BLOG
Bloguji
U mě doma
Happy Monday
Baby deník
Nevlezlo se
JÍDLO
Z mého stolu
Všechny recepty
Vaření s FOOD
Vaření s Yummly
Biosfera.cz
CVIČENÍ
Články
Fitness deník
Recenze a tréninky
Jóga
Moje proměny
FASHION & BEAUTY
Notino.cz
Laky
Kosmetika
Oblečení
VOLNÝ ČAS
Knižní koutek
Knižní výzva
Recenze knih
DIY
Háčkování
V PŘEDVÁNOČNÍM ČASE MÁM PRO VÁS SPOUSTU SOUTĚŽÍ. KDE?
Na blogu soutěžíme o tři balíčky od HQH System
Na mém blogu můžete soutěžit ve Velké oříškové soutěži o 5 kg oříšků a semínek
Na FB stránce Anetky Run-Heart se soutěží o mou knihu Moje tělo: koučink
Na FB stránce Správná podprsenka se také soutěží o mou knihu Moje tělo koučink.

PŘEJI VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ ADVENT :-)

úterý 22. září 2015

Život je nedokonalý, ale žiju.


Vždycky si v určitý moment myslím, že jsem vnitřně dosáhla nějaké pohody a že se cítím nejlíp v životě. Tyhle ataky změn pociťuji poslední tři až čtyři roky a dokolečka si říkám, že tohle je konečně ono. A pak se přehoupne pár měsíců a já začnu vnímat věci kolem sebe a v sobě ještě hlouběji, než kdy dřív. Jako bych se neustále poznávala. Jako bych začala chápat, že čerpat ze sebe hlavně klid je ta nejlepší volba, ať se děje cokoli.

Jsou chvíle, kdy život prostě dokonalý není. Ale je vůbec někdy? Pro koho je? I ti, co maj na Instagramech tuny bezchybných obrázků ze svého života, vám nebudou fotit svoje včerejší slzy. I já řeším spoustu problémů, vážných i méně vážných, rodinu, peníze, zdraví, hádky, lži, neochotu lidí kolem mne a všechno to, co každý jiný člověk. Ale nějak začínám zjišťovat, že s každým takovým problémem, který nastane, jsem schopna jej skutečně řešit jinak, než tomu bylo třeba před deseti lety. Kdysi jsem byla taková, že když nastal nějaký problém, nechala jsem se tím celá pohltit. Bylo mi špatně, od hlavy až k patě jsem cítila, jak se mnou cloumá stres a blbá nálada z toho, že zase musím něco řešit a proč zrovna mně se tohle děje. Shodou okolností jsem až posledních pár měsíců schopna každý problém v životě vstřebávat jinak. Už se nevztekám, nelámu si hlavu, neobviňuji všechny a všechno, neužírám se, ale nadechnu se, proberu v klidu možnosti a začnu ihned hledat cestu ven. Řeknu si fajn, teď to nebude snadný, ale všechno na světě má své řešení.  Všechno. Není nic, kromě smrti, s čím by se nedalo něco udělat.

Momentálně procházím obdobím, kdy mne stíhá jedna rána za druhou. Je to k posrání. Jde o docela vážné věci, které mi nedělají dobře a na které se dívám jako na škody v životě, které jsem nenapáchala, ale které se mne týkají každým coulem. Někdy si prostě nevyberete. A také shodou okolností v tomto období narážím na internetu na články různých pisálků, kteří - aniž by o tom věděli - mi otvírají oči v tom, jak se s tím vším vypořádat, inspirují mne, povzbuzují, dobíjejí energií a já jsem za tento virtuální svět najednou ráda. Najednou víc než kdy dřív se učím své problémy a zátěže v životě minimalizovat, třídit a světe div se, jde to. Problémy tím nezmizí, ale minimálně tím šetřím své fungující srdce a zmírňuji šedivění vlasů. Jak jsem četla na stránce First Class, být na dně je pocit, ne fakt. Každý z nás se dříve nebo později podívá zpětně na problémy, kterými procházel a vlastně mu zpovzdálí už tak závažné nepřijdou, jako kdysi (vždyť už to je i v pohádce pro děti o jednom ledovém království: "Je zvláštní jak z té dálky, se všechno menší zdá.") Problémy přicházejí a odcházejí. Byly, jsou a budou a je jen na člověku, jakou zvolí cestu k jejich vnímání a vypořádání se. 

