Archive for května 2015

Strašně ráda peču. Ale občas nemám chuť stát dlouho v kuchyni, dělat dlouhé přípravy, čekat na kynutí a ani cokoli vymýšlet. Nechala jsem se tedy inspirovat těmito tvarohovými kostkami, které jsou vcelku oblíbené v zámoří, jsou rychlé a téměř bez práce.

Než se však pustíme do pečení, musím si trochu postesknout. Podle zahraničních receptů vařím a peču poměrně často, ale jsem pokaždé doslova zděšená, kolik cukru a tuku americké kuchařinky cpou do buchet, koláčů nebo dortů. Ani se nedivím, že mají takový problém s obezitou. Tento koláč je vcelku malinký, tvoří jej vrstva tvarohu, na který je potřeba vanička. Ačkoli mě stačil jeden vanilkový cukr na oslazení, v originální receptuře je navíc jeden hrnek cukru. Ano, čtete dobře, na jednu vaničku tvarohu. Zatímco jsem na koláč potřebovala jen kousíček rozpuštěného másla, v postupu u blogerek se přelívá celou půlkou kostky. Jsem opravdu nefalšovaně v šoku. Hlavně proto, že to není poprvé a taky proto, že se tento recept nezměnil v množství cukru a tuku u jediné blogerky, u kterých jsem tyto kostky viděla (a že jich bylo!).

A proto jsem všechny tyhle nepotřebné kalorie z receptu vyházela a víte co? Na chuti to vůbec neubralo. Naopak. Tvarohové kostky jsou chutné, decentní, výborné na odpolední mlsání k filmu, zasytí a přitom po nich nebudete mít těžký žaludek a nebude vám špatně.

Na malý plech budete potřebovat:

250 g listového těsta
250 g měkkého tvarohu
1 vanilkový cukr
troška rozpuštěného másla na pomazání
tři velké lžíce moučkového cukru
mletá skořice

Předehřejte troubu na 175 stupňů. Listové těsto si rozdělte na dvě poloviny a každou z nich rozválejte na pomoučené ploše na velikost vašeho plechu. Ten můj je opravdu malinký, velikostně zhruba 16x25 cm. Já vykládala pečícím papírem. Dejte na dno jeden rozválený plát těsta a pokryjte vrstvou tvarohu s vanilkovým cukrem.

Překryjte tvaroh druhým plátkem rozváleného těsto a zarovnejte po okrajích. Vůbec nic se nestane, pokud se vám těsto potrhá. Mně se to stalo také a tak jsem kousky těsta naskládala na prázdná místa.

Nyní mašlovačkou potřete horní vrstvu rozpuštěným máslem, v malé misce si smíchejte moučkový cukr se skořicí. Je vcelku na vás v jakém poměru, skořicí nešetřete :-)

A nyní můžete skořicovým cukrem posypat celou plochu. Dejte péct na zhruba 30 minut.

Vůbec se neděste toho, že se vám koláč nafoukne. Jakmile jej vytáhnete z trouby, vrchní část po chvíli sedne. Nevytahujte jej z plechu, nechte ho vychladnout. Až pak jej vyjměte a nakrájejte na kostky nebo jiné libovolné tvary.

Nejde o žádnou dechberoucí novinku, listové těsto všichni známe a tvaroh v něm hodně z nás používáme běžně. Avšak v kombinaci s křupavým skořicovým povrchem je to ohromná změna, chutná a já se jí nedokázala nabažit.

Zůstalo vám ještě listové těsto a nevíte, co s ním? A co třeba tvarohová miminka? ☺

Přeji dobrou chuť!

K. ♥

Pokračuj ve čtení

Svět je posedlý seznamy. Úkoly. Odškrtáváním.

Já do něj tím pádem dokonale zapadám, protože jsem vytvářením a plánováním úkolů fakticky posedlá. Baví mě to. Miluju to.

Mám svoje deníčky, zápisníčky, sto padesát tři tužek, propisek a fixů.

A stejně jako si všechno všude poznamenávám, pak to s nadšením zase škrtám a je mi blaze :-)

Potřebuji mít přehled o všem, co chci udělat, co zařídit, kam je potřeba jít, kam zavolat, píšu si i to, co chci najít na netu, návody, recepty, články, filmy, ... píšu si všechno, co mne napadne a nemám v té dané chvíli prostor to uskutečnit. Zaznamenávám si prostě všechno, na co bych si za chvíli nevzpomněla a co nechci zapomenout udělat.

Nutno podotknout, že můj přítel je pravý opak. Prý nosí všechno v hlavě.

