pondělí 29. února 2016

MEMORIES | Únor 2016


Tahle fotka vznikla čtyři dny před tátovým odchodem. Už vždycky bude něco "před" a "po".


A tady jsem s moji nádhernou holčičkou co vypadá a chová se jak kluk. Je to hrozná potvora, divoká, neúnavná, mám pocit, že snad nemá ani žádný práh bolesti :-) Přesto je citlivá, něžná, ale naštvěte ji a všechno lítá vzduchem.






















Šli jsme se rozloučit s tátou. Byl to krásný pohřeb. Tatínkovi hrála jeho oblíbená hudba. Určitě se mu loučení líbilo. Přišlo strašlivě moc lidí. Strašlivě moc smutných lidí...
  
 

Odkazy:

Tracklist:
Black Sabbath - Changes
Led Zeppelin - Stairway To Heaven
Ofra Haza - You 

Přečetla jsem:
Aliance | Veronica Roth




Nejsem Bůh, abych všechno odpouštěla.
Ani nemám Alzheimera, abych všechno zapomněla.

Tréninkový kalendář | Únor 2016

Únor je za námi, pro mne měsíc krizový v mnoha ohledech... Moc vám zde k němu nenapíšu, jelikož mám hlavu úplně jak propláchlou nějakým sérem pro zapomnění :-) Ale co si pamatuji, to napíšu :-)

Měsíc začal skvěle, pokračovala jsem s tréninky se Zuzkou Light a zamilovala se do jejich workoutů s kettlebellem. Bohužel, celou rodinu, kromě mě, postihla nějaká chřipka či co, sama doktorka nevěděla, na co děti léčit, a tím, že děti marodily a hlavně syn dopadl nejhůř, měl týden v kuse 40 horečky (fakt nekecám), tak jsem v jednom kuse kolem nich lítala a ve dvou případech dokonce trénink zrušila, abych mohla být s nimi.  

1/2 ZL Beginner Strength #5
2/2 ZL Beginner Cardio #5
3/2 ---
4/2 ZL Kettlebell for All Levels #5 + LF Beginner Yoga #6
5/2 --- (plánovaný kondiční trénink zrušen z důvodu náhlých horeček u dcery)
6/2 ZL Beginner Cardio #6
7/2 --- (zase volno, děti marodí... nestíhám)
8/2 ZL Beginner Strength #6
9/2 ZL Kettlebell for All Levels #6 + LF Beginner Yoga #7
10/2 ZL Power Yoga #28 - Deep Stretching for Hips & Hamstrings
11/2 ZL Beginner Cardio #7
12/2 LF Beginner Yoga #8
13/2 LF Beginner Yoga #9
14/2 ---

V polovině měsíce jsem šla na další trénink do našeho fitness centra celá natěšená. Byl náročný. Strašně náročný na ruce. Což já sice ráda, ale i když mne druhý ani třetí den po něm prakticky nic nebolelo, byla jsem vyždímaná fyzicky. A došla jsem k poznání, že to nemám zapotřebí. Vlastně jsem dva dny jen ležela, spala a byla k nepoužití. Rozhodla jsem se proto, že tohle praktikovat nebudu, že si nemohu dovolit takto dva tři dny být mimo a raději zvolím to, co na mne vždy fungovalo nejlíp a to krátké tréninky v rozmezí 15-20 minut, které mne sice neodrovnají tak, jako trénink hodinový, ale vidím velký rozdíl odcvičit hodinu jednou za tři dny anebo tři dny odcvičit celkem hodinu. U mne má větší účinek pravidelnost a častější návrat k tréninkům. Takže se nebudu ničit... přeci jen už mi není dvacet let :) Ale láká mne místní power yoga, té dám ještě možná šanci. 

15/2 Kruhový trénink (Bizon Fitness)
16/2 ---
17/2 ---
18/2 ZL Kettlebell for All Levels #7
19/2 ZL Beginner Strength #7 + LF Beginner Yoga #10
20/2 ZL Beginner Cardio #8

Zbytek měsíce jsem necvičila, protože mi umřel tatínek a nějak všechno ztratilo smysl. Však chápete. Další měsíc jsem si naordinovala hlavně dostatek jógy, kvůli zklidnění mysli, těla, koncentraci a myslím, že mi dost pomůže dostat se psychicky "zpět"... Co myslíte vy? :-)

Mějte se moc krásně!

