BLOG
Bloguji
U mě doma
Happy Monday
Baby deník
Nevlezlo se
JÍDLO
Z mého stolu
Všechny recepty
Vaření s FOOD
Vaření s Yummly
Biosfera.cz
CVIČENÍ
Články
Fitness deník
Recenze a tréninky
Jóga
Moje proměny
FASHION & BEAUTY
Notino.cz
Laky
Kosmetika
Oblečení
VOLNÝ ČAS
Knižní koutek
Knižní výzva
Recenze knih
DIY
Háčkování
V PŘEDVÁNOČNÍM ČASE MÁM PRO VÁS SPOUSTU SOUTĚŽÍ. KDE?
Na blogu soutěžíme o tři balíčky od HQH System
Na mém blogu můžete soutěžit ve Velké oříškové soutěži o 5 kg oříšků a semínek
Na FB stránce Anetky Run-Heart se soutěží o mou knihu Moje tělo: koučink
Na FB stránce Správná podprsenka se také soutěží o mou knihu Moje tělo koučink.

PŘEJI VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ ADVENT :-)

pátek 9. října 2015

On a já II: my dva proti všem, aneb když je muž mladší než žena


Když jsem posledně psala příspěvek o tom, jak jsme se s přítelem seznámili, netušila jsem, kolik emocí vyvolám. Chci říct, těch pozitivních. Díky tomu příspěvku mi přišlo tehdy dost soukromých zpráv a emailů, kde mi ženy přibližně mého věku nebo trošku mladší psaly, že mají také mladšího partnera nebo se zuby nehty takové lásce brání a nedaří se jim to. Čím více se totiž lásce bráníte, tím víc se vám zarývá pod kůži.

I naše začátky byly těžké. Já si zakazovala milovat, nevyznala jsem se v sobě, upírala jsem si pohled na něj, minimalizovala společné chvilky, ale bylo to všechno k ničemu, protože ON se snažil o pravý opak. Moc nám k tomu ani nepřidalo to, jak se k nám chovalo a stavělo okolí. Mysleli jsme, že ty pohledy a šuškání časem skončí, ale dnes vám s jistotou mohu říci, že se to asi nestane nikdy :-) Situace se trošku uklidnila, to ano, ale hodně za to mohl i fakt, že jsme se s negativismem lidí museli především my dva smířit a vnitřně se tím přestat trápit, vysvětlovat a reagovat. Pamatuji si okamžik, když jsme se na Silvestra ruku v ruce procházeli přeplněným náměstím, navzdory všemu a všem. A pak nás zmerčil náš společný známý a řekl: "Vy jste tu spolu? Tak to je supr!" 

Musím říct, že jsem si na adresu přítele vyslechla vzhledem k jeho věku už nespočet urážek a ponížení jen proto, že se nenarodil o pár let dřív. Jako by za to mohl. Pro mne to jsou alespoň momenty, kdy je snazší vyselektovat lidi do pomyslného "boxu" s nálepkou "tihle nám můžou políbit prdel". Spoustu ohavností jsem si ale musela vyslechnout i na adresu svoji. Lži, blbosti, věty, které jsem nikdy nevyslovila a které kolovaly městem po společných známých, to, jak mnou někteří opovrhovali, jen proto, že se můj vztah k NĚMU vymykal standardu. 

Nejlepší na tom všem zůstává, že tenhle negativismus od lidí nás dva spíše spojuje. Ještě dnes, po sedmi letech, se najde nějaký "dobrák", který si do nás rýpne a nevhodně nás řeší. To, s čím mají ostatní problém, nám dvěma absolutně potíže nedělá. Nevidím jediný důvod, proč nežít a nemít dítě s člověkem, který se ke mně chová slušně, dokáže zabezpečit rodinu, nekřičí na mě a se kterým si prostě rozumím. K čemu být s člověkem, který byl sice o deset let starší, ale společnou budoucnost necítíte díky věcem, které často dělal? Nebudu se o něm tady rozepisovat škaredě, protože i to škaredé máme za sebou a dnes se i s jeho novou rodinou bez problémů navštěvujeme. S bývalým manželem jsme si zažili oba krušné chvíle. Každý po svém. Hodně slz a hodně emocí. Hodně málo spánku a hodně nových začátků, které přestávaly postupem času dávat smysl a už se v nich neobjevovala ani známka naděje, že by to směřovalo jinam, než do záhuby, úcty jeden k druhému a byl čas to jednou provždy vyřešit rozchodem. Tohle byl jediný smysluplný konec a začátek v jednom, který nakonec po letech dal smysl nám oběma. 

