Krásný den všem přeji,

je už nejvyšší čas, abych sepsala další díl do rubriky U mě doma. Přibývá mi zde totiž nebezpečné množství fotek, které už nemají se současností moc co společného :-D Jsou zde fotky z července, tedy ze začátku léta a nám už teď v podstatě klepe podzim na dveře. 

A rovnou začnu knihou, kterou jsem dočetla tento týden. Začala jsem ji číst už loni, ale neseděla mi. Respektive nebyla vhodná doba. Neměla jsem na takový příběh náladu a knihu brzy zavřela. Ale nevzdala jsem se. V těchto dnech už jde v určitých hodinách cítit ve vzduchu podzim a kniha Dům v Cornwallu se k tomu dokonale hodí :-) 

Horkou čokoládu piji obvykle pouze na podzim nebo v zimních měsících. Letos jsem si nemohla pomoc. Chuť na ni přišla mnohem dřív :-)

Dvacka za plechovku? No jo. Za zkoušku to stálo. Byla skvělá. Absolutně nezklamala! Slazená třtinovým cukrem a stévií. K mému překvapení se po stévii nedostavil žádnej hnusnej chuťovej efekt.

Domácí karamel jsem dělala proto, že to měl být dárek. Jenže... já neustále obdarovávám samými skvělými věcmi ty druhé. Strašně málokdy si dopřeji něco takového já. Vždy mám pocit, že se rozmazlovat nemusím a obejdu se bez toho. No tak tedy neobejdu! Žádný dárek! Moje to bude :-D

To je tak týranej pes tohleto.... 

I pošťačky musí mít svěží dech :-D

Jako nedokážu to vysvětlit, ale strašně mne baví sbírat tyhle lepítka z ovoce a zeleniny.

Nikdy ty nálepky nesundám v obchodě jen proto, abych je měla. Všechno šlo se mnou domů

a bylo zkonzumováno :-) Jo a jde o stránku z mého bullet journalu. 

A takhle jsem dopadla v létě :-D Práce pošťáka ve tříčtvrtečních kalhotech... Doufám, že

to fakt brzy zmizí! Celé léto jsem ty nohy musela schovávat, sukně nosila pomalu jen doma,

abych venku nevypadala jako hňup :-D 

Na první pohled prostě obyč malé balení popcornu...

... dokud to balení neotočíte a nepřečtete si "obsah" :-D

Po dlouhé době jsem si koupila rtěnku, protože jinak už měsíce, možná teď už i roky, používám

tónovací lesk na rty nebo tónovací balzám. Tahle rtěnka je taková na mně přirozená. Je to zvláštní,

když mi bylo šestnáct, měla jsem nosit přesně takové, jenže to já dělala přesně naopak. Čím víc ta

rtěnka křičela, tím lepší... tedy vlastně horší :-D Pamatuji si, jak jsem šla na střední balit svého

spolužáka a měla na sobě rudou červenou, protože prostě jsem frajerka, že? :D Pak za mnou

spolužák přišel, v podstatě se vedle mne zjevil a prohlásil: "Ať sis to namalovala kvůli komukoli, dobře radím, sundej to z té pusy!" :-D Já jako fakt věřila, že mi ohromně sluší :-D

Opatřili jsme náš byt novými doplňky a taky pár kusy nového nábytku. Elišce jsem objednala 

postýlku, aby už se konečně od nás odtrhla a naučila se spát s bráškou v pokojíčku. Šikulka

naše si tu postýlku dokonce šla smontovat ... 

Nemáme žádný super nábytek, ale je to náš koutek pro Elišku, který jsem ji dávala do kupy dle

možností. Chtěla jsem, aby to hřálo láskou a ne načančanými věcmi jen pro oko. Nakoupila jsem 

lampičku na zeď, udělala z původních dveří přehlídku jejich výtvorů, udělala střapce, narvala ji do postýlky všechny polštáře, které miluje, nad hlavičku její sbírku těch ušatých potvor... druhá půlka

pokojíčku patří Martínkovi. Tam se ještě bude pár věcí dodělávat :-)

A tohle jsou už fotky ze zoo z Olomouce. Není sice nejlepší a nejhezčí, ale máme to tam hrozně rádi,

protože to rychle projdete, děti nestihnou být unavené a protivné a všechno je to tak akorát. Navíc,

jako vážně máme pokaždé štěstí na zvířátka :-) Tenhle sysel byl od nás asi 20 cm a před Eliškou cosi křoupal, z čehož byla malá naprosto odvařená :-)

Přišli jsme k výběhu a zrovna v tu chvíli se šel tygr projít k vodě. Pak se tam naložil a chvíli se tam

čachtal a s vodou se doslova mazlil :-) Bylo neskutečný vedro; málem se mi chtělo skočit za ním.

A pak jsme byli u lva. Prohlíželi jsme si ho a pak se za ním vynořila lvice. Lev byl do té doby vždy sám, takže přítomnost někoho dalšího pro nás bylo ohromným překvapením. Pak ale asi deset lidí 

udělalo něco jako "ježíšku marjaaa... ooooooh"... mezi nožkama lvice se tam pletlo tohle lvíčátko :-)

Oční kontakt :-)

Bílí vlci byli překrásní. Ale vlčata byla nejvíc. Napočítali jsme tři!

Krmení koz nesmí chybět nikdy :-) Zde jen na chvilku přes skrze plot, pak jsme si vlezli do

výběhu a šli si jich pár pohladit a nakrmit. 

Třesk, plesk, namydlenej Bleeeeesk :-D

Tenhle byl od nás asi metr. Měl tam ještě brášku, kterýho jsme natáčeli na video, protože byl

naprosto roztomilej a fotka by to nevystihla... hrál si jak malé mimino s vlastním ocáskem :-D

A na úplný závěr něco z mého okna. Já si to prostě neodpustím. Miluju focení mraků a barev,

které příroda tam nahoře udělá :-)

Děkuji za pozornost :-D Končíme. Zase někdy příště!

Kristina ♥