BLOG
Bloguji
U mě doma
Happy Monday
Baby deník
Nevlezlo se
JÍDLO
Z mého stolu
Všechny recepty
Vaření s FOOD
Vaření s Yummly
Biosfera.cz
CVIČENÍ
Články
Fitness deník
Recenze a tréninky
Jóga
Moje proměny
FASHION & BEAUTY
Notino.cz
Laky
Kosmetika
Oblečení
VOLNÝ ČAS
Knižní koutek
Knižní výzva
Recenze knih
DIY
Háčkování
V PŘEDVÁNOČNÍM ČASE MÁM PRO VÁS SPOUSTU SOUTĚŽÍ. KDE?
Na blogu soutěžíme o tři balíčky od HQH System
Na mém blogu můžete soutěžit ve Velké oříškové soutěži o 5 kg oříšků a semínek
Na FB stránce Anetky Run-Heart se soutěží o mou knihu Moje tělo: koučink
Na FB stránce Správná podprsenka se také soutěží o mou knihu Moje tělo koučink.

PŘEJI VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ ADVENT :-)

středa 17. června 2015

Moje zkušenost: jóga vs HIIT


Dříve jsem cvičila jógu čas od času. Brala jsem to jako takové zpestření svých HIIT tréninků, kterým jsem se věnovala přes dva roky. Před půl rokem jsem si ale dala předsevzetí, že budu jógu cvičit celý jeden měsíc vkuse. A nakonec se mi jóga tak zalíbila, že z celého měsíce se staly měsíce čtyři. Poté jsem se opět pustila čistě do HIIT tréninků a myslím, že nastala doba, abych byla schopna odpovědět na jeden z dotazů od čtenářky Míši, za který moc děkuji ☺

"Chtěla bych se jen zeptat, jaky byl pro tebe rozdíl, když jsi cvičila jen jógu nebo HIIT tréninky v tom, jak se ti formovalo tělo :-) Co bylo/je pro tebe lepší? :-) Míša."

Musím říci, že obojí má něco do sebe.
Když jsem cvičila jen a pouze jógu, cítila jsem, že nepotřebuji nic jiného.
Naprosto mi to vyhovovalo, byla jsem zkrátka v období, kdy moje tělo změnu uvítalo.
Když jsem se jednoho dne vrátila k HIIT tréninkům, bylo to, jako bych našla, co jsem kdysi ztratila.

Hlavní rozdíl mezi těmito cvičebními režimy je ten, že u jógy jsem ztratila kondičku. Jóga je sice také dost silová a třeba ruce se mi po ní ohromně krásně tvarovaly, naopak chyběla taková ta výbušnost těla a po čase bylo znát například na bříšku, že už to není ono. Tam jsem de facto "ztratila" veškerou práci, kterou jsem dříve na zpevnění vynaložila. Jelikož se při józe využívají úplně jiné cviky, používá se jiná metoda cvičení, techniky, je to znát i na těle. Svaly se objevovaly na jiných místech víc než předtím. A naopak.

Velkým plusem jógy pro mne bylo rozhodně to, že jsem byla ohebnější a měla jsem větší kontrolu nad tělem. Ono to může znít hrozně otřepaně, ale to se musí vskutku zažít, aby člověk na vlastní kůži poznal, o čem je řeč. Dělala jsem jógu denně, ne jen občas, takže to byl fakticky markantní rozdíl a já si všímala pokroků a schopností, které jsem občasným cvičením jógy neměla šanci dosáhnout. Ohromovalo mě to, líbilo se mi to a byla jsem na své tělo pyšná, že dokáže věci, které mi předtím zůstávaly odepřeny.

