Už několik měsíců papkám zcela intuitivně, bez počítání kalorií, hlídání maker.
Jím zdravě, vyváženě podle toho, co si tělo žádá. Ne, nemluvím o tom, že když má chuť
na čokoládu, cpu ji do sebe horem dolem :) Ale stane se, že si dám něco sladkého,
nebo něco tučného, prostě něco, co není příliš vhodné :) Jsou to ale jen občasné situace,
které uspokojí chutě, už vím, kdy je čas říct si dost! a pokračovat dál vhodně.
Vlastně jsem se tento týden dost potýkala s myšlenkou, že bych si mohla "na zkoušku"
znovu propočítat svůj příjem kalorií a ohlídat si podíl makroživin v těle. Dnes ráno jsem
se probudila, uviděla tohle a řekla jsem si: Proč? Proč měnit něco, co funguje. Proč,
když se dokážu ztotožnit s potřebami a výkřiky mého těla, bych měla cokoli měnit?
Proč, když tento stav je vlastně ten, kterého by chtěli všichni dosáhnout. Naprostá
souhra s tělem. Mně se to podařilo. Tělo mi dává úplně krásně najevo, že to dělám
správně, že mi děkuje za to, že mu vycházím s klidnou hlavou vstříc. Že možná
to počítání a hlídání není nic pro něj. Že mé tělo je můj domov, a že v něm "uklízím"
a hýčkám ho tak, jak to zrovna vyžaduje.
Necvičím nic náročného, když už něco cvičím, cvičím podle nálady. Užívám
si pohybu, když si ho chci užít. Nedělám nic, když se mi nic dělat nechce.
Už jsem to psala nedávno, miluji tento stav. Stav, kdy se cítím naprosto v pohodě
a smířená, že i když tyhle křivky třeba nejsou cílem pro jinou ženu, mne dělají
naprosto, ale naprosto šťastnou a spokojenou. Trvalo to pár let. Určitě. Byly doby,
kdy se mi psychicky až tak nedařilo, pak je v takovém stavu těžko naslouchat,
když vám do hlavy řvou starosti nebo úzkost. Ale když to pomine a přejde to,
a člověk se pozvolna opět intuitivně bez presu vrátí k režimu, je to ta nejlepší
cesta. Nic neočekávat. Nechávat to tělo měnit se, dát mu čas, prostor, nehlídat
se denně v zrcadle, Já na sebe za poslední týden koukla celkem dvakrát po asi
čtvrt roce. Zcela jsem nechala tělo fungovat, jedla zdravě, ale občas si
dala i něco méně zdravého. Abych uspokojila apetit, který potřeboval utlumit.
Vždy mi byla příjemná myšlenka, i u druhých blogerek, které psaly a hovořily o tom,
že měly vždy výsledky při různých metodách. Ale že nejlepší výsledky přišly právě
tehdy, když tomu daly zcela volný průběh a soustředily se na jedinou metodu: naslouchat
tělo, vnímat tělo, hýčkat tělo, netlačit na tělo, a hlavně žít! Mít v životě i jiné prožitky,
než pocit, že jste se za ten den vlezly do maker nebo kalorií. Skutečné prožitky, po
kterých tělo prospívá, kvete... milujte, mějte radost z maličkostí, smějte se, nekoukejte
na zprávy, nečtěte věci, které vám způsobují špatnou náladu. Buďte nad věcí, protože
v životě se nemusíte zavděčit nikomu, kromě sebe. Na vás nejvíc záleží, pouze vy víte,
jak se vám ve vašem vlastním těle žije a co se uvnitř skutečně odehrává. Neřešte blbiny
a nepodstatné věci v životě. Občas nad některými věcmi mávněte rukou.
Mějte se rádi tak, jako by vaše tělo byl ten nejdokonalejší partner na světě.
K.
