Počítat kalorie či ne? Hladověním k nadváze? Existuje jojo efekt?

by - středa, srpna 22, 2018


V naší motivační skupince byl sdílený článek ohledně počítání a nepočítání kalorií. Polovina čtenářů si stála za tím, že počítat je hloupost, druhá polovina (včetně mě) tak radikální nebyla a hlasy těchto komentujících říkaly spíše, že počítat je v určité fázi procesu hubnutí nebo i plánovaného přibírání rozhodně třeba. Od toho se pak odvíjely další a další diskuze včetně té, že nízkým kalorickým příjmem se člověk projí spíše k nadváze. Jak to tedy vidím já a co si myslím o jojo efektu? Mrkněte na další řádky :-) 

JE TŘEBA POČÍTAT KALORIE NEBO TO ZVLÁDNU BEZ NICH?

Odpověď na tuto otázku není z mého pohledu tak jednoznačná. Momentálně jsem již řadu měsíců, a teď už možná i let, v situaci, kdy počítat nemusím a nepotřebuji. Nicméně, tenhle stav mi nespadl do klína z nebe. Nespadlo z nebe to, že vím, kolik má jaká potravina nebo dokonce i celé jídlo kalorií. Určitě to nevím na jednotku přesně, ale dokážu to odhadnout. A jelikož už tohle poznám, vím s jistotou, o kolik jsem si toho ten daný den dopřála více nebo dokonce jakou rezervu si mám v jídle udělat, když se chystám na oslavu nebo posezení s rodinkou či přáteli. Nepřála bych vám však vidět, jaké odhady množství jídla jsem mívala na samém počátku :-)

Moje představy o kalorických hodnotách různých potravin byly tristní. Ale o tom trošku později. V roce 2012 jsem se vypapala do opravdu nehezkých a pro mne neakceptujících "křivek". Ke kilům navíc mi nedopomohly žádné opakované diety, ale prosté přejídání. Zdravými i nezdravými věcmi. Jedla jsem nepřiměřeně a chtěla zhubnout. A co každého člověka na počátku hned napadne? Ano. Budu jíst méně. A tak jsem začala jíst méně. A byla strašně překvapená, že ani když jsem jedla méně, tak váha nešla dolů. Co dělám špatně? Však jím málo. 

Tak jsem otevřela internet a zjistila, že existuje něco jako kalorická hodnota pro každého. Že každý potřebuje rozdílné množství a že ne vše zdravé je málo kalorické a taky ne tak zdravé, jak se ve skutečnosti tváří. Takže jsem vzala tužku a papír a další den jsem si to celé psala na lísteček. Večer jsem si k tomu sedla s pocitem vítězství, že jsem byla v jídle vzorná a našla jsem onu cestu. No, vzorná jsem sice byla, ale i skrze pocit, že jsem toho za ten den snědla málo, jsem se dopočítala k číslu 2300 kcal. Byla jsem naprosto v šoku. Kolik jsem toho tedy jedla předtím?

Asi už jste pochopili, proč bych otázku počítání a nepočítání kalorií neodsuzovala. Pro mne to byl jediný způsob, jak jsem se během jednoho jediného dne dobrala jakési pravdy a jakémusi poodhalení toho, proč to vázne a kde je chyba. 

Po čase se stejně jako já dostanete do bodu, kdy zjistíte, že už máte množství potravin v oku. Ve vašem jídelníčku se víceméně opakují jedny a ty samé potraviny, ať už je to pečivo, ovoce nebo rýže  s bramborem a masem. Naučíte se vnímat na sobě to, co je být příjemně nasycen a kdy už jste se prostě přejedli. Toto jsou ony průlomové objevy, na kterých záleží a tohle by mělo být cílem každého člověka. Protože počítat doživotně se nedá a troufám si říct, že se na takovém počítání dá po nějakém delším čase vybudovat i závislost a dřív než se nadějete, se budete cítit omezování jakýmkoli jiným jídlem než tím, které si připravíte sami. Věřím, že se nikdo z vás nechce dostat do situace, kdy nebudete chtít jít na večeři se svým partnerem, protože nebudete vědět, kolik bude mít salát, který si plánujete dát, kalorií. 

