Dnes je přesně 50 dní do Vánoc. Můj nejoblíbenější čas v roce vůbec.
Letos je všechno nějaké jiné, protože ačkoli se moc těším, nějak se nedaří.
Ze života máme chaos, čeká mne stěhování, které budu muset sama nějak zvládnout
a navíc se den co den snažím nemyslet na nemoc, se kterou velmi těžko bojuje můj tatínek.
Člověk, který celý život sportoval, bavil ostatní svým humorem, je teď k nepoznání.
Nemoc ho zlomila fyzicky a hlavně psychicky. Můj úsměv na tvářích tak trošku drží
hlavně můj přítel a moje děti, před kterými se snažím být silná a dělat, že se nic zásadního
neděje, i když toho mám plnou hlavu.
Obvykle mám dárky vyřízené už v říjnu, teď se přehoupl listopad a jsem tak nějak za
programem :-) Život je relativní. Všichni si ho nárokujeme a přesto nějak si neuvědomujeme
skutečnou hodnotu a cenu. Aneb jak se zpívá v jedné písničce "modlím se, až když je zle."
Před týdnem jsem dostala email, ve kterém se mne jedna čtenářka ptala, jak vypadá
můj fitness život, kdy budu zase psát fitness deník, zda cvičím, jak se stravuji,
jak vypadá moje kniha s jídelníčkem a že blog nějak "stojí", zda jsem to s fitness vzdala
nebo co vlastně jakože dělám... chápu, když člověk nic neví, nedozví se to. Takže aby bylo
jasno, nedělám vůbec nic. Necvičím. Dokonce se po ránu cpu rohlíkem a vysočinou,
protože mi v současné době přijde vyloženě debilní přemýšlet nad tím, jaký dopad
moje sezení na řiti a dvě kila tuku navíc bude mít. Když můj táta doslova bojuje o život.
Vždy jsem v takových případech radila a říkala, že jsou důležitější věci na světě a že to
ostatní prostě počká. A je to tak. Důležité věci nepočkají. Nedůležité nikam neutečou.
Snad můj výklad nikoho neurazí, není to myšleno zle :-) Jen mám teď možná krapet omezený
vjem toho, zda se něco nějak říkat hodí či ne. Tak ještě jednou - nemyslím to zle. Moje největší
vánoční přání pro tyto svátky je mít KLID. Tento rok byl náročný a jeho závěr nás všechny
mele ze všech možných stran. Takže klid a mít tady ještě tátu. Který nás bude bavit všemi
těmi jeho hláškami a černým humorem, bude mi chválit moje cukroví, které jsem naplánovala,
i kdyby bylo chuťově bůhví jak strašné, a "okoštuje" ten MŮJ bramborový salát, který jíme
jen jednou za rok.
Miluju Vánoce. A miluju svýho tátu,
který mamce už 35 let "trpí" modlitbičky před večeří :-)
A miluju perníčky s bílou glazurou ♥ Mňam.
18 komentářů
Ahoj Kristi, čtu Vaše blogy a příspěvky již dlouho, ale nikdy jsem nekomentovala.. Teď mě to "přinutilo".. Vím, jaké to je bojovat o život těžce nemocného táty, před třemi lety jsem to zažívala také.. Proto Vám přeji spousty sil a spousty pozitivních chvil a zážitků, i když se člověk v takovéto situaci není schopen soustředit skoro na nic jiného.. Máte krásné dvě zdravé děti - věřím, že Vám pomohou alespoň na chvíli odpoutat myšlenky na něco příjemnějšího a méně stresujícího :-) Také máte skvělou oporu ve svém příteli, což Vám jistě také moc pomáhá :-) S tatínkem si užijte co nejvíce možných volných hezkých chvil :-) Vám přeji hodně sil a Vašemu tatínkovi, ať vše zvládne a hlavně zdraví a sílu bojovat :-)
OdpovědětVymazatMagda
Tatinkovi preju moc sil. Letos me to postihlo v uzsim i vzdalenejsim kruhu rodiny hned trikrat :( Clovek nesmi vzdat vuli bojovat.
OdpovědětVymazatA osobne vysocinu si s chuti podmazavam "zdravym" tavenakem - kdyz uz, tak uz. A poradne! ;)
Milá Kristi, drž se. Tatínkovi přeji hodně sil a stejně tak i celé vaší rodině. Blog sleduji už dlouho a nemohla jsem si nevšimnout, jak celá rodina hezky držíte při sobě. Posílám (alespoň virtuálně) plný pytel energie!
OdpovědětVymazatKristi, taky přeji tatínkovi spoustu sil, ať se dá dohromady co nejdřív a tobě pevné nervy. Děti člověka vždycky udrží nad vodou :-)
OdpovědětVymazatTaké se přidávám k ostatním komentářům a posílám tatínkovi hodně energie a síly! To je vůbec to nejdůležitější na světě, ať si naříkáme a stěžujeme jak chceme..!