Ještě před rokem bych tvrdila, že na nasranost je nejlepší boj, vytáhnout tenisky a jít cvičit, dostat to ze sebe. Možná ano, ale já mám teď období, kdy mám nutkání jen sedět, odpočívat, číst si, háčkovat, přemýšlet o životě, o partnerovi, o dětech, koukat z okna jak důchodkyně, nebo když jdu vyvenčit Mikiho, tak jen stát na místě se zvednutou hlavou a dýchat tu nádheru. Jsem tak momentálně naladěná a dělá mi to příšerně dobře. Dnes jsem tak stála ráno taky uprostřed mokré trávy a doslova jsem cítila, jak s každým nádechem do mne proudí obrovský kus přírody a energie a smýval ze mne všechny balvany. A po jednom takovém nádechu jsem zavřela oči a řekla nahlas:"To je mazec." To si nikde nekoupíš. A usmívala se :-)

Miluju život. Fakt ho miluju. I přes všechno, co mne teď sere :-) I přes všechny lidi, které bych nejradši profackovala. Ale přesto všechno, co mi chybí? Žiju, mám dvě krásné zdravé děti a přítele, který nás všechny miluje, byť na 2000 km daleko. Ale je to tam!!! Nemusím nikam utíkat, před ničím se schovávat, žít venku jak zvěř nebo řešit existenční problémy. Sedím tu, křoupu koblihu a upíjím svůj čaj. Nejsme dokonalí. Tudíž ani život nemůže být. Ale máme jeden dar, luxus, kterým mnozí neoplývají. A kteří by si to s námi vyměnili, leč nemohou.

Užívám si, co mohu. Ze všeho dostat maximum dobrého. Vytřídit, z čeho se mi křiví úsměv a z čeho mi duše puká blahem. Zpomalit, když je třeba, aby energie zůstala na podstatnější věci. Nemyslet. Jen děti objímat, příteli psát Miluji tě, drbat psa za uchem, udělat pár downward dogů a dýchat... dýchat...

K.

Vaše názory:

22 komentářů:

  1. To je strašně krásně napsané! Ve všem máš úplnou pravdu, hrozně jsi mě tímhle článek motivovala. :) Líbí se mi to "být na dně je pocit, ne fakt"...když se nad tím každý zamyslí hlouběji, je to pravda. Něco tak inspirujícího už jsem dlouho nečetla.

    OdpovědětVymazat
  2. A o tom to je Kris ;-) Krasne jsi to napsala. A ten nadech v ty trave, to jsi pocitila energii matky zeme. Vyresetovala jsi si hlavu a kdyz to budes delat pravidelne, urcite se vyhnes jakymkoliv praskum na nervy, stres atd v blizke i daleke budoucnosti. Znas pana ECKHART TOLLE? Doporucuji si precist nejakou jeho knihu o sile tohoto okamziku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radko, moc děkuji, určitě se podívám podrobněji, včera jsem ho hned vyhledala, ale jen jsem prolítla :) Mrknu na jeho knihy u nás :) Děkuji!

      Vymazat
  3. Být na dně je pocit, ne fakt...to si asi napisu na ruku nebo na zed! Uzasnej clanek, uz dlouho jsem neco tak krasnyho, pravdivyho a cistyho necetla. Nakopla jsi me k necemu, co uz chci udelat dlouho. Dekuju!