Zároveň mě jóga naučila jakémusi vnitřnímu klidu. U jógy nejde o to, že se pokořují rekordy, nebo že se měří čas/rychlost, za jak dlouho tréninky člověk zvládne. Tam je to právě naopak a odnesla jsem si odtud jedno skvělé rčení, kterým se řídím do teď - Find What Feels Good (díky Adriene Mishler), a praktikuji tenhle přístup i u svých HIIT tréninků. Ohromně mi to pomohlo a od té doby si své výsledky nikam nepíšu. Přestala jsem v tom vidět smysl, přestala jsem mít ráda to soutěžení i sama se sebou, protože člověk by měl nějak splynout s vlastním tempem, s vlastními možnostmi a necítit se blbě, že svůj starší čas nepokořil nebo že trénink neodcvičil tak rychle, jak by měl. Naopak jsem si uvědomila, že dělám pokaždé při cvičení to, jak mi to tělo a podmínky dovolí. Začala jsem hodně cvičit pro radost, jen tak pro potěšení, bez nutnosti koukat se každý den do zrcadla, zda přibyl nějaký sval a přestala jsem se ujišťovat, zda vypadám v úterý v devět ráno pořád stejně dobře jako v pondělí v devět ráno. Dříve jsem to skutečně měla takto nastavené a ironicky jsem to brala tak, že je to v pořádku. Asi ano, jen se s odstupem času divím, že mi z toho nehrabalo ☺ Čemuž nasvědčuje i fakt, že jsem se dříve hodně fotila, fotila své pokroky... teď si uvědomuji, že jsem vlastně zpětně za poslední půl rok, kdy jsem s jógou začala a kdy jsem se po čtyřech měsících nenuceně vrátila k HIIT cvičení, jedinkrát nevyfotila. Nemám tady na blogu nebo v záznamech v počítači jedinou fotku své celkové postavy, jako jsem to mívala dřív. Už nemám tu potřebu prostě. Beru se tak, jak jsem. Takže tohle mi jóga dala. Více než cvičební režim, mi mnohem více dal onen psychický stimul, naprosto jsem překopala vnímání sebe sama a jak jsem už někde posledně zmínila, když jsem se teď naposledy vážila, měla jsem více kilogramů, než před čtvrt rokem a přitom jsem zjistila jednu báječnou věc. Ta váha mi ukázala, při jaké váze jsem vlastně byla se sebou spokojená a neměla nutkání na sobě cokoli měnit nebo se významně řešit. Za tohle jsem józe nesmírně vděčná, protože to není jen o cvičení, ale člověka ten přístup k józe podvědomě poznamená. Řekla bych nenávratně.

I když se k józe momentálně nevracím, to podstatné jsem si z ní odnesla.
HIIT tréninky mi tvarují tělo zase krapet jinak, zpočátku jsem si říkala, zda mi ty bolavé svaly chyběly nebo ne :-) Zda mi chyběly ty činky a burpees a kliky a pot a srdce bouchající až v mozku, ale evidentně jsem na tohle stavěná a po té pauze jsem se znovuobjevila.
Bříško se pomalu zase začíná spravovat, kondička šla také razantně dopředu.
Nedokážu tedy říci, co je lepší.
Pokud chce člověk zhubnout, asi bych mu spíše k jeho cílům doporučila HIIT tréninky.
Jsou opravdu funkční a když jsem je objevila, přišlo mi zbytečné cvičit cokoli jiného, protože ty výsledky jsou po tomto stylu cvičení prostě skvělé.

Pokud se chce člověk jen udržovat, poznat nové, být trošku "v klídečku" a netlačit tak na pilu, nebo když má zdravotní problémy či zranění, zvážila bych jógu. Výborný měsíční program má Adriene Mishler (30 Days of Yoga), která byla hlavní iniciátorkou toho, že jsem se do jógy zamilovala, a následně jsem si vyzkoušela i několik videí z 90 denního programu Yoga Fix od Lesley Fightmaster, která je úžasná a i když je spíše pro pokročilé, většinu tréninku zvládne každý.

Já jsem za ty čtyři měsíce s jógou velmi vděčná :-)
Netuším, kdy se k ní vrátím a co bude oním impulzem.
Vím jen, že víc než samotná jóga mi dělal problém "zklidnit se" a užívat si cvičení.
Když jsem to období překlenula, což bylo asi týden, začínala jsem vnímat takové ty "aha" pocity při různých pozicích a říkala si "tak tohle je ono!"
To samé ale vnímám i teď, když cvičím HIIT.
Momentálně ten stékající pot po těle má pro mne smysl a zažívám v tom potěšení ☺

K.