Dnes si hraji se zásnubním prstýnkem od něj na prstu a říkám si, že já a ON jsme asi jediní, kdo si velký věkový rozdíl (13 let) absolutně nepřipouští. On na mne nekouká jako na pětatřicetiletou a já na něj nekoukám jako na kluka, kterému je sotva dvaadvacet. Dokonce musím říci, že ani po sedmi letech se necítíme méně zamilovaní, ale naopak si uvědomujeme jednu krásnou vlastnost. Každý z nás do vztahu něco přináší a tím se vzájemně ohromně doplňujeme. Přitom máme společné názory, líbí se nám stejné knihy, jsme celkově naladěni na stejnou notu a díváme se na svět a život shodně. A přesto jsme tak rozdílní, až to klape. Já netáhnu jeho, on netáhne mě. Táhneme se navzájem. Možná mu nejsem někdy schopna aktivně pomoc a řešit jeho problémy, ale mohu mu nabídnout morální podporu, a funguje to tak i obráceně. Ostatně o to přece má jít v každém vztahu. :)

Nejvíce mne "ničí" dotazy typu co budeš dělat, až ti bude padesát, co když ti uteče za nějakou mladší? Když pominu fakt, že to není ničí věc a že já sama se nikoho na takové stupidní dotazy neptám, pak by si měl člověk uvědomit, že kdyby každý měl přistupovat ve vztahu s podobnou otázkou a bát se už několik let dopředu, že ho ten druhý opustí, pak by nemělo cenu vztahy ani navazovat. Kdo má jistotu v tom, že ho ten druhý neopustí? Jakou jistotu má ten druhý, že vy ho neopustíte? Vůbec žádnou. Je to oboustranné. V jakémkoli vztahu. Věk v tom nehraje žádnou roli. Pokud by se to stalo, řeknu si, stejně jako v předešlém vztahu, že ta doba s ním stála za to a že z naší lásky vzešlo něco, co nám už nikdo nevezme. 

Jsem s ním strašlivě šťastná. Miluji jeho smysl pro humor, oči, ruce, to, jak dělá ze sebe exota, aby nás všechny pobavil :-) Miluji jeho klidnou povahu a náturu řešit problémové situace s rozmyslem a v klidu, miluji jeho neustálé dvoření se, to, že mi dává prostor, když potřebuji a čeká, když se moje výbušná povaha zklidní, to, jak vypráví vtipy, protože já to neumím, to, jak ho berou ve společnosti, jak ho bere můj syn, jak mi stále píše zamilované smsky, jak kolem sebe po hádce deset minut chodíme a pak se začneme na sebe culit a přitom dělat, že se vůbec nikdo z nás neculí, a miluji to, jak říká "hm hm" :-) 

Vím, že jsem byla jeho už na první pohled. Vyhlídl si mě. Já se bránila. Strašně moc. Říkala mu, že ho nemůžu mít ráda, že mu nemůžu opětovat lásku, protože moje okolí by to nesneslo... všichni to nakonec snesli. I můj otec, který byl ohromně proti a roky neuměl vyslovit jeho jméno. Dnes společně drbou ženský a taťka ho má rád. Prý to ani jinak dopadnout nemohlo ☺


K.


Vaše názory:

32 komentářů:

  1. Zrovna dneska jsem si četla první článek, protože se mi opravdu líbil a chtěla jsem si to přečíst znovu protože vím že mě to poprvý dojalo :) a najednou dnes je tu další povídání :)
    Já tohle upřímně nechápu .. já mám sice partnera pouze o 4 roky staršího, takže mezi námi žádný rozdíl není .. ale prostě nedokážu pochopit reakce ostatních když má žena mladšího muže? Mě fakt napadá jen otázka A co jako? Tohle mě nejvíc štve na dnešní společnosti, předsudky .. a přitom když má muž mladší tak je frajer, opravdu nechápu kde se tohle vzalo ..
    Nicméně tenhle článek tak jako ten předchozí mě opravdu chytne za srdíčko .. je to krásně vyjádřené a je vidět, že k sobě patříte :) jen tak dál a hodně štěstí a ještě jednou gratuluji k zásnubám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Mel, o tom, že když má muž mladší ženu jsem původně chtěla psát, ale pak jsem se na to vykašlala :D Ale je to pravda, když je žena mladší, chlapi plácaj dotyčného po ramenou, jakej je borec :)

