Co budete potřebovat:

Na těsto

Na bílkovou peřinku

Jak na to?

PS: Na fotce níže jsem pekla pouze z poloviční porce do zapékací mísy 25x25 cm.

Na 8-10 kousků budete potřebovat:

Na těsto

Na drobenku

Na cukrovou polevu

Jak na to?

Po dlouhé době jsem si koupila rtěnku, protože jinak už měsíce, možná teď už i roky, používám

tónovací lesk na rty nebo tónovací balzám. Tahle rtěnka je taková na mně přirozená. Je to zvláštní,

když mi bylo šestnáct, měla jsem nosit přesně takové, jenže to já dělala přesně naopak. Čím víc ta

rtěnka křičela, tím lepší... tedy vlastně horší :-D Pamatuji si, jak jsem šla na střední balit svého

spolužáka a měla na sobě rudou červenou, protože prostě jsem frajerka, že? :D Pak za mnou

spolužák přišel, v podstatě se vedle mne zjevil a prohlásil: "Ať sis to namalovala kvůli komukoli, dobře radím, sundej to z té pusy!" :-D Já jako fakt věřila, že mi ohromně sluší :-D

To poslední, co si každý rodič přeje, je, aby jeho dítko trpělo. Ať už jsou to nemoci nebo zranění.

U nás nic nenasvědčovalo tomu, že bychom skončili v nemocnici, ale stalo se tak. Elišce se objevilo

ječné zrno, po čase samovolně prasklo, jenže se na tom samém místě nezahojilo, nýbrž se objevilo

nové a dokonce se z pod horního víčka usmyslilo, že se bude tlačit skrze víčka ven.

Následovaly kontroly u lékaře, jeden doporučil masti, druhý kapky, samozřejmě nic z toho

nepomohlo, možná jen chvíli Elišce oko uklidnilo, muselo ji to neskutečně vadit, překážet a bolet.

Po čase už nechtěla ani chodit ven, protože ji to na sluníčku dráždilo, celé oko se jí nadměrně

prokrvovalo, do toho hnisalo. 

Další návštěva na očním nedopadla nijak, jelikož měli dovolenou, za týden jsme tedy přišli znovu

a museli přečkat plnou čekárnu lidí. Na dveřích se také objevil nový "plakát", že místní doktorka

nové pacienty nepřijímá. Před týdnem tam ještě nic takového nebylo, ale přesto jsme se nenechali

odbýt a zkrátka čekali, až na nás přijde řada. 

Když vyšla sestra, v podstatě hned nás chtěla poslat na oční úplně někam jinam, protože toho mají

nad hlavu. Pak se sestřička podívala na malou, zarazila se při pohledu na její očičko a řekla, ať

počkáme, že jde za doktorkou. Po chvilce nás zavolala dovnitř, že máme jít rovnou za lékařkou,

která v podstatě hned volala do Opavy a okamžitě po telefonu s primářkou zařizovala co nejbližší

datum operace. Hned další den jsme odjeli do Opavy na ambulanci, abychom si domluvili termín

a přišli se domluvit na nástup do nemocnice. Přijímala nás sestřička, která nám ale řekla, že mají

nejbližší termín až první středu v dalším měsíci. Což byl v podstatě celý další měsíc. Říkali jsme,

že by ale měla být operace již domluvená, načež pak sestřička sehnala primářku po telefonu, ta za

námi přiběhla a všechno odsouhlasila. Pozdravila Elišku a řekla, že je to akutní a žádný odklad

nebude. Za týden v 6.45 nástup na chirurgii. 

A tak se taky stalo. V sedm hodin jsme už byli na pokoji, kde jsme byli sami, donesli nám pyžamko

 pro malou a nechali nás chvilku, aby se malá nevylekala a rozkoukala se trošku. Pokoj moc krásně

vymalovaný, prostě pro děti :) Na chodbě byla spousta hraček, tak jsme chviličku okukovali

panenky a stavebnice a v 7.15 už Eliška dostala prášek na "uklidnění". Za chvilku poté dorazila

anestezioložka, dala nám ještě pár otázek, povyprávěla, co bude zákroku předcházet, jak bude

vypadat a co bude následovat po něm a za jak dlouho Elišku dostaneme na pokoj zpátky. 