Vaše názory:

27 komentářů:

  1. Pořád se nedokážu na tu pravou jógu dostatečně naladit,.... když už, tak mi vyhovuje fitness nebo power jóga (či jak to nazvat) třeba v pojetí Jillian (Meltdown, Inferno)... ale spíš jenom spradicky, ...sem tam si ji zařadit mezi ostatní workouty... poslední dobou se snažím více kombinovat: posilování, hiit, joga, ...střídat procvičované svalové skupiny (ala nový Killer Body od Jillian)...a samozřejmě díky počasí teď hlavně o víkendech vyrážíme na kola, 50 - 70 km za den? Žádný problém (je poznat zimní trénink na rotopedu v obýváku :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Reni, pokud to nejde, tedy naladit se, tak to je zbytečné na to tlačit :) U mne to šlo "samo", prostě jsem chtěla a tím jsem k tomu měla blíž. Dříve mi to moc neříkalo a power jóga byla právě taky max. Když jsem cvičila klasickou jógu, tak už power-joga na mne byla zase hrrrr a to už se mi nelíbilo :)) Ono je ta power joga takový kompromis pro fitness nadšence. Sama mám teď problém klasickou jógu zařadit, takže tě plně chápu. prostě mě teď tento druh pohybu baví a měnit to nechci. Na stejné vlně jedeš i ty :)

      Vymazat
  2. mně se na józe nejvíc líbí, že se nemusím obouvat :o))) jinak jde zatím tak nějak mimo mě, jsem pořád moc rozlítaná, mám pocit, že bych na ní nebyla dost v klidu.. ale HIIT žeru ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. já jogu tedy powerjogu a pilates a je vidět že tělo se lehce formuje. Není to žádný zázrak, ale je mi padesát takže jsem vcelku spokojená. Ale jak už jsem psala dříve potřebuji opravdu shodit minimálně 15 kg a to je větší problém. Jinak jsem přiřadil tréninky boxu. To mi baví,ale je to docela fuška. Tam bych chtěla zamakat víc, samozřejmě z důvodu něco ubrat kil a i celkově se zpevnit. Těším se na článek zatím jsem jen narychlo přečetla, tak se těším na večer v klidu. Tvoje články si čtu vždy doma v klidu a hezky si u toho přemýšlím. díky Martina z Plzně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, taky moc děkuji :) Já jsem moc ráda, když se čtenáři vrací :) a že je zajímá, co napíšu.

      Vymazat
  4. Obojí má něco do sebe :) chce to nakombinovat, aby měl člověk asi prospěch z obou typů cvičení :)

    OdpovědětVymazat
  5. Milá Nikki, poměrně nedávno jsem začala chodit v Berouně na jógu. Způsob, kterým lektorka vede hodiny, je mi sympatický (jednou cviky na kyčle, pak zase na záda nebo čakry...). Nicméně sama si ji doma nezacvičím, kromě pár pozdravů slunci. Zato si dám do těla s FitnessBlender, nejradši kombinace silového a kardio tréninku. Takže já hlasuji za kombinaci.
    Přeji Ti pěkný den,
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Joga je krásna :) Ja som sa opäť pustila do zdravšieho životného štýlu a začala s Max 30 od Shauna a cítim, že to nie je úplne ono. Telo bolo stuhnuté a nechcelo spolupracovať, tak som sa rozhodla, že si to upravím podľa seba a každý tretí deň zaradím jogu, aby som telo ponaťahovala a dala mu trošku odpočinku a čas na regeneráciu. Shaun je skvelý a milujem jeho cvičenia (dokonca viac ako od Jillian, milujem jeho energiu a spôsob, akým dokáže motivovať), ale momentálne je pre mňa privysoké sústo. Tak som si dnes zacvičila s Adriene a svaly prestali bolieť tak, ako boleli a uvoľnili sa. Cítim sa ako znovuzrodená. Joga má jednoznačne veľa čo do seba :) Držím palce v živote a želám veľa šťastia :)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezky článek.
    Taky jsem spis ten typ, který zbožňuje když mu při cviceni pot stéká po celém tele, plno endorfinu a příjemné vyčerpání. Nicméně jógu jsem taky chtěla zkusit, ale asi jsem pro začátek zvolila špatně. Zkusila jsem Jill - yogu inferno 1. a 2. level. No a děs. Takže józe dam ještě určitě šanci ale zkusím tu Adriene, jak doporucujes. :) momentálně cvicím one week shred. Ale s malým prckem doma to jde hůř, na zacatku se po.... a na konci rozbil skleničku. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tahle !metoda " cvičení mi je naprosto známá :D ale počkej, on krapet vyroste a pak už si sám vyhraje a nebude to takové, že bude "obtěžovat". Eliška má skoro dva roky a taky ještě musím počkat, s ní to nejde, cvičím když spinká a to se hrozím, bo z 50% se vždy probudí jak na sv*** někde mezi nebo mě nenechá docvičit a když necvičím, spí jak královna bez probuzení :D

