Kristina Čechová: června 2018

středa, června 27, 2018 2 Comments

Je to asi rok, co jsem si řekla, že začnu tvořit psanou kuchařku pro mou dceru. Všechny ty recepty,

které dělám opakovaně a které nám chutnají, píši ručně do bloku a až Eliška vyroste, bude

samostatná a bude mít rodinu, tuhle kuchařku ji dám. Nevím, v jakém bude stavu, ale kdyby

byla politá, vypadávaly z ní listy a voněla jejím dětstvím, nechť to tak je. Já jsem ve svých 38 letech

dostala starou psanou kuchařku mé maminky a naprosto stejné pocity z ní mám já :-) Listy zežloutly,

navždy budu mít uchováno její písmo na řádcích (a taky tátovo), navždy se budu koukat na recepty,

které já nedělám, ale které dělávala ona a u kterých jídel jsme společně jako rodina seděli u jednoho stolu.

Nedalo mi to a musela jsem si v této kuchařce vyhledat recept na kefírovou buchtu, kterou maminka

dělávala docela často a která patřila k našim nejoblíbenějším. Mohli jsme se po ní utlouct. A když

jsem odešla z domu, už nikdy jsem podobnou nejedla. Vždy, když jsem viděla podobnou té od

maminky, s nadšením jsem se do ní pustila a pak prostě zklamaně řekla "to není ono".

Každopádně, teď ten recept mám, upekla jsem jak recept říkal a vážení je to ono :-) Dělím se proto

s vámi o ingredience a recept a snad vám bude chutnat stejně jako nám doma.

Buchta není moc sladká, ale je nadýchaná jak peřinka. Ani po jednom dni neztratila na vláčnosti

a hebkosti. Je zkrátka dokonalá :-)

Co budete potřebovat:

400g kelímek kyšky nebo kefíru

400 g polohrubé mouky

150 g cukru

1 rovně uhlazená lžíce sody

2 vrchovaté lžíce kakaa

1/2 sklenice oleje

1 vejce

Jak na to?

Nejdříve smícháme sypké ingredience a posléze vmícháme ty tekuté.

Pečeme v řádně předehřáté troubě po dobu 20 minut při 170°C.

Jelikož je každá trouba jiná, zkoušíme špejlí.

Podáváme bez polevy, jen mírně pocukrované moučkovým cukrem.

Jak jsem zjistila, je nadlidské síly u nás sehnat klasický kefír. Viděla jsem jej jen v jednom obchodě

jako litrové balení, ale přišlo mi to hodně a vzala raději kvalitní kyšku. Rozhodně nekupujte

acidofilní mléko, je to něco jiného. Zkrátka kefír nebo kyšku. Já raději měla vzít ten kefír, hned

bych totiž udělala druhou várku :-)

Dobrou chuť.

středa, června 27, 2018 1 Comments

Vítám vás opět u mne doma, po nějaké době. Je naprosto evidentní, že strašně ráda fotím :-D Cokoli.

Ukážu vám tedy, co jsem si nového pořídila čistě pro radost :-)

Mám pocit, že tuhle sklenici mám z Kauflandu, ale nechci kecat. Moc si to už nepamatuji.
Udělala jsem si do ní ochucenou vodu z borůvek, jahod, malin, pomerančů a chia semínek.

Fotka z práce :-) Zrovna jsem se vrátila z pochůzky a měla čerstvě vyúčtovanou poštu. Nejde o foto z depa, kde mám svůj
druhej "domov" :-), nicméně čepici tam nosím jako jediná ženská :-D Kšiltovku prostě holky nerady nosí a zrovna o té
pošťácké si myslím, že je docela fajn :-)

Chvilka na balkóně s časopisy a čokoládovými pralinkami :-)

To jsou ty čokoládové pralinky. Ručně dělané. Bohužel, moc mi nechutnaly.

