Já ti to říkala celou dobu. Tvá intuice. (Březen 2017)

Už několik měsíců papkám zcela intuitivně, bez počítání kalorií, hlídání maker.
Jím zdravě, vyváženě podle toho, co si tělo žádá. Ne, nemluvím o tom, že když má chuť
na čokoládu, cpu ji do sebe horem dolem :) Ale stane se, že si dám něco sladkého,
nebo něco tučného, prostě něco, co není příliš vhodné :) Jsou to ale jen občasné situace,
které uspokojí chutě, už vím, kdy je čas říct si dost! a pokračovat dál vhodně.

Vlastně jsem se tento týden dost potýkala s myšlenkou, že bych si mohla "na zkoušku"
znovu propočítat svůj příjem kalorií a ohlídat si podíl makroživin v těle. Dnes ráno jsem
se probudila, uviděla tohle a řekla jsem si: Proč? Proč měnit něco, co funguje. Proč,
když se dokážu ztotožnit s potřebami a výkřiky mého těla, bych měla cokoli měnit?
Proč, když tento stav je vlastně ten, kterého by chtěli všichni dosáhnout. Naprostá
souhra s tělem. Mně se to podařilo. Tělo mi dává úplně krásně najevo, že to dělám
správně, že mi děkuje za to, že mu vycházím s klidnou hlavou vstříc. Že možná
to počítání a hlídání není nic pro něj. Že mé tělo je můj domov, a že v něm "uklízím"
a hýčkám ho tak, jak to zrovna vyžaduje.



Necvičím nic náročného, když už něco cvičím, cvičím podle nálady. Užívám
si pohybu, když si ho chci užít. Nedělám nic, když se mi nic dělat nechce.

Už jsem to psala nedávno, miluji tento stav. Stav, kdy se cítím naprosto v pohodě
a smířená, že i když tyhle křivky třeba nejsou cílem pro jinou ženu, mne dělají
naprosto, ale naprosto šťastnou a spokojenou. Trvalo to pár let. Určitě. Byly doby,
kdy se mi psychicky až tak nedařilo, pak je v takovém stavu těžko naslouchat,
když vám do hlavy řvou starosti nebo úzkost. Ale když to pomine a přejde to,
a člověk se pozvolna opět intuitivně bez presu vrátí k režimu, je to ta nejlepší
cesta. Nic neočekávat. Nechávat to tělo měnit se, dát mu čas, prostor, nehlídat
se denně v zrcadle, Já na sebe za poslední týden koukla celkem dvakrát po asi
čtvrt roce. Zcela jsem nechala tělo fungovat, jedla zdravě, ale občas si
dala i něco méně zdravého. Abych uspokojila apetit, který potřeboval utlumit.

Vždy mi byla příjemná myšlenka, i u druhých blogerek, které psaly a hovořily o tom,
že měly vždy výsledky při různých metodách. Ale že nejlepší výsledky přišly právě
tehdy, když tomu daly zcela volný průběh a soustředily se na jedinou metodu: naslouchat
tělo, vnímat tělo, hýčkat tělo, netlačit na tělo, a hlavně žít! Mít v životě i jiné prožitky,
než pocit, že jste se za ten den vlezly do maker nebo kalorií. Skutečné prožitky, po
kterých tělo prospívá, kvete... milujte, mějte radost z maličkostí, smějte se, nekoukejte
na zprávy, nečtěte věci, které vám způsobují špatnou náladu. Buďte nad věcí, protože
v životě se nemusíte zavděčit nikomu, kromě sebe. Na vás nejvíc záleží, pouze vy víte,
jak se vám ve vašem vlastním těle žije a co se uvnitř skutečně odehrává. Neřešte blbiny
a nepodstatné věci v životě. Občas nad některými věcmi mávněte rukou.

Mějte se rádi tak, jako by vaše tělo byl ten nejdokonalejší partner na světě.

K.


Share on Google Plus

♡ Kristina Cechova

    Komentáře čtenářů
    Facebook komentáře

10 komentářů :

  1. Toto je sen <3 Takéto telo je môj cieľ, asi si tieto fotky dám na chladničku. Si proste dokonalá, takéto krivky aké máš, sú pre mňa top.

    OdpovědětVymazat
  2. Kristi, díky za krásný článek! Moc krásně jsi to napsala! Vypadáš úžasně! A v dobrém ti závidím tu souhru s tvým tělem, jde to vidět! Já jsem nyní ve stavu, kdy se mé tělo bouří a přímo řve a já mu stále nerozumím a už 1,5 roku se šíleně trápím. Nejde o hubnutí, spíš zdravotní problémy. Doufám, že jednou se to zlepší a najdu klid. Měj se krásně a moc se těším na další články! Tak moc ráda tě čtu!

