BLOG
Bloguji
U mě doma
Happy Monday
Baby deník
Nevlezlo se
JÍDLO
Z mého stolu
Všechny recepty
Vaření s FOOD
Vaření s Yummly
Biosfera.cz
CVIČENÍ
Články
Fitness deník
Recenze a tréninky
Jóga
Moje proměny
FASHION & BEAUTY
Notino.cz
Laky
Kosmetika
Oblečení
VOLNÝ ČAS
Knižní koutek
Knižní výzva
Recenze knih
DIY
Háčkování
V PŘEDVÁNOČNÍM ČASE MÁM PRO VÁS SPOUSTU SOUTĚŽÍ. KDE?
Na blogu soutěžíme o tři balíčky od HQH System
Na mém blogu můžete soutěžit ve Velké oříškové soutěži o 5 kg oříšků a semínek
Na FB stránce Anetky Run-Heart se soutěží o mou knihu Moje tělo: koučink
Na FB stránce Správná podprsenka se také soutěží o mou knihu Moje tělo koučink.

PŘEJI VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ ADVENT :-)

středa 11. listopadu 2015

Z deníčku: (44 dní do Vánoc) - FB, táta, sušenky, bydlení


Facebookem se začíná šířit nová "zábava", aneb pět dní postuj své fotky z mládí. Lidi se nominují a sdílejí obrázky ze svých starých alb a mně to nechává jaksi chladnou. Za prvé nesnáším řetězovky. Lezly mi na nervy už na základce, pak se rozmohl přes sms-ky a teď nejnověji tedy FB. Nominovalo mne už pár lidí a já jaksi tento typ srandy nesdílím. Za druhé mne ani nezajímá, jak ostatní vypadali před dvaceti lety nebo i déle. Jak tahali kačera, byli v Tatrách nebo jak na Vánoce jedli všichni společně u stolu. Jsem divná? ☺ Bojkotuju to. Strašně moc a z vysoka. 

Říkám si neustále, holka nepiš o ničem negativním, ale mám pocit, že se blbá nálada a negace dočasně nastěhovaly do mého života. Úplně je vidím, jak si hoví na našem gauči v obýváku a kamkoli jdu, třesou se, aby mi byly neustále v patách. Přesto se však snažím věřit - jak mi pořád nezúčastnění radí a snaží se dodat kuráž, že lepší dny přijdou, že to všechno kolem mne chytne novej dech a bude to zase dobrý. Jenže víte jak to je. Můžu věřit jak chci, když ten, o kom to všechno je, se vzdává, nebojuje, nechce, mluví o tom nejhorším, nedokáže se zaměřit na nic, co by ho těšilo a já pomalinku a jistě ztrácím sílu odpovídat, vyvracet, podporovat a bojovat s ním... Jsem jakási utlumená, mlčím, poslouchám a nevím, co si můžu k nemocnému člověku dovolit. Všechno to, co mělo několik let svůj rodinný řád a rytmus a pravidla, se teď bortí jak domeček z karet. Je strašně těžký a srdcervoucí dívat se na tu situaci, jak někoho psychika ubíjí víc než fyzický stav.

Dopřávala jsem si cukrů poslední týdny a měsíce tolik, že jsem se rozhodla se dnešního rána probudit a udělat stopku tomu všemu. A docela se mi to dařilo, než jsem se pustila do čtení knížky, kde se snad v každé druhé kapitole pečou sušenky :-D Banánové, čokoládové, burákové, apod. Slintala jsem asi 200 stránek a před chvíli konečně dočetla. Problém ale nepřešel. Chuť na sušenky je pořád. Navíc je fakticky neskutečně miluju já i děti ☺ Asi zhřeším ☺ No ať!

Zítra se jdu podívat na náš budoucí byteček. A taky jdu přepsat na sebe auto, se kterým budu jezdit. Jsou to takové dvě věci, na které se moc těším a už abych je měla za sebou. Bude to pro mne znamení, že se ženou věci k lepšímu a že se konečně děje něco, co má pro mne smysl. Těším se na nové bydlení, na hory, které uvidím z oken, na louku plnou krav, ranní mlhy nad polem a na své auto, které mi bude pod okny stát a svou zelenou barvou, kterou naprostou nesnáším, bude prostě mezi ostatními jedinečné :-D Nikdo totiž nebude a ani nemůže mít horší ... Na něčem se ale jezdit musím naučit. 

