Ahoj. Chtěla jsem vám ze všeho nejdřív moc poděkovat za tu spoustu zpráv, za emaily a komentáře plné podpory. Za poslední týdny jsem si tak mohla přečíst několik neskutečných příběhů a ztrát, kterými jste si vy sami museli projít. Nevím, ale ohromně mi pomáhá to, že nejsem sama nejen na tu nechuť do cvičení, ale také na osud, se kterým se musím naučit žít. Včera se mi o tátovi zase zdálo, zase jsme vedli rozhovor, tentokrát delší, než kdy jindy a opět jsem mu položila tu samou otázku. Zda nelituje toho, co udělal a zda by chtěl dostat druhou šanci, kdyby mohl. A odpověděl mi zase úplně stejně. Nelitoval. Je to zvláštní ho vidět ve snech a slyšet jeho hlas. Pořád si říkám v těch snech, že mi něco nehraje... že přece mrtví se nevrací a přitom jsou ty sny tak skutečné, že první vteřiny po probuzení se vždy vzpamatovávám z toho, zda jsem opravdu bez táty nebo co se děje... realita je vždy krutá, ale už je to - jak čas plyne - snesitelnější. Bude lépe.
Kristina
Se svou pohublou princeznou, která měla týden střevní chřipku a nejedla. Vlastně až pátý den jsem násilím do ní dostala pár lžiček banánu. Doslova pár. Už hrozila nemocnice, ale nakonec jsme se z toho dostaly a sedmý den přišel velký hlad. Eliška je po týdnu jak peříčko lehounká a strašně hubeňoučká.
Odkazy:
Přečetla jsem:
Bábovky | Radka Třeštíková
Amy & Roger Na cestě | Morgan Matson
Mráz | Bernard Minier
Někdy je potřeba zahrát blbce,
abys oblbl blbce, co si myslí,
že oblbne tebe.
