pátek 31. března 2017

MEMORIES | Březen 2017


Znáte takový ten moment, kdy potřebujete pět minut!!! Doslova pět minut klidu, abyste mohli udělat něco, co udělat musíte. Takže obětujete nutkání, co za rány a rachot se ozývá z předsíně, že SE pravděpodobně někde něco rozsypalo a pak následuje dlouhé ticho... To dlouhé zlověstné ticho, které říká, že rozhodně není něco v pořádku!

Řekněte mi, také to u vás dopadá stejně, když potřebujete pět minut času na něco důležitého,
abyste pak další půl hodinu napravovali škody? 


Eliška se pravděpodobně rozhodla jít malovat nebo sádrovat nebo hledala brýle na plavání ...


Panenka musela dostat napapat, to je logický...












Koupili jsme si do sklepa stůl na ping-pong. Abych měla kde trénovat. No a naproti je můj soupeř - robot =) Je to parádní věc! 







Moje malá láska po nemoci. Hodně mi zhubla. Ale naštěstí jsme se vyhnuli nemocnici. 


V poslední době jsem hodně praktikovala intuitivní přístup ve stravování. Trvalo roky, než jsem se k něčemu takovému dopracovala. Je to dáno tím, že maximálně naslouchám svému tělu. Jím jen tehdy, když mám hlad a jím to, na co mám v ten moment chuť. Žádné plánování. Žádné hodiny. Žádná množství. Účelem je samozřejmě jíst racionálně =) 



Odvezla jsem si z tiskárny moji novou knihu. Tedy výtisky. Při tvorbě jsem si to ohromně užívala a u každé stránky jsem se těšila, až ji uvidíte =)



Odkazy:
Tracklist:
Ektor - Proč
Alexandra Burke - All Night Long
Ivana Spagna - Matter of Time
Jennifer Rush - If You Ever Gonna Lose My Love



11 komentářů:

  1. Toto je sen <3 Takéto telo je môj cieľ, asi si tieto fotky dám na chladničku. Si proste dokonalá, takéto krivky aké máš, sú pre mňa top.

    OdpovědětVymazat
  2. Kristi, díky za krásný článek! Moc krásně jsi to napsala! Vypadáš úžasně! A v dobrém ti závidím tu souhru s tvým tělem, jde to vidět! Já jsem nyní ve stavu, kdy se mé tělo bouří a přímo řve a já mu stále nerozumím a už 1,5 roku se šíleně trápím. Nejde o hubnutí, spíš zdravotní problémy. Doufám, že jednou se to zlepší a najdu klid. Měj se krásně a moc se těším na další články! Tak moc ráda tě čtu!

    OdpovědětVymazat
  3. To je tááák hezký :) Snažím se tohoto stavu také dosáhnout. Někdy se mi to daří víc, někdy trochu méně, ale celkově jsem spokojenější než kdy předtím :) A to je taky fajn.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásně napsáno! Děkuji Ti, že s námi tvoje takové myšlenky sdílíš! <3 Jsem šťastná, že v intuitivním stravování si mi motivací právě ty :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Kristi, děkuji za krásný článek. Měj hezké dny:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Kristinko, cítím to stejně. Chtěla jsem dělat na blogu takový pokus (pro ostatní hlavně), měsíc si počítat kalorie a živiny na mém LC systému....a pak jsem si řekla PROČ? Když si právě já zakládám na "nevážení a nepočítání", prostě to neudělám ani v "zájmu vědy" . Jsem na tom už teď hodně podobně jako ty. Občas mám úlet, takovej kterej bych si prostě nepřála (prostě to fakt hodně ale opravdu hodně přeženu, až mi je blbě). Ale samozřejmě v pohodě se druhý den vrátím do zajetých kolejí. Trochu jsem teď přemýšlela a budu se snažit tu rovnováhu prostě udržet, bez těch úletů a to tak, že fakt budu naslouchat vlastnímu tělu, ale opravdu, nebudu se mučit. Fakt ne. Mám postavu jak nikdy, je mi 43 let, chci žít a užívat. Trápení a výčitky prostě do života nepatří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JItuš, přesně tak, ani "v zájmu vědy" :)) beztak je toho napsáno už tolik, že se nakonec vždy dojde k tomu, že poslouchat vlastní tělo je ta nejlepší volba. A tobě to moc sluší. Jsem sama zvědavá, kde budu, až mi bude 43 let jako tobě. Pro mne jsou ženy jako ty tou inspirací. Ohromný pohon a vidina toho, že to bude fajn :)

      Vymazat
  7. Dřív jsem si taky počítala kalorický příjem a všechny makroživiny. Od té doby, co se ale připravuji na trojboj, mám od trenéra plán a je to kompletně bez počítání. Nejdřív to pro mě byl šok. Měla jsem potřebu mít kontrolu nad vším, co sním.
    Te´d jím ale pravidelně, zdravě a hodně, kila jdou dolů a já se cítím skvěle. Myslím, že až budu mít v jídle trochu volněji, přejdu ta intuitivní plán a uvidíme, jak to půjde :-)
    Tobě přeji, ať ti tahle krásná vyváženost vydrží dlouho!

    OdpovědětVymazat
  8. Hezky napsane, ale uprimne....sama jste se honila za svym dokonalym telem, denne cvicila, byla to pro vas droga, nevyhovovaly vam lehke cviky, byla jste nesva, kdyz jste nebyla poradne propocena a vystavena. To az ted, kdy mate sve telo podle predstav, si muzete dovolit napsat: cvicim kdy chci, necvicim narocne veci, uzivam zivot i jinak.....Do tohoto stavu jste musela dospet a jste tam i diky tomu, ze jste si telo vydrela. Ted uz jste jen v udrzovacim rezimu, volnejsim. Takze mi prijde divne radit zenam, at ziji podobne. Ty, co nejsou spokojene se svym telem se nejprve taky k tomuto stavu musi nejdriv docvicit, domakat, dopotit. A pak az zvolnit, udrzovat se a uzivat. Kdo je obezni, slaby, bez kondice opravdu musi napred hodne maknout a podridit tomu vse.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Urcite ano. Psala jsem to i v clanku, ze mi to trvalo par let. Loni mi umrel tata a opet jsem se vypapala a chtelo to zaber znovu. Ale uz ne tak, jako kdysi. Naucila jsem se, ze mene je vice.
      A s uzivanim zivota mi hodne otevrela oci tatova smrt. Ne cviceni. Clovek podvedome vi, ze by mel i zit. Jinak. Ale pravou podstatu pochopi, az mu skutecne nekdo odejde. A ja to budu proto psat porad. Naucit se hlavne zit. To je totiz to, co skutecne mnozi neumime. A v momente, kdy jsem to pochopila, se mi telo meni. Stale. Porad. A nestoji mne to tolik namahy, kdyz je hlava nastavena jinak :)

      Vymazat
  9. a já bych potřebovala mít někoho za zadkem,aby me hlidal. :) ke cviceni se vyburcuji, ale pak cpu sladke. Jsem na zabiti.

    OdpovědětVymazat