BLOG
Bloguji
U mě doma
Happy Monday
Baby deník
Nevlezlo se
JÍDLO
Z mého stolu
Všechny recepty
Vaření s FOOD
Vaření s Yummly
Biosfera.cz
CVIČENÍ
Články
Fitness deník
Recenze a tréninky
Jóga
Moje proměny
FASHION & BEAUTY
Notino.cz
Laky
Kosmetika
Oblečení
VOLNÝ ČAS
Knižní koutek
Knižní výzva
Recenze knih
DIY
Háčkování
V PŘEDVÁNOČNÍM ČASE MÁM PRO VÁS SPOUSTU SOUTĚŽÍ. KDE?
Na blogu soutěžíme o tři balíčky od HQH System
Na mém blogu můžete soutěžit ve Velké oříškové soutěži o 5 kg oříšků a semínek
Na FB stránce Anetky Run-Heart se soutěží o mou knihu Moje tělo: koučink
Na FB stránce Správná podprsenka se také soutěží o mou knihu Moje tělo koučink.

PŘEJI VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ ADVENT :-)

pondělí 13. dubna 2015

Čím jsem chtěla být, čím jsem byla, čím jsem a čím chci být


Bez ohledu na to, jak jste staří, vsadím se, že stále někde v koutku duše máte své sny, touhy a přání, stejně jako když jste byli malí. Možná jste na ně zapomněli a možná vás život tak vycvičil, že jste nějaké snění o lepším životě, lepší práci a uplatnění do budoucna, cokoli co by vás naplňovalo, vzdali.

Je to zajímavé, ale ještě stále ve mne neumřela ona naděje, že jednou budu dělat skutečně to, po čem toužím. Pravda, mé priority se s věkem a se zkušenostmi v životě nesčetněkrát změnily. Možná za to ale může i můj partner, který díky tomu, že má doslova život před sebou, chrlí na mne každou chvíli nějaké své vize, co by chtěl, po čem touží, dokonce má plán, jak toho dosáhnout. A ačkoli mi občas jeho jednání přijde úsměvné, říkám si, že ho v tom nechám. Já jsem byla v jednadvaceti úplně stejná. Měla jsem plnou hlavu toho, že budu mít práci, se kterou si vydělám spoustu peněz, která mne navíc bude bavit a budu si moci dovolit cokoli na světě. A co víc, nešlo jen o nějaké vize nebo falešné představy, ale i o to, že jsem tehdy naprosto pevně věřila, že se mi mé plány vydaří a neexistovaly pro mne žádné nezdolatelné překážky. 

Ačkoli jsem se ze svých nezdarů a stovek pádů za tu dobu, která následovala, poučila a vím přesně, jaké to je uvědomit si, že plány jsou k ho***, že je spousta věcí ve vašem životě, se kterými nejde nic dělat, se kterými nehnete a že s postupnými ústupy z vaší strany vůči svým snům se nakonec spokojíte s tím, že můžete být rádi, že jste jedním z mnoha... že ačkoli nemáte peněz jak šlupek, dům s garáží, drahé auto, luxusní život, i tak můžete být šťastní a radovat se minimálně z maličkostí... (jééé, našla jsem v kapse pajdu, luxus!!!!)

Přestože jsem už dávno přestala věřit v nějakou extrémně perfektní budoucnost a občas už se mi ani nechce někde namontovat polička, vylepšit byt nebo troufnout si snít ve velkém, než je mému tvrdohlavému já povoleno, protože si řeknu "na co?", stejně jsem se od přítele "nakazila" sněním a i když je mi téměř pětatřicet, položila jsem si otázku, čím bych chtěla být. 

Chtěla jsem být doktorkou. Jako malá. Jelikož ale špatně snáším pohled na krev a omdlívám, zavrhla jsem to vždy zhruba do minuty, kdy mne tato láska k doktořině popadla. Chtěla jsem být také letuškou, herečkou v divadle, později jsem chtěla být profesionální sportovkyní a v patnácti mne naprosto pohltila představa, že budu zpěvačka a budu stejně tak úspěšná jako Madonna (ha, ha). 

