úterý 13. října 2015

Už chápu, proč po člověku přestal Bůh cokoli dalšího tvořit...



Onemocnělo mi dítě. Tak jako pokaždé v takové situaci jsem šla napsat online omluvenku třídnímu učiteli a odhlásit online obědy. Jelikož ale v první den nemoci stále platí možnost vyzvednutí obědu do obědových nosičů, šla jsem se podívat, zda stojí za to jít oběd vyzvednout. Ještě nikdy se nestalo, že bych se přemohla a běžela pro něj, sic mám na něj - tedy synek - nárok. Jelikož ale byla ryba s bramborovou kaší, kterou syn miluje, učinila jsem rozhodnutí a do jídelny se s nosiči vydala. Bylo to poprvé a naposled, obzvláště v zimě, ve větru a kvůli bramborovo-betonové kaši, která se nedala pozřít.

Přišla jsem do školy a následně do jídelny za 10 minut půl dvanácté. Tedy 11:20. Jelikož mi dveře od jídelny po zaklepání otevřela vedoucí jídelny, aniž by pozdravila na oplátku nebo dala najevo nějakou emoci, stupidně jsem tedy koukala, zda můžu jít dál. No, předpokládala jsem, že otevření dveří značí, že jsem snad vítána. Přišla jsem s Eliškou v náručí do přetopené jídelny a následně k okýnku. U něj stála vedoucí jídelny a za ní se o vybavení jídelny opíraly s rukama v bocích dvě kuchařky.

Já: "Dobrý den, nejsem si jistá, zda nejdeme pozdě pro oběd nebo příliš brzy."
Vedoucí: "Obědy vydáváme až o půl dvanácté." (Žádný pozdrav? Ok.)
Já: "Aha, a kolik je hodin, promiňte, nemám přehled."
Vedoucí: "Za deset minut."
Já: "Za deset minut? Aha. Promiňte a byl by problém, kdybych si jej vyzvedla už teď?"
Vedoucí: "Až o půl dvanácté." (Přidala k tomu úsměv. Ten úsměv, který vám ihned odhalí, s jakým charakterem máte tu čest. ) Na to si se stejným úsměvem začala nakládat na talíř vlastní porci jídla.

Hlavně klid, Kristino.

Já: "Já se opravdu omlouvám, ale nebylo by možné mi dát jen oběd pro syna, ať tady nemusíme s malou čekat. Prcek je nemocný, ať jsme co nejdříve doma."
(Podotýkám, že "otvírací dobu" neměli vyvěšenou ani na nástěnkách, ani na dveřích.)
Vedoucí: "Kuchařky se ještě nestihly naobědvat."
Já: "A vy to udělat nemůžete?" (Dívám se jí pod ruce, jak si plní talíř.)
Vedoucí: "Až o půl dvanácté."

To už začínají cukat koutky i mně, ale z jiného důvodu. Co to jako je? Sakra! Absurdistán? Skrytá kamera? V čem je problém, abychom dostali oběd a šli do prdele? Netrkne ji ani to, že tam jsem s dítětem? Nezdála jsem se ji dost slušná tím, že jsem snad stokrát řekla "promiňte"?

Já: "Takže máme deset minut počkat." Koušu se s úsměvem do spodního rtu.
Vedoucí: (s "tím" úsměvem) Ano. Počkáte deset minut. Protože kuchařky se ještě naobědvat nestihly."
Já: "To já taky ne."

A provokativně se koukám na ty dvě kuchařinky za jejími zády, co mají v ruce bok a opírají se o nerezové skříně. Popadnu nosiče, Elišku za ruku a odcházíme pryč. Udělám několik kroků směrem k východu, že jim na ten oběd zvysoka seru, ale pak se zastavím a řeknu si, že tam s tím přiblblým úsměvem počkám a nenechám se vytočit. Paní vedoucí mne určitě mile ráda ještě jednou uvidí. A tak jsme čekali. Eliška pištěla, křičela, protože ji tam bylo horko, nebavilo ji to tam a já ji to hulákání poprvé s láskou dovolila. A ještě na ni mrkala, že to je ono, ať na těch hlasivkách klidně ještě přidá.

11:25 přichází jeden z pedagogů na oběd. Shodou okolností bývalá kolegyně. Vzala si tác, talíř na polévku, příbor a šla si pro jídlo. Přestože ještě nebylo 11:30!!!!!!!!! Takže momentík... co to?
Stoupla jsem si vedle ní, s úsměvem prohodila pár slov s důrazem na to, že těch 10 minut rychle uteklo, a oběd se tedy započal vydávat. Vedoucí jídelny odchází a  kuchařky se soukají do rukavic, protože nastala jiná situace, stojí tam pedagog, ne ženská s děckem.
A bacha, stále není 11:30.

