děkuji Ti a moc gratuluji, jsi pašák,.. to já o sobě říct nemůžu, já už hřešila :D a několikrát :D (dostanu na holou :D ) ale ty se drž :)

Kam si chodím pro inspiraci? uf, je toho hodně ... já prakticky ani nevím u většiny, jak se holky, které sleduji, jmenují :D ty profily se mi míchají :D ale chodím na Instagram, zahraniční diskuze hlavně na Darebee, Bodybuilding a mnoho dalších, které jsem našla zcela náhodou, vždy mne tam něco navedlo. A ty rozdíly mezi zahraničními diskuzemi a českými v oblasti fitness je fakt markantní, ostatně z těch zahraničních zdrojů čerpám hodně, vše co vím, mám od tamtud. Tady byly vždy ty názory na cokoli hodně opožděné, ale postupně sleduji, jak se ty vlivy a studie o fitness prodírají i sem na českou půdu. Samozřejmě i v zahraničí si lidé nevědí rady a ptají se na stejné věci jako u nás, ale ne v takové míře. Mám občas pocit, že lidé více čtou a studují a jsou více samoukové a více odvážní. Ale je fakt, že se není čemu divit. Z informací z českých zdrojů se dá dost málokdy kvalitně čerpat :(

Tento komentář byl odstraněn autorem.

Nikam nespěchej, Hani. Koučink tu bude pořád, kdykoli se můžeš vrátit a přidat :)

U nohou o zeď se po mne také někdy šlape :D ale občas se malá opičí a zkouší taky. Co se dá dělat :) Tím hned odpovím na tvou otázku.... Já nemůžu cvičit, když nespí nebo když není ve školce (mám tu výhodu, že pracuji z domu) a to jsou jí tři roky pryč. V roce a půl to bylo úplně nemyslitelné, musela jsem si to vždy "odbýt" to cvičení pouze tehdy, když nespí. Opravdu to nešlo, dělala přesně to, co ti popisuješ. Cvičila jsem někdy i v noci, třeba i v jedenáct, ale nemělo to smysl moc. Únava už byla po celém mém těle a byl to fakt boj. Proto mne vždy zachraňovaly ty krátké 15min tréninky se ZUzkou. Rychle šup šup a dalo se. Někdy se probudila i v půlce toho tréninku, jak na zavolanou, to mně málem jeblo :D Nebo mi brala činky, KB, takže jsem místo cvičení uklízela činky z dosahu a vždy bylo po cvičení. Někdy ale třeba vydržela 5 min u pohádky, tak jsem si dala se ZUzkou Light pětiminutovku, aspoň ěnco, byla to strašná improvizace. A častokárt jsem měla nervy :D věř mi :D takže tě naprosto chápu. prostě dělej, co můžeš, jak to půjde a neřeš to. Ona z toho vyroste a bude se to jen lepšit :) (mám zkušenosti od synka, že v pěti už byl schopnej si vyhrát sám a nechal mě... tak pár let obě počkáme ještě :D

Stravování dcerky - jídlo je někdy podobné tomu mému, někdy stejné, někdy úplně jiné. Zase se nechci omezovat, ale nechci omezovat ani ji , ani zbytek rodiny. Takže trávím krapet víc času v kuchyni, ale dá se. "Namíchám" nám všem podle gusta :) Snažila jsem se vypozorovat, které jídlo ne, které ji nevadí a které miluje a naučila se to kombinovat. Třeba mi nesní zeleninu, ale když ji dám do salátu kuřecí kousky, smíchám s těstovinami, dám krapet tuku z pánve, co zbylo po kuřeti, smíchám to a to se oblizuje. A sní i tu zeleninu. JInak moc ne. Třeba od přírody nemusí knedlíky, to jsem zkoušela a doslova ji to nadavuje. Ale miluje rýži a těstoviny a bram. kaši (brambory mi bohužel taky nesní). Toho se chytám a pak míchám vhodný zbytek :) Jako, i teď se pořád učím, protože to, co mi jedla před rokem už teď nechce a naopak, začíná chtít věc, co předtím nechtěla :) Takže se s ní a s jejím jídlem učím pořád. Jednu dobu byla docela vybíravá, nevěděla jsem, co s ní dělat. Jestli ji dávat aspon to, co vím, že sní, nebo se na ni vykašlat a donutit ji vyhládnout a nedávat ji. Popravdě, měla větší nervy než já... :D byla jsem nucena ji dát to, co chtěla ona. Furt dokola... bramborovou kaši a kuřecí kousky. Fakt jak u debilů na dvorečku :D ale pak to přešlo a už papká zase různé věci :)
No a abych se více dotkla toho, zda dávám pouze zdravou stravu... ve většině ano. Ale občas udělám i obyčejné palačinky (my u nás jíme jen tu palačinku, zakapeme citronem a pocukrujeme moučk. cukrem...) maj to místo sladkosti, ale je to fakt tak jednou za měsíc. jinak vyloženě nezdravá jídla nejí. Miluje maso, to má po tatínkovi.... nesnáší sladká jídla, to má taky po něm :D výjimkou jsou ty palačinky a občas malinká donutka (to má taky po tatínkovi :D ) ale opravdu málokdy, je to tak málokdy, že když jí to přinesu, má pocit, že jsem jí donesla Myšku Minnie v životní velikosti :D Zase nezakazuji striktně všechno. I tak trošku z psychického hlediska. Nechci, aby si to sladké pak vynahrazovala někde sama potají až bude větší, a brala to, jakože nesmí a maminka se bude zlobit... vím, že někdo to dělá opravdu velmi striktně, zabavují i sladkosti od rodiny apod. ale já ne. Dělám to jak mojí rodiče. prostě "svátečně" :)

Lenko, moc děkuji za komentář! U nás je to právě tak, že někdy syn spinká, někdy ne, a někdy v úplně jinou dobu, než obvykle..a teď ho trápí zoubky, tak nikdy nevím, jestli se nevzbudí. Navíc spinká po obědě, a to já bych nebyla schopná s plným žaludkem cvičit, takže právě takhle to moc dobře nejde...

Kristinko, strašně moc děkuju za vyčerpávající odpověď! Zase jsi mě hezky pozitivně "nakopla":) I moc ráda čtu, že nemám "divné" dítě a dělají to i ostatní. Ale s pátým rokem jsi mě moc nepotěšila, čekala jsme to dřív, ty píšeš už, já si říkala až:D Tak uvidím, jak to bude, třeba se něco stane a nějak to půjde:))

A s jídlem mi také mluvíš z duše, asi i kvůli rostoucím zoubkům teď syn nejí to, co předtím..navíc to buď fluše, nebo patlá o stůl a okno:( Akorát má asi chutě opačné než tvá dcerka, nedávno ochutnal u babičky knedlík a to by ho "sežral" celý, stejně tak sladké jídlo, ovoce. A zeleninu zatím taky nemusí, aspoň v syrové podobě, jinak pečenou nebo dušenou naštěstí ano:) Já mám právě se sladkostmi strašný problém, jsem od mala naučená si tím řešit psychiku, takže bych nerada něco podobného předala synkovi..ale kde je ta míra je dost těžké říct...

Ještě jednou velké díky a už se těším na další počtení a pokoukání:)