Z mých snů se stalo asi to, že jsem se skutečně na čas stala zpěvačkou. Svůj sen jsem si splnila, ale byl naplněn pouze a jen zklamáním z lidí (nechtěla jsem být součástí jejich světa - prachy, sex, drogy - byla jsem na tolika akcích a večírcích, až mi z té představy, že bych měla zapadnout do stylu jejich života, bylo špatně). Postupně jsem pak pracovala jako pomocná síla v Mc Donaldu (obdivuju všechny, co jsou schopni osm hodin v kuse v letních pařácích stát u hranolek a převracet rozpálené maso), byla jsem realitní makléřkou, brigádničila jsem v obchoďáku s použitými oděvy a později se tam stala vedoucí, pracovala jsem jako překladatelka pro modelky na chatu, jako barmanka a zkoušela jsem být číšnicí, kde mne po hodině "vyhodili" :-D  (možná po dvou).

Pokud pominu fakt, že jsem na mateřské dovolené, stále se cítím jako učitelka. Jako bych ze školy, kde jsem učila, odešla před nedávnem. Ale ačkoli se mi práce (občas) líbila, nechci se vracet a ani nebudu. Protože mám plány jiné :-) Jestli se povedou nebo ne, ukáže čas.

Čím chci být? Už strašně dlouho toužím po malinkém krámku, kde bych prodávala knihy a spojila to s malou kavárničkou, kde bych prodávala i své domácí dortíky. Hloupá představa? Naivní představa? Možná. Možná nebude tento sen realizovatelný přesně tak, jak si představuji, ale zkusit to musím. Jen na to pomyslím a chvěji se uvnitř sebe nad tím, že to je přesně ono a vidím sama sebe v tom obchodě. Chtěla bych v tomto svém obchůdku zestárnout a jsem tou představou tak pohlcená, že už dokonce vidím, jak můj obchůdek vypadá :-). Můj přítel o mých snech ví. Řekl, že mi do začátku pomůže. Že uděláme vše pro to, abych si tento svůj sen splnila. 

Spousta lidí si myslí a vidí mě jako trenérku nebo výživovou poradkyni (já to chápu). Nikdy nic z toho ale nebyl můj cíl. Možná jsem jednu dobu uvažovala, že bych si ten papír na výživu udělala, ale vesměs jen proto, že to spíše byla vidina lidí než moje. Stejně tak, jako si můj tatínek myslel, že si budu vydělávat sportem. Málem mne přesvědčil. Ne, že by mne sport, ke kterému mne vedl, nebavil, ale... nebavilo mne to :-D Nenaplňovalo mne to. Bylo to vždy jen o tom, udělat radost těm druhým, vyhovět jim. Určitě to znáte :-)

A čím jste chtěli být vy, když jste byli malí?
Splnili jste si své sny? 
Čím jste v současné době?
A čím byste chtěli skutečně být? 

K. ♥ 
Vaše názory:

20 komentářů:

  1. Kristino, ty by jsi hlavne mela pokracovat v tom psani, protoze na to mas opravdu talent. Krasne se to cte :-D
    Ja chtela byt archeolozkou a taky doktorkou, veterinarkou ...nakonec jsem sla na ekonomku, ani nevim proc, asi protoze tam sly vsechny me kamaradky. Potom jsem byla par let ucetni, coz me absolutne nenaplnovalo, vzdycky jsem chtela do sveta, naucit se jazyky. Tak jsem jednoho dne, k uzasu meho okoli, vyrazila... Venku jsme hlidala deti, pracovala ve fitku, v baru, prodavala vstupenky na vyletni lode, pracovala v cestovni kancelari, v pojistovaci kancelari :-D No je toho dost, zazitku mam opravdu dost. Kdyz to srovnam s moji mamkou, ktera tricet let pracovala v jedne fabrice, jsem rada, ze my uz jsme meli jine moznosti. No a ted na stara kolena studuji na profesora jogy. Ja jsem jednoznacne pro plneni snu! Preji krasny den :-*

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, knihkupectví s kavárnou... to je krásná vize, budu držet palce, a´t to vyjde! Já právě své budoucí povolání taky řeším, za rok mi končí mateřská, můžu se sice vrátit ke své profesi, kterou jsem dělala před otěhotněním, ale nevím, jestli chci a hlavně, jestli o mně bude ještě zájem... Kariéru už dělat nechci, tyto ambice mně přešly, radši bych něco, kde se budu vracet domů z čistou hlavou... Hezký den a vizím zdar! Svatava