Přeji krásný den a zbytek týdne ♥

S láskou



PS: Martin na bílém koni nepřijel. Synek dostal pochvalu ☺

Já se svým šálkem horké čokolády ♥


Vaše názory:

13 komentářů:

  1. Kristinko moc ti rozumím, mám to podobné! A byť se snažím sebevíc přesvědčovat, že ten splín je zbytečný, když je kolem tolik krás, nějak se nedaří ho zapudit. Tak na lepší zítřky a šťastné a veselé ,o)

    OdpovědětVymazat
  2. páni, další důvod, proč můžu být ráda, že nemám facebook :oD ať se daří v životě, se sušenkami, s řízením (zelená je moje oblíbená barve ☺), s bytem.. a Martínkovi hodně štěstí a zdraví k svátku :o)
    a dostala jsem chuť na horkou čokoládu, tak pěkně děkuju :oP

    OdpovědětVymazat
  3. Mám to teď podobně. Splínek se mi nějak usadil na duši a rozjel podzim ve velkém. Mám momentálně pocit, že se všechno sere a čekám, co dalšího bude. Štve mě fb výzva a modlím se, ať mě nikdo nenominuje a přemýšlím, že napíšu rovnou, že se nučastním, tak ať jim nekazím zábavu, když chcou. Já z opatrnosti nedávám osobní fotky na net (hlavně fb). Výrobky, přírodu, to jo, ale rodinu, děti, to ne. Pouze výjmečně, sebe jen občas. Taky nás čeká nové bydlení. Je to komplikované hned od začátku a místo těšení se teď děsím,a bychom neskončili na dlažbě a bez peněz, ale snad ta panika přejde. Do toho se komplikuje zdraví mým blízkým, takže sladké je teď to jediné, co mi obalí trochu nervy. Což samozřejmě vede k tomu, že o žádném zdravém životním stylu, cvičení a hubnutí nemůže být řeč, takže se vesele cyklím v té své depce. prostě nemůže být dokonalé pořád, ale i tak někde v skrytu doufám, že zase bude líp.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jak já ti rozumím. Mně jen utěšuje to, že se dřív nebo později tohle musí prolomit, něco se stane a bude zase lépe! Hodně síly přeji.

      Vymazat
  4. Kristi, drž se. S tatínkem to je moc smutné, přeji jemu i celé rodině moc síly. A užij si stěhování i nové (zelené) auto !!!
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Niki, je mi to vše moc líto a držím pěsti ať vše dobře dopadne. Taky bych ti moc ráda doporučila knížku "Musela jsem zemřít od Aniti Moorjani. Myslím, že by ti v těchto chvílích mohla pomoci. A když uznáš za vhodné, třeba by se líbila i tatínkovi. Je vážně úžasná a naprosto mi změnila pohled na vše okolo rakoviny a nemocí obecně :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Všechno zlé,jednou skončí a v dobré se obrátí.Vím jak těžké je ztrácet milovanou osobu a jak bolí a psychicky vyčerpává to všecko kolem.Držím palce .... :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Mohla bych ti sem napsat jak mi je to líto, ale byla bych radši, kdyby si na to aspoň chvilku nemyslela (i když je to těžké já vím) a měla lepší náladu. Niki, sleduju tvůj blog opravdu dlouho, jsem tu každej boží den a občas si pročítám tvé články pořád dokola. Neznám tě, si pro mě cizí člověk, ale mám tě hrozně ráda. Líbí se mi tvůj přístup k životu, to jak píšeš svůj blog, to jak fotíš všechno kolem. Občas bych si přála, aby bylo víc lidí jako si ty :) Mám v tobě obrovskou inspiraci a ještě dlouho mít budu. Pokaždé když sem zavítám, mám hned lepší náladu a i když u tebe zrovna sluníčku zas tolik nesvítí, přála bych ti aspoň trochu radosti od každého, co se přijde podívat na tvůj blog a svými články mu zlepšíš den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lauro, mockrát Ti děkuji, ani nevíš, jak moc to pro mne znamená, co se mi kolikrát honí hlavou a pak, jakoby to někdo z vás slyšel, mi na to přijde přesně odpovědět :) Ani kolikrát netušíte, co v moci máte z pozice čtenářů. Moc ti děkuji.

      Vymazat
  8. Kristinko, teď mě tak napadlo v souvislosti s tím co se děje v Paříži, nepracuje tvůj přítel ve Francii?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peti, ano pracuje, ale pracuje v horách, v lesích. Jsou úplně odříznuti od civilizace, často bez netu, bez spojení, ani nevěděl, co se stalo, dokud jsem mu nepsala. Je to strašná situace, že? :(

      Vymazat