Ačkoli byla Eliška statečná, přeci jen nějaká ta slzička ukápla, zkrátka měla strach. Musela jsem ji

1000x slíbit, že s ní budu a držet ji za ruku a když ji odvezli v 7.30 k výtahu, už byla dost malátná,

ale stejně se za mnou ohlídla, abych ji ujistila, že tady na ni počkám. 

Samou nervozitou jsme chodili po pokoji a nakonec nás to vyhnalo na chodbu ven, kde jsme

chvilinku před devátou slyšeli, jak se blíží od výtahu vozík a zbystřili jsme. Vyskočili na nohy

a hned utíkali za Eliškou. Spinkala samozřejmě. Hlavičku měla obvázanou, zákrok ji dělali

nakonec na obou očičkách, jelikož se jí začalo dělat ječné zrno i na levém očku. To levé měla

převázané a pravé, které měla nejhorší, zákrokem strašně nateklé. V podstatě když otevřela očko,

skoro nic neviděla, takže trochu zpanikařila, ale chytla jsem ji za obě ručky a ihned se uklidnila. 

Čtyři hodiny po zákroku jsme s ní museli zůstat v nemocnici, pak nás pouštěli domů. Během té

doby malou přiběhla sestra několik změřit kvůli tlaku, asi po dvou hodinách malé stoupla teplota,

byla rudá jak rak a hořela, ale po další hodině to trochu ustoupilo. Donesli nám čaj, což malá

uvítala. Během těch 4 hodin spánku byla vzhůru asi jen 15 minut dohromady. Než nás pustili

domů, ještě jednou ji hlavičku celou převázali.

Tatínek šel pro auto, já Elišku oblíkala a v tom mi řekla: "Maminko, Eliška už nemá bebinko."

Tak jsem ji odpověděla, že ne, že už nemá. Ona na to s úsměvem kývla. "Chci se podívat." Netušila

jsem, zda ji spíš nevystraší ten pohled do zrcadla, ale byla skvělá. Usmála se zase a bylo na ni poznat,

že je vlastně i přes tu únavu strašně šťastná a spokojená. Hned poznala, že je v tom očku prostě něco

jinak a že je to takto lepší a v pořádku. V autě už byla docela vyspinkaná, dožadovala se jídla

a hraček :) Tak jsme ji zavezli do hračkárny, kde si mohla vybrat, co to její srdíčko chtělo :-)

Druhý den jsme jeli do Opavy znovu, tentokrát na kontrolu, kde vše dobře dopadlo. Měla ještě

na obou očkách malý otok, ale odpoledne byste nepoznali, že byla o den dříve na zákroku :-)

Teď se jen modlit, ať už se jí na tom samém místě nic nového neudělá. Ani nikde jinde ❣

Jednoduché, rychlé, výživné. Co víc o tomto jídle napsat. Hodí se jako večeře i jako hlavní chod.

Placičky jsou syté a pořádná dávka salátu tomu pěkně ladí nejen chuťově :-) Placičky jsou jen velmi

decentně dochucené česnekem a majoránkou. Není třeba dalšího koření. Na své si přijdou i děti.

Na 2 porce budete potřebovat:

Na placičky

1/2 balení Crispins (cizrnové placičky)

250 ml mléka (nebo na půl s vodou)

1 vejce

olej

Na salát

2 hrsti na tenké proužky nakrájeného červeného zelí

2 hrsti na tenké proužky nakrájeného ledového salátu

1 hrst nahrubo nastrouhané mrkve

1 hrst nahrubo nastrouhaného jablka

1 lžíci slunečnicových semínek

Na zálivku

2 lžíce oleje

1 lžíce octa

1 (větší) lžička medu

2 lžíce vody

špetka soli

1/2 lžičky skořice

Jak na to?

Smícháme ingredience na placičky, necháme 5 minut odpočinout a následně osmažíme dvě placičky.