    OdpovědětVymazat
  4. Souhlasím, že je potřeba dostat ze všeho maximum :)
    HAUTE BASICS

    OdpovědětVymazat
  5. Ty mi mluvíš aktuálně úplně z duše... Jakoby člověk tak dlouho hledat a nevěděl, co chce až se dostane do fáze, kdy zjistí, že někdy je třeba nechat život plynout a jen dýchat :)
    Díky za to, že jsi a že nám ukazuješ, že všichni jsme jen lidi a že někdy je třeba se z plných plic nadechnout a usmát na život :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Nikki (prostě jsi pro mě Nikki (; ) Díky moc, za tenhle článek... přišla jsem brutálně nasraná z práce... dělám s nejdebilnějším člověkem co si jen můžeš představit... zase se mu podařilo dnes mi totálně otrávit den... někdy méně někdy více... Máš pravdu v tom, co píšeš... Život je super... takže si zacvičím postural therapy se zuzkou, dám si horkou vanu s bublinkama, pustím červeného trpaslíka, usměju se, přitulím se k příteli a řeknu si, že mi to v práci může políbit prdel... Protože až na tohohle člověka v práci... jsem absolutně šťastný člověk... DĚKUJI!!! Ať řešíš cokoli, tak ať je vše OK co nejdříve. GOOD LUCK!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, moc díky :) Krásně jsi vyřešila svoji naštvanost :) Ono je to občas těžké, ale když necháme lidi prevíty, aby nám manipulovali se životem i po skončení práce, byla by to škoda. Já takhle vyčerpaná psychicky chodila domů z práce, když sjem učila. Bylo to strašný, jak jsem si tu psychickou vyčerpanost t puberťáků nosila domů a dokonce se mi o nich zdálo a ráno se tak probouzela neodpočatá. Trvalo to rok, než jsem se naučila obrnit se, že jakmile zavřu za sebou dveře školy, budu si to užívat :)) Hodně štěstí :)

      Vymazat
    2. Děkuji Nikki, pokusím se naučit se to stejně jako Ty... nejde mi to už dost dlouhou dobu a intenzita se střídá... dnes jsem se vrátila ve stejném stavu... asi vyzkouším po odchodu z práce hluboký nádech a výdech... doufám, že bude lépe... (;

      Vymazat
  7. Já mám teď taky takovou chvilku prozření. Před pár lety jsem se seznámila s jednou super ženskou...nastoupila do soukromé školky, kde byla moje dcerka. Nakonec to dopadlo tak, že tahle skvělá bytost (Martina) si nakonec založila vlastní školku. A je tak skvělá a dělá s dětmi tak úžasný věci, že jsem přesvědčila i svého hodně zarputilého manžela ("Nechápu, proč bychom měli utrácet za soukromou školku!"). No a z nás se s Martinou staly velké kamarádky, koneckonců se mi narodila druhá dcerka a každý den jí nechávám ve školce svoje dva nejcenější poklady.....Jenže od pátku je vše jinak, ráno nám nám volal její mažel, Marťa měla mozkovou příhodu. Masakr, je sice starší než já, ale je jí 47, má 6 letou dcerku, vždycky plná energie, chodila cvičit na moje hodiny......No, naštěstí dobrý, dnes jí pustili z nemocnice, trochu zadrhává řeč, ale jinak je vše skoro jako dřív. Ale samozřejmě není...ten strach, že by se to mohlo opakovat a mohlo to být horší....a já si zase po dlouhé době uvědomila, řešíme taky jednu hovadinu za druhou a nakonec se ani po druhé nemusíme nadechnout...kurňa, přesně jak píšeš, je třeba být šťastný tady a teď, protože to zítra, které si tak plánujeme (jak budeme hubenější a šťastnější) vůbec nemusí nastat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostá pravda!!!! Právě také řešíme zdravotní komplikace v rodině, jedná se o mého tatínka, já mu nijak pomoci nemůžu a ani on si to nijak nenaplánoval, přesto se nás to všech dotýká, protože to má své následky, nemoc zasraná :D Ale otec bojuje, tak snad bude vše v pořádku. Přeji i tvé kamarádce spoustu sil, takové náhlé zdravotní přemety jsou strašně nepříjemné a mrazivé :( Chápu tě.

