V dubnu jsem přečetla pět knížek (jedna na obrázku chybí, jelikož byla z knihovny). Nemám příliš vyhraněný styl, vesměs mě baví vše kromě hororů a krimi, kde se objevuje spousta krve. Někdy tíhnu k vymyšlenému světu, někdy mne baví příběhy ze života, nadpřirozené věci, humor, apokalyptické thrillery, poslední dobou také příběhy z druhé světové války a to všechno střídá například literatura pro mládež z prostředí kampusů.
Knížky miluji. Odjakživa. Milovala jsem jejich vůni a vlastnit knihu mne obohacovalo. Přesto jsem se je nečetla. Obdivovala jsem obálky. A u toho zůstalo až do mých osmadvaceti, než jsem potkala svého současného přítele, který mi ukázal krásu těch tištěných příběhů a od té doby čtu. Četla jsem víc než dnes. Jako bych všechny ty roky chtěla dohnat. Dnes zvládnu pár knih za měsíc, dříve jich bylo třeba patnáct. Skvělé knihy se tisknou rychleji, než já stíhám číst :-)
Stoletý stařík je už pojem mezi čtenáři a vlastně neznám člověka, který by tuhle věc neznal. Knihu si koupil můj přítel, ale já ji četla první. Kniha je plná humoru, vtipných narážek, dialogů a vesměs se celý příběh nese v duchu odlehčit vážné věci v životě. Na mne toho humoru už v půlce knihy bylo nějak moc, začínala jsem se čím dál méně usmívat, protože jsem už vychytala, jak bude autor reagovat, jaký druh vtípku použije a musela jsem knihu odložit. Po asi dvou týdnech jsem se do ní pustila zase a dočetla ji. Byla to skvělá kniha, i když mi u ní "něco" chybělo. Přesto jsem si s odstupem na pár hlášek z knihy vzpomněla a uznávám, že mě ta kniha a nápad takto napsat život jednoho stoletého staříka, ohromně baví :-)
Zmrzlinové sedmé nebe je moc milá knížka se skvělou obálkou. Oddechovka, v níž se řeší rodinné záležitosti, ale především jedno malé dědictví po babičce dvou sester. Mají se postarat o zmrzlinový obchod, který nikomu nic neříká, nikdo neví jak v něm podnikat, ale s úctou k babičce se do toho děvčata pustí.
Je to moc milý příběh, knížka se velmi dobře čte, nikoho neurazí a na večery v obýváku ideální. Osobně mi kniha připomínala spíše rádce plného návodů a rad, jak si otevřít vlastní obchod, jak se potýkat s nástrahami businessu a jak nevzdat podnikání v prvních fázích nezdaru. Kniha v závěru obsahuje i recepty na domácí zmrzliny. Já měla po dočtení chuť na pořádnou vaničku broskvové :-)
Počkám na tebe je jednou z těch knih pro mládež, která se mi moc líbila. Děj se odehrává na půdě univerzity a kampusu, řeší otázky nejen zamilovanosti, ale dávných tragédií, které ovlivňují rozhodování v životě mladých děvčat. Naprosto skvělé postavy, kterým zkrátka musíte fandit. Líbí se mi také to, že má kniha svého "sourozence". Důvěřuj mi je stejný příběh vyprávěný z pohledu hlavního hrdiny. Už ji mám doma a jsem na ni neskutečně zvědavá.
Easy? je pro mne záhadou. Aneb stále mi nedošlo, proč zůstal název knihy bez překladu a cizí jméno naopak bylo počeštěno. Každopádně jde o další příběh ze žánru young-adult (pro mládež), opět odehrávající se v prostorách kampusu. Hlavním motivem celé knihy je znásilnění, pokus o znásilnění a následné vypořádání se s tímto otřesným zážitkem. Moc se mi líbilo převážně to, že je kniha jakýmsi rádce, jak se zachovat v případě přepadení. Co vše může dívka vykonat, aby získala možnost uniknout násilníkovi. Ne jej zneškodnit. Ale získat čas pro útěk.
Myslím, že by tato kniha neměla zůstat bez povšimnutí hlavně u mladých děvčat, aby získaly alespoň mizivou představu o tom, jak se bránit. Kromě jiného jsem si jistá, že může dodat notnou dávku sebevědomí, jak o problému napadení či znásilnění (pro)mluvit. Já sama knihu schovám svojí Elišce, až bude větší. A nebudu zastírat, že i pro mne byla přínosem. Doufám, že nebudu muset různé taktiky nikdy testovat v praxi.
ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ
.JPG)
