U mě doma #29 | It's such a wonderful, wonderful life...

by - pátek, května 25, 2018


Krásný den všem :-)

Taky si občas říkáte, proč se ty blogerky po delší odmlce na svých blozích omlouvají za svou neaktivitu? Už to vypadá, že bych se měla stát jednou z nich a stoupnout si s podobnou omluvou do fronty. Ale když jsem se pustila do psaní tohoto článku, říkala jsem si hlavně žádnou pohádku o tom, jak mám málo času, jak chodím do práce, ven s dětmi, jak mám spoustu povinností a jak se za tohle všechno všem omlouvám :-) Musela bych se totiž omlouvat za to, že se mám skvěle a že mám pocit, že můj život je takto naprosto kompletní :-) 

Za poslední týdny jsem něco málo nafotila a nějak se toho trošku nakupilo a říkala jsem si, že je čas vás zase po nějaké době pozvat k sobě domů na čumendu. No, co mám povídat. Hýčkám se, rozmazluji se a přesto ani fotkama nelze zachytit to všechno, co mi dělá radost a čím jsem si tu radost udělala. Některé momenty zachytit ani nelze. Ty se musí prožít. Těžko vám něco řekne úsměv mé dcery v určitém okamžiku - to dokážu skrze fotku prožít jen já, to, jak u focení rozkošně brblala. Asi vám nic neřekne momentka mého muže v objetí mé dcery, když se spolu dívali na pohádku, v tak rozkošném propletení, které vyžadovalo rychlé čapnutí foťáku a ten jejich bezstarostný výraz plný lásky a klidu zachytit. Těžko prožijete to co já, když se díváte na své přerostlé miminko, které si i ve svých třinácti letech v posteli hoví ve spánku v klubíčku... 

Nicméně, něco pro vás přesto mám, protože vím, že tuhle rubriku máte rádi a já taky. Vždycky na takový mišmaš fotek ze soukromí druhých hrozně ráda koukám :-)

Můj chlupáč Miki. Už bude mít 8 let. Vyrostl mi. A na ocásku jsme mu našli už první šedivé chloupky. Říkala jsem mu, že je ještě brzo. Že ještě ne :-) Že má ještě čas a má nás pořádně zlobit :-) 
V Pepcu měli ve výprodeji tyhle krásné šuplíčky s různými motivy. Mně se hodně líbily tyhle ve světle modrém provedení. No uznejte sami, že jsem je tam nemohla za padesát korun nechat :-) A Terezce moc děkuji, že mi poslala tu vůni napravo - Guess Seductive. Ještě jednou moc děkuji. Nezapomněla jsem na tebe. Slíbila jsem dáreček na oplátku, tak to splním, jen jsem pomalá jak želva a nějak jsem bez šance dostat se do obchůdku, kde ti chci něco vybrat. Vydrž :-D
Na balkoně teď trávím opravdu hodně času a to s knihami. Tahle je z knihovny, líbila se mi anotace, tak jsem si ji půjčila. Srdíčko mám za šest korun z papírnictví :) Kolik radosti udělá taková prkotina, že? :-D 
Po palmičce jsem se ohlížela dlouho a konečně mám jednu doma. Jakmile koupím hlínu, půjde do obřího květináče a do obýváku. Mám ji na svém seznamu přání :-D
To jsem si takhle šla do Rossmanna pro jeden, maximálně dva laky... Tralala...
Tak dlouho jsem odolávala, až jsem si je koupila. Kostky na jógu měli v Kauflandu za stovku a mně bylo líto si je koupit. Pěkně padlá na hlavu, že? Ale!!! V podstatě je fajn, že jsem počkala, protože je po dvou týdnech měli ve výprodeji obě za necelých padesát korun :-) 
Na tyhle rýžové nesmysly fakticky vůbec nejsem a nekupuji to. Ale zajímalo mě, jak chutnají tyhle z hnědé rýže. Byly naprosto fantastické, i když za to mohl spíše fakt, že jsou dělány na oliváči a jsou opravdu tenoučké jak čipsy. Ne jak ta klasická silná kolečka, jak se běžně prodávají. Ale ultra tenké a tím pádem to bylo úplně o něčem jiným. Za mne palec nahoru. Neskutečně dobré :-)
Jedna malá drobná malůvka mém bullet journalu :-) Občas mne to chytne a nechám se inspirovat a prostě si jen tak zkrášlím stránku, aniž bych vlastně do ní cokoli napsala :-D
Dvě zlaté medaile ze sportovních her České pošty. Byla tam úžasná atmosféra, prima lidi a toho jídla!!! :-) Nechápu, že si lidé chodili ještě přidávat a kupovat další jídlo...Nicméně, vítězstvím v mé kategorii (stolní tenis) jsem se kvalifikovala do celostátního kola, které bude v červnu v Nymburku. Budeme tam tři dny... samé baby :-D 
Jestli existuje něco, po čem se já a můj muž dokážeme utlouct, jsou to štrůdly. Ty naše. Listové těsto, spousta nastrouhaných jablíček a skořice. Nedáváme cukr navíc. Takhle je to přímo dokonalé :-)
Kamarádce k narozeninám. Synkovi se to tak moc líbilo, že chtěl taky. Tak jej dostal k narozeninám. Jen ve světle modrém. Musím říct, že ta světle modrá sluší hrnečku daleko víc :-)
A v rámci motta "udělej-si-sám" jsem si teda sama udělala tento polštář ze starých džínů :-D Synek odrostl z kalhot a já na internetu viděla takovou frajeřinu :-) Takže jsem to zkusila. Nacpala to dutým vláknem, zašila po obou stranách, našila visačku z pasu a bylo hotovo. Polštářek bude v zimních měsících u balkonu na zemi. Teď se s ním mlátí hlava nehlava moje dětičky...

