BLOG
Bloguji
U mě doma
Happy Monday
Baby deník
Nevlezlo se
JÍDLO
Z mého stolu
Všechny recepty
Vaření s FOOD
Vaření s Yummly
Biosfera.cz
CVIČENÍ
Články
Fitness deník
Recenze a tréninky
Jóga
Moje proměny
FASHION & BEAUTY
Notino.cz
Laky
Kosmetika
Oblečení
VOLNÝ ČAS
Knižní koutek
Knižní výzva
Recenze knih
DIY
Háčkování
V PŘEDVÁNOČNÍM ČASE MÁM PRO VÁS SPOUSTU SOUTĚŽÍ. KDE?
Na blogu soutěžíme o tři balíčky od HQH System
Na mém blogu můžete soutěžit ve Velké oříškové soutěži o 5 kg oříšků a semínek
Na FB stránce Anetky Run-Heart se soutěží o mou knihu Moje tělo: koučink
Na FB stránce Správná podprsenka se také soutěží o mou knihu Moje tělo koučink.

PŘEJI VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ ADVENT :-)

úterý 17. listopadu 2015

Proč jsem nepoužila trikoloru na sociální síti


Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že se 13. listopad 2015 navždy zapíše do dějin. A nebude za to moci fakt, že jsem po týdnu hledání našla svoji občanku ☺ Oukej, trochu vážně. Nemusím asi říkat, že teroristické útoky na Paříž v každém z nás vyvolaly emoce. Ve mne hlavně ty, že jsem byla ráda, že můj přítel pracuje hodně daleko od místa neštěstí...

Já bych se chtěla spíše ohlédnout za tím, jak reagoval svět. Jak držel při sobě.
Jak sociální síť Facebook nabídla svým uživatelům možnost ověnčit svůj profilový obrázek
trikolorou. Jak se rozsvěcovaly různé budovy v hlavních městech jako odraz solidarity.

Když jsem se dostala v sobotu ráno na Facebook a viděla pomalu v každém příspěvku #prayforparis a 80% mých přátel mělo přes obličeje v profilových obrázcích vlajku Francie, zvedalo mne to ze židle... Ano, tedy ne! Nejsem rebel. Jen jsem se na to koukala v tu chvíli trochu z jiného pohledu.

Nechci se modlit za Francii. Chci se modlit za celý svět.
Nechci mít přes tvář jejich vlajku. Chci tam vlajku každého jednotlivého státu tohoto světa.
Všech těch států, kde se tahle svinstva dějí den co den. Kde se umírá po stovkách stejně tak.
Kde se kvůli válkám a terorismu zabíjejí neviní, přes muže a ženy až po děti. Ti, kteří zemřeli při cestě za svobodou, ti, kteří se v nemocnicích starali a operovali nemocné a byli omylem bombardování... Co ti lidi všude ve světě?

A proto jsem použít trikoloru odmítla. Ale abych byla správně pochopena, absolutně jsem neměla nic proti tomu, že ji použili ostatní. To je v pořádku a je pochopitelné, že tohle byl zkrátka projev úcty mnoha. Že se lidé tímto gestem cítili více spojeni, silnější a vyjádřili tak viditelně spoluúčast (ať už na pár hodin, na den nebo dva, než si to zase smazali.) Je mi líto všech obětí v celém světě, i ve Francii. To, že jsem jejich vlajku "nevyvěsila" přes svůj obličej neznamená, že bych s pozůstalými nesoucítila a že by mi celá situace nebyla líto. Upřímně, byla jsem mimo a v šoku a stejně jako ostatní mne dost ochromil strach a hrůza, s jedinou myšlenkou - kam to povede?! Mojí solidaritou však bylo to, že jsem ten den odmítla cokoli na FB lajkovat, sdílet, komentovat, postovat, protože mi to prostě nešlo. Nedokázala jsem poslouchat písničky, dívat se na film, tancovat nebo si dokonce číst. Hrála jsem si s dětmi o to víc a vnímala jejich přítomnost. Přišlo mi neadekvátní se ten den něčím bavit, když jinde doma truchlí a pláčou. Takto jsem já projevovala solidaritu.

K mému úžasu se avšak i ten den dokázali jedinci na Facebooku hádat například o to, kdo má na svém adventním věci správný materiál ve správné barvě, zda si má jistá dáma koupit pravou palmu do bytu nebo umělou, objevovaly se fotky jídel a zákusků, protože to prostě nemohlo počkat, někdo nafotil svoje nové kosmetické přírustky, protože to bylo veledůležité sdělení ten den a někdo se vzájemně urážel kvůli tomu, zda ta snídaně s ovocem na fotce je dostatečně výživná či nikoli. To všechno za tu chvíli, než jsem odešla a notebook vypnula. Všichni tihle lidé měli jednu věc společnou - ten den, asi půl dne po útocích, měli VŠICHNI DO JEDNOHO přes profilovou fotku ze "solidarity" trikoloru. A přitom nedokázali ani jeden debilní den ze solidarity vynechat takové věci, jako třeba nepsat o věcech, které se nehodí a především neřešit ch******y a nehádat se o totálních blbostech, chovat se k sobě slušně a s respektem jako lidské bytosti, být milí a zbytečně nevyvolávat konflikty, které nejsou pro svět ničím prospěšné. Nu, i takto se dala projevovat solidarita.