Hned na samém počátku si uvědomte, že počítat kalorie nějaký ten týden vám má pomoci. Není cílem, abyste se stali obětí čísel. A jedna důležitá myšlenka: počítání vás má dostat někam dál. Naučit vás poznat sám sebe. Pocitově. Naučit vás množství, které je pro vás tak akorát, naučit vás nevyčítat si kousek čokolády nebo zákusek s kamarádkou, protože se naučíte ty kalorie buďto někde "ušetřit" nebo si ten prožitek na talíři dokážete dopředu "naplánovat" :-) Naučí vás to mít k jídlu vztah, pochopit, že koneckonců má každé jednotlivé jídlo i jiné hodnoty, než ty kalorické. Pocitové, zdravotní, estetické, výkonnostní a já nevím, jaké ještě. Chce to však důslednost a trpělivost. A ochotu naučit se respektovat stav svého těla. Bude v pořádku, když nebudete mít po část roku chuť na zeleninu, ale budete se moci utlouct po luštěninách. Dejte tělu, co chce. Vrátí vám to :-)

HLADOVĚNÍM K NADVÁZE? EXISTUJE VŮBEC JOJO EFEKT? 

Budu k vám upřímná. Přestala jsem věřit na to, že existuje jojo efekt. Co to vlastně je ten jojo efekt? Není to jen staromódní fráze pro skutečnou pravdu - jím strašně málo a pak se den - dva - týden přejídám, protože se to nedá vydržet a pak zase jdu do kaloricky omezující diety a znovu a znovu tento proces opakuji?

Napíši to velmi zjednodušeně, ale myslím, že mi v samotném závěru dáte za pravdu a pochopíte, co jsem se snažila říci. Víte, když budete dlouhodobě jíst například 1000 kcal denně, nikdo mne nepřesvědčí o tom, že z vás zůstane 90 kilová dáma při výšce 170 cm. Není to možné! Pokud tělu nastolíte tvrdou dietu a hodně omezíte kalorie, tělo začne hubnout, "zpomalí" mírně metabolismus a bude hubnout do té doby, dokud nezhubne při těch 1000 kcal na určitou váhu, při které si s tímto množstvím kalorií vystačí. Není možné, aby měl člověk nadváhu, pokud má STABILNĚ takto nízký příjem. 

Funguje to jinak a myslím si, že z valné většiny jde o to, že k sobě nejsou ženy upřímné a následně i ke svému okolí, kterému tvrdí: "Jím POŘÁD tak málo a nedaří se mi zhubnout. Spíš přibírám." Ve skutečnosti je to takto: "Jím nějakou dobu opravdu málo, ale po nějaké době to zcela logicky nevydržím, tělo je vyhladovělé, já začínám být unavená a nervózní, takže se najím, ale jelikož nemám představu o kaloriích, je toho jídla hodně, svůj kalorický deficit nejenže doženu, já jej dokonce předeženu." A to je přesně ten moment, kdy nenastává jojo efekt, ale zcela něco jiného. Když jíte málo, vaše tělo se adaptuje na přísun toho mála kalorií. Naučí se s nimi žít. Když tělu rapidně navýšíte příjem, neumí se během noci na tento příjem adaptovat. Ať už jíte 1000, 1500 nebo i 2000 kcal denně, kdykoli mu dáte kalorie navíc, které nemá možnost nějak použít, udělá jedinou věc. Uloží si je. Čím více kalorií to je od dlouhodobého průměru, tím více paseky to nadělá. Víme to všichni. 