Cvičte! Ale jen pokud je v tom radost ♥

pondělí 22. února 2016

Schody do nebe | Věnováno tátovi


Prosím, pokud moje psaní o tátovi číst nechcete - věřím, že ne každý je naladěn stejně - nečtěte, nevyjadřujte se, nechte si pro sebe rady a názory, minimálně pro tentokrát... 

Tento článek je věnovaný mému tátovi a všem, kteří bojují s depresemi, a také těm, kteří jsou lidmi s touto těžkou nemocí obklopeni. Držte se ♥ 

***

Je to druhá noc po tátově smrti. A mně přijde neskutečné, jak bez něj, bez tak skvělého člověka, to prostě tady na tom světě může dál fungovat. Mám pocit, že přece musí lidstvo zákonitě bez jeho existence a přítomnosti vymřít, ale není to tak. Museli jsme ráno vstát, připravit děti do školy, nachystat snídaně, svačiny a dělat každodenní rutiny - jako vždycky.

Pořád mi hraje v hlavě jeho kytara. Vidím to tak čerstvě. Bylo mi osm a on vybrnkával melodii Schodů do nebe od skupiny Led Zeppelin. Byla to jeho skupina, jeho ročník. A uměl to dokonale. Seděla jsem vždycky vedle něho a sledovala ten jeho soustředěný výraz, s jakým to hrál. Jako by snad ty roky ani neuběhly a já jen co se probudím, to jeho vybrnkávání slyším. Když dělám cokoli, slyším ho. Přestávám to slyšet, jen když na mne někdo mluví.

Táta ty schody do nebe viděl asi moc jasně a chtěl se po nich projít. Měl už toho bojování dost. Byl na pokraji zhroucení, vyčerpání, věděl, že nemá objektivní a racionální přemýšlení a viděl věci po svém, ale nedokázal si pomoc. Od září 2015, od operace žaludku, to s ním šlo z kopce dolů. Před očima nám psychicky chřadnul a chřadnul. Nedokázal v sobě změnit to, že my mu se vším pomůžeme, že jsme tu pro něj a postaráme se o něj. Měl na to svoji hrdost. On to chtěl naopak. On cítil, že to je jeho role. Starat se o nás. Odmítal být na někom závislý. Finančně, i fyzicky. Operace byl jen pouhý začátek všeho.

Kdyby mi někdo řekl, že tátu někdy odvezeme do psychiatrické léčebny, protože jsme měli strach, aby si něco neudělal, poklepala bych si na čelo. Nakonec to tak dopadlo, protože v domácím prostředí, lékaři, psychiatři... nikdo mu nedokázal pomoci. Maminka se chytala už čehokoli, co by mu pomohlo. Chtěli jsme všichni zpět svého tátu. A ona svého muže.

Ve šternberské psychiatrické léčebně to na chvíli vypadalo, že se opravdu mění věci k lepšímu. Pak se něco stalo a všechno to šlo zase do prdele. Nevíme proč. Možná změna medikamentů. Táta se domů vrátil po dvou měsících v zuboženém stavu v pátek 19. února. V sobotu, ani ne po 24 hodinách od propuštění, ačkoli se sotva držel na nohou, si našel sílu na to, aby nám napsal dopis na rozloučenou a rozhodl se jít to své mučení ukončit. Musel se sžírat takovým způsobem, že si to ani nedokážeme představit. Doslova a do písmene jej zničily depresivní stavy, jeho úzkosti a strach z budoucnosti, kterou neustále řešil a věřil, že nezvládne.

Na internetu je spousta článků a "chytrých" rad na téma: "Nestrachujte se budoucnosti. Jen mrháte časem." Jenže takové dementní rady podobného typu nelze říkat člověku, kterého strach fakticky svírá a užírá, až ho to dohání k slzám a šílenství. Je to jako byste mu drželi pistoli u hlavy a říkali: "Zavaž si tkaničky na botách." A on byl přitom bosý. A nevěděl, jak to má udělat, aby uspěl.

Táta byl všechno... nejironičtější na tom je, že my všichni se smutkem v srdci nyní zařizujeme věci týkající se jeho smrti a patláme se v tom a jsme tím neustále obklopeni. Je to strašné. A já furt slyším tu jeho kytaru. A nevím, jak zvládnu pohřeb. Jako... fakt to nevím.