      Vymazat
  2. Je skvělé, že jste se našli a milujete se! Moc vám to přeju. Možná, kdybyste žili někde ve větším městě, okolí by to tolik neřešilo. To, jak všichni řeší, jestli si nenajde jinou mladší, hezčí znám taky. Sice je manžel o rok starší než já, ale je pracovně často pryč a tudíž i příležitosti někoho si najít má víc než dost. A mě se někdo pořád ptá, jestli se toho nebojím :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S prací v cizině je to dost podobné. Přítel taky dělá mimo ČR, a kolikrát vidím ty pohledy a otázky v očích, dokonce jsem slyšela, že nám to nevydrží a ta cizina nás zničí. No... já bych byla prostě ráda, kdyby se to nechalo na nás :D Že?

      Vymazat
  3. Můj strejda, je mu asi pětadvacet, taky žije s přítelkyní asi o osm let starší. Navíc živí ji a její dvouleté dítě, protože biologický tatík neměl zájem. Věk asi fakt není důležitý, pokud to tedy není jó velký rozdíl (jako třeba když se dvaasedmdesátiletý učitel v hudebce zamiloval do mé šestnáctileté sestry a pořád prohlašoval, že na věku nezáleží :D).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo Vlasti, ten můj taky vzal moje první dítě prakticky za své, vymýšlí dárky, ptá se na něj, když je pryč... jsem ráda, že spolu neválčí... toho jsem se bála nejvíc :) Ale je to dokonalé :)

      Vymazat
  4. Připadá mi, že v tomhle jsou Češi opravdu jedineční - dokážou si vždycky kopnout do snadného cíle a odsuzovat všechno, co se jen trochu vymyká normálu. Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale od té doby, co žiju mimo republiku mi opravdu zůstává rozum stát nad tím, že jsme tak jiní od ostatních národů. Nepřející, závistiví a zlí. Lidi moc rádi strkají nos do toho, po čem jim nic není a rozdávají svoje názory, o které se je nikdo neprosil. Jsem ráda, že sis vytvořila svoje hranice a box s nálepkou "ti co nám můžou políbit prdel" - to je naprosto správný přístup. Je super, že sis nenechala zkazit svoje štěstí - vypadáš hrozně spokojeně a moc ti přeju, aby vám vztah vydržel na věky věků! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anet, vždycky jsem si říkala, že to je jen blamáž, to jak se píše, že Češi jsou jiní, myslela jsem, že to není pravda, a že jsme jako národ v pohodě. Ale čím dál více zjišťuji, nejen u nás, ale vůbec s jakýmkoli problémem, že to jako národ máme skutečně v hlavě jinak nastavené než v zahraničí. Je to skutečně tak. A ty jako nezávislí pozorovatel to ze zahraničí taky vidíš, prostě jsme jiní a některé věci, které se jinde neřeší, jsou tady nepochopitelné a dost lidí se neštítí druhého urazit, ponížit slovně, jakoby najednou byl méněcenný. Můj dlouholetý známý mě jednou potkal, před rokem a půl, tlačila jsem kočárek s Eliškou a on si prostě musel rýpnout a shodit mého přítele, zda má věk už aspoň na řidičák, když už s ním mám "tohle", tím "tohle" myslel naši Elišku. V ten den pro mne skončil a od té doby ho jen zdravím a když chce navázat rozhovor na ulici, tak zvedám ruku, že nemám čas. A nebudu ho mít do konce života pro něj. Urazil nás v jedné větě prakticky všechny. A to se známe od děcka.

      Vymazat
  5. Věk je opravdu jen číslo, já to měla zase naopak a 4 roky jsem měla vztah s mužem o 23 let starším, nebyla to osudovka jako v tvém případě, ale ten vztah mě hrozně moc naučil. Ale moje nej kamarádka je na tom stejně jako ty, mají rozdíl 14 let. Vyprávěla hodně podobný příběh tomu tvému. Mají spolu krásnou 6 letou holčičku a znám jen málo tak pevných a zdravých vztahů než mají oni dva. Všechno si tvrdě vybojovali a dneska už necítí potřebu svůj věkový rozdíl nějak obhajovat. Je to láska a partnerství se vším všudy a rozhodně si tím nekompenzují nějaké svoje křivdy z dětství. Jsou spolu prostě a jednoduše šťastní a jen mě utvrdili v tom, že občas se sakra vyplatí jít proti proudu, takže vám moc fandím:-))