      Vymazat
    2. Máme skoro stějně starý prcky, ten můj je v září, ted budem taky slavit 2 roky :) Já taky běžně cvičím, právě když Marťa spí, ale když ten OWS má 2 workouty za den, tak to chci stihnout.

      Vymazat
  8. Pěkný článek,
    je vidět jaký obrovský a obdivuhodný posun jsi udělala! Nejen v nějakém zhubnutí, kondičce, tvarování těla či zdravějším životním stylu..., ale také hlavně po psychické stránce. Klobou dolů. Dneska je to celosvětový boj s tím naučit se mít se zdravě rád. Jen tak dál!
    Kéž by se to jednou povedlo i mě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. Já osobně si myslím, že ten posun má hodně na svědomí čas a to, že neustále něco zkouším. Hodně mne za to někteří kritizovali i veřejně na jiných blozích a FB stránkách, to že jsem na to nereagovala neznamená, že jsem to nečetla :-) Chci říct, že vlastně všechno to zkoušení mi hodně dalo. Různé cvičení, ale hlavně různé metody stravování. Taky za to hodně "viním" blogování, sledovaly mne desetitisíce lidí každý měsíc, a to jakýsi ten psychický posun hodně urychlilo, to, že jsem vlastně i se čtenáři diskutovala o různých věcech, že jsem při každé té či oné metodě měla virtuální podporu (i nepodporu) :D :D :D Toho bych upřímně bez toho všeho ještě teď neměla za sebou. Tím jsem si jako docela jistá.

      Vymazat
  9. Já při každém článku neustále musím znovu obdivovat tu celkovou změnu životního stylu. Furt se sama sebe dokola ptám, jak jsi to dokázala :-D :-D Jako je mi jasné, že jednoduchá odpověď neexistuje, ale stejně se tomu neubráním.

    Prostě u tebe věřím tomu, že cokoliv si vymyslíš/vysníš, tak to postupně dokážeš. Napadá mě asi trochu hloupá věc, jestli si myslíš, že by si to vše zvládla i bez blogu - prostě bez veřejného zaznamenávání pokroků? Třeba se zápisky jen u sebe v nějakém bločku/deníčku.