    OdpovědětVymazat
  3. To je tááák hezký :) Snažím se tohoto stavu také dosáhnout. Někdy se mi to daří víc, někdy trochu méně, ale celkově jsem spokojenější než kdy předtím :) A to je taky fajn.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásně napsáno! Děkuji Ti, že s námi tvoje takové myšlenky sdílíš! <3 Jsem šťastná, že v intuitivním stravování si mi motivací právě ty :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Kristi, děkuji za krásný článek. Měj hezké dny:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Kristinko, cítím to stejně. Chtěla jsem dělat na blogu takový pokus (pro ostatní hlavně), měsíc si počítat kalorie a živiny na mém LC systému....a pak jsem si řekla PROČ? Když si právě já zakládám na "nevážení a nepočítání", prostě to neudělám ani v "zájmu vědy" . Jsem na tom už teď hodně podobně jako ty. Občas mám úlet, takovej kterej bych si prostě nepřála (prostě to fakt hodně ale opravdu hodně přeženu, až mi je blbě). Ale samozřejmě v pohodě se druhý den vrátím do zajetých kolejí. Trochu jsem teď přemýšlela a budu se snažit tu rovnováhu prostě udržet, bez těch úletů a to tak, že fakt budu naslouchat vlastnímu tělu, ale opravdu, nebudu se mučit. Fakt ne. Mám postavu jak nikdy, je mi 43 let, chci žít a užívat. Trápení a výčitky prostě do života nepatří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JItuš, přesně tak, ani "v zájmu vědy" :)) beztak je toho napsáno už tolik, že se nakonec vždy dojde k tomu, že poslouchat vlastní tělo je ta nejlepší volba. A tobě to moc sluší. Jsem sama zvědavá, kde budu, až mi bude 43 let jako tobě. Pro mne jsou ženy jako ty tou inspirací. Ohromný pohon a vidina toho, že to bude fajn :)

      Vymazat
  7. Dřív jsem si taky počítala kalorický příjem a všechny makroživiny. Od té doby, co se ale připravuji na trojboj, mám od trenéra plán a je to kompletně bez počítání. Nejdřív to pro mě byl šok. Měla jsem potřebu mít kontrolu nad vším, co sním.
    Te´d jím ale pravidelně, zdravě a hodně, kila jdou dolů a já se cítím skvěle. Myslím, že až budu mít v jídle trochu volněji, přejdu ta intuitivní plán a uvidíme, jak to půjde :-)
    Tobě přeji, ať ti tahle krásná vyváženost vydrží dlouho!

    OdpovědětVymazat
  8. Hezky napsane, ale uprimne....sama jste se honila za svym dokonalym telem, denne cvicila, byla to pro vas droga, nevyhovovaly vam lehke cviky, byla jste nesva, kdyz jste nebyla poradne propocena a vystavena. To az ted, kdy mate sve telo podle predstav, si muzete dovolit napsat: cvicim kdy chci, necvicim narocne veci, uzivam zivot i jinak.....Do tohoto stavu jste musela dospet a jste tam i diky tomu, ze jste si telo vydrela. Ted uz jste jen v udrzovacim rezimu, volnejsim. Takze mi prijde divne radit zenam, at ziji podobne. Ty, co nejsou spokojene se svym telem se nejprve taky k tomuto stavu musi nejdriv docvicit, domakat, dopotit. A pak az zvolnit, udrzovat se a uzivat. Kdo je obezni, slaby, bez kondice opravdu musi napred hodne maknout a podridit tomu vse.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Urcite ano. Psala jsem to i v clanku, ze mi to trvalo par let. Loni mi umrel tata a opet jsem se vypapala a chtelo to zaber znovu. Ale uz ne tak, jako kdysi. Naucila jsem se, ze mene je vice.
      A s uzivanim zivota mi hodne otevrela oci tatova smrt. Ne cviceni. Clovek podvedome vi, ze by mel i zit. Jinak. Ale pravou podstatu pochopi, az mu skutecne nekdo odejde. A ja to budu proto psat porad. Naucit se hlavne zit. To je totiz to, co skutecne mnozi neumime. A v momente, kdy jsem to pochopila, se mi telo meni. Stale. Porad. A nestoji mne to tolik namahy, kdyz je hlava nastavena jinak :)

      Vymazat