Kristina Čechová

Rychlé těstoviny se šunkou a smetanou

Báječná snídaně: do dlaně ovesné vločky, bílý jogurt, půl banánu, jahody, třtinový cukr, kokosové
 máslo, přelité alkoholovou náplní z velikonočního vajíčka s příchutí whiskey :D Bylo to žůžo!

Eliška se pravděpodobně rozhodla jít malovat nebo sádrovat nebo hledala brýle na plavání ...

Panenka musela dostat napapat, to je logický...

2 žloutky
150 ml slunečnicového oleje
1 lžíci hořčice

Všechny ingredience dáme do vysoké úzké sklenice nebo nádoby.

Pečená růžičková kapusta, vepřové kostky, brambory, kukuřice, mrkev, ledový salát, řepa. 

Tento týden jsem se potýkala s myšlenkou, že bych si mohla "na zkoušku"
znovu propočítat svůj příjem kalorií a ohlídat si podíl makroživin v těle. Dnes ráno jsem
se probudila, uviděla v zrcadle tohle a řekla si: Proč? Proč měnit něco, co funguje. Proč,
když se dokážu ztotožnit s potřebami svého těla, bych měla cokoli měnit?
Proč, když tento stav je vlastně ten, kterého by chtěli všichni dosáhnout. Naprostá
souhra s tělem. Mně se to podařilo. Tělo mi dává úplně krásně najevo, že to dělám
správně, že mi děkuje. Že možná to počítání a hlídání není nic pro něj. Že mé tělo je můj

domov a že v něm "uklízím" tak, jak zrovna vyžaduje.

Necvičím nic náročného, když už něco cvičím, cvičím podle nálady. Užívám
si pohybu, když si ho chci užít. Nedělám nic, když se mi nic dělat nechce.

A já miluji tento stav. Stav, kdy se cítím naprosto v pohodě. Kdy jsem naprosto

vděčná, že i když tyhle křivky třeba nejsou cílem pro jinou ženu, mne dělají
naprosto, ale naprosto šťastnou a spokojenou. Trvalo to pár let. Určitě. Byly doby,
kdy se mi psychicky až tak nedařilo, pak je v takovém stavu těžko tělu naslouchat,
když máte hlavu plnou starostí nebo vnímáte úzkost. Ale když to pomine a přejde to,
a člověk se pozvolna opět intuitivně bez presu vrátí k režimu, je to ta nejlepší
cesta. Nic neočekávat. Nechávat to tělo měnit se, dát mu čas, prostor, nehlídat
se denně v zrcadle, Já na sebe za poslední týden koukla celkem dvakrát po asi
čtvrt roce. Zcela jsem nechala tělo fungovat, jedla zdravě, ale občas si
dala i něco méně zdravého. Abych uspokojila apetit, který potřeboval utlumit.

Vždy mi byla příjemná myšlenka, i u druhých blogerek, které psaly a hovořily o tom,
že měly vždy výsledky při různých metodách. Ale že nejlepší výsledky přišly právě
tehdy, když tomu daly zcela volný průběh a soustředily se na jedinou metodu: naslouchat
tělo, vnímat tělo, hýčkat tělo, netlačit na tělo, a hlavně žít! Mít v životě i jiné prožitky,
než pocit, že jste se za ten den vlezly do maker nebo kalorií. Skutečné prožitky, po
kterých tělo prospívá, kvete... milujte, mějte radost z maličkostí, smějte se, nekoukejte
na zprávy, nečtěte věci, které vám způsobují špatnou náladu. Buďte nad věcí, protože
v životě se nemusíte zavděčit nikomu, kromě sebe. Na vás nejvíc záleží, pouze vy víte,
jak se vám ve vašem vlastním těle žije a co se uvnitř skutečně odehrává. Neřešte blbiny
a nepodstatné věci v životě. Občas nad některými věcmi mávněte rukou.

Mějte se rádi tak, jako by vaše tělo byl ten nejdokonalejší partner na světě.

K.