11:29 si tedy odnáším obědníky, Elišku a cynický úsměv na rtech s pomyšlením na to, jak je naše země plná divných individuí, které prostě nejsou ochotny udělat svět lepší jedním připitomělým gestem. Stačí si z milionu různých možnosti, vybrat tu nejhorší... Jak snadné.

PS: od kuchařek jsem dostala ještě ponaučení, že když si nesu obědník, musím ho mít připravený pod jejich hnědým táckem. Naprosto čistý tác jsem potom šla odnést na prázdné místo, kam se odkládají ty použité.

Prosím, napište mi, zda jsem jen přecitlivělá,
nebo zda nad touto situací také kroutíte hlavou,
jak strašlivě absurdní jednání tohle prostě je.
Říkám si, že inteligentní člověk přece nemá
potřebu se nad druhým povyšovat, komunikovat
nadřazeně jen proto, že má funkci napsanou
na dveřích kanceláře...

Jaké máte zkušenosti vy se svými spoluobčany ve "funkcích"?

Krásný den všem a nenechte se vytočit blbem :-) ♥




Vaše názory:

22 komentářů:

  1. no ty blááááho... to jsou teda.. mě nenapadá slušný výraz :oD tipla bych, že kdybys přišla v 11:45, tak tě sjedou, žes měla přijít dřív, protože teď se vydávají obědy a nemaj čas na maminu s kastrólem :oP a ten tác si nejspíš vymyslely, protože to nemá žádnou logiku a stoprocentně to nemaj nikde vyvěšené

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zlati, také jsem hledala vhodné nebo spíše nevhodné výrazy :D Pak mi došlo, že ty hanlivé výrazy ještě urážím tím, že je používám ve spojení s tímto, co jsem viděla :D

      Vymazat
    2. mě na tom nejvíc dojímá, že máchnout naběračkou trvá deset vteřin.. obdivuju, žes tam fakt počkala, já bych asi odešla a pak by mě hnětlo, že mindrákbaby vyhrály.. tak hlavně Martínkovi brzké uzdravení, pár dní zaslouženého lehára a potom málo učení k dohánění ;o)

      Vymazat
    3. přesně no :D když už nabírala sobě, tak snad mohla i nám, ono to ve finále stejně víc jak 10 vteřin nebylo :D

      děkuji :)

      Vymazat
  2. Přecitlivělá? :D mě by asi ruply nervy :D nemohu vystát chování takovýchto lidí, kteří si prostě o sobě myslí bůh ví co a ještě Vám to dávají sežrat :) nudí se v práci tak prudí lidi, kteří mají na práci něco důležitějšího :) hlavně ať je malému lépe :)

    OdpovědětVymazat
  3. Teda já bych tam šla poprvé a naposledy pro oběd :D Ani do obchodu kde jsou takhle protivné prodavačky se skoro nevracím a raději si zajdu dál někam kde jsou lidé příjemní a milí. Ale tohle mě trochu vytočilo a to jsem to jen četla :D

    OdpovědětVymazat
  4. je to smutné..a Ty jsi to vyřešila s grácií!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Popravdě mi přijde, že na takovýhle absurdní situace jsem narazila vždycky jenom v Česku. Sobectví? Neochota? Arogance? Nechápu.. Divim se, že jsi počkala.. Já bych to rozhodné nevydržela :D :-)

    Fashion Journey

    OdpovědětVymazat
  6. Já naposledy dostala čočku za svého pětileťáka, který si chodí kreslit křídama před dům. Na tom chodníku "to teda nevadí, ale na vratech (podotýkám pár čárek, navíc ta vrata ani nepatří do vlastnictví domu) jo... Prý TO BLBĚ VYPADÁ! Já vím no, Zrzavý z něj asi nebude...