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý článek :-)
    Já jsem chodila s mladším klukem jenom jednou a rozdíl byl pouze necelé dva roky, ale i tak jsem se v tom vztahu necítila dobře. Pro mě je pocitově správné, aby byl muž starší a zkušenější - ale vůbec neříkám, že to je nějaká všeobecná pravda :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to o charakteru člověka. Já si myslela, jak u staršího najdu vše potřebné a dost jsem v tom vztahu naopak chátrala. Jsou mladí kluci, kteří to nemaj v hlavě v pořádku, to je jasné :) Ale jsou i tací, kteří neměli lehké dětství, to, co měl můj přítel byla normální domácí drezúra, takže byl psychicky a emočně vůči životu mnohem dál než jeho vrstevníci. A je to tak prakticky doteď. Jde o to si najít prostě toho svého a je jedno, kolik mu je :)

      Vymazat
  7. Mě je 45 a mému příteli 29. Nikdy jsem se nesetkala s negativní reakcí okolí, a jsme spolu už 5 let.Co bude, nijak neřeším, teď jsme spolu a to je hlavní.A jak se tak dívám kolem sebe, je takových dvojic čím dál víc.Vloni před vánoci mě syn představil svoji přítelkyni.A ta je o dva měsíce mladší než já.Rozdíl mezi nima je 21 let.Důelžité je, jestli se dva lidé mají rádi, ane věk.A také to, jestli se k sobě dokážou chovat slušně i tehdy, pokud se jejich cesty rozdělí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, možná ty negativní reakce u nás vyvolalo to, že když jsme se poznali, jemu bylo 15 :-) Což přiznávám, je docela ... hmm... jak to nazvat.. přinejmenším "zajímavé" :D Ale nemohla jsem si pomoc, on byl v 15 příliš dospělý díky rodinnému zázemí, to je na dlouhý příběh, měl to těžké a musel dříve "dospět", aby se prval s tím, v čem musí vyrůstat. Proto jsme si tak rozuměli.

      Každopádně, k tvému komentáři, přeji vám, aby to bylo i nadále bez negativních reakcí, protože ono to člověka vždycky nějakým způsobem zasáhne a je mu to líto, jak říkám, u nás to je sice teď už málo, ale ještě to neskončilo. I když to už neřešíme a víme svoje, ale prostě člověka to aspoň na chvíli vyvede z rovnováhy, co komu udělal :D Mějte se krásně :)

      Vymazat
  8. Mému synovi je 26, jeho ženě 38. Odstěhoval se za ní do Turecka. Nikdy mi to nedělalo problém. U mě to je celý život obráceně. Mnohem starší partneři. Myslím 30 a více let. Dodnes tvrdím, že mi na věku nikdy nezáleželo, ale na tom, co mají uvnitř. Stůjte si za svým, ten vztah by vám všichni posměváčci mohlo jen závidět. Ten, kdo má soukromí v pořádku, nemá potřebu plivat na druhé. Štěstí jiných je fakt sakra důvod k závisti. Držím palce ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Kristý, už na gymplu jsem si vás dvou všimla, to se prostě nedalo přehlédnout, jak jste o přestávce spolu stáli na chodbě a povídali si a když se pak ke mně donesly gymplácké drby o tom, že vy dva jste spolu a jak je to "divný", jak to nazývali mí spolužáci, tak jsem jen řekla, že mě to vlastně nepřekvapuje. A mám radost, že vám to vydrželo takovou dobu. Já osobně si neumím představit o tolik staršího partnera, ale ve finále to přece není o věku, hodně štěstí, já vám fandím! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezko, zrovna na škole, když se kolem mne neustále motal, v tom měl prsty ještě on :D Vyhlídl si můj dozor a furt byl u mne :D To už mne měl prý dávno vyhlídlou :D Já strašně dlouho, asi 3 měsíce, ani nevěděla jak se jmenuje a do jaké třídy chodí, až mi nechával dárky v kabinetě a psát dopisy, tak jsem se začla zajímat, kdo to vůbec je :D Pak následovalo ještě dlouhé období, kdy jsem se mu snažila vyhýbat, odhánět ho, ale nešlo to. Byl neúnavný, milý a hlavně jsem cítila povinnost mu pomoci s jeho situací doma, a tehdy jsem začala chápat, jak skvělý je to člověk, bez ohledu na věk.