Tatínek... všechny miloval. A všichni milovali jeho. Byl to prostě správný chlap. Nikdy, ani když se napil, nezkazil žádnou legraci. Byl to showman. Vím, že každého mrtvého potom člověk chválí, ale i když měl táta svoje chyby, bylo jich málo a ta pozitiva neskutečně převyšovala všechno, co na něm tak pěkné nebylo. Byl boží.

Když jsme tátu našli, nedokázala jsem se jeho mrtvého těla ani dotknout. Nakonec jsem ho jen pohladila po vlasech a po ruce. ON už v tom těle stejně nebyl. Ale chci říct, že v tom, co udělal... v ten moment jsem pochopila, jak strašně si ulevil. Měla jsem jen hlavu v dlaních a plakala. A říkala: "Tati... tati..." Ale i když mne jeho odchod rval na kusy, v tom jeho těle byla veškerá odevzdanost. Ta bezmoc, kterou v sobě držel, když žil. Vím, že si táta konečně odpočinul. Vyspal se. Tak jak potřeboval už měsíce. Tak strašně moc to potřeboval. A proto se na něj ani nedokážu zlobit, protože nikomu z nás nepřipadne právo jej soudit, pokud jsme neprožívali to, co on.

Nikdy jsem si nedokázala představit, jaké to bude, až jednoho dne přijdu o prvního ze svých rodičů. Bylo mi jasné, že se to jednou stane. A když se to stalo, ani si nepamatuju, co první den moje děti jedly, kdo jim dal najíst, kdo se o ně staral. Pak jsem se druhý den odpoledne nějak "probrala" a zjistila, že můj pes je ke mně přilepený nějak moc dlouho. A že je plný koš odpadků. Neumyté nádobí. A celý byt jak po výbuchu. A že někde mezi tím vším je můj zničený muž s Eliškou v náručí a neví si s tím rady :-) Bože, jak ho miluju.

Tak jo, táta odpočívá... a život jde dál...


♥♥♥


neděle 21. února 2016

♥ Nezlobím se na tebe, tati... ♥


Můj tatínek dlouho bojoval. Ale včera svůj boj vzdal a prohrál. Bude nám už pořád chybět jeho smích, prupovídky, laskavost, brblání, úsměvy, ty střípky, které tvořily jeho osobnost. 

Na chvíli zas nemá nic smysl. Když tu nejsi, tati.
Mrzí mě, že jsem se nestihla přijít rozloučit.

To mě, kurva, mrzí úplně nejvíc... 

Musel ses strašně trápit, muselo tě to sžírat tak,
jak si to ani nedokážeme představit. 

Moc tě milujeme ♥ Navždy. 

pátek 19. února 2016

Celozrnný zázvorový chlebíček s vločkami


Tak jsem opět podlehla a vydala se po stopách starších čísel časopisu FOOD a ze zářijového vydání z roku 2014 se nechala inspirovat tímto chlebíčkem. Upřímně, měla jsem z něj strach. Ale jelikož dopadl naprosto fantasticky, nemůžu jinak, než se s vámi o něj podělit. 

Chlebíček silně připomíná chuť perníku, já oproti původní verzi výrazně doporučuji ubrat na cukru, ne medu, ale cukru, protože na můj vkus byl chlebík docela přeslazený, což jsem tušila už na počátku a dobře mi tak :) To však neubralo nijak na celkovém výsledku. Přestože se dělal celý z celozrnné mouky, byl neskutečně vláčný, hebký a měkoučký jak nebíčko a vydržel na snídani tři dny. Prakticky beze změny v chuti či konzistenci. 


Původní ingredience z receptu jsou zde.

150 g celozrnné hladké mouky
50 g jemných ovesných vloček
2 lžičky prášku do pečiva
175 g třtinového cukru (doporučuji osobně jen 100 g a řádně tmavého)
2 rovné lžičky mletého zázvoru
1 rovná lžička skořice
75 g másla
1 vejce
3 rovné lžíce medu
220 ml horké vody

Postup: 

Troubu jsem si předehřála na 175C.
V míse jsem si smíchala všechny sypké ingredience a smíchala.
Pak jsem přidala vejce, máslo, cukr a rukama zpracovala.
Nakonec jsem dala také vodu a med.
Do vymazané formy na chlebíček jsem těsto vylila a pekla zhruba 35-40 minut.
Chlebíček pak vytáhneme a necháme ZCELA VYCHLADNOUT.
Je to velmi důležité, těsto teplého chlebíčku se bude srážet, stejně jako
u jakéhokoli jiného chleba. Zkrátka vydržte, stojí to za to :-)


Přeji všem dobrou chuť. 