Ale byly fakt moc krásné :-)

No jo. Moje slabina :-D Moc krásný obal udělali, ale po chvíli vám ta příchuť už prostě leze krkem. Škoda, že kvůli tomuto
zrušili Pepsi Light. Vím, že to mí čtenáři neradi vidí, ale každý máme svoje "guilty pleasure" :-D

A koupila jsem si novej telefon. Normální. Tlačítkovej. A víte co? Mám strašnou radost. Od té doby co začala ta móda
s dotykovými telefony, jsem měnila jeden za druhým, protože se neustále rozbíjely, lezlo mi to na nervy. Pravidelně
křuplej displej, po čase se telefony začaly sekat apod. Úplně se mi zastesklo po klasice, protože já mobil stejně na nic
jinýho než na esemeskování a volání nepotřebuji. Takže když mi před pár týdny opětovně rupl displej a po půl roce se
začal mobil sekat a zpomalovat, šla jsem do obchodu a koupila si tohle véčko.

Co víc vlastně člověk potřebuje :-) Telefon zaplej za 10 vteřin, žádný dlouhý čekání, smsky píšete v podstatě po paměti,
prostor na paměťovku pro hudbu, kterou při cestě do práce poslouchám,... ideální. Jsem spokojená.

Drobeček :-) Za pár stovek.

Předělala jsem si pokoje a nově zaranžovala, takže mne to u nás zase baví bydlet :-D A rovnou propojila internet s televizí,
abych měla Zuzku pěkně v pořádným formátu :-)

Tolik vybavení na Stretch & Tone sérii se Zuzkou :-) Bylo to fajn.

Mini růže mi v botce chcípla. Já jsem zkrátka hrozná :-D Takže na její místo nová kytička.

Eliška a její vlásky. Ještě před půl rokem neměla na hlavičce v podstatě nic, z čeho by šel udělat culík.
Strašně rychle jí to teď roste.

Ochucená voda do letní výzvy z limetkové šťávy, okurky a kiwi.

Nevyhýbám se zmrzlině. Protože mám pohybu dost a snažím se dobře jíst, abych si to v podstatě "zasloužila". Je to
vše jen o rovnováze. Tahle čoko-vanilková byla docela dobrá, ale mým favoritem asi nebude :-)

Jsem při stěhování pokojů svrhla jedno patro knihovny :-D Celá knihovna spadla rovnou na akvárko, ze kterého tou ránou
vyletěla naše modrá rybka Dori, takže jsme ji hledali mezi knihami na zemi. Přežila to. Plácala s sebou na knize Harryho
Pottra :D

Miluju tuhle babu :-) Pokud rádi odpočíváte a relaxujete u stand-up komiků, určitě Adélu znáte. V Reportéru je dost
dlouhý rozhovor i s fotkami. Když jsem příteli řekla, že je na titulce časopisu, šli jsme hned pro ni. Je naše favoritka :-)

To je pro tentokrát vše. Mějte krásné léto, i když to prozatím vypadá všelijak :-)

Věřím však, že to přijde a budem se potit a vařit jak čuňátka!

Krásný den všem, ať jste kdekoli.

Kristina

úterý, června 26, 2018 4 Comments

pondělí, června 25, 2018 3 Comments

sobota, června 23, 2018 1 Comments

čtvrtek, června 21, 2018 2 Comments

sobota, června 16, 2018 2 Comments

Jsou dny, kdy tu práci nesnáším (kvůli lidem a počasí).

Pak jsou dny, kdy tu práci nadevše miluju (kvůli lidem a počasí).

Dnes jsem zmokla v terénu jen trošku, pršelo jen asi hodinu, sluníčko pak sice nevylezlo, abych se trochu osušila, ale bylo příšerný dusno i pod mrakem. V podstatě jsem byla do půl těla skoro pořád mokrá, protože jsem se neustále prodírala vysokou trávou, kterou nejsou schopni místní posekat mezi baráky. Už je to tak vysoké, že nejde ani vidět kam šlapu a dávám si bacha, abych nepřiskřípla nějakého hada... beze srandy :-D Jednoho jsem minulý týden přeskakovala na křižovatce. Ale lekl se mě víc než já jeho evidentně, jak s sebou cukal a mrskal a dělal všechno proto, aby co nejrychleji zdrhl :-D A být vyděšený v tu chvíli víc než já, to už musí být :-D

Vlastně si říkám, proč já vám občas něco ze světa své práce nenapíšu.