      Takže moc děkuji a nikdy neříkej nikdy s tím stářím :) :D Hlavně ať je hodný, zodpovědný, a vzájemně se doplňujete, pak je věk nepodstatný :)

      Vymazat
  10. Přesně jak píše Eva, do ostatních rejou hlavně ti, kteří sami nemají vztahy zrovna v pořádku, prostě jenom závidí.. jen ať jim vypadnou oči z ďůlků, až se vezmete :oD mimochodem, znáš sitcom Living with Fran? to má stejné téma :o)))

    OdpovědětVymazat
  11. To je moc hezky napsáno, při posledních odstavcích jsem se musela usmívat. :-)
    Já jsem se teď bohužel našla spíš v pasáži, co jsi psala o vztahu s bývalým manželem - slzy, emoce, plno nových začátků, které stejně nedopadly dobře. Přesně to jsem s teď taky zažila...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, přeji ti moc síly tady na tohle... to jsou doslova muka, pamatuji si na ty stavy, bylo to příšerné, měla jsem pocit, že z toho není cesta. Ale čas to prostě vyřeší... :) Držím palečky.

      Vymazat
  12. Ahoj Leni :) Omlouvám se, že se pletu do tvého komentáře. Chtěla jsem se zeptat ty už nemáš blog ani instagram? Chybí mi tvé příspěvky, byla jsi má oblíbená bloggerka. Iveta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, mám, ale oběmu jsem měnila adresu. Blog mám na http://it-leni.blogspot.cz/ a je tam odkaz na instagram.

      Vymazat
  13. Kristi, ano, Češi jsou prostě stále takoví, že jakmile něco mimo "normy" a jakési podivuhodné "standardy", tak je potřeba na toto ZLO řádně upozornit. Ach jo, jak dlouho ještě v nás budou ty komunistické praktiky???
    Mám z vaší lásky upřímnou radost, momentálně se kolem mě rozchází jeden pár za druhým, takže jsem z těch vztahů spíše smutná, proto ráda narazím na někoho, komu to klape. A vzhledem k těm komplikovaným začátkům si myslím, že váš vztah stojí na pevných základech. Hodně štěstí do dalších let!

    OdpovědětVymazat
  14. Kristynko také mám muzicka mladšího i když o tři roky.Je to jen Vaše věc, a zijeme teď .Hodně štěstí.

    OdpovědětVymazat
  15. Kristi uz sem ti psala pokud si vzpominas, komentovala jsem prvni clanek, me je 31 priteli 20 a je mi skvele tak jak mi nikdy nebylo, jsem stastna, spokojena, vyrovnana, protoze snim mi zivot dava smysl, a taky si me vyhlidl, taky jsem se citum moc branila skrz okoli, rikala jsem si co asi budou rikat a ano rikali, septali si a buhvi co, ale nikdo za me muj zivot nezije, neplati za me ucty, nezivi me takze si muzu se svym zivotem delat co chci a byt skym chci, a kdybych mela stesti stavet na nazory druhych no tak sem vlastne sama zalezla nekde v koute. A nejvic si septaji ti co jsou v zivote nespokojeni si myslim ja... no a jestli si najde nekdy mladsi? No to by si mohl najit klidne i chlap o 10 let starsi v tomhle neni vyjimka a i kdyby se to stalo vim ze na sebe nikdy nezapomeneme a ja si stejne myslim ze k sobe patrime. :) uz spolu budem 6 let a je to to nejhezci co me potkalo ve vztahu!! Takze ti preji tobe i sobe at sme snima nadosmrti pac jsou to bajecni chlapi ;)

    OdpovědětVymazat
  16. krásný článek!!!

    mám obdobnou situaci ale trošku naopak :) je mi 21 let, rok žiji s přítelem 35 let :) lidi jsou různí, ale musím říct, že většina nás podporuje. Ano, slýchám otázky typu:on bude starý a ty si budeš chtít užívat života, budeš ještě v dobrý letech, co když tě pak nebude přitahovat.. a podobně.bla bla bla..neřeším to..ne teď když jsem s tím chlapem nejšťastnější a je to vzájemné. jde o respekt, toleranci pak to může fungovat.

    OdpovědětVymazat
  17. Krásný příběh :) ... je tu řečeno všechno,, takže já k tomu můžu říct, že jsem dojatá :) důležitý je, že vy se máte rádi a ostatní at´si dělaj taky co chtěj ... jste krásná rodina a já už roky říkám, že věk je pouze číslo, navíc mi podle fotek ani rozdíl nepřijde ;) ..... já to mám podobně, od té doby co nežiju s otcem mý dcery, tak jsem skoro vždycky potkala mladšího, protože prostě vypadám mladší a chodím se bavit mezi mladší a hlavně se tak cítím ... říkám, že mi je víc jak 10 let 25 :D takže tak nějak :)

    OdpovědětVymazat