Za poslední týden jsem tuhle sekanou dělala už dvakrát. Kromě mletého vepřového či hovězího
masa jsem na sekanou nikdy jiné nepoužila. A byla to chyba. Protože tahle kuřecí je naprosto
skvělá. Místo kuřecího masa se dá použít také krůtí.

Recept není můj, ale převzala jsem inspiraci z lednového čísla časopisu Food. Trošku si
množství poupravila, výsledek byl přesto natolik famózní, že jsem se přišla podělit :)



Budete potřebovat:

1 lžíci řepkového oleje
1 menší cibuli
1 střední mrkev
100 g šunky (lze částečně nebo zcela nahradit anglickou slaninou)
1 papriku (barvička je na vás)
500 g kuřecích prsou
1 rohlík
100 ml 33% smetany
1 vejce
1 lžíce plnotučné hořčice
1 lžička sladké mleté papriky
sůl

Jak na to?
Je úplně skvělá :) Na oleji orestujte na drobno nakrájenou cibulku, papriku, šunku a na hrubo
nastrouhanou mrkev. Po asi 4-5 minutách odstavte a nechte směs trochu vychladnout.
malinké kousky natrhaný rohlík, který jste předtím nechali zcela nasát smetanu. Přidejte vejce,
papriku, hořčici a zeleninovou směs. Osolte.


pečící nádobu. Strouhanku do sekané nedávejte. Kuřecí maso bývá dost suché po pečení
a strouhanka by tomu nepomohla. Naopak, namočte si pod tekoucí vodou pořádně ruce
a mokrýma rukama vytvořte ze sekané bochánek. Já si vždy namočila ruce dvakrát. Nebojte
se že to bude příliš mokré, ve finále fakt nebude.
sekané krásně opečený. Po upečení sekanou vytáhněte, velmi, velmi opatrně vyklopte, aby
se vám nepotrhala, je skutečně velmi křehká, i mně se v některých místech trošku lámala,
ale chuťově jí to nic nevzalo. Doporučuji k bramborám nebo i jen tak vychladlou :)

 tricepsové kliky a plank, abych dala 50 kliků v kuse. Vydržela jsem to asi dvacet dní. Ne proto, že by se mi nedařilo, nebo že by se mi už nechtělo a vzdala to, ale proto, že jsem prostě vypadala  jak golem a začala mi být malá trička :D Ruce i stehna se mi vždycky dobře tvarovaly a tohle byl tedy nářez. No, vyprdla jsem se na to.
No, nemám žádný plán, úplně obdivuji lidi, jak si chystaj krabičky dopředu třeba na celý týden. Já se už tolikrát do toho kopala, dokonce jsem si ty krabičky nakoupila, ale tím, že jím intuitivně, tak by to pro mne naprosto ztrácelo smysl.

Nepočítám kalorie, ani makra. Orientuji se podle hladu. Někdy mám hlad méně, jindy neustále. Tak se podle toho zařizuji. Moje strava vypadá asi tak, že se ráno probudím a čučím do lednice a do skříněk a čekám, co mi brkne do nosu, na co mám chuť. Když na nic, tak nesnídám. Zase nejím na sílu a počkám klidně hodinu dvě, než se to mé tělo vzpamatuje ze spánku  a až pak řeším, co jíst. Stejně to funguje s obědem, prakticky nemám naplánováno, co budu jíst, vždy se řídím chutí. Někdy mám chuť na brambory, jindy jsem schopná jíst jen maso a sýry. Je to velmi nárazové. Třeba ještě 14 dní nazpět jsem do sebe valila banány, jablka a pomeranče, teď mne to nechává chladnou a mám neskutečnou potřebu jíst každej den zelí. Fakt :D Nikdy jsem si zelí nekoupila, až teď, trhám z něj plátky a normálně to křoupu jak králík. Chtěla jsem si z něj udělat Coleslaw, ale asi k tomu nedojde, protože to nemůžu vydržet a jím ho prostě tak jak je :D