    OdpovědětVymazat
  3. jako dítě jem chtěla být skoro vším, co jsem viděla nebo slyšela - doktorkou, právničkou, prodavačkou, kadeřnicí, popelářem, princeznou... :o))) taky jsem hrozně chtěla tančit, třebas ani né pracovně, ale hrozně jsem to chtěla umět, bohužel na to nemám absolutně vůbec ani trochu talentu :oD teď jsem už dlouho na rodičovské, takže doufám, že vůbec neco najdu, a pokud to bude něco, kde si nebudu připadat jako pako, tak budu ráda :oP a jinak můj současný sen (kdybych na to měla finance a vědomosti) je buď restaurace se zdravým rychlým občerstvením (jako hranolky co se netopí v tuku a soli, hamburgery z masa, nějaká ta zelenina a tak podobně..), nebo vlastní mlýn a pekárna na bezlepkové výrobky, které by nebyly tak nechutně předražené :o)))

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem odjakživa chtěla pracovat s dětmi. Zdravotní sestra, učitelka ve školce, škole, někde v kojeneckých ústavu. Sestru jsem zavrhla, protože nesnáším jehly a krev, navíc ten pohled na trpící děti.. :-( Teď na mateřský jsem se jen utvrdila v tom, že děti jsou pro mě všechno. Dala jsem si proto přihlášku na Učitelství pro MŠ i 1. st. ZŠ, tak uvidíme. Snad bych podruhé našla dost odhodlání studovat i s prckem doma, napoprvé to nevyšlo :-)
    Tvůj sen o kavárničce je super, doufám, že se ti to splní :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Blogy, které sleduji jsou vesměs od blogerek zhruba mého věku. Tudíž názory zhruba stejné, uvažování jakbysmet. Jsem strašně vděčná za tento blog, protože se s každým článkem dozvídám názory "zkušenějšího" a dostávám tak nové pohledy do života. Děkuji ti za to :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za vaše komentáře, strašně ráda si vždycky přečtu něco o vás, ono to hrozně prozradí, jací lidi jsme, kým jsme obklopeni a je to prima :) Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  7. Pěkný článek :) Můžu jen tiše 'závidět'. Momentálně jsem ve stavu, kdy každý den přemýšlím, co vlastně v životě chci. Práce kterou dělám mě vůbec nenaplňuje, spíš mi začíná lézt na nervy :o) Nemám ráda stereotyp, potřebovala bych práci, kde je každý den jiný. Chjo :) Jak obdivuju ty, kteří už od mala věděli, že chtějí být doktory, kuchaři a vlastně čímkoliv, co je bude bavit :)

    OdpovědětVymazat
  8. Kristi držím Ti pěsti, aby se ti ta kavárnička splnila, bylo by to super :)
    Já zatím jenom sním, ještě nic nejsem, ale chci dělat něco, co bude mít nějaký hlubší význam, ne jen sedět v kanceláři. Chci pomáhat lidem, chci studovat lékařskou fakultu, ale nechci být tak úplně doktorka, prostě chci pomáhat lidem se zdravím a tím vším, snažit se je dělat šťastnější. Přemýšlela jsem nad psychologiíí, ale na to nemám "nadání". Ale všechno jsou to jen úvahy, kdo ví, co bude za čtyři roky, až se budu hlásit na výšku. Co ale teď vím určitě je, že si v budoucnu chci udělat trenérský a výživový certifikát, tak uvidíme :)

    OdpovědětVymazat
  9. Držím palce, aby se ti to knihkupectví splnilo :-)
    Vidíš, já nevěděla, čím chci být, pak jsem chtěla jít na přírodovědu a posléze učit, místo toho jsem šla na medicínu a ve třeťáku zjistila, že to nedávám. Teď hledám nějakou rozumnou práci, sama ani nevím co, spíš něco v kanceláři. Udělala jsem si masérský kurz, jenže jít do vlastního nemůžu. Klienti se nehrnou a než začnou, tak potřebuju vstupní kapitál. Ale věřím tomu, že časem bude.
    Bála jsem se žít svoje sny, protože to nenaplňovalo druhé. Teď, když je vážně nežiju, tak to nenaplňuje ani druhé, ani mě. A to už je vážně k ničemu.