    OdpovědětVymazat
  7. Dobře ty! :D Bohužel takoví lidé jsou - i z pozice např. zákazníka. Pracuji v informační kanceláři a i sem zavítají občas lidé, kteří si záměrně při otevírání dveří nasadí náladu "jájsemtuzákazníkavysezeměprostěposereteprotožejáchci". Skvěle jsi situaci zvládla, já bych se určitě taky neubránila úsměvu, taková absurdita. Snad to aspoň na chvíli kuchařkám a jejich vedoucí pomohlo cítit se okamžik na výši :D Že si ti lidé neuvědomí, jak směšní v takových situacích jsou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano, je to všude. Já tohle zažívala před 10 lety, když jsem seděla těhotná za kasou v Tescu. Byla jsem v 7 měísci těhotenství, takže to viděl každej blb, ale stejně se našli ti, kteří mě nechali na páse tahat kartony pití, protože "jsem přece tam od toho", jak jsem několikrát slyšela, nebo i viděla, jak se v tom nějaká nazdobená lady nebo kretén se žvýkačkou v puse vyžívají. A že těch balíků vod v pražském Tescu na Letňanech za tu dvanáctku bylo :D

      CO se týče té poslední věty, také jsem nad tím uvažovala, zda jim ankonec všem došlo, jak strašně uboze celá ta situace vypadala a jaké role se v ní ony účastnily. Bych se musela hanbou propadnout za takové jednání.

      Vymazat
  8. Ježkovy voči!!! Přecitlivělá určitě nejsi. Mně je vždycky smutno z takových situací.... A i když se třeba vztekám, dělám hrdinku, doma to obulím.... Prostě nerozumím tomu...
    Nedávno jsem zažila něco podobného, když jsem byla na klasické kontrole kyčlí s miminkem. Byla do půl.... Přiběhla tam maminka asi za 2 minuty půl. Rozbalila miminečko a čekala. Sestra vyšla z ordinace v půl a jedna minuta.....a už ji nevzala. Ať si přijde za týden.... Tak zase zabalit do všech oblečků miminko.... Bylo mi to tak líto :(
    Ty jsi to ale zvládla skvěle!!!! Tak se drž a všem pevné zdraví! :) K.

    OdpovědětVymazat
  9. Asi nebudu svým komentářem oblíbená, ale od té doby, co pracuji ve velmi neoblíbené "funkci" úřednice se mi trochu změnil úhel pohledu. Už se tolik nerozčiluji na jiných úřadech, v obchodech a na poště. Protože bohužel často se objevují klienti, kteří nedodržují stanovené pracovní hodiny a polední pauzy. Já se snažím vyhovovat, jsme na ně milá, usměvavá a hlavně lidská, na což mám dobrou zpětnou vazbu, lidi to často opravdu ocení. Ale občas, když člověk potřebuje klid na práci nebo na oběd nebo je míň lidí kvůli dovoleným a nemocím, a přijde někdo, kdo se něčeho domáhá a někdo další a další... a člověk tu práci dělá roky:)
    Tím se paní v jídelně rozhodně nechci zastávat, ale svět prostě není černobílý. A stejně tak jako mají být lidé ve službách milí a vstřícní, tak na druhé straně musí být občas trochu více trpělivosti a pochopení.
    Ideálně by jídelna měla mít označeno, že vydává obědy od 11:30 a neměla by do té doby být přístupna a bylo by vyřešeno:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci přesně tak, jde o přístup. Paní vedoucí mi věc mohla podat jinak, mile a ne mi odsekávat jak kusu hadru :) Nejvíc mne iritoval fakt, že kuchařky co se nestihly naobědvat tam stály opřené, ruce v bok a nic nedělaly. a to, že nabrat oběd trvá 15 vteřin, o tom ani nemluvím :D je mi jasné, že úředník za 15 vteřin asi moc nevyřeší s klienty, co potřebuje :) Já tvůj komentář naprosto chápu a určiět nebude patřit k neoblíbeným, protože ono všechny situace mají více náhledů a každá takové situace je jiná.... jsou lidé ve funkncích , kteří se chovají jako hovada a taky jsou slušní, a pak jsou zákazníci, kteří se chovají slušně a jako hovada. tohle určiět nebylo mířeno na všechny lidi ve funkcích... nemělo to nikoho urazit, ale poukázat na absurditu jednání ze strany člověka, který je stejné hovínko jako já :) nesnesu povyšování. nesnesu. a tohle byla vyloženě ukázka toho, že paní něco může a já musím poslechnout :D prostě sranda :D a koukala jsem na venkovní dveře, na mezi dveře, na nástěnku, na dveře do jídleny, na nástěnku v jídelně, na prostory kanceláře vedoucí,. nikde nebylo o vydávání obědů ani slovo. tahle paní si prostě chtěla jednu ženskou vychutnat, to byl její cíl. Vím, že se setkává s různými lidmi, věřím tomu, já jako učitelka jsem se také setkávala s různými dětmi a následně i různými rodiuči, ale že by mne napadlo využít nějakého "vyššího¨ postavneí a dávat to TAKTO najevo.. bych se musela fakt stydět. Bohužel má paní vedoucí, jak jsem se dozvěděla, strašně špatnou pověst, neváží si nikoho, nemá ráda nikoho, k nikomu se nechová hezky a za vším hned hledá, jak z toho vyvolat konflikt a problém. Ty určitě taková nejsi. A určitě to v práci neděláš. :)