Odtud také pochází myšlenka, že budete-li jíst více, zhubnete. Ne samozřejmě více, než potřebujete. Ale více, než jak to momentálně děláte. To, že si ženy navýší kalorický příjem a hubnou, není ve finále o ničem jiném než o tom, že je to takto udržitelné jak fyzicky, tak psychicky. Nemají nutkání vyplenit po nějaké době nebo i každý večer ledničku (protože jsou nasycené a přesto v kalorickém deficitu), tělo nemívá ataky neutuchajícího hladu (tzv. nedosycení), tělo se zklidní, hormony se stabilizují - což u neustálého hladovění není možno docílit, celý systém v těle lépe pracuje a váha začne klesat, protože jíte dostatečně jen s velmi malým a ne tak markantním kalorickým deficitem. A nakonec to nejlepší, vy budete z výsledku šťastni, protože všechny krásné a udržitelné věci se musí vymazlit. Žádné zkratky k dlouhodobé spokojenosti nevedou nikam nejen při hubnutí, ale ani v práci, v životě či ve vztazích. 

Přeji vám hodně štěstí :)

Kristina


Picture courtesy: pixabay.com

Mohlo by se ti líbit

6 komentářů

  1. Jo-jo efekt existuje, to prejedanie po prísnej diéte nie je zlyhanie vôle, ale úplne prirodzený záchranný mechanizmus - pocity hladu a nasýtenia sú ovládane hormonálne a telo si chce spraviť zásoby, aby podobnej situácii predišlo. Bohužiaľ so spomaleným metabolizmom sa už chudne ďaleko ťažšie, takže začína známy kolotoč.

    Počítanie kcal je zradné, u niekoho môže fungovať krásne, iný si s týmto prístupom metabolizmus úplne rozhodí. Problém je, že nikto netuší, ako to má jeho telo momentálne nastavené a energetický výdaj je proste premenlivá veličina.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Ivanko, popsala jsi vlastně to samé, co já ohledně jojo efektu :) Já jen nemám ráda to pojmenování, protože to skutečný problém, co se děje v těle, moc nevysvětluje a moc neříká. Jojo efekt není nic jiného než snaha metabolismu adaptovat se na zvýšený počet kalorií, protože jsme to tělo předtím uměle adaptovali na něco jiného, co mu není přirozené a proto je to dlouhodobě neudržitelné. V podstatě neexistuje u zdravého člověka ani zpomalený metabolismus. Jde jen námi provedenou násilnou adaptaci na nízký příjem. Každej "zpomalenej metabolismus" se dá rozchodit :)

      S kaloriemi s tebou souhlasím, může to být zrádné. Někdo to s nimi od počátku nějakým způsobem "umí", někomu se to může vymknout z rukou. Moje zkušenosti jsou spíše takové, že valná většina žen počítat NECHCE, protože to není dostatečně pohodlné pro nějaké cíle, víš jak to myslím :)

      Vymazat
  2. Krásně nápsano! Nemůžu nic víc, než jen souhlasit :) Když jsem začínala hubnout, tápala jsem ve všem, pak jsem si zjistila více o kaloriích apod. Nikdy jsem je ovšem nepočítala na jednotky, ale zhruba. Udělala jsem si jakýsi obrázek, co mi vyhovuje a kdy se cítím dobře. V podstatě ani teď nevím, jaký příjem kalorií bych měla mít :D a paradoxem je, že jsem si za 4 roky, po zhubnutí pár kil, které mi překážely, udržitelný stav stravování a cvičení a stále se váha drží. :) Jím tak, jak to cítím. Přeju každému ať si najde svůj udržitelný systém, to je totiž klíč. Zní to, jako bych měla vyhráno, ale stále se něco učím :) Jsem ráda, že mám za sebou doby, kdy jsem snědla palačinku s marmeládou a hodinu potom jsem to musela jít vyskákat, jen abych neměla špatný pocit. :D Děkuji za tento článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Luci, takhle přesně by to mělo vypadat :) To počítání má člověka naučit stejně jako tebe :) Ať se ti moc daří i nadále :)

      Vymazat
  3. Po dlouhé době článek na toto téma, který jsem hltala od začátku do konce. Moc pěkně napsané ! :)

    FIT MADDIE

    OdpovědětVymazat

Poslední komentáře