    OdpovědětVymazat
  10. Až jednou tu kavárničku - knihkupectví budeš mít, tak tam určitě zajdu, pokud si ji tedy nehodláš udělat někde jinde než v Bruntále :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc pěkný článek:)
    Já jsem chtěla být od malička všechno možný, od archeoložky (milovala jsem Indiana Jonese a mumie:D) přes učitelku výtvarky až po novinářku....To už teď nechci, teď mě nejvíc láká marketing, a taky bych chtěla napsat knížku...ale uvidíme uvidíme, všechno se vždycky mění:)

    OdpovědětVymazat
  12. Vystihla jsi to dobře. Taky jsem si donedávna myslela, jak je snadné dobýt svět. O to horší je pak si uvědomit, že pořád pořád bude někdo lepší a úspěšnější. Klíč k úspěchu bude asi začít po malých krůčcích. Nechtít všechno hned, nemít přehnané představy a tvrdě a hlavně pravidelně na sobě pracovat. Teď mě napadá, že je to asi jako ve cvičení. A to zvládáš výborně :) Takže si ráda pro nějakou knížku a na dortík zajdu :) A i kdyby to náhodou nevyšlo, tak je pořád lepší to aspoň zkusit, než litovat, že jsem to neuděla..

    OdpovědětVymazat
  13. Tak to já dodnes nevím, čím vlastně chci být. Naplňuje mě vylepšování našeho domku, zahrady, tvoření pro své dětičky, plnění jejich a manželova přání. Svou práci, za kterou jsem ráda, že ji mám, beru jako prostředek k financím, ty jsou a vždy budou potřeba. Že bych svou práci vyloženě milovala a byla jí pohlcena, to ne, přesto jsem spokojená se vším, jak to teď mám, ale třeba mě nějaká můza ještě přepadne, bude mi 32, času na plnění snů je habaděj :-)

    OdpovědětVymazat
  14. až budeš mít krámek, určitě se stavim!! :D

    OdpovědětVymazat
  15. dobrý den, já mám pocit, že mi život nadělil vrchovatě i víc než jsem si kdy myslela. Jsem za to moc vděčná a náležitě si to všechno užívám. Teď jen už dotáhnout hubnutí a vykročit poslednímu úseku života se vztyčenou hlavou. Nejsem tak stará, ale stará dost na to,že opravdu už jsem v další větší polovině života. díky za vše i za Váš blog Martina z Plzně

    OdpovědětVymazat
  16. Tolik krásných komentářů :) Opět moc děkuji a už teď se těším na mé budoucí potencionální zákazníky :D

    OdpovědětVymazat
  17. Já jsem taky chtěla být doktorka, dokonce jsem maturovala z chemie a biologie, ale přihlášku jsem si nakonec nedala (pubertální vzdor) a šla úplně jinam. Dodnes mě to mrzí a vždycky, když si na to vzpomenu, mlátím se do hlavy. Ale všechno zlý je k něčemu dobrý, kdybych studovala medicínu, určitě bych nepoznala Lukáše a neměla teď dvě děti :-)
    Jednou bych chtěla napsat knihu a učit děti anglicky, tak uvidíme :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Krásny príspevok, ja som zasa vyštudovala medicínu a pracujem ako doktorka, ale asi to nie je ono. Tiez som často naplnovala sny a predstavy iných a zisťujem, že nie je jednoduché to zastaviť a začať riešiť najprv čo je vlastne môj sen a potom ísť za ním.Este raz diki za tento veľmi inšpiratívny blog. Vďaka nemu a tomu staršiemu, ktorý sa týkal cvičenia a chudnutia som vydržala zapodievať sa sebou a keď mi chudnutie nešlo , ani kondička sa mi nezlepsovala, zistila som že mám hormonálne problémy/štítna žľaza, nadobličky/, ešte raz diki za veľkú pomocnú ruku na mojej novej ceste ku samej sebe. Diki Kristínka.

    OdpovědětVymazat
  19. Kavarma byl dlouho i muj sen - napul i jazz bar, vsude knihy, poradani kreativnich akci, seznamovani lidi... juu! A to vse u kvalitni dobre kavy a prijemne hudby.

    Muj uplne prvni sen ale bylo stat se spisovatelkou. Psala bych nezne povidky. Ma to mam talent.

    Taky jsem celou stredni a vysokou chtela vyzkouset vsechny lidske profese jako Hrabal. Poznat role, charaktery tech hercu, kteri je ve svem zivote hraji... pracovala jsem jsko uvadecka, postacka, baca ovci, hosteska, urednice, skladnice, satnarka, telefonistka... bylo to bozi.

    Moje soucasna prace je v podstate fajn, je z oboru, ktery jsem nakonec vystudovala (mam jich vic, chtela jsem hodne vedet), ale nevim, jestli u toho zustanu. Jsem takovy Ferda Mravenec, prace vseho druhu. Vzdycky mi ale zustane laska k jazyku, slovum, kniham, textum...

    OdpovědětVymazat