Kristina

PS: A nenechte se zmást fotkou. Čerstvý zázvor je zde jen jako dekorace :-D
Dejte mletý z pytlíku ;-)

Kousla jsem do něj. Nevydržela jsem to ani při focení :D 


čtvrtek 18. února 2016

Yankee Candle Box



Neskutečné, ale já taky něco vyhrála! A k tomu navíc tyhle krásky v decentně laděném plechovém boxu. To bylo tak... listuju si jako obvykle FB a vykoukne na mne jeden z příspěvků stránky Yankee Candle. Že pořádají soutěž o tento box se svíčkami a že ještě ten večer vylosují 5 šťastlivců, kteří zanechají svůj komentář pod příspěvkem. Moje první myšlenka... "Takový box by se mi hodil. A od Yankee by to bylo jak sen :-)"



Tak jsem zanechala svůj komentář, příspěvek "lajkla" a vzápětí zjistila, že je přede mnou už přes 400 dalších komentářů. "Aha, tak to jo," byla moje druhá myšlenka. Do večera naběhlo dalších 600 komentářů, ale to jsem nevěděla, protože jsem si prostě nedělala iluze, že bych něco vyhrála a věřte nebo ne, celou soutěž jsem pustila z hlavy.



V deset večer mi na mobilu zapípala zpráva z FB. Yankee Candle dal lajk mému komentáři a okomentoval příspěvek. Moje třetí myšlenka... "Můj komentář? Já něco na Yankee psala?" A v tom mi to došlo. No jasně! Ta soutěž, už mají určitě vítěze. Ale ani tehdy jsem si nedělala naděje, vždyť lajknout mi můj komentář mohli jen ze slušnosti. No, jak to dopadlo, už víme. Byla jsem mezi pěti vylosovanými a o dva dny později doma třímám nádhernou bílou krabičku na svoje svíčky, vosky a zapalovače. Je luxusní.


Vesměs musím říct, že už když jsem rozbalovala balík, nádherně celej voněl. Vůbec si nedokážu představit, jak to musí vypadat v těch skladech. To musí být něco neskutečného :-) Celá plechová krabička voněla a to jsem ji ještě ani neotevřela. A když se tak stalo, je jasný, co následovalo. Naprostá exploze na moje smysly. Jojo, já Yankee prostě můžu. Je to moje srdcová záležitost.


Svíčky uvnitř balení jsou taková mláďátka :-) Padnou do ruky a jejich vůně se mi zamlouvají naprosto všechny. To bude krásné jaro!!! Midnight Jasmine voní naprostou čistotou, My Serenity je vůně, na kterou jsem koukala už na internetu a říkala si, jak asi voní. Teď vím, že se mi bude hodit na moje chvilky s jógou :-) Peony není nic jiného než pivoňka. Květinové vůně moc nemusím, ale tahle je bomba a je úžasná. 


Nebudu zastírat, že mi v Yankee Candles udělali ohromnou radost, dózička je už na svém místě v knihovničce. Chtěla bych jim touto cestou ještě jednou moc poděkovat také za to, jak bleskurychle výhru poslali, a dost pravděpodobně si tohle nepřečtou, ale kdyby ano, tak chci, aby věděli, že udělali ohromnou radost jedné mamince s duší holčičky, která se nad celým balením a každičkým detailem rozplývala jak debílek :-)


Nahlédla jsem na webové stránky YC a vyhledala pro vás tuhle dárkovou sadu. Kdo by tedy chtěl koupit a udělat si radost, najde tohle jarní balení svíček zde, přiznám se, že bych se k takovému dárku jen ztěží mohla dokopat z finančních důvodů. Není tedy divu, že mám obrovskou radost a moc ráda se podělím o tento skvost na svých stránkách. You can say what you want but... karma funguje :-)


A co vy? Máte rádi Yankee Candle
Je nějaká vůně, kterou máte nejraději?
Zajímalo by mne, s jakou pravidelností si od YC svíčky kupujete.
Já mám hodně ráda jejich rozpustné vosky. Také ujíždíte?

