BLOG
Bloguji
U mě doma
Happy Monday
Baby deník
Nevlezlo se
JÍDLO
Z mého stolu
Všechny recepty
Vaření s FOOD
Vaření s Yummly
Biosfera.cz
CVIČENÍ
Články
Fitness deník
Recenze a tréninky
Jóga
Moje proměny
FASHION & BEAUTY
Notino.cz
Laky
Kosmetika
Oblečení
VOLNÝ ČAS
Knižní koutek
Knižní výzva
Recenze knih
DIY
Háčkování
V PŘEDVÁNOČNÍM ČASE MÁM PRO VÁS SPOUSTU SOUTĚŽÍ. KDE?
Na blogu soutěžíme o tři balíčky od HQH System
Na mém blogu můžete soutěžit ve Velké oříškové soutěži o 5 kg oříšků a semínek
Na FB stránce Anetky Run-Heart se soutěží o mou knihu Moje tělo: koučink
Na FB stránce Správná podprsenka se také soutěží o mou knihu Moje tělo koučink.

PŘEJI VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ ADVENT :-)

pondělí 1. června 2015

Úvaha: Člověk a jeho distanc od přírody


Tuhle jsme se s přítelem bavili o lidech. 
O tom, kam jsme se dostali. Ve vývoji. 
Bavili jsme se i o zvířatech. 
O tom, jak oni vnímají přírodu. 
Pak jsme došli k závěru, že vesměs původní verze toho, čemu se říkalo "člověk", je zdegenerovaná. 

Nerada bych, aby to vyznělo, že člověka jako lidskou bytost urážím. Tak to není. 
Chtěli jsme se prostě jen podívat na ten rozdíl. 
Na to, kam jsme se dostali. 
Na to, že ačkoli žijeme déle než kdy dřív, tak trpíme chorobami, které tu nikdy nebyly - psychickými poruchami, depresemi, stresem, díky tomu vznikají nová odvětví a obory, které tu snad nebyly ani před padesáti lety. A pokud ano, byly natolik výjimečné, že o nich málokdo věděl. 

Na řadu přišlo jediné slovo. 
Intuice. 
Kam se poděla intuice, kterou mají a kterou POSLOUCHAJÍ všechna zvířata? 
Jak to, že my lidé jsme se odnaučili intuicím naslouchat? 
Tolikrát se každému z nás stalo, že mu jakýsi vnitřní hlásek napovídal, co dělat, co nedělat, kam nechodit, jak se zachovat, jsme schopni vycítit nepohodu a nebezpečí a přesto jdeme proti vlastnímu přesvědčení. Shodli jsme se s přítelem na tom, že jsme se odnaučili vnímat sami sebe. Jak fyzicky, tak psychicky. Úplně se to vytratilo.
A zatímco zvířata vycítí nebezpečí a utečou, zatímco, když je něco trápí a bolí, tak v klidu odpočívají a nabírají síly, zatímco vědí, kdy mají dost a neumí se přežrat a nežerou věci, po kterých ví, že jim bude špatně, my - tak chytří lidé, kteří vytvořili Hubbleův teleskop, aby poznali počátky existence tady toho všeho - jsme se tohle všechno odnaučili vnímat. 

Debatovali jsme o tom s přítelem dobrou půl hodinu. Možná i déle. 
Odloučení od přírody, které vedlo k tomu, že žijeme v současném světě, nás jako živé bytosti se smysly a možnostmi naprosto změnilo. 

Ačkoli přítel nevěří na tělo a duši, a myslí si, že žádná reinkarnace neexistuje a po smrti je prostě konec, věří na věci mezi "nebem a zemí". Věří na to, že člověk má v jádru ohromné možnosti, které nevyužívá. Věří, že v dávných dobách - a to je i v různých spisech doloženo - existovaly rituály, které vedli lidé obývající celoživotně přírodu, při kterých myslí a vibracemi dokázali uzdravit jiného člověka. Někoho ze svého kmene. 
Nemusíme zacházet daleko, takovou možností, že jako lidé tyto schopnosti můžeme mít, se opírá i film Lucy. Viděli jste jej? Věříte, že náš mozek je schopen využít více kapacity k těmto věcem? 
K uzdravování druhých? K uzdravování sebe? 
Proč se říká, že když boj o život nebo o cokoli jiného vzdá hlava, je konec? 
Věříte, že je člověk schopen ovládat svůj metabolismus a být naprosto spřízněný s vlastním tělem, jen se to prostě v průběhu vývoje odnaučil/zapomněl?

