Miluji ty naše pohledy z okna. Z jedné strany kopce, z druhé také vcelku pěkný výhled.
Po dlouhém dešti včera v podvečer na chviličku vysvitlo sluníčko. Zrovna jsem něco dělala
v kuchyni, když mi intenzivní oranžové světlo prořízlo kuchyni. Nicméně, venku stále
pršelo a jak už máme doma naučeno, popadla jsem Elišku, abych ji ukázala duhu.
To, co ale na nás čekalo bylo něco neuvěřitelného... konečně jsem viděla konec duhy :)
Říká se, že na konci duhy je poklad. Nevím, zda na polích někdo něco zakopal
cenného, ale pro mne byla naprosto vzácná chvilka na tohle koukat s moji malou
princeznou... Prostě nádhera :))

Takto sluníčko svítilo ze západní strany. Do toho pršelo. Což není moc vidět.

A na druhé straně na východ, překrásně zářila duha a tvořila se po pravé straně ještě jedna.

Jaké bylo moje milé zjištění, že konec duhy byl jen kousíček za městem :)