OdpovědětVymazatNení to tak dlouho, co jsem prožívala to stejné. Taťka - sportovec a věčný humorista statečně rok bojoval s vážnou nemocí, kdy byl ze dne na den ochrnutý na půl těla a musel se učit znovu mluvit. Musel to být pro něj hrozný nápor na psychiku, ale moc se snažil. My bojovali den co den s ním. Bylo to velmi náročné. Vím o čem mluvíš. Moc držím pěsti, abyste to všechno zvládli a přeju spoustu sil!!!
OdpovědětVymazatTento článek mne chytl za srdce. Procházíme si totiž podobným. I mého tatínka potkala jedna nevítaná potvora. Bohužel to je něco, co nejde jen tak vyléčit. Chápu tvé pocity, protože je mám taky. Je to strašné. Až teď si uvědomuji všechny ty chvíle, kdy jsem nebyla zrovna ta "nejhodnější" a nebyla jsem vděčná za všechny ty společné chvíle. Přesně jak píšeš "modlím se, až když je zle".
OdpovědětVymazatKristi, inspiruješ mě už velmi dlouho, čtu si tvé články vždy odpoledne u kávy a dělá mi to moc dobře.:) Chtěla bych tě taky taky podpořit. Je mi 18, z obou rodičů mám už jen maminku. Celý život byla bojovník, žila zdravě, sportovala, dokázala se postarat o mně a mladší sestru po smrti tatínka přímo bravurně. Život si řekl, že to vše ještě nestačilo a před dvěma měsíci jí z čista jasna diagnostikovali leukemii. Všem nám to převrátilo život - je chvíli doma, chvíli v nemocnici na chemoterapiích. Na jaře ji čeká transplantace kostní dřeně. Nebudu tvrdit, že je to jednoduché. Ale moc nás to sblížilo, společně bojujeme.A protože psychika dělá prokazatelně 50% úspěchu, moc Ti držím palce. Věřím, že stejně jako my na to budete za rok jen vzpomínat.Zvládneš to! :) Kája:)
OdpovědětVymazatAhoj Karolino, souhlasím s tebou, že psychika je polovina úspěchu. Trápí nás i tátu tohle možná víc, než nemoc samotná. Ale věřím, fakt věřím, že to bude dobré. Možná ne výborné, ale dobré. :) Také jsem přemítala nad tím, co bude za rok. Vlastně i za čtvrt roku. Naši se rozhodli zavřít i obchod, protože na to není už síla. Věřím ale, že je to správný krok, bude více času i energie na důležitější věci.
VymazatDěkuji moc. A moc sil posílám vám i mamince. ♥ :) Tolik statečných lidí kolem!!!
Kristinko drž se tatinkovi hodně síly a energie.
OdpovědětVymazatděkuji ♥ :)
VymazatAhoj Kristinko, držím celé Vaší rodině palce, ať vše zvládnete! Určitě to taťka zvládne! Pokud jsi po něm, tak to musí být velký bojovník. Hlavu vzhůru, bude líp!
OdpovědětVymazatAhoj Kristinko, držím celé Vaší rodině palce, ať vše zvládnete! Určitě to taťka zvládne! Pokud jsi po něm, tak to musí být velký bojovník. Hlavu vzhůru, bude líp!
OdpovědětVymazatkdyž dává život rány, tak by od něj bylo přinejmenším slušné, aby pak na oplátku zase pohladil a obejmul.. tak držím palce, ať to pohlazení přijde co nejdřív a tatínkovi hodně síly ♥
OdpovědětVymazatAhoj Kristí, přeji hodně sil a optimismus do dalších dní a měsíců. Jen malá rada, najdi si kontakt na pana Josefa Olšu Nová Paka a objednej tatínka k němu. Právě jsme se s přítelem od něj minulý týden vrátili a mohu jen potvrdit to, že je perfektní diagnostik a nevím proč, ale něco z něho sálá a předává energii do těla a nevím jak, ale dokáže tou energií i uzdravit nebo prodloužit život. Nemluví ze mě jen jedna zkušenost, jeli jsme tam na doporučení několika přátel, kterým pomohl od velkých zdravotních problémů.
OdpovědětVymazatAhoj Atevi
Kristýnko držím tatínkovi moc palečky, můj táta teď bojuje s rakovinou prostaty, nepřipouštíme si jinou variantu, než že to bude dobrý....Posílám hodně síly a pozitivní energie a držím palce...
OdpovědětVymazatKristy, dočítám po strašně dlouhé době. Moc mě mrzí, čím procházíte.
OdpovědětVymazatDržte se všichni a věřte!
Kristy, dočítám po strašně dlouhé době. Moc mě mrzí, čím procházíte.
OdpovědětVymazatDržte se všichni a věřte!
Děkuji za komentář :-)