Možná je spousta pro a proti, ale já jsem docela dost pevně přesvědčena, že odpověď na všechno naše jednání a chování má odkaz v přírodě. Já osobně nepoznala člověka, který by chodil na tůry, jezdil na kole v přírodě, šlapal po horách nebo trávil většinu volného času v obložení hor a stromů a přitom jej trápily deprese, stres a upadal do letargie kvůli problémům v životě. Není to právě naopak, že pokud se setkáme s ukrutnými problémy v životě, pro které momentálně neznáme východisko a nemáme odpovědi na otázky, které nás tíží, že nás to samotné tahá pryč z domů, z obklopení stěn, automaticky se uchylujeme k přírodě, jdeme ven, pryč, procházíme se a hledáme odpovědi v klidu mimo civilizaci mezi stromy? Na lukách? Na kopcích za městem s výhledem na hory nebo na křivky naší země? 

Já osobně se velmi často setkávám s lidmi, kterým když řeknu "naslouchejte potřeby svého těla a vnímejte, jak reaguje a co vám říká", málokdy ví, co si pod tím představit, co to znamená, protože jejich vědomí žije naprosto odděleně od těla. Nebudu zapírat, také jsem byla jednou z nich. Až cvičení, nový pohled na stravování, dopad jídla na mé tělo, studování lidského těla, psychiky a také hodně času stráveného s jógou mi naprosto otevřelo oči a já vím úplně přesně, jak ochuzená o vnímání samotného života - oné podstaty - jsem byla. Své vědomosti teď předávám dětem, aby byly o krok napřed, než jsem byla já. 

Nezapomínejte! 
Jste součástí přírody. 
Jste živý organismus. 
Jste stvořeni z prvků, které se objevují všude na této planetě. 
Všude ve vesmíru. 
Z těchto prvků tady vznikl život. 
Pracujte na sebepoznávání, poslouchejte intuice a nebuďte k nim (tedy sami k sobě) otočeni zády. 
Buďte za jedno s přírodou a bude se vám žít o tolik snadněji.
Příroda má ohromnou moc. Ohromnou sílu.
A je všude kolem.
Ať je to vliv měsíce, či vliv planet.
Jste život, tak ho vnímejte ;-)

K. ♥
Vaše názory:

4 komentáře:

  1. Skvělé! A strašně moc pravda! :-) Jen tak pro inspiraci, jaké materiály studuješ ohledně našeho těla? máš nějaké tipy na literaturu či přímo nějaké stránky? Dííky :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Driv tu jevy jako deprese atd. byly, pouze se nediagnostikovaly. Umiralo se na ne, dnes mame medikaci a kvalita zivota se da diky ni znacne zlepsit. Tak co, budem se tvarit, ze driv to byvalo lepsi a dnes je to fuj? Nebo by byls libo osobni zkusenost?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč hned ten tón? :) Je to nutné?
      Osobní zkušenost mi snad přeješ? Tak možná tě překvapí, že od ní nejsi zase tak daleko, ale to je má soukromá záležitost.
      Netvářím se, že to tady bylo lepší, jak sama píšu, délka života se prodloužila, a určitě díky medikamentům se život zkvalitnil. A jak píšeš, ano, nediagnostikovaly se, na což také narážím v té úvaze. Dnes je oborů ohledně psychického zdraví plná řiť, to tu dříve nebylo, tudíž se to logicky nemohlo diagnostikovat, ale to bych opisovala to, co už je v článku.
      Co jsem skutečně chtěla říci je to, že to dříve nebylo v takové míře jako dnes. Nemluvím teď přímo o depresích, ale o stresu a psychických problémech všeobecně. Stačí se koukat kolem sebe a poslouchat lidi. Nebo být na druhé straně mého počítače a číst si ty příběhy v mejlech, které mi chodí dnes a denně. Dříve lidé takové deprese mít nemohli, protože by se v takových situacích, v jakých se nacházejí dnes, nikdy neobjevili. O tom jsem psala. Může za to současný život. Současné nastavení společnosti. Křováci v Africe těžko budou řešit stejnou stresovou situaci jakou má Evropan.

      Nicméně, ano, budu se tvářit, že v některých aspektech býval tehdy život lepší. Nemluvím o technice a lécích, ale z hlediska spojení s přírodou. Proto tato úvaha nese název takový, jaký má. ;)

      Vymazat