Bohužel, spoustu věcí na světě nezměníme. Ani já, ani vy... Od toho jsou tady jiní (to je ale na jiný příběh). Logicky je i nereálné, aby zlo nebylo. Ale jsou věci, na kterých můžeme zapracovat a které měnit nejenže můžeme, ale když budeme chtít, tak to taky dokážeme. Když každý den budeme
na sobě pracovat a snažit se být lepší verzí vlastního já. Měnit i ty zdánlivě primitivní věci, od kterých se odvíjí všechno ostatní a které pak tvoří lepší celek našeho bytí. Jde to těžko, ne že ne. Každý máme své chvíle. Ale snažme se. Kdykoli můžete říct nebo udělat něco lépe, udělejte to tak. Jednak tvoříme budoucnost pro naše děti a jednak karma funguje ♥


PS: Jsem blogerka a občas mám potřebu napsat, jak cítím věci kolem sebe. Kdokoli by pochopil tento příspěvek jako útok nebo jej přebral negativně, zkuste se se mnou naladit na mírový mód. Nejsem člověk, co by jakýmkoli způsobem ubližoval. ♥ S láskou, K.

Vaše názory:

11 komentářů:

  1. souhlasím, těch obětí je tak strašlivě moc, že si to ani nedovedu představit a každý jednotlivý nevinný člověk a jeho rodina, které jsou tím zasažené si zaslouží soucit a pomoc.. bohužel ověsit se trikolorami a vlajkami je na nic a vlny smutku a solidarity jsou nejspíš to, z čeho 'oni' mají radost... fakt nemám ráda násilí a nenávist, ale v tomhle případě si upřímě přeju, aby ty šmejdy vojáci rozstříleli na prach, a aby všichni do jednoho přišli do pekla

    OdpovědětVymazat
  2. Já klidně řeknu, že mi ty vlajky přes fotky a statusy s #prayforparis přijdou ubohý. Je to jen póza. Zajímalo by mě, kolik lidí se OPRAVDU modlilo za Paříž. Na FB jsem viděla smutné statusy, fotky, citáty a hashtagy a ti samí lidé, co je tam postovali, si za hodinu klidně přidali třeba svou fotku ve spodním prádle nebo vysmáté selfíčko z obchodního centra. A od té doby se u nich na profilu nic o Francii neobjevilo. Čili pro mě je tohle vrchol pozérství a stádnosti, nikoli solidarity.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna o tomto jsme se s kamarádem v sobotu bavili, souhlasím.

      Vymazat
  3. Krásně napsané to, co si myslím také. Raději doma v klidu zapálit svíčku a pomodlit se, než dávat na fb vlajku. A víc než lidé, kteří tam vlajku měli, mě včera při nákupu oslovila minuta ticha za oběti v Paříži.
    Nejsem vyznavačka násilí, ale proti těm hajzlům se jít jinak nedá. Jsou to jen sraby, kteří útočí na nevinné a neozbrojené.

    OdpovědětVymazat
  4. Jako každý symbol, může být i trikolora zneužita. Já vlajku na profilu mám. Přišlo mi to jako jednoduchá a tichá možnost podpory, projev smutku. Lidé se cítí sobě blíž. Ano, je to tuctové. Ale co můžeme opravdu udělat? Já vnímám trikoloru jako projev úcty a nesouhlasu se současným světem světa... ve svém osobním životě pak můžu dělat rozhodnutí, se kterými jsem vnitřně v pořádku. Se situací ve Francii nezmůžu teď hned nic. Kateřina

    OdpovědětVymazat
  5. I já trikoloru na fb mám, je mi líto těch obětí stejně jako všech obětí těchto nesmyslných teroristických činů. Teď mě to zasáhlo nějak víc, Paříž je tak blízko, žije tam pár mojich přátel. Každý teroristický útok je něco, co nikdy nepochopím a trikoloru beru jako uctění památky obětem a i jako protest proti těmto strašným činům. Je to moje osobní rozhodnutí a je každého věc, jakým způsobem se vyjádří nebo třeba vůbec nevyjádří.
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. Cítím to naprosto stejně!!!
    P.S.: Jako první krok u sebe jsem ten den urovnala pár sporů.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj, trikoloru přes fotku mám, a bylo to jediné, v čem jsem ten víkend na fb byla aktivní... Jako vyjádření podpory se mi to líbí, i když je to tuctovka. Pravdou ale je, že ne každý nad tím trochu popřemýšlí, prostě to tam fikne a jedeme dál, svět se nezbořil... Zatím... A možná to nebude dlouho trvat :-(

    OdpovědětVymazat
  8. Nikki, sdílím Tvůj názor. Taky jsem si ji nedala. A jak píše Dalai Lama, modlení nemá smysl... www.rawstory.com/2015/11/dalai-lama-stop-praying-for-paris-humans-created-this-problem-and-humans-must-solve-it/

    OdpovědětVymazat
  9. Úplne stebou súhlasím. Ja som si trikoloru síce dala ale tiež som si ju nemala asi dať ľutujem to ale zase som si Francúzko uctila. Ale toto presne som si aj ja všimla že ľudia tam rozoberali také veci no hrozné aj ja som sa chytala za hlavu čo niektorý písali.

    OdpovědětVymazat