      Vymazat
    2. neboj dá se do pořádku, jak píšeš je to žena plná energie. Bude to dlouhá cesta a možná jí to má taky bohužel něco ukázat. I když proč takto drasticky.
      Držím palce

      Vymazat
  8. Děkuji za krásný článek. Mám poslední dny pocit, že nějak moc bloudím a sama sebe dostávám do slepých uliček a zase se z nich snažím dostat ven. Život je jedno velké sebepoznávání, které nikdy nekončí. Najednu stranu jsem za to ráda, s každým problémem nebo starostí vím, že je to jen lekce. Ale někdy si kvůli tomu prostě musím pobrečet nebo smést naštvaně papíry ze stolu, příp. něčím hodit (když jsem fakt vyčerpaná) :D Ale jak sama píšeš, život mě baví. Potkávám nové lidi, učím se novým věcem a čelím novým výzvám. Nejde to sice tak rychle, jak bych si přála, ale vždy mi to "něco" dá. A to je hlavní přece.

    OdpovědětVymazat
  9. Opět ti děkuji za tvůj pohled na věc. Já za takového pisálka beru zase tebe :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky, díky a ještě jednou díky. Sleduji občas youtuberky a pár blogů. Z videí a článků mívám pocit, že jsou všichni šťastní a mají spořádané životy. To jen já mám v hlavě pochybnosti o sobě, budoucím životě, rodinných záležitostech. Ne není to tak. Jsem ráda za tento upřímný článek. Zrovna tento týden, kdy už jsem se cítila naprosto KO, mi moc bodnul :-) a přeji hodně síly a úsměvu do těch tvých překážek :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Nikki,sleduji tě již skoro dva roky a není dne kdybych se nepodívala a netěšila na tvé příspěvky.Inspirujěš mě v mnoha směrech a je vidět,že i ty se neustále vyvíjíš.Je mi trochu víc než tobě ,mám dvě úžasné dcery a skvělého muže.Poslední dobou jsem zjistila ,že stejně nejdůležitější je spokojenost uvnitř sama sebe,jinak je vše k ničemu.Zajímám se také o cvičení,výživu a zdravý styl života,ale ta psycho stránka dělá nejvíc.Máme za sebou v rodině úmrtí a člověk pak začne hledat smysl všeho.Jak už tu někdo psal ,objevila jsem "Moc přítomného okamžiku" od Eckharta Tolleho a to je pak o čem přemýšlet a neřešit blbosti.A zdá se mi ,že najednou všechno dává smysl,jen zkusit.Doporučuji,ale není to lehké čtení.Moc ti fandím a držím palce pro boj.O

    OdpovědětVymazat
  12. Samy ženy vidíte, že máme dar o kterém se některým ani nezdá a najednou může být vše jinak viz výše o Martině - mozková příhoda. A i tak rodina bude fungovat dál a bude se snažit.
    Kristýno já jsem zase v období jak píšeš spousta lidí mi štve, ale už na ně koukám jakoby přes sklo. Nechci aby se mi dotýkala blbá nálada souseda, který nadává na sluníčko, pak ráno na tmu apod. Včera se tak šíleně rozčílil, když jsem řekla, že jdu dnes na angličtinu. TAkový kraviny ať se oni naučí náš jazyk. Prostě křovák.
    Já zase našla zalíbení a klid v úklidu našeho domu. Absolutně mi to naplňuje klidem a i když jsem v práci a nejsem tam, tak si představuji jak přijdu domů a mám tam uklizeno. No možná praštěná, ale mě to dělá dobře. Ve cvičení stále samozřejmě pokračuji a stále věřím že i zhubnu těch svých minimálně 15 kg. Hezký den ženy Martina z Plzně

    OdpovědětVymazat
  13. Krásný článek, moc hezky napsaný. Ano, život je k pos... Momentálně se nejvíc odreaguji se svou fenkou, při procházkách v přírodě. Jinak je to boj :-)

    OdpovědětVymazat