No a na samý závěr pár fotek ze zoo v Ostravě. Užili jsme si s rodinkou opravdu neskutečně krásný den. Za nás jedno z nejhezčích zoo, které jsme zatím viděla. Překonalo i Lešnou, která na nás byla příliš roztahaná. Zde to mělo spád, žádná mrtvá místa. Naopak. I děti se vyřádily na dětských křištích, kterých bylo po zoo vcelku dost :-) No, dost.. zkrátka tak akorát, když už bylo vidět, že si rodiče i děti potřebují trochu od chůze odpočinout. Navíc, zvířátka s námi a s foťákem opravdu spolupracovala. Koukali na nás do objektivu, předváděly se... prostě paráda :-)

Z 20 cm :-) Pochodoval před námi jak pan starosta.
Pěkný záběr. Ale krapet smutný podtext, když si na ceduli přečtete Proč nás není víc?
Koukala na mě snad půl minuty v kuse :-) Chvíli předtím hulákala takovým způsobem, že se návštěvníci sbíhali, co se to děje...
Přišel a normálně s sebou švihl o zem :-D Začali jsme se tam všichni smát a najednou se celej rozvalil a začal se mazlit s balonkem, kterej mu pak utekl.
Rychle za maminkou :-)
Byli jsme od nich asi metr a Eliška prostě zkonstatovala, že ten modrej je prostě dědeček :-)
Maminko Fufíííík, koukej... to je slonisko Fufííííík :D
Normálně jsme museli odstoupit tak metr dozadu, protože na nás natahoval krk a nějak jsme si říkali, sakra, co když ten roztomilej kukuč klame :D Nás klofne do frňáku a co pak :D Ke zvířátkům to chce mít zkrátka respekt :-)

***

To je tedy všechno. U nás začínají padat blesky a hřmít. Tak se jdu posadit na balkon a chvilku
si to užívat... jo a zabalím se do deky, protože to je prostě krutě hygge :-D

Mějte se moc krásně,

Kristina



Mohlo by se ti líbit

7 komentářů

  1. Krásnej pejsánek :) A miluju zoologické zahrady, loni jsem byla v Ústí nad Labem. Tak bych letos zase ráda nějakou navštívila :) Krásný víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Šári :) Taky si užij víkend, je nádherně :)

      Vymazat
  2. Ahoj Kristinko, za mě. Děkuji za pozvání. Mám opravdu moc ráda návštěvy u Vás. Život je tak krásný, jen je třeba prozřít nadechnout se a dívat se. Úplně cítím jak mluvíš o fotce přítele s Eliškou.Mam to tak skoro s každou fotkou malého či společných chvilek. Jsem moc ráda,že je Vám fajn.Krásné léto Kristinko

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Romi :) Děkuji a Tobě též přeji super léto. Doufám, že se to nepokazí :) Užívejte :)

      Vymazat
  3. Kristinko, zase krásný článek! Mám toto téma hrozně ráda a vždy se ta pohoda a radost od tebe přenese až ke mně! Kéž bys našla chvilku častěji. Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Kristinko, čiší z toho pohoda a radost a moc Ti to přeji. Člověk by měl vidět štěstí v maličkostech a užívat si naplno každou minutu života....měj se krásně Ty i celá rodinka :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moooc hezké! Vždy mi připomeneš, že důležité jsou ty zdánlivě "drobné" věci v životě... Měj se krásně, paní poštmistryně! :-)

    OdpovědětVymazat

Poslední komentáře