    Jógu jsem zkoušela jen párkrát, připadala jsem si jako nemehlo :-D

    Smekám
    jen tak dále

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zlatí, vlastně už jsem na to částečně odpověděla před malou chvilinkou výše a určitě to není žádný hloupý dotaz nebo myšlenka, ale docela trefa do černého. Když jsem si začínala psát poznámky, tak mi na blog chodili tak tři možná pět lidí denně. Psala jsem si je, abych vydržela, protože kdybych si je psala v soukromí na papír, vskutku jsem se bála, že to za pár dní vzdám. Takhle jsem si na sebe ušila bič, že jsem se nechtěla veřejně znemožnit :D
      Vydržela jsem to měsíc, což byl vlastně můj plán a pak jsem chtěla přestat, ale když sjem viděla, jak se mi najednou pod měsíční proměnou kupily komentáře obdivu a podpory, pokračovala jsem dál. To už šla návštěvnost do stovek lidí za den. Moje velké plus bylo to, že do té doby tady nikdo o fitness nepsal - to nikdo je nutno brát v uvozovkách, protože tady už byla Monča (Fitness Girl) a bylo tady Koketování se zdravou výživou a další blog, který už zanikl, protože se provalilo, že ho psal kluk a ne holka :-) Ale vyloženě o postupu, zápisky každý den, v tom jsem byla troufám si říct mezi prvními a tak toho nebylo tolik, kolik je toho dnes. Není to špatně, já pokaždé, když se mě někdo zeptá, zda mi veřejné zápisky pomohly, říkám ANO NESKUTEČNĚ, a dodávám kuráž dělat to samé. Jen už je těch blogů taková spousta, že ne všichni jsou to schopni sledovat, ani já nevím o všech, něketré za tu dobu už zanikly (včetně mého :D ) .. ono to vlastně pak mělo ohromný dopad i na mou psychiku, to veřejné sledování mého pokroku. Z počátku mne to bavilo a naprosto mne naplňovalo dělit se s ostatními o své rady, tipy, co jsem se naučila, co sjem vyzkoušela, recenze a podobně. Fakt jsem to milovala. Až vlastně v roce 2014 jsem zjistila, to jsem už psala dva roky, že už 90% článků připravuji proto, aby si je měl kdo přečíst a já sama už jsem nevěděla, co psát, co říct, neměla jsem motivaci a čím více lidí mne sledovalo, tím více debilů a kreténů se objevovalo :D To říkám naprosto otevřeně :D Nicméně tohle všechno mi vlastně pomohlo urychlit jakýsi postup k tomu, jak se vnímám dnes. Dost možná bych na tento stav potřebovala deset let, nebýt blogování, dost možná bych se na to dávno vykašlala, kdybych si psala poznámky jen papírově. Já jsem za ty tři roky vděčná, i přes to špatné a slzy, se kterýma jsem často bojovala, protože mne to motivovalo to blogování, zkoušet nové věci, metody ve stravování, pořád jsem něco objevovala a zkoušela, a tím jsem včas pochopila, co chci. A ta jóga byla snad uplně poslední věc, kkterá mi chyběla, jen jsem se potřebovala do toho stavu dostat. Sama jse překvapená, že jsem vydržela 4 měsíce, to jsem také vůbec neměla v plánu :D Ale ten přístup mi strašlivě pomohl (opět).

      Všechno to k něčemu bylo a kdyby ses mne zeptal, zda lituji toho, že jsem třeba s blogem Moje tělo skončila, tak ti na to neodpovím, protže to sama nevím :D Na jednu stranu ano, na druhou stranu bych to už zpátky nechtěla. Třeba proto, že tady na mém sourkomém blogu je 100% všech článků těch, které jsem chtěla napsat sama a ne proto, že je chtěl po mně napsat někdo jiný. I když občas článkem odpovím na nějaký komentář, je to proto, že chci a to téma se mi zalíbí. A když nechci psát vůbec, tak prostě nepíšu :D

      A to už melu úplně o něčem jiným, ale tak třeba tě to bude při pátku strašně zajímat :D :D :D

      Držím moc palce, jednou se do toho stavu taky dostaneš, nevěřím, že en, ale bude to chtít asi ještě hodně slz, hodně úspěchů a pádů a furt tak dokolečka, než si uděláš vlastní názor na to, jak to vlastně chceš a vytvoříš si vlastní pravidla, která tě budou naplňovat a přitom tě povedou k úspěchu, který ti "bude stačit"... obrazně řečeno :)

      Vymazat
    2. Buď si jistá, že mě to zajímá (a jistě nejen mě :-D). Ale tak ono by si se neztrapnila, kdyby to nevyšlo - prostě by si to smazala a bylo by. Ono člověk stejně nejvíc zklame vždy sám sebe. :-/

      Mě by zajímalo, kde všechny ty nápady bereš :-D :-D Jak píšeš, že si toho tolik vyzkoušela a to tě nejvíce posunulo. Hrozně to obdivuju + i to, že jdeš jakoby s kůži na trh :-D Že nám dáváš nahlédnout do svého soukromí. Já bych osobně měla plno nápadů, co vyzkoušet, co dělat a tak, ale poslední dobou si čím dál víc uvědomuji, že na to nějak není energie, že zmizela tak nějak pod tíhou okolností.. a budu ji muset nějak vydolovat zpět :o) po krůčcích. A jak píšeš, ono je někdy těžké zjistit, co je vlastně to pravé, jak se člověk vyvíjí... V dnešní době je tolik možností a člověk má dilema si vůbec nějakou cestu vybrat :-D A nakonec se stane, že nedělá nic.