Připravíme si salát, do kterého zamícháme zálivku a necháme chvíli stát, aby se chutě promísily. 

Pak ihned podáváme.

Dobrou chuť :)

K.

Salát inspirován receptem od PGfoodies ♡ 

Budete potřebovat:

Jak na to?

Ze špagátů jsem neháčkovala poprvé, ale zase těch zkušeností s obřím háčkem není moc :-) Záměrně jsem vybírala antracitovou barvu špagátu, jelikož jsem potřebovala pár věciček do koupelny, kterou do podobné barvy ladím. Takže se pojďme podívat na to, co se mi z celého klubka podařilo uháčkovat a k čemu všemu to, co jsem vytvořila, bude sloužit.

Jako první jsem se pustila do tohoto košíčku, řekněme. Není to košík jako takový, ale závěsný "pytlík" na hračky do koupelny. Viděla jsem něco podobného na internetu a strašně se mi to líbilo. Říkala jsem si, že na tom nemůže být nic těžkého. 

Malá si do pytlíku ukládá skutečně svoje hračky a v podstatě to v koupelně vypadá hodně zajímavě :) Možná jsem mohla udělat kratší uzel a kratší rukojeť, ale v podstatě je to jedno. 

Nápad na tenhle výtvor přišel vyloženě z mé hlavy. Chtěla jsem zkrátka háčkovaný "obal" na květináč. Pak jsem si říkala, že by byla fajná nějaká "mašle" v předu a dopadlo to moc pěkně :) A kytičce se moc daří. Jako jedna z mála mi nechcípá a je i po 3 týdnech pořád takto hezká :) Na háčkovaný košík na květináč jsem použila tento vzor, takže pokud máte Instagram, mrkněte se na video návod :-)

A jako poslední třetí vznikl tento košík. Klubíčka příze jsou zde jen pro fotku, jinak jej mám již na toaletě na poličce, kam jsem schovala všechny věci, které jsem nechtěla, aby byly vidět. Měla jsem na ně takovou ošklivou plastovou krabici a teď to tam vypadá mnohem útulněji :) Košík je udělaný z normální papírové krabice, obháčkovala jsem jej kolem dokola a vystlala jej bílým povlakem na malý polštář.

O můj nápad nešlo, viděla jsem něco podobného na internetu, kde ten špagát byl v podstatě přilepený ke krabici takovou tou tavící pistolí, ale myslím si, že takhle je to lepší. Navíc nemám tu pistoli :-D

Snad se vám tyhle nápady líbily, i jejich zpracování. Kdo rád háčkuje, možná by chtěl něco z výše

ukázaných "výrobků" zkusit. Vypadá to prostě moc hezky :-)

Kristina

Není pochyb o tom, že moje holčička roste a s ní roste i její názor na to, co se jí líbí. Teď mluvím o oblečení a účesech. Víte, asi bych vám měla říct rovnou, že lásku k šatům a účesům rozhodně nemá po mně :-D Moje maminka si tohle vždycky přála. Tedy přála si to, abych byla přesně jako Eliška. Abych se oblékala jako holčička, byla dívčí, dělala si culíčky, copánky, několikrát mi dokonce nakreslila rozvrh účesů na celý týden, abych den co den chodila do školy upravená a každý den jiná a mně se to úplně příčilo. Měla jsem ráda tepláky, tričko, vlasy do culíku, když jsem mohla s klukama přelézat zídky zahrad, skákat do keřů růží, jejíž trny mne pak podrápaly, jelikož to byla jediná možnost, jak utéct klukům, když jsme hráli na "máš babu" :-D Moje maminka si vždy držela hlavu v dlaních a říkávala: "Děcko moje, po kom ty seš?" No a v podstatě jsem tohle povzdechnutí převzala, protože já vážně nevím, po kom je moje Eliška. 

