Nemusíš být perfektní pro svět. Stačí být tou nejlepší verzí pro sebe samu :-)

V těchto hektických dnech si vždycky najdu alespoň malou chvilinku

na trénink stojky a jedna minutka k druhé každý den mne posouvá

stále dál a dál. Ohromně mne to nabíjí, vypnu u toho kompletně veškeré

mozkové závity, pěkně se prohřeju, protáhnu a vyblbnu.

Jóga má zkrátka něco do sebe. Kdykoli cvičím se švihadlem nebo s činkami,

nechává to přítele úplně chladným a odchází. Ale u jógy mne vždy

sleduje, protože se mu ta ladnost cvičení na ženách strašně líbí.

Tuhle mi řekl:"Kdybys věděla, jak jsi u toho nádherná." :-)

Dnes jsem trénink natočila, nic dlouhýho a přidala se i Eliška :)

Tu část, kdy se jí sesunuly šatečky a odhalila prdelku je vystřižena, 

ale není nic krásnějšího, než vidět, jak děti chtěj dělat všechno, 

co dospěláci. 

Mějte prima den!

Nastala doba svíček, čajů a pálení Yankee :-) Touhle značkou nejsem posedlá, ale po prvním otestování už nekupuji jiné, protože mi tyhle jejich vůně fakt moc voní. 

Vytáhla jsem kytičky z mrazu, oškubala je a jedna mi odmítá dál růst :D furt ji ale dávám šanci, zalívám, hladím ji a šišlám na ni :D 

S odchodem léta nějak odešla dravost pokořovat náročné HIIT tréninky. Rychleji se stmívá, je neustále pod mrakem, počasí je smutné a chladné, a já naprosto neplánovaně a zcela přirozeně vyměnila činky za ... za nic :-)  V mysli mi koluje otázka, proč tak najednou? Vždyť jsem se ještě o prázdninách mohla přetrhnout, bavilo mne to. Ale teď je něco jinak. V tom si vzpomenu na podobné období ve svém životě. To už tu jednou bylo. A díky tomu se mi v hlavě vynoří jóga. A já cítím, jako by mne někdo pohladil po tváři. Už jen to slovo je mi příjemné.

A z jednoho dne se stane týden a nějak už se to teď vleče měsíc. Automaticky jsem s odchodem léta zpomalila a miluji to. Hodně brzy jsem si začala uvědomovat, jak se s jógou lepším. Jsem ohebnější, silnější. ale taky spokojenější. Zamilovala jsem si ten pocit, kdy mám po tréninku tělo v jednom ohni. Ale takovém příjemném. Cítím se dvakrát tak delší a větší :-) 

A pak jsem začala trénovat stojku. Někdo ji střihne z fleku, ale já ji vážně musím trénovat. Obzvláště hlavu, která se bojí, že pokud nebudu stát nohama na zemi, tak spadnu. Nesnáším představu, že bych někam musela letět, plavu jen tam, kde cítím, že mám půdu pod nohama. Plavbu lodí jsem strachy prostála někde u zábradlí a celé dvě hodiny se ani nehnula. Takže je jasné, jaká muka jsem podvědomě prožívala při stojce :-) První den mne jistil přítel, druhý den jsem zkoušela sama (viz video), třetí den jsem spadla... 

... a tak jsem se rozhodla, že prozatím nechám nohy na zemi a budu se zdokonalovat v jiných věcech. A tak jsem si vzala do hlavy most. Už díky józe jsem ohromně zapracovala na základech. Dřív neexistovala možnost, že bych se udržela byť jen vteřinu. Dnes už si pohrávám se zdokonalením techniky, protože se udržím velmi dlouho. Dokonce jsem v něm schopna udělat pár kliků. Teď už jen dopilovat techniku, ať to vypadá hezky i na fotce ♡