Mějte se prima ♥


Maybelline | Bubblegum

Tenhle lak je tak rozkošný a má tak rozkošný název, že jej nelze nechat v obchodě :) V barvě rozžvýkané ovocné žvýkačky :) Dokonale jemný, nenápadný, čistý, dívčí :)





neděle 14. února 2016

Vaflovaná jablka s jahodami


Přicházím za vámi s prima nápadem, jak si vylepšit talíř se svačinkou. Nejdříve bych se ale chtěla ujistit, že spojení slov "vaflovaná jablíčka" dávají smysl. Jelikož se jedná o vaflovač, který tuto proceduru dělá, troufám si říct, že jablka z něj jsou vaflovaná... nechtěla jsem o tomto receptu psát, že jde o jablkové vafle, protože to by si zase někdo mohl splést s těstem, které všichni známe a používáme do vaflovače, a na internetu slovo "vaflovaný" skutečně existuje, i když ne u pokrmu. Nicméně, textura slova "vaflovaný" odpovídá tomu, co vám vzejde, když vytáhnete plátky jablka z vaflovače :-)


Nakrájejte si asi 1 cm silné plátky jablek. Povrch pečících plátů ve vaflovači potřete klasicky decentně tukem, jinak se jablka přichytí a při otevření vaflovače potrhají. Vložte do přístroje plátky jablek a 1-2 minuty opékejte. Poté vyjměte, servírujte s jahodami, s borůvkami, jogurtem... nebo jen zasypte decentně moučkovým cukrem smíchaným se skořicí. Výborná hřejivá svačinka je na světě a chutná jako koláč :-)

Dobrou chuť!!!


úterý 9. února 2016

Zimní hruškový salát


Tohle ani nelze považovat za nějaké umělecké dílo nebo recept, ale spíše jako tip na jednoduchý salát na jedno (nejen) zimní deštivé odpoledne. Mix sladkého ovoce a slaného plesnivého sýru je opravdu skvělá. Nevím jak vy, ale já miluji podobné kontrasty v chutích. 


Smíchejte si libovolné množství na kostky nakrájené červené či zelené hrušky.
Přidejte modrý plísňový sýr.
Celý pokrm doplňte kvalitními tuky ve formě vlašských ořechů.

A pak už si nechte chutnat :-)

K.



pátek 5. února 2016

Omelety se šunkou a zeleninou


Pro ty, co nevědí, co neustále obědvat, mám tip na levné jídlo, které chuťově uspokojí a zasytí. Inspiraci jsem čerpala ze staršího čísla časopisu Food, ale trochu jsem si omelety upravila :-)

Z množství, které uvidíte, jsem udělala 4 omelety a tři z nich mi snědl přítel, zarytý odpůrce veškerého zdravého jídla :-D 

Nejdříve si osmažte na teflonové pánvi omelety z:
50 g (celozrnné) pšeničné mouky
250 ml mléka
2 vejce

Ve stejné nebo na jiné pánvi, osmažte dohněda na trošce oleje dvě různě barevné papriky nakrájené na krátké nudličky, 2 stroužky česneku nakrájeného na tenké plátky, 1 jarní cibulku i s natí, posolte, opepřete. 

Na omeletu dejte plátky kvalitní šunky, množství podle libosti.
Na šunku rozprostřete paprikovou směs a zatočte.
Sypejte nastrouhaným tvrdým sýrem.

Dobrou chuť :-)





úterý 2. února 2016

Banánovo-kokosové sušenky



Mlsat se dá i super zdravě a i když jsem měla obavy, jak tahle kombinace dopadne, výsledek mne mile překvapil a příští dávku rozhodně zdvojnásobím.

Sušenky jsou vhodné do jakéhokoli jídelníčku, ale na své si přijdou vyznavači veganské stravy a palea. Jediné dvě ingredience, které totiž budete potřebovat, je strouhaný kokos a banán.

Sušenek jsem z této várky udělala 12, ale měla jsem je tenčí. Pokud je chcete udělat silnější, budete jich mít z jedné dávky určitě méně. Proto neuvádím množství, které z jedné dávky vytřískáte.


V míse smíchejte důkladně na kaši rozmačkaný banán.
Přisypte 3/4 šálku strouhaného kokosu.
Vytvořte hmotu, těsto a na plech s pečícím papírem tvořte sušenky.
Já si vždy udělala kuličku a tu pak dlaní rozplácla na plech a dotvořila podobu sušenky.
Jde to pěkně :-) 
Pečte na 175C, dokud nezačnou kraje hnědnout.
Sušenky se z pečícího papíru dají krásně odlepit a budou ze spodní strany pěkně opečené.
Pro ukázku jsem nafotila :-)

Přeji dobrou chuť! K.