Eliška zkrátka miluje šaty a takové ty různé oblečky na baletky, tutu sukýnky a dresy. Má ráda i trička s volánky a svetříky apod. Ale na šatech a baletním oblečení vyloženě ujíždí. Máme spolu takovej rituál. Čas od času si zajdeme do sekáče. Není jí ani pět let, ale ona to prostě miluje. Když zmíním, že si spolu zajdeme na zmrzlinu a šatičky, celou cestu na zmrzlinu se v podstatě ujišťuje, zda skutečně zajdem do obchodu, abychom omrkly šatičky :-) 

Tuhle jsme jeli do Olomouce a stáli na červenou v koloně a po pravé straně byly obchůdky a na jeden z nich jsme měli výhled a Eliška to ihned zaregistrovala a že chce jít "tam". Většinou slyšíte děti vztekat se kvůli tomu, že je nevezmete do hračkárny, ale já ji nebyla schopna vysvětlit, proč nemůžeme zrovna teď vyjít z auta, nechat auto v koloně a jít se tam podívat.

No a kdybyste si mysleli, že když už jsme v té hračkárně, tak odcházíme pravidelně s hračkou, měli byste nás vidět... odcházeli jsme odtamtud a přítel říká: "Běž s ní rychle ven, za mnou je asi pět štendrů šatů." Takže jsme odcházeli turniketem a najednou Eliška zvolala "šatyyyyyyyyyyyyyy". V podstatě jsme se na sebe s přítelem jen stihli podívat a tři vteřiny na to už jsme koukali, kolik nás to bude stát :-D Eliška si skutečně jedny šaty vyhlídla a odmítala bez nich jít. A ne. Nemohla si vybrat šaty z výprodeje, ale z věšáku, kde se to jen hemžilo novou kolekcí šatů od Disneyho. Béžové šaty s modrou tutu sukýnkou za necelých 500,- s námi musely domů... 

Takže podtrženo sečteno, v současné době máme sbírku asi 30 kousků šatiček :-D Nepočítám to množství, které jsme již musely vyřadit, jelikož už nám byly malé... tolik škody, tolik škody :(

A pak jsme tu u těch účesů :-D Jsem nehorázný nemehlo. Jako vážně. Na sobě nevytvořím nic a poslední dny jsem v podstatě jen koukala po Pinterestu, abych se krok za krokem naučila různé účesy, které se mi líbily, nebo které se vybrala Eliška. Takže v podstatě to, co vidíte výše, jsou naše/moje pokusy. Eliška byla natolik spokojená, že v těch vláskách chodila i spinkat a ráno byla pro změnu nadšená, že je měla vlnité :-)

Každopádně, to by bylo k Elišce asi všechno prozatím. Nicméně, pokud byste se chtěli podívat, co ještě máme v plánu na té naší hlavince vytvořit, tak se mrkněte k nám na nástěnku Hair na Pinterestu :-)

Pa, K. 

Jako nenanesla jsem si top coat, ale bez tak po třech hodinách jevil každej nehet známku vady.

Prostředníček na levé ruce slezl z půlky, palec na levé ruce z 90 %. Nekecám :-) Opravdu je

naprosto bez výdrže. Takže k ničemu.

Minulý měsíc jsem měla narozeniny a u nás v rodině se prostě dárky dávají často se zpožděním :-D

Taková tradice. Trošku. No a dostala jsem od maminky zlatou masku Nuance. V podstatě jsem

nečekala, že někdy něco takového od ní dostanu, protože prostě jsme si vždy dávaly dárky jiné,

byla jsem tedy příjemně překvapená a v podstatě hned nadšená.

Koupila jsem si svoji první vlasovou masku v životě, protože to bylo v rámci letní

self-care výzvy nutné... jakože nutné. Však víme :-) Jenže o tom to je. To rozmazlování. Dopřát si

to, co si neustále upíráme. Ještě jsem neměla možnost ji vyzkoušet, ale tak snad mi bude sedět!!!

Po knize Šest vran jsem koukala už dlouho, nejdříve v originále a teď tedy po asi páté návštěvě

knihkupectví jsem si ji konečně koupila. No a druhý díl Tuláka jsem tam nesměla nechat. Když mi

ho přinesl muž ukázat, říkám "ooo, ber to" :-D