      Teď už také nemyslím pouze cvičení/stravu, ale obecně.. hrozně mě třeba rozčiluje, že mi všechno trvá déle než jak si představuji. :-D Že odhadnu, že mi nějaká práce potrvá tři dny, ale realisticky by to chtělo spíš tři týdny.. Víš jak :-D A pak mám vždy pocit, že jsem to zase pokazila a tohle se u mě opakuje dost často, že si dávám na všechno moc málo času. Budu si to snad muset někam napsat, zní to sice debilně, ale mě to hrozně demotivuje. Dnešní doba je hold asi taková, lidé si odškrtávají úkoly na nekonečném seznamu a většina zapomněla myslet na to, že by měli alespoň občas mít radost z té činnosti samotné. No ale to už jsem taky trochu vedle a spíš tohle nebude nikoho zajímat než tvoje popisování různorodého blogování :o) Myslím, že to je zajímavé, já sama ani nevím, proč si předtím nemohla psát všechny články jen dle sebe?

      Děkuji za podporu :o) Já ti přeji, aby ti psaní stále přinášelo radost a ta zpětná vazba i nové nápady a pohledy. A místo potoků slz neustále úsměv na tváři

      Snad to dává trochu smysl :o)
      Ale dřív jsem se sem nedostala :-D

      Vymazat
    3. Tak ten druhý odstavec je trochu, jako bych ho psala sama :D Vím, co myslíš.
      A třetí odstavec zase jako by psa můj přítel, kolikrát si říkám, že nemá absolutně časový odhad :D A tak vidím, že v tom není sám :-) Je to naopak milé, když mi řekne, že mu něco bude trvat hodinu a hele, ono to trvá z 99,9% hodin šest :D A já přitom vidím a VÍM, že to nemůže mít hotové za hodinu, ale on nad tím mávne rukou, protože si věří. A to samé i z delších časových úseků, jeden takový momentálně běží a já nemám to srdce mu říct, že zase došlo na mé slova a jeho odhady se minuly účinkem, ne trochu... ale o dost :D

      Ptala ses, proč jsem pak už nemohla psát články podle sebe. Ono mohla, ale nebylo co. Jelikož můj blog byl zaměřený na fitness a stravu, měla jsem pocit, že jsem už řekla a napsala všechno, už vznikaly i články, které na blogu byly, jen napsané jinak. Dostala jsem se do slepé uličky a v momentě, kdy jsem chtěla psát třeba o rodině, nebo dát recept , který nebyl třeba 2x zdravý, nebo když jsem psala o Elišce, o těhotenství, vždycky se našlo pár lidí, co si dovolili mi napsat, ať s tím jdu někam, že takový s***ky nechtěj na blogu o fintess číst a mám se zaměřit jen na to, o čem blog je. Nejhorší na tom je, že to tak prostě je. Nejhorší, co může bloger udělat je, míchat věci dohromady, ale jak jsem řekla, neměla jsem už o čem psát a brala jsem to jako oživení, takže pár lidí to bralo, pár ne. A tak jsem hledala lidi, co by sami psali na můj blog. Vybrala jsem jich tehdy devět. Chvíli to bylo fajn, ale za stejnou chvíli se mezi sebou začali štěkat a pomlouvat si navzájem to, jak kdo píše a čtenáři také byli někteří nepříjemní víc než obvykle, strefovali se do těch, co psali a já na to přestávala mít nervy a ptala se, zda mi to za to stojíí a zda není čas jít. Strašně mě to ničilo. Strašně. To, jak jsem chtěla pro druhé to nejlepší a přitom to vedlo k hádkám, pomluvám, zášti... a zrovna v te moment kdy jsem se rozmýšlela, jak s tím naložím a co udělám, naskytli se další věci, jako by mne měli přesvědčit, že stačilo a skutečně jít. Během jediného týdne jsem objevila pár svých článků, které někdo vydával za své na netu, dokonce i na idnes.cz, takový solidní deník, objevila jsem své fotky v reklamách, za které jsem nedostala zaplaceno a ani nevěděla, že je někdo hodlal použít, narazila jsem díky dalším čtenářům na lidi, co vydávali mé fotky proměny za své a pod nimi se nechali v komentářích chválit, jak jsou skvělí, ...pak mne někdo na diskuzi na modrém koníkovi lživě pomlouval, .... všechno během jednoho týdnu...už jsem neměla ani sílu na to se s tím vypořádat a jako jediné řešení mi přišlo vypadnout tady z tohoto světa, všechno vypnout, smazat, pár měsíců/týdnů si vyslechnout, jak jsem si vás vzala jako rukojmí, když jsem vám vzala svoje vlastní materiály :D bylo to šílené. bylo mi líto, že jsem skončila, kvůli těm, kteří ty matroše potřebovali, ale já už jsem musela myslet na sebe, nechtěla jsem tohle řešit a východiskem bylo to, že jsem se prostě vydala "pryč". Až po hodně dlouhé době jsem se rozhodla, že dám pár těch materiálů sem na svůj osobní blog, jo... vychladla jsem :)) Pro dobro druhých jsem dala pár zásadních témat i do ebooku.

