Někteří mí čtenáři ví, že má můj syn diagnostikovanou poruchu autistického spektra, ale v podstatě nikdo neví, že je momentálně na dvouměsíčním výchovném pobytu v Ostravě. Uběhla již dlouhá doba, takže se nám domů za dva týdny vrací. Tak dlouhá absence mého synka doma je pro mne náročná, ale on to zvládá skvěle, dokonce s dobrými výsledky, což mne dělá ohromně šťastnou, protože nástup na tento pobyt pro mne a pro něj byla poslední možná šance, jak zvládat stavy, kterými si procházel předcházející půlrok. Pokud někoho z vás zajímá, jak takový pobyt probíhá, pak vězte, že jsou děti naprosto odstřižené od prostředí, ze kterého pocházejí. Nemají možnost připojit se na počítač, nemají u sebe ani mobil. Takže si nemůžeme psát a být v kontaktu. Voláme si jen jednou týdně v sobotu, kdy jsou i návštěvy (vidět děti smí pouze ten, koho určí zák. zástupce), ale vzhledem k možnostem nejsme schopni aplikovat návštěvu každý víkend. Čili to střídáme - jednou návštěva, jednou telefonický hovor. Vzhledem k dobrým pokrokům máme místo návštěv dovoleny vycházky, takže vždy prcka vytáhnu do restaurace na nějaké dobré jídlo. Může si dát co chce :-) Protože sladkosti dostávají pouze večer za odměnu podle toho, jak se jim dařilo přes celý den - příprava do školy, chování, zvládání stresových situací, iniciativa na individuálních i skupinových terapiích, a další. Na pobytu mají každý den přesně daný plán toho, co je čeká, v podstatě není prostor pro to, aby z nudy vymýšleli blbiny, jsou po celý den zaměstnaní :-) Zprvu mi to přišlo jako velmi kruté řešení, ale sama vidím, jakých pokroků syn dosáhl během té doby a jak je sám na sebe pyšný a sám na sobě to dokáže ocenit (s čímž měl ohromný problém). Náš další velký test bude znovuzačlenění do běžného života, až se vrátí. Ale dle vychovatelů a psychologů ze střediska se mu údajně nemůže dostat obtížnější školy do života, než je právě tento pobyt. Budu jim věřit. Závěrem: je ironie, že se mému synovi, klukovi, který je moderní dobou ovlivněn počítačem a mobilem, na pobytu strašně líbí. Že se mu to žití, jaké jsme měli my jako děti, vlastně ohromně líbí :-)
MEMORIES | Únor 2018
Autorka blogu

Miluji pohodu, klid, ticho, svůj koutek, čas pro sebe, hygge, knihy, psy, jaro a podzim, život v horách. Věčně nestíhám číst, cvičit jógu, shlédnout film, nalakovat si nehty nebo se jít někam provětrat ven a přijít na jiné myšlenky. Jsem ta, co potřebuje hudbu do uší, tanec sama v pokoji, vaření, pečení a následně i jedlíky kolem sebe, co to všechno zkonzumují. Jsem ta, co potřebuje všechno krásné vyfotit, protože kreslit neumí. Jsem ta, co nemá trpělivost a všechno chce mít hned. Naštěstí jsem už dorostla do věku, kdy je mi spousta věcí jedno a tak mě toho už moc v životě netrápí. S hlupáky neargumentuji, drzouny ignoruji, šikovnost, píli a hezkou povahu umím ohodnotit. Jsem schopná neznámé ženě v obchodě pochválit její šaty nebo účes. Dobrých slov není nikdy dost. Dělá mi radost další spousta věcí, ale na prvním místě je vždy moje rodina. Jsou mojí oporou a důvodem, proč dýchám! Jsou mi vším.
Populární za poslední měsíc
-
Inspirovala jsem se starším vydáním časopisu F.O.O.D, kde recept na pomazánku byl. Pomazánka je lehká, přesto sytá. Ideální na čerstvé pečiv...
-
Pamatujete si ještě na cuketový chlebíček , na který jsem vás zhruba dva týdny nazpět lákala? Tak tentokrát jsem improvizovala se stejným...
-
Vždy, když mne někdo pochválí, že jsem něco pěkného uháčkovala, řeknu, že na tom není nic složitého a zvládne to každý. A téměř nikdo mi ...
-
Když jsi po 10 týdnech v práci a říkáš si, zda jsi neudělal chybu, že jsi dal výpověď a hned první den se přesvědčíš, že ne.... Že už to nik...
-
Daniel (39 let) je dánský trenér žijící v Německu. Trénuje od chvíle, kdy dostal od svého strýce pár činek a to byl moment, kdy si posilován...
-
Tohle musím napsat ihned: lepší makovec jsem nikdy v životě nejedla. Přestože jsem měla roky svůj oblíbený, ke kterému jsem se vracela a v...
-
Milujete taky tvarohové koláče, buchty, šátečky a všechno s tvarohem? Já děsně. A jednoho speciálního milovníka tvarohu mám i doma. Vlas...
Kristi, držím palce, ať ti ta záplava energie vydrží! :) Samozřejmě by mě zajímaly tvoje trable, ale chápu, že to je příliš osobní věc pro náhodné čtenáře na blogu. Ještě víc mě ale zajímá tvoje nová práce - co to teď děláš, co ti vlívá endorfiny do žil a způsobuje 12 km denně v přírodě? Hledám inspiraci! Ten blahodárný efekt si umím dobře představit. :)
OdpovědětVymazatPo dlouhé době článek, který jsem zhltla jedním dechem. Krásně napsané, držím palce v další cestě :)
OdpovědětVymazatFIT MADDIE
Kristýnko, děkuji za upřímný článek, který píše život sám. Vaše myšlenky jsou mi velmi blízké. Ať v každém jediném dni naleznete pohlazení a radost z bytí!
OdpovědětVymazat