      Kdyby mi slušně řekla "Dobrý den, nezlobte se, ale vydáváme obědy až za deset minut, přijdťe za chviličku", já neřeknu půl slova a okamžitě kývnu a řeknu "jasný". Jenže jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Zákon akce reakce. :) Snad víš co chci říct.

      Vymazat
    2. Tak jak si paní vedoucí teď vylíčila, tak už mi taky není sympatická :D Ale máš pravdu, všechno se dá se slušností. To mě pobavilo, že zrovna dnes mi na dveře zaklepal pán v 12:50 a po pauze otvíráme ve 13:00. Tak jsem se ho zeptala, jestli může těch deset minut ještě počkat. Řekl že ano, já mu poděkovaĺa a bylo vyřízeno. Já jsem právě taková, že pokud by tam byl někdo s malým ubrečeným dítětem nebo řekl, že pospíchá, že mu není dobře, že má v autě seniora apod., tak bych ho vzala bez keců. Já mám ale vystudovanou sociální práci a v nás to tak nějak je to sociální cítění. Což bohužel u většiny ostatních lidí chybí nebo jsou prostě v jádru špatný lidi nebo jsou už prací unavený a vyhořelý a podle toho se chovají. Ale ty sis to vzala jako další zkušenost, víš komu se vyhnout a popřípadě se nad věcí zase povznést a zbytečně se nerozčilovat, pokud to s tím člověkem nehne :)

      Vymazat
  10. Já jsem si myslela, že takové dobré ženy pracují jen v jihlavské jídelně :) Mám syna v 7. třídě a za celou dobu jsem tam byla 2x. Poprvé konsternována, podruhé jsem se optala, zda je možné mi odpovědět na pozdrav a co změní 2 minuty, po které na sebe budeme koukat, dokud nebude 11:30. Nemožné a nic :D Raději to odhlašuji a rychle něco vařím...

    OdpovědětVymazat
  11. No chápu paní kuchařky, že berou málo peněz, práci nemají jistě žádný med, ale.. Já už jsem se ve svých jednadvaceti letech naučila, ať dělám cokoliv, slušnost je prostě na prvním místě. Jako jsou tři P - pozdravit, poprosit, poděkovat(cos ty splnila, ale nikdo si toho nevážil), tak jistá lidská solidarita by taky víc bodla. Mimochodem další super článek :D ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Baby bych poslala do hajzlu. Ani náhodou bych tam nečekala,kvůli blivajzu za 3 pětky. Na podobné dobrodružné výpravy se v této zemi ( a v tomto věku) už fakt necítím. Ale chápu, že jsi to čistě skodolibě "doběhla"..:-D Kdykoli se někam vypravim a jsem prijemna, usměvavá a milá,
    narazim na nechapave pohledy...v tom lepším případě... Je to na hlavu.

    OdpovědětVymazat
  13. Baby bych poslala do hajzlu. Ani náhodou bych tam nečekala,kvůli blivajzu za 3 pětky. Na podobné dobrodružné výpravy se v této zemi ( a v tomto věku) už fakt necítím. Ale chápu, že jsi to čistě skodolibě "doběhla"..:-D Kdykoli se někam vypravim a jsem prijemna, usměvavá a milá,
    narazim na nechapave pohledy...v tom lepším případě... Je to na hlavu.

    OdpovědětVymazat
  14. Ježiš, úplně živě jsem si to představila... Holt, blba najdeš opravdu všude, jen si to člověk nesmí brát osobně. Jak píšeš, dokazují si tímto důležitost své funkce, ale jakmile se objeví někdo, kdo je o pár stupínků výš, hned je jednání jiné.. Štve mě to, sama se snažím neodsoudit někoho "na první pohled" a chovat se tak, jak bych si přála, aby se chovali druzí ke mně. Bohužel někdo je prostě buran a buranem zůstane...

    OdpovědětVymazat