      No, je to příliš komplikované, já už z toho nemohla spát tenhdy, doslova. Budily mne emaily, psala jsem ve snech články :D To bylo moc :D

      Snad i tobě trochu dává smysl :D

      K.

      Vymazat
    4. No tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama :-D :-D Ale tak o to horší je, že si to uvědomuji a velmi brzo začnu panikařit :-D Protože první den/hodinu, je to ok, pak začnu přemýšlet, jestli jsem si na úkol/aktivitu nedala přece jen málo času. Pak vyšiluju a většinou to vzdám :-D Což když mám nějaký termín je dost problematické... Ale hodně je to proto, protože se nedokážu často rozhodnout, jestli (nebo jak) to budu dělat :-D Takže furt polemizuju, jak by to bylo nejlepší, jestli mi to přijde zajímavý, jestli je to opravdu to, co chci. A pak ejhle, skutek utekl :-D A nebo - když usoudím, že mi na tom tedy záleží, tak to nějak splácám. No možná je to i tím, že bych asi nebyla spokojená i kdybych něčemu dala 2x tolik času, že bych to furt vylaďovala, nějak musím najít ten zlatý střed znova.

      S tím blogováním je hlavně důležité, že jsi teď spokojená a alespoň si se naučila v průběhu těch útrap plno důležitým věcem, prostě máš tu zkušenost a tu ti vzít nikdo nemůže. :o) Ono je to těžké, mít takové to svoje vnitřní poslání - jako pomáhat lidem, protože je to hold mnohokrát velmi nevděčná záležitost, která se vymstí tomu, kdo chtěl pomáhat. :-(

      Já to s těmi nápady asi udělám tak, že si na to vyhradím třeba půl dne, půjdu se projít a někam si to zapíšu (no a teď to ještě zrealizovat :-D) + pak nějaké době bych to prošla znovu, zda mi to furt něco říká a proč a postupně hold zkoušet no. A nebo je tu druhá možnost, experimentovat naprosto ve všem a co funguje/zalíbí se - tak v tom pokračovat :-D

      Ach jo, asi už budu muset přestat přemýšlet :-D

      Měj se hezky
      A mysli na to, že obvykle lidi ventilují kritiku a chválu si nechávají pro sebe
      = takže k jednomu blbci, co má nemístné poznámky je 100 dalších, kteří jsou spokojení a jen nemají potřebu to ventilovat

      Vymazat
  10. Kristi, moc hezký článek. Jsem na tom podobně, i já potřebuju výzvy, limity, rekordy, časovače a podobně.
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj, dlouhovlaska má pravdu, že nejvíce křičí ti, co kritizují a mnoho lidí jen hltá spokojeně tvé články, ať už jsou o čemkoliv, protože hezky píšeš, máš o čem psát, fotíš pěkné fotky. A hlavně vyzařuješ něco velmi pozitivního, co právě lidi motivuje se zvednout z toho z svého gauče a udělat změnu. Díky tobě začnou věřit, že se jim to povede. A osobně se mi hrozně líbí tvůj rozumný přístup jak ke stravování, tak i ke cvičení. Od tebe jsou tipy a rady tak nějak prosté a jasné. Jen si je člověk třeba neuměl plně uvědomit a srovnat si to takříkajíc v hlavě. Po pravdě, když jsem zjistila, že tvůj blog mojetelo nefunguje, byla jsem zklamaná. Taky jsem se trochu bála, jestli se ti v životě nepřihodilo něco zlého, protože to bylo tak náhlé. Z tohohle blogu jsem ale pochopila, že jsi ok, a tak jsem byla ráda, že si můžu číst dál tady:) A možná, že jednou přestaneš blogovat úplně, ale stejně jsem ráda, že jsem tě mohla touhle virtuální cestou poznat. Určitě jsi ovlivnila některé mé postoje k jídlu, k cvičení a i k sobě samotné a to k lepšímu a šťastnějšímu já a stále jsi inspirací a iniciátorem nových pohledů na zdravý přístup k sobě samému:) V neděli se mi narodila holčička a já polehounku začínám s jógou ten 30denní program, o kterém jsi tu psala. Některé cviky zatím vůbec nedávám, šetřím břicho, ale cítím se dobře, že se chvíli věnuji sobě a protahuji unavená záda z kojení. Napsala jsem trochu dlouhý elaborát, ale chtěla jsem, abys měla další pozitivní zpětnou vazbu, že to co děláš, opravdu pomáhá minimálně dalšími jednomu člověku:) Díky za to!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, v první řadě obrovská gratulace k holčičce :) A přeji spoustu zdravíčka malé. A tobě spoustu síly na zotavování :) Nikam nespěchej, i když je mi jasný, že pohyb chybí a dělá dobře :) Jóga je skvělá, určitě ji zlehka zkoušej. Takže ještě jednou gratuluji :)

