U mě doma #33

by - pátek, září 28, 2018


Krásný den všem přeji :-)

Ani neuběhla tak dlouhá doba a já jsem zpátky s pár fotkami z posledních dnů.
Venku začal podzim, ale zrovna v momentě, kdy vám píši tyhle řádky, je krásně slunečno,
když si člověk sedne na balkon, tak ještě cítí, jakou sílu to sluníčko má.
Já zrovna poslouchám písničky od Madonny z desky plné balad.
Ohromně to hladí duši :-)

Na titulní fotce jsou květiny, které mi koupil můj milý muž.
Prý mi dlouho žádné nekoupil. Já se na něj dívala podezíravě.
První dotaz zněl, co provedl. Druhý, co potřebuje :-D
Pak jsem poděkovala a dala kytičky do vázičky.
Je to fakt... dlouho mi žádné nekoupil!


Poprvé jsem vyzkoušela barvičku na vlasy od Syossu. Už roky si kupuji černo-modrý odstín.
Hrozně bych chtěla modré proužky do vlasů :-) Možná příští rok. Uvidíme. 


Tohle mi přinesla ukázat maminka. Mám celou stránku v katalogu nakladatelství Anag :-D
Všem to teď ukazuje a já jsem pyšná, že je ona pyšná. Knihu koupíte zde!


A tohle je už po několika dnech zbytek kytičky od mého milého :-D
Vždycky z každé kytičku zachraňuji, co se dá. Navíc, takhle to 
dodává naprosto podzimní nádech. Strašně se mi to líbí!


No a "zdechla" i moje kytka v květináči. Musela jsem pořídit novou.
Vedle orchidejí se jí bude určitě dařit skvěle :-) 


Na podzim jsem si půjčila v knihovně pár knih. Nemůžu se prokousat tou, kterou čtu už asi měsíc.
Nevím, zda se na to vyprdnout, nebo se hecnout, když už mi chybí jen 80 stránek. 
Moc se těším, až se zachumlám do peřin s čajem, sušenkami nebo tyčinkami.
A budu jen čííííst...


Klasika. Yankee Candle. Levandulová.


Ten můj dřevorubec zase přitáhl pár hříbků domů. Tenhle krásný pár se nedal nevyfotit :-)


První podzimní den. Pohled na Jeseníky z mého okna.
Moje kráska oslavila na první podzimní den 5 ročků. Vyrostla mi, princezna.
Je úžasná. Samostatná. Citlivá. Pečující o druhé. Empatická. 
Na druhé straně je nepředstavitelně umíněná, děsnej raubíř a naschválista :-)


Ve stejný den s velkým bráškou Martínkem.

Jeseníky jsou překrásné. Výš už jsme se nedostali, ale ten pohled... 
Tom mi na jednom z kopců zastavil, ať se jdu pokochat.
Protože jsem furt aaachala na všechny strany... Byla to nádhera.
Ale děsná zima. Borci jsme vyjeli jen v mikinách a teniskách. 
Dobře nám tak :-) 






Sníh se držel zhruba ve výšce 900 metrů. Na kocích mezi těmi stromy to všechno
krásně šumělo. Jen ticho. Klid. A respekt. K naší Zemi. 

Fotky vznikly letošní třetí podzimní den :-)


A nakonec jedna velmi inspirující myšlenka pro všechny maminky.
Taky to tak máte, že? :-D
Knížku mi kupoval synek, když se vrátil z letních prázdnin.
Asi mu pár citátů ukážu. Nebo vlastně asi ne.
Beztak by jim nerozuměl a myslel si, že je to všechno trapný...
Co vlastně není pro puberťáka trapné, že? :-D
Musím přiznat ale, že si nemám na co stěžovat. 
Můj puberťák je úžasnej kluk a i přes občasné mlaskání a častého pocitu,
že zbaštil všechnu moudrost světa, je naprosto zlatý :-)

Mějte se všichni krásně a užívejte si podzim!

Kristina ♡

Mohlo by se ti líbit

6 komentářů

  1. Z kytic taky zachraňují co se dá :-) Moc krásné fotky a velmi pravdivý citát :-) Žádnou z vyfocenych knih neznám....a to jsem knihomolka jako hrom, viz můj blog.
    Přeji krásné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji Míšo, už tě také sleduji :) Těším se na nové články od tebe :)

      Vymazat
  2. Ježiš to je paráda! a k té stránce blahopřeji :) ty pálíš celé vosky? :) já tam vždy dávám jen kousek :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, děkuji :) A s těmi vosky, jak kdy. Někdy jsou hodně aromatické, tak dávám po kouscích, někdy - jako tenhle - to má natrhlý obal, tak to pak ta vůně už po čase vyprchá, tak dávám celej :)

      Vymazat

Poslední komentáře