Evidentně je tohle taková jedna velká neznámá pro lidi. Ani jsem si to nikdy dřív neuvědomovala, až když jsem nastoupila jako listovní pěší doručovatelka do vedlejšího města. Jsme na město jen dvě a já mám tu větší část (asi 3/4 z celku), kolegyňka, co dělá zbytek, má jen částečný úvazek, tak dělá jen část, i když i tam se musí zapotit.

Po téměř půl roce v terénu znám město jako své boty a jeho obyvatele den za dnem poznávám taky.

Někteří se mi svěřují se svými životními příběhy, někteří si rádi popovídají jen tak, protože nemají s kým, někteří jsou bručouni a otravuje je všechno na světě, pro některé je zase kontakt s pošťačkou přímo fascinující :-)

Děti mne neustále zdraví, třeba když jde mateřská školka, může kolem nich projít dvacet lidí, ale děti jdou dál. Jakmile projdu já, ozve se sbor dvaceti až čtyřiceti hlásků (podle toho, kolik skupinek dětí za sebou jde) a všichni začnou zdravit "doblýýýý den paní pošťačko" :-) A já jednoho po druhém slušně zdravím. Děti to zvládnou po jednom pozdravu, já musím zdravit do té doby, dokud všechny kolem mne neprojdou :-D

Potkala jsem už dokonce i pár svých čtenářek a na chvilku si popovídaly, je to milé ღ

Chlapi ze staveb na mne mávají, usmívají se... tuhle se dohadovali na stavbě, jak udělají ten chodník, každý měl na postup svůj názor, takže se tam porůznu titulovali, pak jsem procházela já a byla mi celá situace docela k smíchu, takže jsem se usmívala a všichni zmlkli a začli se usmívat zase na mne, tak říkám "co se tak culíte?" Odpověď byla: "tak jste pošťačka, to se prostě jen tak nevidí". No... asi je to fakt :-)

Kéž by ale podobný milý přístup měli i psi za ploty baráků :-D Miluju pejsky, ale oni to neví a někteří se předvádějí za tím plotem jak prvotřídní zabijáci. Jako věřte nebo ne, ti rafani prostě mají na pošťáky pifku a já jako dost nechápu proč :-D

Jedna paní z firmy, kam často nesu poštu, mi říkala, když na mne čekala venku: "Vy ani nemusíte zvonit. Já prostě slyším psy, jak na váš štěkaj a vím, že jste to vy. Je zvláštní, že u vás vyvádějí úplně jinak, než na kohokoli jiného."

Dneska jsem zrovna vešla do jedné uličky k baráku, kde teda je pes, který vždycky neskutečně, ale neskutečně vyvádí. Abych dala vůbec poštu do schránky, musím vždycky počkat, až raplovsky odběhne kolem plotu a celému městu dá najevo, že tam u nich jsem. Dneska ale byl venku, měl otevřenou branku. Jakmile jsem ho viděla, zastavila jsem se od něj asi 20 metrů a už mu koukala do očí a vytahovala pepřák. Pes ale vůbec nic neudělal. Když byl mimo svůj "revír", stáhl ocas a šel zpátky za branku k baráku. Začal za plotem zase řvát jak chorej, branka otevřená, ale prostě, potřeboval mít ten pocit, že hlídá barák :-D Fakt komická situace, takže se držel za plotem s výrazem, že mě zabije, já stála u otevřené brány se schránkou a tam jeho veškerá agrese končila :-D Pako :-D