      A pak také moc děkuji za milý komentář :) Určitě mi udělal radost a i takové věci je potřeba číst :) Komu by to nedělalo radost... :) hezkou neděli.

      PS: jak se jmenuje malá? Jestli smím vědět?

      Vymazat
    2. Moc děkuji za přání! Pojmenovali jsme ji Anežka. Jednu "divokou" Šárku už máme, tak doufáme ve"svatou" Anežku:) Ne, dělám si legraci...obě holky jsou skvělé...v něčem podobné, v něčem jiné:) Zkoušela jsem tvoji bublaninu s trochou méně cukru a čerstvě natrhanýma borůvkami a je moc dobrá:) díky za recept a také přeji hodně splněných plánů na léto. Já mám v plánu užít si léto s dětmi...jen by to chtělo to sluníčko:)

      Vymazat
  12. Ahoj Kiki, tvůj blog sleduji už asi 3 roky.Díky tobě jsem začala cvičit. S Jillian, Bobem a Shaunem. Pak jsem přešla na XHIT daily a poté si zařídila malou posilovnu doma, Bohužel jsem si přetrénováním způsobia těžký zánět kolene a musela se cvičením na čas skončit. Navíc mě hiit tréninky a posilovací sestavy přestaly napnovat, Zastavila jsem se na bodě mrazu. Ted bych zase chtěla začít cvičit .. dost jsem od pauzy nabrala, ale hiit tréninky a kardia mě už prostě nebaví.Pořídila jsem si plno knížek o józe a jsem jí naprosto očarovaná. Od zítra začínám jogovou challenge s Adrian Mishler a chci se naplno věnovat józe. Je to pro mě něco úplně jiného. Mám v plánu se v joze víc vzdělávat a třeba časem zajít i na nějakou live lekci s nějakým světovým učitelem jogy. Přijde mi, že ve fitness už není nic co by mě melo naplnovat.. nebaví me to. A tak se ptám .. mysíš že stačí abych se naplno začala věnovat joze (tomu co mě zase očarovalo a neuvěřitelne mě baví) a zhubnu nebo se musím nutit do kardio a posilovacích cvičení? Děkuji za odpověď :-) Od tebe si ji velmi vážím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky a moc děkuji za důvěru :) K tvému dotazu se vyjádřím takto. Aby člověk zhubl, nepotřebuje kardio a to všechno. Je pravda, že je to dobrá věc, občas "potrápit" srdíčko, ale k samotnému hubnutí je zapotřebí převážně správná strava. Bez ní ani cvičení nepomůže. Jóga a jiné druhy cvičení jsou zde hlavně od toho, aby to, co člověk zhubne, taky zpevnil a vytvaroval. Bez cvičení ty tvary nejsou moc pěkné, jsou takové nijaké. Pokud ses zakoukala do jógy, určitě se jí věnuj. je jedno, jakému cvičení dá člověk své srdce. Pokud tě to bude naplňovat, bude to mít svůj smysl. O to víc, jako jogínka, budeš mít za úkol naplnit podstatu skrz stravování, tam to platí obzvlášť :)) Držím palce!

      Vymazat