Od toho to taky vypadá ;-)

Občas mám pocit, že ten záměr, nosit všechno v hlavě, je pro něj omluvou, když zapomene. "Víš kolik toho nosím v hlavě? Na kolik věcí musím myslet?"

Možná jste jako já.

A možná, že jste jako můj přítel.

Ale jedno máme všichni společné. Schopnost nezapomínat na své životní sny a plány.

Zkoušeli jste někdy popřemýšlet nad tím, co všechno byste chtěli stihnout ve svém životě?

Co udělat? Která místa byste chtěli vidět?

Udělali jste si pomyslný plán věcí, které byste - než umřete - chtěli zažít?

Nemusí to být přitom nic ohromujícího, dokonce nejde o to, že si stanovíme věci, které nemůžeme ovlivnit, jako třeba stát se milionářem, dožít se ve zdraví stých narozenin, vidět ufo...

Věřím však tomu, že všichni máme malé či velké sny. Ty svoje sny.

Které třeba někomu jinému nic neřeknou a nás lákají.

Pro někoho je sen dům, kabelka Gucci nebo vysněné auto, na které šetří.

Někdo by chtěl práci, kterou by miloval.

Možná je pro někoho snem projít se po Times Square nebo navštívit Safari.

Všichni sníme a máme plány v životě.

Jaké jsou ty vaše?

Já mám plánů do života hodně a o pár z nich se s vámi podělím ☺

mít vlastní malé knihkupectví
vidět půlnoční slunce
navštívit Švýcarsko a Norsko
vydat knihu ✔
jet na týdenní dovolenou jen já a on
natočit desku v profesionálním studiu
líbat se v dešti
lehnout si doprostřed vozovky a nechat se vyfotit
přečíst 1000 knih
pohladit si tygra (zatím jsem si pohladila jen rejnoka :D )
provdat se za něj (za přítele, ne za tygra!) ✔
udělat si řidičák ✔
vzít si pejska z útulku ✔
navštívit Nový Zéland
potkat osobně jednu z mých oblíbených celebrit
být natolik finančně nezávislá, abych mohla nakoupit vánoční dárky lidem bez domova
projet se na zadní korbě náklaďáku
zkusit vodní lyžování
dopřát si profi masáž celýho těla
koupit si teleskop
sjet pořádně dlouhej tobogán
poslat vzkaz v láhvi
zasadit strom
dožít se vnoučat
podniknout výlet vlakem do Holandska
napsat svůj rodokmen do co největší historie
vidět polární záři
vytvořit rodinnou kuchařku nejoblíbenějších receptů pro dceru
pořídit si vlastní bydlení
nechat si narůst vlasy až po zadeček

Mých věcí v seznamu je daleko více. Určitě víc jak stovka.

Některé jsou vážné, některé méně, jiné jsou zase šílené a spousta z nich je o "koření života".

A pár věcí (které v seznamu nejsou) jsem si již splnila. A ten prožitek a zkušenosti byly k nezaplacení :-)

A vsadím se, že už teď vy sami přemítáte nad tím, jak by vypadaly toho vašeho seznamu.

Before you die. Předtím než umřete.

Jaké jsou?

Věřte mi, čím šílenější touhy, tím lépe :-)

K. ♥

Pokračuj ve čtení

Autorka blogu

Kristina Čechová 2012-2023

Miluji pohodu, klid, ticho, svůj koutek, čas pro sebe, hygge, knihy, psy, jaro a podzim, život v horách. Věčně nestíhám číst, cvičit jógu, shlédnout film, nalakovat si nehty nebo se jít někam provětrat ven a přijít na jiné myšlenky. Jsem ta, co potřebuje hudbu do uší, tanec sama v pokoji, vaření, pečení a následně i jedlíky kolem sebe, co to všechno zkonzumují. Jsem ta, co potřebuje všechno krásné vyfotit, protože kreslit neumí. Jsem ta, co nemá trpělivost a všechno chce mít hned. Naštěstí jsem už dorostla do věku, kdy je mi spousta věcí jedno a tak mě toho už moc v životě netrápí. S hlupáky neargumentuji, drzouny ignoruji, šikovnost, píli a hezkou povahu umím ohodnotit. Jsem schopná neznámé ženě v obchodě pochválit její šaty nebo účes. Dobrých slov není nikdy dost. Dělá mi radost další spousta věcí, ale na prvním místě je vždy moje rodina. Jsou mojí oporou a důvodem, proč dýchám! Jsou mi vším.

Kristina | Personal Blog

Autorka blogu

Kde mě najdete

Populární za poslední měsíc

Pravidelní čtenáři

Archiv blogu