Jinak s tím pepřákem, nedělala jsem si srandu. Opravdu jej nosím u sebe, mám jej hned po ruce, nikde ho nelovím, možná si vzpomenete někteří z vás ještě na recenzi :-) Mám u sebe ještě osobní alarm a nově nám přibudou ještě další osobní alarmy s GPS a SOS linkou, kdy budeme v podstatě neustále napojeni na policii a zdravotníky v případě nouze. Někteří kolem toho brblaj, ale dle mýho je to super počin, který tu měl být už dávno. Nicméně, zpět k těm pepřákům. Otázka zní, zda bych ho použila v případě nouze. Řeknu vám, že z počátku jsem si tak jistá nebyla, ale teď jsem po několika měsících v práci docela nekompromisní a jsem si 100% jistá, že ano. Jak na člověka, tak na psa. Potíže se člověkem jsem už měla, sice menší, takže stačilo pohrozit zavoláním policie, ale třeba pes na mne skutečně zaútočil v práci už dvakrát. Z jednoho kousnutí jsem měla na noze modrák, od té doby jsem si říkala, že nesmím nikdy psa pustit za svá záda (mají ještě jakžtakž respekt, když k nim stojíte čelem), ale druhého jsem neviděla přiběhnout, objevil se tak potichoučku, že jsem jen zakřičela leknutím, když mě kousnul do nohy a roztrhal kalhoty. V podstatě ani jeho pán zprvu nevěřil, že by "jeho pes něco takového udělal, vždyť je tak hodný". Na tohle už jistou dobu nehraju a prostě prosím každého, aby si psa chytil a schoval. Takže proto ten pepřák :-)

Nicméně, s některými rafany jsme si přes plot vytvořili vztah :-D Jako fakt jo :-D Jeden pán má u luxusního baráku sibiřského huskyho. Jako když ho prvně uvidíte, první co vás napadne bude "tak od tohoto psa dál". Má strašnej krutopřísnej výraz :-D Ale tím to taky končí :-D Přiběhne za mnou k plotu pro pohlazení, lísá se, oblizuje... posledně to jeho pán viděl, koukal z nedaleké zahrádky, dal ruce v bok a říká: "Hmmm, hlídací pes, ty vole..." :-D Mě si získal hned. Jasně, určitě jsem mu hned nestrčila ruku za plot, sbližovali jsme se asi dva měsíce v podstatě každý den :-) Je to láska :-) A jiní jsou taky úžasní. Dnes jsem drbala břuch asi 50kg psovi... jako, ten když se rozvalil, měla jsem co dělat, abych celý ten prostor jeho těla zvládla :-D Kolem šel pán s labradorem, kterého cvičí a naprosto nechápavě ten vztah pošťáka a psa s úsměvem na rtech komentoval :-D

Snad se vám tento první díl zamlouval a líbil.

Pokud jo, klidně mi pište, co by vás zajímalo. Nemohu psát o všem, ale třeba se mi podaří příště nějakou vaši otázku pokrýt :-)

Mějte se skvěle :)

Máme na depu úplně mega hustě dobrý kafe. Já odpůrce kafe jsem se zamilovala do tohoto
s příchutí irského krému. Mňamka :-)

Photo: pixabay.com a vlastní archiv (poslední foto)

středa, června 13, 2018 1 Comments

Dobrý den všem :-)

Původně jsem chtěla dát jen pár dubnových fotek z mého stolu, pak se měsíc nějak přehoupl a já fotila dál. A pak tu byl červen a řekla jsem si, že stačí. Fotek je dost :-) Některá jídla jsou zdravá, jiná zdravější, jiná vyloženě hříšná, ale to mi nevadí, protože většina z nich vznikala o víkendu, kdy si to vyloženě užívám :-)

Tak si to užijte, zanechala jsem i odkazy na recepty, pokud je na blogu mám.

Mějte se krásně,

Snídaně: kousek štrůdlu, zrníček, tvarohový sýr Almette, šunka, zelenina, jahody

Klasické lečo s kvalitní klobáskou. Málem mi shořela pusa. Byla docela pikantní. Ale výborná :-)

Jeden z těch dnů, kdy máte hned po ránu neskonalou chuť na sladkou snídani, začnete skromně

palačinkou z ovesných vloček, pokladete to lesním ovocem, zasypete slunečnicemi, skořicí,

strouhaným kokosem, ale pořád tomu prostě něco chybí. No tak to doladíte lžící čokoládové

pomazánky :-D Tentokrát vážně nešlo odolat. Musela tam. A celá snídaně byla naprosto dokonalá :-)

Křehký koláč se skořicí - recept č. 4 zde

Dušená mrkev s hráškem na másle a brambory.

Žitný chléb, lučina, vejce a pažitka

Kvůli Velikonocům prostě musely být vajíčka :) Na fotce je slunečnicový žitný chléb s žervé, vejci, zasypané pažitkou a kořením. K tomu mrkev, kousek jablíčka a mandle.