prsty.

V první řadě si připravíme taco koření, které není vůbec nijak náročné a připravíte si jej doma sami, pokud nemáte možnost si jej koupit. Můžete jej použít nejen u tohoto receptu, ale při přípravě jakéhokoli masa. Je to opravdu skvělá kombinace, která musí zachutnat každému.

Na taco koření bude potřebovat:

1 velkou lžíci drceného kmínu

1 velkou lžíci (hrubé) soli

1 lžičku sušeného česneku

1 lžičku mletého pepře

2 lžičky mleté papriky (můžete použít jakoukoli - sladkou, gulášovou, lahůdkovou, uzenou,...)

Koření smíchejte a uchovejte v uzavřené nádobě. 3 lžičky taco koření vyjdou na půl kila masa.

Možná vás překvapí, jak je tento recept snadný. Opravdu na něm nemá kdo co pokazit, ani absolutní amatér v kuchyni. Z vlastní zkušenosti vím, že vám přípravu ulehčí i to, když si všechny ingredience připravíte a nakrájíte dopředu. 

Na kuřecí fajitu budete potřebovat (zhruba 2-3 porce):

• 250 g kuřecího masa nakrájejte na kostičky
• nakrájejte si 1/2 cibule na kostičky
• na dlouhé tenké proužky nakrájíme také větší papriku (nebo dvě malé, barvičku sami vyberte)
• rozdrtíme 2 stroužky česneku
• připravte si šálek vývaru (mírně slaného)
• nachystáme si půl šálku smetany na šlehání (33%)
• nakrájejte na kostičky 150 g (velký kus) rajčete
• připravte si také taco koření, olej a těstoviny (nevařit!)

Aby váš pokrm získal takovou krásnou krémovou konzistenci, nemusíte dělat nic jiného, než to uvařit :-D Opravdu na vás čeká skvělý výsledek.

1) V první řadě připravíme kuřecí kousky. Zasypte je 1,5 lžičkou taco koření, rukama smíchejte, aby se koření dostalo všude. Do pánve dejte 2 lžíce oleje a do rozpáleného oleje pak vložte maso. Nemíchejte. Nechte maso z každé strany 2 minuty osmažit, vytáhněte a dejte stranou třeba na talíř.

2) Do stejné pánve nyní dáme lžíci oleje, přidáme cibuli, papriku, jen špetku taco koření a smažíme. Po chvíli přidáme česnek a smažíme ještě do té doby, dokud zeleniny trochu nezhnědne, Pak vyjmeme z pánve a dáme stranou ke kuřeti.

 3) Nyní přichází na řadu poslední fáze. Do stejné pánve nalijeme vývar, smetanu, vhodíme rajčata a syrové neuvařené těstoviny. Zamícháme, přivedeme k varu a pak nezakryté vaříme na mírném plameni zhruba 15 minut. Za tu dobu nám těstoviny krásně změknou a valná většina tekutiny se vyvaří a zbude krásná krémová konzistence, do které vhodíme kuře s připravenou zeleninou. Prohřejeme zhruba 2 minuty a můžeme podávat.

Já osobně si myslím, že neexistuje možnost, aby vám tahle věc nechutnala :-)

Budu ráda, pokud se do pokrmu pustíte a řeknete mi následně svůj názor a chuťovou zkušenost.

Přeji dobrou chuť,

K. ♥

inspirováno Kevin & Amanda